...neměli jsme deváté nejvyšší daně v Evropě (výrok je myšlen tak, že máme 9. nejvyšší daně v Evropě - pozn. Demagog.cz).
Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o výši daní v EU jako pravdivý.
Podle statistik OECD pro všechny členské země má Česká republika ze zátěží 42,5% skutečně 9. nejvyšší daně v Evropě.
...na archu nebylo napsáno, že máte trvalé bydliště uvádět, bylo tam pouze obec, adresa, č.p.
Vzor (.pdf) petičního archu pro prezidentskou volbu 2013 podle Ministerstva vnitra skutečně neobsahuje pokyn uvést místo trvalého pobytu. Na druhou stranu však ministerstvo ve svých pokynech ke zpracování petičního archu na tuto záležitost jasně upozorňuje.
Ovšem při podrobném prostudování odůvodnění jsme zjistili, že mi byly vyškrtnuty podpisy skutečných lidí z masa, krve a kůže a se skutečnými podpisy, kteří neuvedli místo trvalého bydliště.
V Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny (.pdf, 1,9 MB) zveřejněném Ministerstvem vnitra ČR se na straně 49 píše “ V seznamu relevantních záznamů mohl operátor označit záznam za ztotožněný. Pokud byla nalezena tatáž osoba, avšak prokazatelně s jinými údaji, např. jiná adresa nebo adresa v současné době již neaktuální, operátor označil záznam za neztotožněný.” Z toho vyplývá, že pokud byla na archu uvedená jiná adresa, než adresa trvalého bydliště, která je uvedena v Základním registru obyvatel, nemohl být záznam ztotožněn a tedy byl vyřazen. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý
Bod, který bych vyzdvihl je, že jsem od začátku říkal, že nebudu podávat odvolání, pakliže to bude odmítnutí na základě falešných lidí s falešnými podpisy. (odvolání proti nezaregistrování MVČR na kandidáta na prezidenta - pozn. Demagog.cz)
23. listopadu řekl Tomio Okamura pro server IHNED: “ Pokud by se potvrdilo, že šlo o falešné podpisy neexistujících lidí, pak se nedá nic dělat, skládám zbraně a je po boji”.
Czech pointy jsou na každé vesničce - jsou i na každým nejmenším úřadě.
Ze seznamů oficiálních stránek projektu Czech POINTU vyplývá, že počet těchto poboček se dostal na číslo 6925. Převyšuje tedy počet obcí, který je podle oficiálních informací Českého statistického úřadu 6 250 (tuto informaci nalezneme v odkazované publikaci na straně 136).
Pavel Kohout ve své knížce popisuje, že poslanci by se mohli volit v senátních obvodech přímou volbou – s tím já souhlasím – mohli by být tedy i přímo odvolatelní, ale vždy větším počtem hlasů, než kterým byli zvoleni.
Výrok se nám na základě dostupných informací nepodařilo ověřit. Web novaustava.cz,který prezentuje názory P. Kouhouta, autora zmiňované knihy se zmiňuje o odvolatelnosti poslanců a senátorů. Bližší informace se nám bohužel nepodařilo dohledat.
To je přesně ten ústavní problém, který napadají odborníci i ústavní právníci, že na kandidátech se žádala odpovědnost za platnost údajů na petičních arších, přestože zákon neumožňuje, abychom ty údaje při sběru podpisů kontrolovali.
Senátor Okamura odkazuje k tomu, že kandidáti nemají přístup do základních registrů obyvatel, ve kterých by mohli zkontrolovat údaje poskytnuté občany. Mezi subjekty s přístupem do této evidence, které vyjmenovává např. web Ministerstva vnitra (MV), kandidáti a jejich kampaně nepatří (jde o úřady, občany samotné, nebo zvláštním předpisem oprávněné subjekty). O tom, že nemožnost údaje předem zkontrolovat může umožnit neregistrovaným kandidátům napadnout rozhodnutí MV, napsali např. Marek Antoš pro Respekt, nebo Pavel Uhl pro blog Jiné právo.
Co se týče hmotné a trestní odpovědnosti, například ekonom Pavel Kohout spočítal, že kdyby se daly dohromady všechny neúčelně vynaložené státní prostředky za uplynulých dvacet let, krásně bychom pokryli celý schodek státního rozpočtu.
Okamurova slova neodpovídají přesně tomu, co tvrdí ekonom Kohout. Pavel Kohout v tomto rozhovoru pro Hospodářské noviny konkrétně říká, že “ pokud by se zakázky lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly většinu schodku státního rozpočtu.”
Na otázku redaktora, zda je tento výrok podložen určitými výpočty nebo zda se jedná pouze o odhady Kohout odpovídá, že “je to podloženo zkušenostmi z aukcí na dodávky pro veřejný i soukromý sektor.”
Pokud se tedy Okamura odkazuje k tomuto rozhovoru, musíme jeho výrok hodnotit jako zavádějící. Kohout jednak nic takového doopravdy nespočítal, dále nemluví o všech neúčelně vynaložených prostředcích, ale pouze o plýtvání v oblasti veřejných zakázek a do třetice a hovoří o umazání většiny, nikoliv celého schodku.
Nicméně tento zákon (tzv. Církevní restituce) je nešťastný v tom, že na jednu stranu bere katolické církvi spoustu majetku ve prospěch jiných církví, které nikdy žádný majetek neměly...
Zákon (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náb. společnostmi v §15 jmenuje řadu subjektů, kterým je určena finanční náhrada, přičemž 20 % z celkové částky je určeno jiným subjektům, než Římskokatolické církvi.
V důvodové zprávě (.pdf) zákona se mj. dočteme (str. 26): “ menší církve a náboženské společnosti by v případě naturální restituce nedostaly v podstatě žádný majetek, neboť historicky neměly v českých zemích takové postavení jako římskokatolická církev ”.
Zákon tedy přiznává menším církvím a náb. spol. právo na náhradu, kterou by nezískaly při “naturální restituci”, tedy pokud by byl přímo nahrazován ztracený majetek. Žádný majetek tím ale Římskokatolické církvi nebere. Ta je stále osobou oprávněnou žádat o svůj neprávem odebraný (apod., dle §5 zákona) majetek. Menší církve a náb. spol. získávají pouze finanční náhradu, přičemž i důvodová zpráva zákona (např. na str. 21-22) uvádí i jiné důvody pro tuto náhradu, než je náprava křivd, jako je nutnost financovat platy duchovních.
Pro mě byl výsledek voleb do Senátu velkým zklamáním v tom, že si lidé navolili Senát opět tak, že většinu má strana dosavadního establishmentu, jejíž členové byli například Stanislav Gross a další, a tím pádem, když má většinu jedna strana v Senátu (..)
Považujeme-li za strany dosavadního (myšleno od vzniku samostatné České republiky v roce 1993) establishmentu ty, které v posledních 20 letech získaly premiérský post (ČSSD a ODS), nebo i v širším smyslu všechny parlamentní strany s účastí na vládě, pak je Okamurův výrok bezpochyby pravdivý.
I pouze v případě ČSSD, jako strany dosavadního establishmentu, hovoří výsledky senátních voleb z podzimu 2012 jasně. Soutěžilo se o třetinu (27) senátních křesel, z nichž ČSSD získala celkem 13. To znamená, že posílila svůj senátní klub na 45 členů (včetně 5 bez politické příslušnosti) z celkových 81 senátorů a má tak nyní většinu v horní komoře.
Stanislav Gross byl skutečně členem ČSSD a krátce dokonce premiérem.
