Jak dobře víte, prezident republiky ani vláda nemá právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Toto právo má pouze Poslanecká sněmovna sama.
Podle Ústavy České republiky lze k rozpuštění Poslanecké sněmovny dojít dvěma způsoby. První (čl. 35 odst. 1 Ústavy) je především pojistkou pro případ dlouhodobé nečinnosti Sněmovny či její zablokování. Podmínky pro takový krok jsou vyjmenovány pod písmeny a) až d). Tento zmiňovaný článek Ústavy začíná slovy “ Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže.. ”.
Stejně tak druhý způsob podle odst. 2 stejného článku Ústavy vkládá rozpuštění Sněmovny do rukou prezidenta, pokud mu to navrhne Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.
V obou případech Poslaneckou sněmovnu rozpouští prezident, nikoliv však z vlastní iniciativy, ale pouze v reakci na předešlou a v Ústavě pamatovanou činnost či nečinnost Sněmovny. V odborné literatuře však panuje nejednotnost v názoru na to, zda má prezident v případě splnění ústavních podmínek pouze právo anebo přímo povinnost Sněmovnu rozpustit. (např. Man, V. a K. Schelle. Základy ústavního práva. 2009, str. 64: „Prezident republiky není povinen tuto pravomoc vykonat.” Tento spor však dosud zůstává spíše teoretickým).
Pokud se budeme držet ústavní terminologie, Poslanecká sněmovna se tak nemůže sama rozpustit, maximálně může tento krok navrhnout usnesením prezidentovi. Ten může Sněmovnu rozpustit také při naplnění některých objektivních skutečností (nevyslovení důvěry vládě ani na třetí pokus, neusnesení ohledně důvěry vládě, dlouhodobá nečinnost, nezpůsobilost se usnášet). Prezident republiky je tak naopak jediným oprávněným Poslaneckou sněmovnu rozpustit. V otázce rozpuštění Sněmovny nehraje vláda skutečně žádnou přímou ústavní roli.
Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako nepravdivý.
No, a když je to naopak velvyslanec, který pro svoji zemi v tom zahraničí nikdy nic neudělal, a to ještě nemluvím o případech, kdy ji poškodil, viz například jednání pana bývalého premiéra Topolánka s panem Sarkozym, kde neobratnou depeší tehdejšího velvyslance, pana Fischera, došlo ke zbytečnému skandálu a pan Fischer má teď jít do Rakouska jako velvyslanec.
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
V roce 2008 došlo k úniku údajného záznamu rozhovoru (zveřejněný v Reflexu č. 48/2008) mezi tehdejším českým premiérem Mirkem Topolánkem a tehdejším francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym.
Ačkoli Pavel Fischer popřel autenticitu záznamu tohoto rozhovoru, faktem zůstává, že Národní bezpečnostní úřad vydal rozhodnutí o pochybení Ministerstva zahraničí ČR a uložil mu pokutu ve výši 77 000 Kč. Nelze však říci, kdo je konkrétně zodpovědný za toto pochybení. Není možné také jednoznačně určit, do jaké míry tento incident poškodil Českou republiku.
Pavel Fischer je skutečně kandidátem Ministerstva zahraničních věcí ČR na post velvyslance ČR v Rakousku.
V dnešním teletextu jsem v přehledu tisku zjistil, že novou ministryní vnitra má být paní Karolína Peake...
V teletextu České televize v sekci „Z TISKU“ (str. 152, trvalý odkaz) byla 7. srpna 2013 publikována informace, že předsedkyni politické strany LIDEM Karolíně Peake byl výměnou za příslib podpory nabídnut post ministryně vnitra v případné vládě sestavované Miroslavou Němcovou. Jako zdroj této zprávy je uveden deník Mladá fronta DNES.
Dodáváme však, že tuto informaci Karolína Peake následně veřejně popřela.
Nu, a jinak se snažím neustále zdůrazňovat ve svých vystoupeních a celkem jsem měl už 200 setkání od ministrů až po představitele nejrůznějších společenských organizací, 200 setkání za ty 3 měsíce.
Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako nepravdivý, neboť oficiální zdroje samotného Hradu však ukazují, že jich měl zhruba "jen" 120.
Na základě informací z webu Pražského hradu (hrad.cz), který archivuje tiskové zprávy od nástupu Miloše Zemana do funkce prezidenta, jsme přišli na celkový počet setkání ve výši cca 120.
Data, která ukazují počet setkání prezidenta za jeho dosavadní účinkování (na základě webu Pražského hradu) si můžete stáhnout zde.
...teď je u nás 560 tisíc nezaměstnaných.
Miloš Zeman počet nezaměstnaných zaokrouhlil, skutečné číslo je asi o 12 a půl tisíce nižší. Jedná se však přibližně o pouze dvouprocentní rozdíl.
iDnes.cz: "Na úřadech práce se na konci května hlásilo o místo 547 563 nezaměstnaných. To je téměř o 18 tisíc méně než před měsícem, ale o více než 65 tisíc více než před rokem."
Dělat něco pro lidi, znamená prosadit zákon o prokázání původu příjmů a boji proti korupci, což se mi jako premiérovi nepodařilo 3x, protože to 3x tehdejší parlament odmítl.
Výrok prezidenta Zemana je hodnocen na základě informací o jeho snaze o prosazení tzv. majetkových přiznání jako nepravdivý.
Miloš Zeman byl premiérem ve volebním období 1998-2002. V tomto období byl návrh na zákona o přiznání k majetku předložen vládou do Parlamentu pouze dvakrát a byl také dvakrát odmítnut.
1. verze zákona (Sněmovní tisk 428) byla předložen vládou M. Zemana 18. listopadu 1998, zamítnut byl již v 1. čtení, a to 8. prosince 1999.
2. pokus prosadit zákon o přiznání k majetku byl vládou do sněmovny přeložen jako tisk 965 12. června 2001., Poslaneckou sněmovnou byl tentokrát zamítnut ve 2. čtení.
Potřetí již vláda Miloše Zemana návrh o prokázání původu majetku formou zákona do Parlamentu nenavrhla.
Shrnutí snah o prosazení tohoto návrhu zákona popisuje ve své novele zákona o přiznání k registrovanému majetku ČSSD, konkrétně v tomto textu (část "důvodová zpráva").
Já jsem ve svém dnešním projevu v Carolinu vzpomínal na svého vysokoškolského profesora, který byl dlouhá léta ve vězení, z toho 4 roky na samotce, a když z toho vězení vyšel, tak to byl člověk s nesmírnou vitalitou a s nesmírnou láskou k životu.
Při jmenování nových profesorů v Carolinu Miloš Zeman opravdu vzpomínal laudatio na svého vysokoškolského profesora Pavla Hrubého: "Moje osobní vzpomínka bude laudatio na profesora VŠE Pavla Hrubého. Proč? Byl to člověk, který byl začátkem padesátých let v procesu s tzv. velkou trockistickou radou odsouzen k dlouhodobému vězení a z toho čtyři roky prožil na samotce. Myslím si, že velká část z nás, včetně mě, by tento traumatizující životní zážitek přetavila do ukončení své odborné a někdy i lidské dráhy. Profesor Pavel Hrubý, u něhož jsem měl tu čest vykonávat zmíněnou funkci pomvěda, vyšel z vězení, v době tání a Pražského jara se stal profesorem VŠE a byl to člověk s nesmírnou láskou k životu a s nesmírnou vitalitou. (...) "
Záznam projevu Miloše Zemana ze jmenování profesorů najdete zde.
Pavel Hrubý přednášel od r. 1950 na VŠPVH, na Fakultě sociálních nauk ČVUT a od r. 1948 na PF UK, kam přešel ve školním roce 1951–52. Na této fakultě byl 28. 5. 1952 protiprávně zatčen; v únoru 1954 byl odsouzen k 18 letům vězení. V květnu 1960 byl propuštěn a amnestován. Od srpna 1960 pracoval jako právník v Závodech průmyslové automatizace. V červnu 1963 byl s celou skupinou rehabilitován. Na podzim téhož roku byl jmenován profesorem na VŠE, kde působil do r. 1971 (přednášel do r. 1968). Od r. 1971 pracoval v Institutu poradenství a po jeho likvidaci od 1. 1. 1975 ve Výzkumném ústavu plánování a řízení národního hospodářství.
(Podrobnější informace o Pavlu Hrubém zde.)
Miloš Zeman začal v roce 1965 dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, tam studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Je také spoluzakladatelem diskusního Studentského futurologického klubu a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého.
Tak já jsem už ve svém prvním projevu k povodním ocenil vládu za to, že uvolnila prvních 300 milionů...
Výrok hodnotíme na základě přepisu projevu Miloše Zemana jako pravdivý. Web hrad.cz na svých stránkách přinesl přepis rozhovoru.
" Na druhé straně bych chtěl ocenit postoj Vlády ČR, která uvolnila prvních 300 milionů korun na pomoc těm, kdo byli záplavami postiženi, a chtěl bych vás ujistit, že v případě, že se nedej bůh budou živelné pohromy opakovat, Hradní stráž je kdykoliv připravena účastnit se akcí na pomoc postiženým. "
Ministr zahraničí není v ústavě vůbec uveden, pokud jde o jmenování velvyslanců.
Výrok hodnotíme na základě textu Ústavy České republiky jako pravdivý. Ústava v článku 63, odstavci 1, písmenu e), se ke jmenování velvyslanců, vedoucích zastupitelských misí vyjadřuje následovně:
" Prezident republikypověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. "
Jde však o pravomoc, ke které prezident potřebuje kontrasignaci. Ústava pak ve stejném článku, odstavci 3 uvádí: " (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády."
Skutečně tak neobsahuje zmínku o úloze ministra zahraničí a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Ale v každém případě se stalo to, že i šéf opozice Bohuslav Sobotka v televizi vystoupil, no, a říkal, že s tímto extenzivním výkladem ústavy nesouhlasí. On je, tuším, právník.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací dostupných z médií. Bohuslav Sobotka je magistrem práv. Jeho vyjádření znělo: " Prezident republiky nemůže odvolat vládu proti její vůli, pokud má důvěru Poslanecké sněmovny."
Výklad ústavy, který by prezidentovi umožnil odvolání premiéra označil Bohuslav Sobotka na svém facebookovém profilu jako "(...) velmi extenzivní, lépe řečeno zcela spekulativní výklad platné Ústavy."
