Andrej Babiš

V současné době tvoří místopředsedy Poslanecké sněmovny pět zástupců za strany ODS, Piráti, SPD, KSČM a ČSSD.

Je tedy pravdou, že na postu místopředsedy Sněmovny nefiguruje žádný z členů hnutí ANO. Babiš ve výroku mluví o devíti kontrolních výborech, v kontextu diskuze ale míní stálé komise, které Sněmovna zřizuje. Těch je devět. Jde o komise, které z poslanecké úrovně dohlíží např. na BIS, GIBS atd.

V těch hnutí ANO má své členy, nemá v nich ovšem žádného předsedu. Dvě komise vedou poslanci ODS (pro kontrolu činnosti ÚZSI a pro kontrolu poskytnutí údajů z centrální evidence účtů), dvě vede SPD (pro kontrolu NBÚ a pro kontrolu činnosti Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost), jinou komisi vede zástupce Pirátů. Další komisi vede předseda KDU-ČSL (pro kontrolu BIS), zástupce STAN a také poslanec TOP 09. Poslední komise není prozatím kvůli rezignaci Zdeňka Ondráčka předsedou obsazena.

Ovšem absence hnutí ANO ve vedení komisí neznamená, že by tam neměli své zástupce. Např. v nejvíce diskutované komisi pro dohled nad GIBS má ANO čtyři členy z celkových deseti. Předseda jako takový nemá speciální pravomoci nebo větší sílu při hlasování. Jde však o pozici honorovanou.

Dne 2. března 2018 na sedmé schůzi Poslanecké sněmovny uvedl Ondráček, volený do funkce předsedy SK pro kontrolu GIBS: „... hned v 25 letech, což byly tenkrát zákony, hned v 25 letech mě ministr vnitra České republiky Jan Ruml, Občanská demokratická strana, jmenoval vyšetřovatelem Policie České republiky po prověrce, kterou jsem samozřejmě musel projít, a při splnění požadavků, které na výkon takové funkce byly.“

Ondráčkovi bylo 25 let v červenci roku 1994, kdy byl skutečně ministrem vnitra politik za ODS, Jan Ruml. I jeho životopis, který zveřejnilo Aktuálně.cz, uvádí, že Ondráček působil jako vyšetřovatel Policie ČR 17 let, mezi lety 1994–2011. Je tedy pravdou, že tehdejší ministr vnitra Ruml jmenoval Ondráčka do funkce vyšetřovatele na základě splnění jeho bezpečnostní prověrky.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když má Babiš pravdu v případě volby Václava Klause a také v tom, že na úrovni hlasování strany s KSČM spolupracují, aktuálně se jedná o podporu vládě od KSČM. A s komunisty jako vládním partnerem všechny pol. strany nepočítaly a ani nevyjednávaly. Příkladem budiž ODS.

Prezidentská volba v roce 2003 proběhla tajným hlasováním poslanců a senátorů, není tedy jisté, kteří volitelé konkrétně podpořili Václava Klause. Podle vyjádření jednotlivých klubů či volitelů je však pravděpodobné, že ke Klausovu zvolení mu skutečně dopomohly hlasy KSČM.

Václav Klaus byl zvolen prezidentem v roce 2003, podruhé pak v roce 2008, tedy ještě předtím, než byla zavedena přímá volba prezidenta. Prezident byl volen Parlamentem; na základě dohody byla volba v roce 2003 tajná, v roce 2008 se pak volilo veřejně.

Nedá se tedy jednoznačně říct, kdo Václava Klause v roce 2003 podpořil – je však jisté, že se o hlasy KSČM ucházel, a podle výpočtů a prohlášení jednotlivých volitelů to byli právě komunisté spolu s domovskou ODS, lidovci a částí sociálních demokratů, kdo Klausovi pomohli k prvnímu prezidentskému mandátu.

Potvrzuje to například i tehdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček. „Připouštím, že i někteří poslanci a senátoři za KSČM volili Václava Klause. Ale jedno je jisté, že vládní koalice nedala 101 poslanců ve sněmovně (sic) svému kandidátovi,“ řekl Grebeníček Českému rozhlasu.

Ač bylo hlasování v roce 2008 veřejné, jmenovité hlasování není zaznamenáno. KSČM však slovy svého předsedy Vojtěcha Filipa Václava Klause nepodpořila. To potvrzuje i analýza zveřejněná na serveru iDNES.cz.

Co se týče toho, že s KSČM spolupracovali všichni, na úrovni hlasování o jednotlivých zákonech v rámci poslanecké sněmovny je to nepochybně pravda. Nicméně Babiš srovnává tento "běžný politický provoz" s tím, že on sám s KSČM jedná o podpoře vlády. Komunisté doposud nebyli součástí žádné koalice. To neznamená, že by s nimi nebylo vyjednáváno, resp. že by nebyli zamýšleným partnerem.

Nejvíce se jejich možné vládní angažmá (resp. podpora vládě) řešila v souvislosti s ČSSD. Jistou formu spolupráce strany navázaly v období 2002-2006 (ko konci období) během vlády Jiřího Paroubka, kdy tyto subjekty, jenž měly dohromady 111 mandátů, prosazovaly společně levicové návrhy (neziskové nemocnice např.) navzdory koaliční vládě, ve které byla ČSSD společně s lidovci a Unií svobody.

Komunisté také v křesle předsedy vlády udželi Stanislava Grosse, když se během hlasování o nedůvěře zdrželi. Tím na omezenou dobu ještě umožnili Grossovi setrvat v této funkci. Dalším příkladem, kdy byli komunisté zamýšlenou součástí vládního uspořádání (ve smyslu zisku důvěry), byl rok 2006, kdy Jiří Paroubek oznámil spolupráci s lidovci pod vedením Miroslava Kalouska. Tuto koalici měli tolerovat právě komunisté. Sešlo z ní poté, co byl Kalousek členskou základnou odvolán. Dodejme, že sám tento krok obhajoval tím, že se snažil zabránit vytvoření velké koalice.

KSČM pouze jednou aktivně hlasovala pro vyslovení důvěry vládě. Bylo to v roce 2013, když podpořili Zemanem jmenovaný kabinet Jiřího Rusnoka. Ani to mu k zisku důvěry nepomohlo.

Pokud tedy budem brát v úvahu všechny tyto možné spolupráce, vychází z toho, že ODS nikdy s komunisty nespolupracovala na vládní úrovni, nikdy se při formování vlády neucházela ani o podporu KSČM. Proto, byť na různých hlasováních i tyto strany spolupracují, je výrok hodnocen jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť hnutí ANO ve svém programu prosazuje tzv. klouzavý mandát, což je ústavní změna.

V knize O čem sním, když náhodou spím (což je vize ANO do roku 2035 pro Českou republiku) je navrženo, že zákonodárců by mělo být méně a poslanců jen polovina, a to 101 (.pdf, str. 129).

Už na celostátním sněmu hnutí ANO, který se konal ve dnech 25.–26. února 2017, zazněl od Andreje Babiše návrh na zredukování počtu poslanců. Babiš prohlásil (nehodnotíme uvedenou potřebnost):

„Země naší velikosti nepotřebuje 281 poslanců a senátorů. Kdyby jich bylo třeba 101, jako je tomu v řadě dalších zemí, určitě by to stačilo. Poměřuju to k ostatním zemím, poslanců je stále moc.“

Tento návrh byl dále promítnut do výše zmíněné vize 2035 pro Českou republiku, kterou Andrej Babiš představil 22. června 2017 v Praze. V programu hnutí ANO se toto téma nenachází.

Na str. 5 se však nachází zavedení tzv. klouzavého mandátu. Znamená to, že poslanec, který se stane členem vlády, ztrácí svůj poslanecký mandát a na jeho místo přichází náhradník. Poté, co z vlády odejde, se vrací do pozice poslance. Zavedení klouzavého mandátu by ovšem znamenalo změnu Ústavy.

Co se týče justice, hnutí ANO ve svém programu uvádí, že chce vytvořit nový specializovaný elitní útvar pro stíhání korupce a závažné hospodářské kriminality (str. 7 programu).

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože u změn dvou ze tří členů ve zmíněném výboru nejsme schopni posoudit, nakolik jde o zásadní, resp. obvyklé kroky. Navíc u Radka Augustina je problematické označení jako úředníka, neboť opakovaně (naposledy na podzim 2017) kandidoval za Stranu práv občanů do Poslanecké sněmovny.

Členy výboru pro personální nominace jsou nyní Yvona Charouzdová za hnutí ANO, vedoucí Úřadu vlády ČR Radek Augustin a bývalý ministr životního prostředí Petr Jan Kalaš.

Radek Augustin působil v letech 2014 až 2017 jako ředitel Odboru analytické kanceláře Kanceláře prezidenta republiky a také krátkou dobu pracoval pro sekretariát strany SPOZ. Za tuto stranu také opakovaně kandidoval ve volbách. Pokaždé neúspěšně. 13. prosince 2017 bylo vládou schváleno jmenování Radka Augustina do funkce vedoucího Úřadu vlády.

Kromě toho, že byl nestraník Petr Jan Kalaš ministrem Topolánkovy menšinové vlády, působil mj. jako expert Světové banky na životní prostředí a udržitelný rozvoj a také jako poradce pro Institut vzdělávání a výzkumu OSN (UNITAR).

Ve výboru skončili nominanti ČSSD Pavel Dvořák a Lenka Jirsa Pavlátková za KDU-ČSL. Yvonu Charouzdovou, která je ve výboru od roku 2014, doplnili právě dva výše zmínění nominanti. Návrh na odvolání a jmenování členů Vládního výboru pro personální nominace byl vládou schválen 7. února tohoto roku.

Web ČT však uvádí, že dle informací z deníku Právo je výbor pro personální nominace tvořen nově jen členy navrženými hnutím ANO. Šéfa Úřadu vlády Radka Augustina navrhl sám Andrej Babiš, bývalého ministra životního prostředí za Topolánkovy vlády Petra Jana Kalaše pak doporučil Richard Brabec, současný ministr životního prostředí taktéž za ANO.

Andrej Babiš zavádí, když tvrdí, že Kalousek vytvořil úpravu umožňující vydávat nedaněné jednokorunové dluhopisy. Ve skutečnosti tato možnost měla právní základ položen v 90. letech. Následně byla návrhem Kalouskova ministerstva financí ze zákona krátce vypuštěna, záhy byla vrácena zpět (opět MF pod Kalouskem) a nakonec opět vypuštěna (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru.) V tom krátkém období, kdy byla možnost vrácena zpět do zákona, pak Kalousek vydal v několika vlnách sérii státních korunových dluhopisů, které nastartovaly vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu nejde de facto o to, že by Kalousek takovouto možnost nově vytvořil, nicméně takovou možnost „oživil“ a výrazně se tak zasadil o boom korunových dluhopisů.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů se zakládá na dvou ustanoveních – zaprvé na ustanovení umožňujícím zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoliv jejich souhrnu), zadruhé na ustanovení, které zaokrouhluje takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. „Zaokrouhlovací“ ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo, daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, do daňového systému vrací zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů).

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po začátku účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť byť v obecné rovině lze sledovat, že ANO i SPD mohou deklarovat podobně zaměřené body v jejich programech a představách, jejich konkrétní představy na řešení se různí. Dodejme, že Okamura již své představy v daných oblastech předkládal v tomto volebním období a hnutí ANO je ani v jednom případě nepodpořilo.

Na základě porovnání volebních programů hnutí ANO a SPD nelze říci, že by Andrej Babiš a Tomio Okamura měli na tyto záležitosti zcela stejný názor. ANO se podle programu shoduje s SPD pouze v otázce zastavení migrace. O odpovědnosti politiků a přímé volbě se ANO ve svém programu nezmiňuje, Babiš ale o těchto záležitostech píše ve své knize O čem sním, když náhodou spím.

Podle volebního programu ANO a volebního programu SPD se tato dvě hnutí shodují v otázce migrace, a to v tom ohledu, že odmítají ilegální imigraci. ANO se zaměřuje na odmítnutí ilegální imigrace do Evropy, SPD se pak zaměřuje na odmítnutí imigrace do České republiky. Obě hnutí se také shodují, že migrace by měla být suverénní záležitostí jednotlivých států EU. ANO otázce migrace věnuje v rámci svého programu tři krátké body, SPD této otázce věnuje mnohem více prostoru.

V otázce odpovědnosti politiků chce SPD prosadit uzákonění osobní, hmotné a trestní odpovědnosti politiků, soudců, státních zástupců a exekutivy. SPD také prosazuje přímou volbu a odvolatelnost politiků, a to včetně prezidenta republiky. V tomto případě se tak jedná o odpovědnost vůči občanům. Politici tak mají být pod přímou kontrolou občanů.

ANO požaduje posílení kompetencí a odpovědnosti pro ministry, starosty a primátory. Podle Babiše a jeho knihy by měli být poslanci voleni v přímých volbách (str. 130) na základě většinového volebního systému. Přímo volení by měli být také starostové a primátoři (str. 126), politická odpovědnost starostů by tímto měla být podle Babiše posílena. Babiš oproti Okamurovi ale nikde nehovoří o odvolatelnosti politiků.

Tomio Okamura byl v roce 2014 jedním z předkladatelů novely zákona o majetku ČR, která se zabývala právě trestní a hmotnou odpovědností politiků. Tuto záležitost jsme již několikrát ověřovali. Zmíněnou novelu ale odmítla jak vláda (jejíž součástí je také hnutí ANO), s tím, že je nadbytečná a duplicitní, tak Sněmovna. Nutno podotknout, že se hlasovalo o zamítnutí návrhu novely a téměř všichni hlasující poslanci za ANO hlasovali pro zamítnutí.

Jak jsme popisovali dříve, motivací vlády pro zamítnutí těchto návrhů bylo, že měly být duplicitní se současně platnou legislativou, nepřinášet do ní nic nového, popř. být dokonce méně účinné.

Přímou demokracii má SPD ve svém názvu, proto nechybí ani v programu. SPD prosazuje právo občanů rozhodovat o věcech veřejných v referendu. Proto by mělo dojít k novelizaci zákona o referendu a zákona o obecném referendu. Občané mají mít podle SPD právo vyjádřit se ke všem otázkám budoucnosti českého státu a to včetně členství v EU a NATO. Okamura v lednu 2014 předložil společně s několika dalšími poslanci návrh ústavního zákona o referendu. Tento návrh byl ale zamítnut mimo jiné také poslanci hnutí ANO. Okamura se také snažil o to, aby se ve Sněmovně projednával vládní návrh zákona o referendu, který se tam poněkud zasekl. Když navrhl, aby se jednání o tomto návrhu zařadilo na pořad schůze, neuspěl. Proti byli opět také poslanci ANO.

Kromě toho Okamura dlouhodobě prosazuje zrušení senátu nebo snížení počtu poslanců na 81.

ANO se o přímé demokracii ve svém programu nezmiňuje. V červenci 2016 se ale Andrej Babiš vyjádřil, že konání referenda o vystoupení ČR z EU by pro nás bylo zničující. Podle jeho knihy by ale občané měli v referendu hlasovat o nejdůležitějších změnách, změnách ústavy nebo mezinárodních paktech (str. 131). V referendu by se mohlo také hlasovat o jednacím řádu Sněmovny (str. 133). Rozdíl tedy je, že Okamurovy návrhy jsou výrazně širší a umožnily by lidem vyvolat referendum na libovolné téma (prošlo-li by přes Ústavní soud), sesbírali-li by potřebný počet podpisů.

Andrej Babiš a Tomio Okamura se tak v jistých základních bodech shodnou, rozhodně se ale neshodnou na praktické proveditelnosti, proto výrok hodnotíme jako zavádějící. O tom svědčí také to, že ANO několikrát hlasovalo proti návrhům Okamury. Důležitý je také fakt, že se neshodnou na odvolatelnosti politiků, což je pro SPD velmi důležitý bod programu. SPD také hodně staví na otázkách migrace, ovšem pro ANO je migrace spíše okrajovou záležitostí.

Vláda Petra Nečase, v níž byly zastoupeny ODS i TOP 09, v květnu 2012 představila daňové změny, které měly vstoupit v účinnost od roku 2013. Mezi schválená opatření patřilo například: omezení výdajových paušálů u daně z příjmů fyzických osob; zvýšení daně z převodu nemovitosti (ze 3 na 4 %); zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro důchodce; zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty (z 20 na 21 %); zvýšení nižší sazby DPH (nejdříve z 10 na 14 a následně na 15 %) nebo solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob ve výši 7 % z tzv. nadlimitního příjmu.

V programech vidíme, že tato daňová politika příliš nekorespondovala s tím, co strany slibovaly v programech. Předseda tehdejší vlády tyto kroky ospravedlňoval snahou zabránit růstu schodku státního rozpočtu v době ekonomické krize.

Ve volebním programu ODS pro volby do Poslanecké sněmovny pro rok 2010 je hned na začátku uveden seznam 15 hlavních priorit. Mezi ně patří mimo jiné bod pojmenovaný Jednoduché a nízké daně. Konkrétně se u něj píše: „Výrazně zjednodušíme a zpřehledníme daňové zákony. To povede k transparentnosti výběru daní a sníží míru daňových podvodů. Zároveň udržíme daně na současné úrovni. Nezvýšíme ani odvody na sociální pojištění.“(.pdf, str. 18)

Volební program TOP 09 pro volby do Poslanecké sněmovny pro rok 2010 obsahuje kapitolu s názvem Hospodářská politika. Jedna z podkapitol je pojmenována „DANĚ JEDNODUŠŠÍ, SROZUMITELNĚJŠÍ, BEZ VÝJIMEK“. V prvním odstavci se lze dočíst následující: „Současný stav tuzemských veřejných rozpočtů neumožňuje v příštích několika letech snižování daní. Vláda nechce daně zvyšovat, proto musí velmi rozhodně snižovat rozpočtové výdaje.“Jednou ze snah TOP 09 bylo podle volebního programu také„zrušení transakčních daní (daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí)“ (.pdf, str. 10).

Dělnická mzda ve společnosti Bosch se pohybuje pouze kolem 30 tisíc Kč.

Ve společnosti Škoda Auto sice hrubá měsíční mzda všech zaměstnanců nezačíná na 40 tisících Kč, dosáhnout na ni však mohou zaměstnanci v některých platových třídách a po připočtení bonusů i dělníci.

To v českobudějovické továrně společnosti Bosch šplhají (po započtení prémií a bonusů) mzdy dělníků podle samotné firmy jen k 30 tisícům Kč.

Přehledy průměrné měsíční mzdy zveřejňuje každý kvartál Český statistický úřad. Podle nejnovějších dat (.xlsx) jsou mzdy v různých sektorech skutečně velmi rozdílné. Zatímco zaměstnanci v komunikačních a informačních činnostech si měsíčně přijdou na 51 592 Kč, nejhůře placení pracovníci v ubytování, stravování a pohostinství si musí vystačit s 17 897 Kč hrubé mzdy.

Jelikož skutečně mezi různými sektory ekonomiky existují velké rozdíly (Babiš o tom mluví v kontextu zvyšování průměrné mzdy), hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle aktuálně platných nabídek práce ve Vodňanské drůbeži začíná hrubý měsíční plat dělníka na 14 500 Kč. Jedná se o pozici dělníka ve výrobě, který má být ochotný pracovat na dvě směny, občas i v sobotu nebo o svátcích. Mezi nabízené zaměstnanecké benefity patří závodní stravování, příspěvek na penzijní připojištění a dovolená nad rámec zákona. Dělníkovi v potravinářské výrobě je nabízena mzda od 15 000 Kč do 22 000 Kč a mimo již zmíněné benefity může získat např. požitky na základě zaměstnaneckého fondu. Přímo na webu Vodňanské drůbeže je pak inzerát na dělnickou pozici zpracovatele masa se mzdou až 18 000 Kč.

Analýzu průměrných mezd ve firmách patřících do holdingu Agrofert provedl týdeník Ekonom. Vyplynulo z ní, že jsou dělnické pozice ve Vodňanské drůbeži placeny podprůměrně. Téma mezd v této drůbežárně se stalo velmi diskutovaným v návaznosti na reportáž novinářky Uhlové, která během půl roku vyzkoušela pět různých zaměstnání a nehorší zkušenost si odnesla právě z Vodňanské drůbeže. Firma se proti nařčením v reportáži ohradila, uvedla, že novinářka zaměstnaná pod falešným jménem dostala hrubý nástupní plat včetně příplatků ve výši 17 315 Kč a své zahrnutí do reportáže vnímá vzhledem k blížícím se volbám jako účelové.

Podle těchto informací si lze o mzdových podmínkách ve Vodňanské drůbeži udělat určitou představu, systém Babišem zmíněných příplatků a bonusů je však záležitostí vnitřních předpisů firmy, které veřejně dostupné nejsou a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.