Andrej Babiš

Počet smluv a jejich celkový objem se nám nepodařilo zjistit ve veřejně dostupných zdrojích, obrátili jsme se tedy na Ministerstvo obrany, které nám údaje ve výroku potvrdilo.

Zmiňovaný počet smluv a jejich hodnota se týká uzavřených smluv a investic resortu Ministerstva obrany do rozhodujících modernizačních programů armády za roky 2018 a 2019. V roce 2018 se konkrétně jednalo o 284 smluv v hodnotě 26 430 799 tis. Kč a v roce 2019 o 259 smluv v ˆhodnotě 43 168 666 tis. Kč. Celkem tedy bylo uzavřeno 543 smluv v hodnotě 69 599 465 000 Kč, které s minimální odchylkou odpovídají výroku premiéra Babiše.

Dle Přehledu hlavních zdrojů výzbroje a techniky (.pdf) disponuje Armáda České republiky 17 bojovými vrtulníky, výhradně modely Mi-24 a jejich vylepšené verze Mi-35. Bojový vrtulník Mil Mi-24 je ruské výroby a do výzbroje byl u nás zaveden v roce 1976.

Armáda České republiky hodlá vyměnit několik typů radarů. Jedná se o radary P-37, výškoměry PRV-17, radiolokátory RL-4AS a mobilní třídimenzionální radar ST-68U CZ. Všechny tyto radary má armáda od 70. a 80. let, často však prošly modernizací. V současné době je tendr na jejich nástupce u konce, mají být nahrazeny izraelskými radary MADR EL/M-2084 za 3,5 miliardy korun, jejichž koupi v prosinci 2019 potvrdil ministr obrany Metnar.

Česká republika má jako člen NATO závazek ke kolektivní obraně na základě 5. článku Washingtonské smlouvy.

Pro plnění svých základních úkolů, tj. zejména pro případné vedení operací, potřebuje Severoatlantická aliance odpovídající škálu schopností. Odpověď na otázku, které schopnosti to jsou a v jakém množství jsou zapotřebí, poskytuje tzv. proces obranného plánování NATO (NDPP – NATO Defence Planning Process).

Tento proces pak určí cíle a požadavky schopností pro jednotlivé členské země na dané období, které jsou pak schváleny Severoatlantickou radou. Přijetím se členské země a jejich vlády zavazují zapracovat požadavky do svých strategických obranných dokumentů.

V případě České republiky a jejích aktuálních strategických dokumentů – Obranná strategie 2017 (pdf., str. 12), Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 (pdf., str. 7) a Koncepce výstavby Armády ČR 2030 (pdf., str. 17) – pak všechny reflektují závazek vytvoření a poskytnutí jedné mechanizované brigády těžkého typu pro účel kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské smlouvy.

V rámci Armády ČR se počítá s přezbrojením 7. mechanizované brigády do stavu schopného plnění výše zmíněného závazku vůči NATO.

Samotná 7. mechanizovaná brigáda je v současnosti tvořena třemi mechanizovanými prapory a jedním praporem tankovým. V rámci modernizace se počítá s celkovou výměnou zastaralých vozidel pěchoty u všech třech mechanizovaných praporů (56 vozidel na prapor) s celkovým počtem 210 kusů. Ku příkladu 71. mechanizovaný prapor bude jen pro bojovou část potřebovat minimálně 36 vozidel (pokud dojde k přijetí konceptu čtyř – 4 vozidla na bojovou mechanizovanou četu). Samozřejmostí je počítat i s dalšími vozidly pro velitelské a další role.

U tankového praporu by mělo dojít k modernizaci všech jeho 33 kusů tanku T-72 M4CZ (27 bojových, 3 velitelských a 3 vyprošťovacích). Pokud jde o další detaily v počtech techniky a mužstva, jsou údaje neověřitelné.

Plných operačních schopností by měla 7. mechanizovaná brigáda dosáhnout do konce roku 2025. V roce 2020 resort obrany tedy plánuje nakoupit 210 pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 mld. Kč a modernizovat 33 kusů tanků T-72 za 1,8 mld. Kč.

Do roku 2025 Ministerstvo obrany nakoupí 52 nových děl za 4 miliardy korun a počítá se také s nákupem 60 kusů nových samohybných minometů za 7,5 miliardy Kč.

„Splníme tak závazky v NATO, ke kterým jsme se historicky zavázali. Budeme mít perfektně vybavenou a vycvičenou těžkou brigádu, v našem slangu jí říkáme nejtěžší klacek,“ řekl nový velitel pozemních sil brigádní generál Josef Kopecký.

Předseda vlády Andrej Babiš zde hovoří o zakázkách Ministerstva obrany na nákup nových rušiček a radarů pro Armádu ČR, jejichž skutečná cena nakonec překročila původní návrh – v jednom případě přibližně o 50 %, ve druhém dokonce o více než 90 %.

Konkrétně se jednalo o nákup osmi mobilních rušiček STARKOM, které měly původně stát 960 milionů. S touto cenou Ministerstvo obrany, vedené Lubomírem Metnarem, seznámilo 13. listopadu 2019 sněmovní výbor pro obranu. O den později už však kolegium ministra schválilo tuto zakázku v celkové hodnotě 1,453 miliardy korun. Jak uvedl tiskový mluvčí ministerstva obrany, výboru byla v listopadu „prezentována data ke 31. červenci 2019“ a poslanci byli na možnou vyšší cenu upozorněni. Ke zvýšení výsledné částky podle něj také došlo kvůli nárůstu cen „oproti kalkulaci ve specifikaci Armády České republiky z roku 2016“.

Druhý případ, ve kterém se tentokrát skutečná cena zvýšila téměř na dvojnásobek, se týkal pořízení dvou nových pasivních sledovacích systémů Věra NG. Tyto radarové komplety mělo původně Ministerstvo obrany získat od české firmy ERA, která spadá pod zbrojařskou skupinu Omnipol, za 780 milionů korun. Nakonec ale cena stoupla na 1,5 miliardy. Ministr obrany Lubomír Metnar změnu konečné částky zdůvodňoval tím, že původní odhadovaná cena „vycházela z marketingového průzkumu z let 2014 a 2015 a neodpovídala reálné ceně v místě a čase obvyklé“.

Kvůli nesprávnému posudku na cenu radarů nakonec 12. února 2020 rezignoval náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Filip Říha. Podle serveru iROZHLAS také celou zakázku na nákup radarových systémů začala prověřovat vojenská policie.

17. února pak Ministerstvo obrany uvedlo, že objevilo další dva případy, v nichž je „ve vládních materiálech uvedena neodpovídající předpokládaná hodnota“. Konkrétně se jedná o rozpracované zakázky na modernizaci 33 tanků a 15 vrtulníků, které by měly provést státní podniky VOP CZ a LOM Praha. K celé situaci se Lubomír Metnar vyjádřil takto: „Přijal jsem jednoznačná opatření, aby se neopakovaly takové chyby. A kontrolní mechanismy zafungovaly. U rozběhnutých zakázek na modernizaci tanků a transportních vrtulníků zatím nedošlo k podpisu smluv. A nestane se tak, dokud nebude známá a zdůvodněná reálná cena. Žádné velké navýšení cen nebudu tolerovat.“

Premiér ve výroku odpovídá na otázku, zda je opravdu nutné věnovat velké množství financí tradičním oblastem bezpečnosti (nákup vrtulníků), zda není skutečné nebezpečí právě v oblasti kyberbezpečnosti. Ve výroku uvádí, že je nutné věnovat pozornost oběma oblastem, protože dle expertů existuje ze strany Čínské lidové republiky hrozba špionáže a ze strany Ruské federace hrozba fyzického napadení.

Výroční Zpráva o stavu kyberbezpečnosti 2018 (ze září 2019) (.pdf) uvádí k Číně a Ruské federaci toto:

„Nejvýznamnějším aktérem kybernetických hrozeb jsou z hlediska státu vzhledem k dostupným lidským, finančním a časovým prostředkům státní aktéři. Jejich snahou je povětšinou získat strategické informace cestou špionážních operací v kyberprostoru a následně je využít ve svůj prospěch. V případě České republiky jsou to podle informací, které má NÚKIB k dispozici, konkrétně operace aktérů napojených na Ruskou federaci a Čínskou lidovou republiku.“ (.pdf, str. 1).

Kromě samotné špionáže se ve zprávě v souvislosti s Ruskou federací objevuje i možná hrozba fyzické destrukce určitých zařízení pomocí kyberútoku. Konkrétně jde o škodlivý kód Malware Triton útočící na bezpečnostní systémy:

„Vzhledem k důležitosti kritické infrastruktury a existujícím zájmům různých aktérů nelze podobné útoky vyloučit ani v budoucnu (...) Bezpečnostní systém nakažený malwarem by krizovou situaci (přetlak, přehřátí) nemusel vyhodnotit jako nebezpečí a mohlo by tak dojít k havárii a následně materiálním škodám nebo ztrátám na životech.“ (.pdf, str. 29).

Špionážní aktivity ze strany Ruska a Číny pak potvrzuje i Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (.pdf, str. 5):

„V souladu s vládou stanovenými prioritami, mírou ohrožení zájmů České republiky a kapacitami a možnostmi BIS byly v roce 2018 prioritními cíli zpravodajského rozpracování aktivity ruské a čínské státní moci ohrožující bezpečnost a další klíčové zájmy ČR. Ruské a čínské zpravodajské aktivity zasahovaly do oblastí politiky, diplomacie, špionáže, ekonomiky i informačního boje.

„V případě Ruska není hlavní hrozbou některá ze složek zpravodajských či para-zpravodajských aktivit, ale nekonvenční (tzv. hybridní) charakter ruských operací, které jsou cíleny na nepřítele, jehož Rusko chápe jako hlavní vojenskou hrozbu pro svou bezpečnost: NATO a jeho členské státy, tj. i ČR.“

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť není pravda, jak naznačuje premiér Babiš, že by se kybernetické akce Čínské strany soustředily pouze na informace a Rusko naopak na destrukci. Naopak, cílem Ruska je jak destrukce, tak i získávání informací, jak potvrzuje ředitel BIS Koudelka, který zpravodajské aktivity Ruska považuje za největší hrozbu pro Českou republiku.

Takzvaná digitální daň, o které premiér Babiš mluví, spočívá ve zdanění některých digitálních služeb. Dle samotného návrhu (.pdf, str. 1, § 1) se jedná např. o cílení reklamní kampaně či poskytování dat o uživatelích.

Předkladatelem zákona, který má skutečně zavést 7 % zdanění (.pdf, str. 9, § 33) výše zmíněných služeb, je Ministerstvo financí, které zákon 5. září 2019 předložilo vládě. Vláda pak návrh dne 18. listopadu 2019 schválila (.pdf) a dne 27. listopadu 2019 jej předložila Poslanecké sněmovně.

Ve sněmovně pak proběhlo dne 22. ledna 2020 první čtení a návrh zákona byl přikázán k projednání (.pdf) rozpočtovým výborem, který však o návrhu dosud nerozhodl.

Svůj třetí novoroční prezidentský projev přednesl Václav Havel 1. ledna 1992 na Pražském hradě. Řeč začínala následujícími slovy: „Milí spoluobčané, už delší dobu si kladu tuto základní otázku: proč v době, kdy nás neohrožuje, ani do našich věcí nezasahuje žádná cizí moc a my máme – jako stát i jako občané – svůj osud poprvé po staletích skutečně ve vlastních rukách, máme tak málo důvodů k radostné spokojenosti?“

Moody’s je mezinárodní ratingová agentura, která hodnotí úvěrovou spolehlivost zemí. Její hodnotící zpráva z října 2019 chválí v Česku vládní reformy podporující ekonomiku a poukazuje na zlepšující se rozpočtové ukazatele. Také je momentálně výhled ratingu Moody’s stabilní, což znamená, že v dohledné době nepředpokládá změnu ratingové známky. Aktuální úroveň úvěrové spolehlivosti v České republice je Aa3 stabilní (došlo ke zvýšení z A1 pozitivní), stejně jako v případě zmiňované Belgie.

Česká republika byla od listopadu 2002 hodnocena na úrovni A1, na kterou si polepšila z Baa1. Je tedy pravda, že agentura zvedla své hodnocení po 17 letech a stávající rating je také i nejvyšší v historii České republiky.

Dle statistiky pocházející ze Světové banky je tento výrok pravdivý, jelikož se Česká republika v roce 2018 nacházela nad všemi zmíněnými zeměmi, přičemž novější data zatím nejsou dostupná. Ovšem našli jsme i jiné statistiky, které ukazují jiná čísla a přisuzují nám místo za Španělskem či na stejné úrovni.

Údaje ohledně hrubého domácího produktu na obyvatele v kupní paritě pocházejí ze statistiky OECD. Česká republika se v roce 2018 nacházela před Portugalskem i Řeckem s 40 442 USD. Španělsko je pak těsně nad námi s 40 542 USD. Data za rok 2019 zatím nejsou k dispozici.

Podle dat dostupných z Eurostatu z 1. prosince 2019 pak české HDP na obyvatele dosahuje 91 % průměru EU. Stejnou výši má i Španělsko. V případě Portugalska je to pak 77 a Řecka 68. Opět se jedná o údaje za rok 2018.

Rozdíl mezi příjmy bohatých a chudých můžeme měřit pomocí takzvaného Giniho koeficientu, který nabývá hodnot v intervalu 0–100, kde nula znamená dokonale rozdělené příjmy a sto znamená, že vydělává pouze jedna osoba a ostatní mají nulový příjem. Nejnovější data Giniho koeficientu pro Evropskou unii poskytuje Eurostat, a to pro rok 2018. Tehdy měla Česká republika hodnotu koeficientu 24 a pouze dvě země na tom byly lépe, a to Slovinsko (23,4) a Slovensko (20,9). Celoevropský průměr byl 30,9.

Další metoda měření rozdílu mezi příjmy bohatých a chudých je porovnání kvantilového podílu, který se vypočítá jako podíl mezi příjmem pětiny nejbohatších a pětiny nejchudších osob. I zde Česká republika patří mezi země s nejnižším rozdílem příjmů. Eurostat poskytuje data opět pouze k roku 2018. V roce 2018 pak nejmenší kvantilový podíl vykazovalo Slovensko (3,03), zatímco Česká republika byla na druhém místě s podílem 3,3 (což znamená, že nejbohatších 20 % mělo 3,3krát větší příjmy než nejchudších 20 %). Celoevropský průměr byl 5,17.

Nízký rozdíl mezi bohatými a chudými je v Česku stabilní už od roku 2005 (.pdf, str. 9).

Je důležité dodat, že ačkoliv si Česká republika vede dobře co se rozdílu mezi bohatými a chudými týče, tak podle zprávy (.pdf, str. 3) Evropské komise: „Obecně relativně nízká nerovnost a pokračující zvyšování životní úrovně zastírá prohlubující se regionální rozdíly“. Například HDP (.pdf, str. 9) na obyvatele je na severozápadě České republiky okolo 63 % průměru EU, zatímco v Praze je to 182 %.