Andrej Babiš

Výrok je hodnocen jako zavádějící, jelikož Andrej Babiš říká, že důchodci nemají vůbec nic. Avšak z nabídek dopravců vyplývá, že důchodci, ač podle zákona bez nároku na slevu, mají u mnoha dopravců možnost zlevněné ceny jízdného.

Andrej Babiš popisuje žákovské jízdné tak, jak je skutečně podle zákona stanoveno. Studenti ve věku 6 až 15 let při cestě do školy mají nárok na slevu 62,5 %. V rámci jiné trasy, která nevede ze stanice blízké jejich bydliště do stanice blízké jejich škole, mají nárok na slevu 50 %. Studenti od 15 do 26 let pak mají nárok na slevu 25 %.

Co se týče důchodců, není zcela pravdou, že by neměli možnost získat slevu na jízdné. Není to ovšem cestou zákona jako právě u žákovského jízdného, nýbrž každý dopravce si tyto úpravy cen definuje sám. Např. u státního dopravce Českých drah má každý důchodce možnost zařídit si slevovou kartu IN Důchodce, která mu zajišťuje slevu 25 %. Konkurenční RegioJet nabízí důchodcům stejnou slevu. Také například v Pražské integrované dopravě nebo Olomoucký integrovaný dopravní systému nabízejí pro seniory zvýhodněné jízdenky.

Jak vyplývá ze stanoviska ministerstva financí, senioři již dnes částečně zvýhodněné jízdné mají. Konkrétně ve vlakové dopravě. Ministerstvo uvádí:

„V současné době důchodci mají možnost využívat kartu IN Důchodce. Držitel této karty obdrží slevu ve 2. vozové třídě ve výši 25 % z obyčejného jízdného a zpáteční slevy. Pro seniory nad 70 let věku je určena karta IN Senior, která umožňuje bezplatnou přepravu v osobních a spěšných vlacích a v ostatních vlacích se slevou 50 % z obyčejného jízdného. Další železniční dopravce RegioJet a.s. poskytuje slevu Senior nad 60 let ve výši 25 % z jízdného, která platí pouze na vybrané spoje. Dopravce LEO Express a.s. poskytuje slevu ve výši 30 % z obyčejného jízdného pro dospělé ve věku 60 a více let pouze ve 2. vozové třídě.“

Nepodařilo se nám dohledat přesný počet obcí, které mají železniční spojení. Na webu Českých drah se lze dobrat k počtu zastávek, které ovšem nekorespondují s obcemi. Větší města mají zastávek více. Oslovili jsme příslušné instituce s dotazem, kolik obcí má vlastní železniční spojení a výrok budeme aktualizovat.

Podle údajů Českého statistického úřadu v roce 2016 tzv. odešlo do zahraničí na dividendách téměř 290 mld. Kč. Údaje pro rok 2017 zveřejní ČSÚ pravděpodobně na konci března. Za posledních pět let se odliv dividend pohyboval mezi 220 a 290 mld. Kč

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož obě důchodové komise dospěly k návrhům a doporučením, které byly předloženy vládě, navíc několik návrhů Potůčkovy komise se promítlo do zákonů. Následné výsledky komise ovšem závisí na rozhodování politické reprezentace, což ovšem komise ovlivnit nemůže. Dodejme, že nehodnotíme správnost či kvalitu daných návrhů, které komise připravily a které následně jednotlivé politické reprezentace více či méně využily do legislativy.

Potůčkova komise fungovala od roku 2014 do září 2017. Byla odbornou důchodovou komisí, která vznikla na základě koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády ČR pod záštitou ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové a ministra financí Andreje Babiše. Měla za úkol připravit návrhy na pokračování důchodové reformy, které stabilizují důchodový systém v dlouhodobé perspektivě a budou přijatelné napříč politickým spektrem a také občany.

Dle výroku Andreje Babiše byla tato komise neúspěšná, avšak několik jejích návrhů se promítlo do přijatých zákonů a jeden návrh byl schválen vládou a předán k projednání v Parlamentu ČR. Jednalo se o návrhy realizované v rámci základního důchodového pojištění (.pdf, str. 4), dále o návrhy realizované v rámci systému důchodového spoření (.pdf, str. 4) a návrhy realizované v rámci doplňkového penzijního spoření (.pdf, str. 4).

Návrh, který byl schválen vládou a předán Parlamentu ČR, byl návrhem v rámci základního důchodového pojištění –diferenciace sazeb pojistných obvodů pro rodiny s dětmi (.pdf, str. 5).

Bezděkova komise fungovala v letech 2004–2005, kdy připravovala podklady pro rozhodování o pokračování důchodové reformy, avšak návrhy komise nebyly k ničemu, jelikož se politici neodhodlali k žádným změnám. Druhá Bezděkova komise fungovala v roce 2010, kdy jejím úkolem bylo aktualizovat výstupy první komise a také příprava odborných doporučení ke změnám v důchodovém systému. Návrhy této komise jsou dostupné v závěrečné zprávě z roku 2010 zde.

ČSSD nesouhlasila s reformou, jelikož chtěla udržet tehdejší financování důchodů, pravice naopak reformu podporovala (ODS, TOP 09, VV). Vládní koalice ODS, TOP 09 a VV důchodovou reformu prosadila od roku 2013, avšak následující vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL ji zrušila.

V roce 2018 došlo díky změnám v systému valorizace penzí k největšímu růstu za posledních deset let. Ještě vyšší růst pro lidi s nižšími důchody může zajistit připravovaná novela, ta však ještě neprošla parlamentem. Zároveň je nutné konstatovat, že díky rychlému růstu mezd, od kterého se odvíjí i růst penzí, by ke značnému zvýšení došlo i bez opatření, jež zavádí tato vláda. Zvýšení o 918 korun je skutečně nominálně nejvyšším zvýšením důchodů za období samostatné České republiky.

Pouze dodejme, že v letech 2008/2009 stouply důchody o bezmála 900 korun, šlo ovšem o zvýšení ve dvou vlnách. Od srpna a poté od následujícího ledna. V roce 1996 pak penze vzrostly o 813 korun.

V únoru 2018 vláda schválila pravidla pro výraznější zvyšování penzí. Pokud vládní novela projde, znamenalo by to podle výpočtů vlády v roce 2019 navýšení důchodů v průměru o zmíněných 918 korun. Ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová k novele dodává, že rychleji porostou důchody lidem, kteří dnes mají nejnižší penze, naopak zhruba polovině penzistů se růst penzí zpomalí. To je způsobeno tím, že větší část valorizace půjde do pevné složky důchodu (podle vlády by mělo jít o 540 korun pro rok 2019) a menší část do poměrné, zásluhové složky. Potlačí se tím princip zásluhovosti, což už jednou odmítl Ústavní soud.

Jak dále uvádí ČTK, aby zmíněné částky zvýšení platily, musela by průměrná mzda, od které se výše penzí odvíjí, vyrůst během roku 2018 na 32 240 Kč. To není nereálné, podle nejnovějších čísel Českého statistického úřadu činila průměrná mzda ve 4. čtvrtletí loňského roku 31 646 Kč.

Růst důchodů se odvíjí od růstu cen v ekonomice (inflace) a od růstu reálných mezd. Díky loňské novele zákona o důchodovém pojištění se ve výpočtu zohledňuje nejen celková inflace, ale také spotřební koš specifický pro důchodce. Zároveň se do růstu důchodů větší měrou promítá růst mezd (dříve se důchody zvyšovaly o třetinu, od roku 2018 je to o polovinu růstu mezd).

Od ledna 2018 si podle výpočtů důchodci polepšili v průměru o 475 korun měsíčně. To je skutečně více než v předchozích letech – podle statistik České zprávy sociálního zabezpečení vzrostl loni průměrný důchod meziročně o 390 korun, v roce 2016 dokonce jen o 112 korun.

Miloš Zeman byl předsedou vlády od roku 1998, kdy ČSSD získala v parlamentních volbách 32 % hlasů. Na pozici premiéra setrval až do roku 2002, kdy jej vystřídal Vladimír Špidla.

V roce 2001 byla dokončena privatizace českého plynárenského monopolu, společnosti Transgas. Firma byla prodána německé společnosti RWE za více než 130 miliard korun. Celkový podíl prodaný RWE činil 97 % Transgasu a dílčích regionálních distributorů, díky kterým získala ČR 4,1 miliard eur, tedy zhruba oněch 130 miliard korun.

Ještě před nástupem Špidlovy vlády došlo k rozdělení peněz z privatizace. O zhruba devět miliard korun přišla Česká republika kvůli sílící měně, dalších deset si ponechala ČNB jakožto zprostředkovatel převodu a zbytek kabinet ČSSD po částech přiřkl na výstavbu metra nebo na pražský okruh. Mimo závazek poskytnout dotaci Fondům dopravy a bydlení se počítalo s penězi z privatizace na zaplacení stíhacích letounů pro českou armádu.

Již za vlády Miloše Zemana a celé ČSSD bylo rozhodnuto o části investic ze zprivatizovaných plynárenských společností. Z dostupných zdrojů nelze určit, zda opravdu byla (byť sebemenší) část peněz z privatizace předem určena na důchodovou reformu, kterou měla dodělat vláda budoucí.

Andrej Babiš má pravdu, že vydání hackera je kompetencí ministra spravedlnosti. Robert Pelikán mohl v době, kdy premiér výrok pronášel, o vydání do USA nebo Ruské federace rozhodnout o své vůli. To se změnilo o dva dny později, kdy Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí do doby, než projedná hackerovu stížnost. Tato informace však nebyla známa a změnila okolnosti případu. Během vysílání OVM byly okolnosti takové, že Robert Pelikán mohl sám o vydání rozhodnout a neohlížet se na další instituce.

Proces tzv. extradice se v České republice řídí zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. § 97 tohoto zákona jasně říká, že vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Stejně tak rozhoduje v případě, že o vydání nějaké osoby žádá více zemí (§ 102 zákona).

Podle § 95 o přípustnosti vydání rozhoduje krajský soud (což se v tomto případě stalo), do tří měsíců od vydání rozhodnutí pak může ministr spravedlnosti podat návrh na přezkum Nejvyššímu soudu v případě, že toto rozhodnutí zpochybňuje. To Pelikán neučinil.

Ruského občana Jevgenije Nikulina zadrželi v říjnu 2016 kriminalisté v Praze kvůli podezření z hackerství. Ve stejný den, tedy 16. listopadu, požádaly o jeho vydání USA a Rusko. Zatykač na Nikulina vydali Rusové o měsíc později než Američané a v té chvíli se už nacházel v české vazbě. Na konci května roku 2017 rozhodl Městský soud v Praze, že je možné Nikulina vydat jak do USA, tak i do Ruska. Přípustnost vydáni Nikulina potvrdil i pražský vrchní soud.

Rozhodnutí, do které země bude vydán, tedy zůstalo na tehdejším ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi. V lednu 2018 Nikulin neuspěl s ústavní stížností proti vazbě. V únoru podal další ústavní stížnost, podle které bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a obhajobu. Ta ovšem nemá odkladný účinek, a ministr spravedlnosti tak může o vydání Rusa podle zákona rozhodnout již nyní.

Nikulin také neuspěl se žádostí o „humanitární azyl“, proto chtěl podat žalobu na ministerstvo vnitra. Současný ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán ještě nerozhodl, do které země bude nakonec Nikulin vydán.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť premiér Babiš mluví o neveřejných jednáních. Není možné doložit, o čem oba politikové jednají za zavřenými dveřmi. Dodejme, že kauzu Nikulin (resp. jeho vydání do Ruska) měl podle časopisu Respekt Zeman opakovaně řešit s ministrem Pelikánem. To Robert Pelikán potvrdil.

Takzvaný nominační zákon (zákon o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu a změnu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů) navrhlo ministerstvo financí v čele s Andrejem Babišem v roce 2017. Tento návrh obsahoval formulaci o tom, že senátoři a poslanci nesmějí po dobu čtyř let od skončení mandátu zasedat v kontrolních orgánech podniků s účastí státu (. docx, str. 8).

Návrh se ovšem nepodařilo vůbec protlačit vládou, v redukované podobě byl předložen opět formou poslaneckého návrhu. Ten také nebyl projednán v Poslanecké sněmovně.

Výrok Andreje Babiše je hodnocen jako zavádějící, protože Miroslav Kalousek sice skutečně v Poslanecké sněmovně to, co se stalo během přestávky mezi Babišem a demonstranty, značně posunoval, netvrdil ale, že by Babiš vůbec nevyšel mezi ně.

Výrok předsedy vlády se točí kolem situace, která nastala během jednání Poslanecké sněmovny o důvěře vládě Andreje Babiše. Před budovou dolní komory českého parlamentu demonstrovali lidé a Babiš byl vyzván, aby mezi ně vyšel ven. Konkrétně jej k tomu vyzval předseda KDU-ČSL Bělobrádek.

Babiš se odvolal na znění usnesení Poslanecké sněmovny, které ukládá členům vlády, aby při jednání o důvěře zůstali v jednacím sále. Následovala dvě hlasování, která inicioval Zbyněk Stanjura z ODS. Ta měla přerušit jednání na 15 (resp. 14) minut tak, aby se Babiš mohl s demonstranty setkat.

Obě hlasování byla ovšem zamítnuta (především hlasy poslanců Babišova hnutí ANO). ODS si tedy vzala přestávku na jednání svého klubu, a Babiš tak mohl vyjít mezi demonstranty ven. To skutečně učinil. Vyšel před budovu Poslanecké sněmovny, kde ovšem zcela objektivně nebyla možná diskuze mezi ním a davem, neboť ten na něj bučel, pískal a z davu na něj letěly i předměty. To dokládají svědectví novinářů i videa médií (za všechny DVTV).

Andrej Babiš se tedy vrátil do budovy, kde jednání pokračovalo. Slovo si vzal Miroslav Kalousek a Babiše osočil z toho, že „se nechová jako chlap“, neboť nevedl „diskuzi s lidmi, kteří mají jiný názor“.

Kalousek konkrétně řekl (stenoprotokol je v původním znění, zachycuje tedy i další slyšitelné projevy):

„Ve smyslu jednacího řádu reaguji na vystoupení svého kolegy pana předsedy Stanjury, který si vyžádal přestávku na délku 20 minut, aby mohl pan premiér vyjít mezi veřejnost. Podle informací, které máme, pan premiér vykoukl na tu ulici, a když viděl, že mu dav není nakloněn, třeba mi to rozmluví, tak zase jako se vrátil zpátky, aniž by s těmi lidmi mluvil. (Smích v sále.)(...)
Pane premiére, promiňte, takhle se nechová chlap. Chlap se baví i s lidmi, kteří mají jiný názor. Vy utíkáte před lidmi, kteří mají jiný názor, křivě přísaháte na zdraví svých dětí, podvádíte, kňouráte, fňukáte. (Bušení do lavic převážně z levé části sálu.) Děláte úplně všechno pro to... Pane předsedající, prosím, abyste mi odečetl čas, zatímco nedisciplinovaní poslanci mlátili do lavic. (Opětovné bušení do lavic.)
(...)
Pane premiére, děláte všechno, co normální chlap nedělá. Bojíte se lidí s jinými názory, kňouráte, fňukáte, křivě přísaháte na zdraví svých dětí, podvádíte a kňučíte. (Bušení do lavic.) Česká republika... (Poslanec Faltýnek z lavice: On je vožralej, nech toho. Smích a potlesk části poslanců.) Česká republika si zaslouží předsedu vlády, který s sebou nese název chlap. To vy nejste a to je také jeden z důvodů, proč vám nelze vyslovit důvěru. Děkuji.“ Miroslav Kalousek tedy Andreje Babiše nařkl z toho, že se zachoval zbaběle, protože s lidmi nediskutoval. Zcela tak opomenul, že dav na Babiše verbálně útočil a dokonce na něj někteří lidé házeli i předměty. Dopustil se tedy jistého zkreslení skutečnosti, netvrdil ovšem, že by Babiš vůbec nevyšel ven.