Demagog.cz

Tomio Okamura

Tomio Okamura (SPD)

  • 118
  • 80
  • 53
  • 40

Výroky

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Vzpomeňte v loňském roce na kauzu nespravedlivě odsouzeného mladíka na Znojemsku v kauze přepadené pošťačky. Přesto, že soudce neměl pádné důkazy, odsoudil nevinného mladíka na 5 let do vězení, ten si těch 5 let odseděl a až po 5 letech policisté dopadli na základě testů DNA a přiznání skutečného pachatele. Soudce se vůbec tomu mladíkovi nejen, že neomluvil, měsíce se tahají, pokračují další tahanice, ten mladík se nemůže zbavit toho nespravedlivého rozsudku.

Senátor Okamura hovoří o případu série přepadení poštovních doručovatelek, které policie na Znojemsku vyšetřovala v letech 2003 a 2004.

Policie zadržela a soud následně shledal vinnými dvojici mladíku, Tomáše Čepuru a Jaroslava Schindlera. Otázka pádnosti důkazů není součástí hodnocení, neboť není možné dohledat konkrétní spis, který by potvrzoval nebo vyvracel tuto věc.

Tomáš Čepura byl odsouzen za více trestných činů k odnětí svobody v délce šesti let. Soud mu posléze udělený trest o rok zkrátil.

Jaroslav Schindler strávil půl roku ve vazbě a od soudu odešel s tříletou podmínkou.

V únoru roku 2010 podal Jaroslav Schindler žádost o obnovení procesu. Tato jeho žádost byla ovšem zamítnuta.

Senátor Okamura ve svém vyjádření situaci mírně zjednodušuje. I přes to však hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Ale ten, kdo (...) prodal OKD panu Bakalovi, byl právě ministr financí Bohuslav Sobotka se Stanislavem Grossem.

Špidlova, resp. Grossova vláda prodaly menšinový státní podíl v OKD společnosti Karbon Invest, ve které Bakala nefiguroval.

Proces privatizace OKD, a.s. (dříve Ostravsko-karvinské doly) blíže popisuje např. ČT. Státní podíl na této akciové společnosti klesal od roku 1997, a to až na menšinový podíl. Když v březnu 2004 vláda Vladimíra Špidly rozhodla o prodeji tohoto podílu za 2,25 mld. korun společnosti Karbon Invest a v září 2004 vláda Stanislava Grosse navýšila (přesněji zde, .doc) cenu na 4,1 mld. korun, držel již stát pouze 45,8831 % akcií podniku.

Pravdou na tvrzení senátora Okamury je, že OKD prodala vláda, jejímiž členy byl Bohuslav Sobotka a Stanislav Gross. Sobotka byl jako ministr financí podle výše uvedených usnesení vlády prodejem dokonce pověřen. I v tom je však výrok zavádějící, jelikož vláda prodávala pouze menšinový podíl: společnost Karbon Invest měla po nákupu státního podílu držet 96 % akcií OKD (dle Ihned.cz) a jen menší část svého podílu získala od státu.

Zcela nepravdivé pak je, že Sobotka s Grossem prodali OKD "panu Bakalovi ". Již v září jsme ověřovali výrok Bohuslava Sobotky, který to popíral. Podnikatel Zdeněk Bakala odkoupil společnost Karbon Invest několik týdnů po její dohodě se státem a také jeden z tehdejších klíčových vlastníků Karbon Invest, Petr Otava, prohlásil (Novinky.cz): "Vláda nebyla o jednáních o vstupu RPG Industries [Z. Bakaly, pozn. Demagog] informována".

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Poprvé v české historii se dostal nějaký politický subjekt, anebo hnutí, které bylo založeno pár měsíců před volbami, tak se dostalo do Poslanecké sněmovny. Je to český historický rekord.

Hnutí Úsvit přímé demokracie bylo založeno v květnu 2013, přičemž na Ministerstvu vnitra bylo zaregistrováno dne 19. června 2013.

Co se týče jiných stran, které byly založeny několik měsíců před volbami, můžeme hovořit o Unii Svobody, která byla zaregistrovaná v lednu 1998 a kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v červnu 1998. Unie svobody získala 8,6 %, tedy 19 mandátů, (pozn. tato strana kandidovala spolu s Demokratickou unii, která ale získala pouhých 1,45%).

Dalším příkladem je strana TOP 09, která oficiálně vznikla na konci listopadu 2009, kdy byla zaregistrována na Ministerstvu vnitra. Volby v květnu 2010 skončily pro TOP 09 velkým úspěchem, strana získala 16,7% hlasů.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Stejný zákon poslanec Šincl s panem Urbanem navrhovali v minulém volebním období. (...) On byl spolupředkladatelem již v minulosti (jedná se o návrh snížení spotřební daně z pohonných hmot, pozn. Demagog).

Tomio Okamura mluví o návrhu, který vyvolal v Poslanecké sněmovně procedurální spory. Tento návrh se týkal snížení spotřební daně na pohonné hmoty a byl předložen jako pozměňovací návrh u tzv. zelené nafty poslancem ČSSD Milanem Urbanem (.pdf).

V minulém volebním období předložila skupina poslanců ČSSD (celkem 40), mezi nimiž byli oba jmenovaní, zcela identický návrh (.pdf).

Pro informaci doplňujeme také výsledek hlasování o tomto návrhu mezi poslanci ČSSD: v minulém volebním období 12. června 2012 hlasoval klub ČSSD pro tento návrh (resp. proti jeho zamítnutí), zatímco nyní se poslanci sociální demokracie až na Urbana postavili v opakovaném hlasování proti tomuto identickému návrhu.

Zajímavostí je také postoj pravicové opozice, která v minulém období tento návrh zamítla a nyní jej podpořila (původní hlasování, jež bylo poslancem Šinclem zpochybněno).

Tomio Okamura

Tomio Okamura

My například navrhujeme, aby k vyvolání referenda stačilo 100 tisíc podpisů občanů, Babiš hovořil o 800 tisících podpisech.

Hnutí SPD v čele s Tomiem Okamurou předložilo do Poslanecké sněmovny návrh na vydání ústavního zákona o obecném referendu. K jeho vyvolání je skutečně potřeba během dvou let od začátku sběru nashromáždit 100 tisíc podpisů (čl. 3, odst. 4 návrhu).

Andrej Babiš na svém facebooku v lednu oznámil, že hnutí ANO je pro referendum a pro jeho vyvolání by mělo být potřeba kvórum 10 % oprávněných voličů, což je cca 800 tisíc lidí.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Já, když jsem analyzoval spolu s dalšími přáteli stav České republiky za uplynulých 20 let, která je, tento stav je provázen chronickou nestabilitou koaličních vlád, pořád je ta 101, 100, 99, (..).

Podle údajů na internetových stránkách vlády bylo od roku 1992 v ČR jedenáct vlád, z nichž se některé opravdu opíraly o podporu 101 hlasů. Byly však i vlády, které měly stálou podporu více poslanců (např. první vláda Václava Klause či vláda Miloše Zemana, kdy ČSSD sestavila menšinovou vládu a při hlasování o důvěře vládě odešlo, na základě opoziční smlouvy, všech 63 poslanců ODS z jednacího sálu a přítomných 73 poslanců ČSSD tak získalo většinu. ODS se tehdy písemně zavázala, že vládu Miloše Zemana neshodí). Z výše uvedených důvodů proto hodnotíme výrok jako zavádějící.

V příloze přidáváme tabulku jednotlivých vlád od roku 1992 až do současnosti a tabulku s hlasováním o vyslovení důvěry/nedůvěry vládě.

Pořadí

Název vlády

Období

Důvěra sněmovny

1.

První vláda Václava Klause

2. 7. 1992 - 4. 7. 1996

106/200

2.

Druhá vláda Václava Klause

4. 7. 1996 - 2. 1. 1998

98/200(tolerance ČSSD: 61 poslanců)

3.

Vláda Josefa Tošovského (úřednícká vláda)

2. 1. 1998 - 22. 7. 1998

123/200

4.

Vláda Miloše Zemana

22. 7. 1998 - 15. 7. 2002

73/200(tolerance ODS: 63 poslanců)

5.

Vláda Vladimíra Špidly

15. 7. 2002 - 4. 8. 2004

101/200

6.

Vláda Stanislava Grosse

4. 8. 2004 - 25. 4. 2005

101/200

7.

Vláda Jiřího Paroubka

25. 4. 2005 - 16. 8. 2006; 16. 8. - 4. 9. 2006 (v demisi)

101/200

8.

Vláda Mirka Topolánka

4. 9. 2006 - 11. 10. 2006

96/200

9.

Druhá vláda Mirka Topolánka

9. 1. 2007 - 26. 3. 2009

100/200

10.

Vláda Jana Fischera (úřednická vláda)

8. 5. 2009 - 13. 7. 2010

156/200

11.

Vláda Petra Nečase

13. 7. 2010 - úřadující

118/200

* V kolonce důvěra sněmovny se jedná vždy o stav po první řádné žádosti vlády jmenované prezidentem po volbách
Zdroj tabulky

O důvěře vládě se hlasovalo ještě několikrát

Název vlády

datum hlasování

důvod hlasování

výsledek

Druhá vláda Václava Klause

10. června 1997

Vláda požádala o důvěru po provedení personálních změn

101/200

Vláda Vladimíra Špidly

11. března 2003

Vláda požádala o důvěru poté, co v prezidentské volbě zvítězil Václav Klaus i za pomoci několika hlasů z řad ČSSD

101/200

Vláda Vladimíra Špidly

26. září 2003

Vyslovení nedůvěry - Vyvolala ODS v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž nesouhlasila.

98/199 (návrh nebyl přijat)

Vláda Stanislava Grosse

1. dubna 2005

Vyslovení nedůvěry - Hlasování vyvolala ODS v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse.

78/200 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

20. června 2007

Vyslovení nedůvěry - Iniciovala ČSSD v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka.

97/198 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

5. prosince 2007

Vyslovení nedůvěry - Kvůli pokračující aféře s údajnou korupcí ministra Čunka vyvolala ČSSD po necelém půlroce další hlasování o nedůvěře.

97/198 (návrh nebyl přijat)

Druhá Vláda Mirka Topolánka

30. dubna 2008

Vyslovení nedůvěry - Návrh iniciovala ČSSD pro nesouhlas s vládní politikou, mimo jiné kvůli smlouvě s USA o umístění radarové základny v Brdech.

98/199 (návrh nebyl přijat)

Druhá vláda Mirka Topolánka

22. října 2008

Vyslovení nedůvěry - Po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakoubkovou vyvolala ČSSD další hlasování.

96/196 (návrh nebyl přijat)

Druhá vláda Mirka Topolánka

24. bžezna 2009

Vyslovení nedůvěry - Po lednových personálních změnách ve vládě iniciovala ČSSD Jiřího Paroubka návrh během českého předsednictví v EU.

101/197 (Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru a ta podala demisi.)

Vláda Petra Nečase

21. prosince 2010

Vyslovení nedůvěry - Návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a SFŽP.

80/193 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

26. dubna 2011

Vyslovení nedůvěry - Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizi.

84/198 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

20. března 2012

Vyslovení nedůvěry - Opozice požadovala odchod vlády v souvislosti s jejími reformami a úspornými opatřeními.

85/198 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

27. dubna 2012

Žádost o důvěru - Vláda požádala o důvěru poté, co z koalice odešly Věci veřejné. Na podpoře se dohodla s částí jejich členů kolem vicepremiérky Karolíny Peake, která posléze založila novou stranu LIDEM jako součást vládní koalice.

105/198 (získala důvěru)

Vláda Petra Nečase

18. července 2012

Vyslovení nedůvěry - Opozice požádala o vyslovení nedůvěry kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letatel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády.

89/178 (návrh nebyl přijat)

Vláda Petra Nečase

7. listopadu 2012

Zákon spjatý s vyslovením důvěry - Dne 5. září sněmovna neschválila vládní „stabilizační balíček“ vrácený senátem mimo jiné kvůli odmítavým hlasům šesti poslanců ODS. Vláda ihned předložila týž návrh znovu a spojila s ním žádost o vyslovení důvěry.

101/195 (Návrh zákona byl přijat s vyslovením důvěry)

Vláda Petra Nečase

17. ledna 2013

Vyslovení nedůvěry - Opozice si vyžádala hlasování kvůli kontroverzní amnestii prezidenta Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas.

92/189 (návrh nebyl přijat)

Zdroj tabulky

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Ale ten, kdo za podhodnocenou cenu, mnohonásobně podhodnocenou cenu prodal OKD panu Bakalovi, byl právě ministr financí Bohuslav Sobotka se Stanislavem Grossem.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť existují protichůdné názory na cenu, za kterou byl privatizován podíl v OKD.

Pokud jde o údajné podhodnocení ceny OKD, agentura Ernst & Young vytvořila posudek, podle kterého měl státní podíl na společnosti v r. 2005 hodnotu až 24 miliard korun (ČT).

Prodej byl nicméně prověřován, a to dokonce několikrát, Evropskou komisí pro podezření ze státní podpory kupujícímu. Komise však nenašla, což potvrdil také její závěr v roce 2011 (iHNed.cz), pochybení související s cenou prodeje. Cena měla být "spravedlivá".

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Mnohá média nás přímo sabotovali, například Mladá fronta DNES, televize Nova, kteří nás vyřazovali z reportáží, abysme tam vůbec nebyli (...) Tak kdysi třeba v Mladé frontě DNES před volbami bylo třeba 8 stránek o 8 politických subjektech, kteří mají vyšší preference šanci se dostat do sněmovny a mezi nimi chyběl týden před volbami Úsvit, stejně tak tam byla nějaká desetistrana asi 10 dní před volbami nebo kdy, opět mezi těmi 8 stranami chyběl Úsvit.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný, protože je reálně nemožné zcela postihnout všechny části výroku Tomia Okamury, zejména pak část, která se věnuje zpravodajství TV Nova.

Co se týká Mladé fronty DNES, Okamura hovoří o 2 aspektech a to těch, že mělo být jeho hnutí opakovaně opomíjeno mezi subjekty, o nichž deník informoval ve smyslu jeho velké šance na vstup do sněmovny.

Konkrétně v článku z 22. října 2013 s názvem " Návod, jak si letos vybrat " je hodnoceno osm politických stran, mezi nimiž Úsvit přímé demokracie není - hodnoceni byli - ODS, TOP 09, ČSSD, ANO, KDU-ČSL, SZ, SPOZ, KSČM.

Další článek, který vydala Mladá fronta a v němž nebylo hnutí Úsvit obsaženo, byl vydán 17. září, popisují jej Parlamentní listy.

V případě televize Nova pak Okamura mluví o tom, že je jeho hnutí opomíjeno v reportážích. Nejsme schopni postihnout kompletní předvolební zpravodajství TV Nova, tedy korektně popsat, nakolik se hnutí Úsvit ne/dostávalo do zpravodajství této televize.

Nova ovšem pořádala také předvolební debaty. Úsvit přímé demokracie nebyl do těchto diskuzí zařazen. Dvakrát se debat účastnily strany ANO, ČSSD, ODS a TOP09. KSČM a SPOZ byly pozvány pouze jednou a ostatní strany vůbec.

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Zcela protizákonně se opakovalo hlasování po dvou dnech. (...) Opakování umožnilo jak hnutí ANO, tak KDU-ČSL, nejen ČSSD. (...) Protože zákon říká jasně, zpochybnit hlasování může poslanec pouze bezprostředně po hlasování. Toto hlasování bylo zpochybněno po nějaké hodině, hodině a půl.

Byť Okamura korektně popisuje jednání v Poslanecké sněmovně při zákonu o tzv. zelené naftě, je výrok hodnocen jako neověřitelný, neboť o zákonnosti/nezákonnosti rozhoduje v České republice soud. Bylo již avizováno, že daný případ bude postoupen Ústavnímu soudu.

Zákon (v tomto případě jednací řád Poslanecké sněmovny) se k možnosti zpochybnění hlasování vyjadřuje v § 76 Výsledky hlasování. Bod 5 konkrétně uvádí: " Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne Sněmovna bez rozpravy."

Konkrétní hlasování, o němž Okamura mluví, proběhlo 23. července ve 12:17. Celou událost dokumentuje také stenoprotokol z jednání. Po tomto hlasování (pořadové číslo 65 – šlo o pozměňovací návrh poslance Urbana na snížení daně na pohonné hmoty) proběhlo další hlasování o návrhu zákona o tzv. zelené naftě jako celku.

Následně byl otevřen další bod a předseda poslaneckého klubu ČSSD si vzal hodinovou přestávku, jednání bylo přerušeno ve 12:21.

Po této přestávce (při níž údajně premiér křičel na své poslance) se přihlásil poslanec Šincl a zpochybnil své předchozí hlasování, načež se strhla ve sněmovně procedurální rozepře. Hlasování bylo tedy zpochybněno po cca 65 minutách. Dodejme, že mimo Šincla v hlasování o tomtéž návrhu změnilo názor dalších 15 poslanců ČSSD.

Opakování zmíněného hlasování bylo umožněno hlasy koaličních poslanců. Pro úplnost uvádíme, že opakované hlasování o návrhu poslance Urbana proběhlo skutečně 2 dny po tom původním (25. července – 12:39).

Tomio Okamura

Tomio Okamura

Každý zakoupený kebab je jen další jeden krok k burkám.

Toto tvrzení je obsaženo jako jedno v Okamurou sdílené příručce - Jak se bránit před islámem v ČR. Mezi dalšími je např. osvěžující nápad na venčení pejsků a prasátek v okolí mešit či pískovišť.

Z dostupných veřejných dat a především z rozhovoru s Alim z lokálního kebabového stánku se nám nepodařilo zjistit přímou souvislost mezi počtem kebabů a burkami. Můžeme pouze konstatovat, že kebab se špatně v burce jí. Rovněž se burka rychle zašpiní. Dozvěděli jsme se ale, kde mají nejlepší kebab v Berlíně, což určitě v budoucnosti řada z vás ocení.

Podařilo se nám dále najít zdrcující záběry z bratislavského pochodu proti imigraci, kde zdraví mladí muži s iPhony v kapsách okupují místní prodejnu kebabu. Jak můžeme vidět, podlehnout opojné vůni může každý z nás.

V neposlední řadě měl k prodeji kebabů nakročeno sám Tomio Okamura. V pořadu České televize Den D jej a další investory žádal o 700 000 Kč muž s projektem pojízdních prodejen Kebab house.

Citujme: " Mário by chtěl na českém trhu nabízet pravý kebab s velkými porcemi masa tak, aby zákazníci neměli pocit, že jsou okrádáni. Investoři ale pochybovali o tom, že by se mu podařilo najít dostatečně kvalitní personál a že by se na silně konkurenčním trhu dokázal se svojí možná až příliš slušnou povahou prosadit. Investici nakonec nezískal. "

V každém případě Tomio Okamura alespoň kebab od potenciálního investora ochutnal (video - čas 21:10), zůstal ovšem u prodeje suši.