Jan Hamáček

Neobydlené byty jsou všechny byty, ve kterých není žádná osoba přihlášena k trvalému pobytu. Počítají se do toho byty využívané k rekreaci, nezpůsobilé k bydlení, právě rekonstruované, nezkolaudované, ve formě právního řízení nebo také přechodně obydlené. Podle webu Českého statistického úřadu bylo v Praze v roce 2001 celkem 565 592 bytů, z toho 61 519 neobydlených. To představovalo 10,9 % pražských bytů.

Na základě sčítání z roku 2011 už je pak v Praze jen cca 45 600 neobydlených bytů (.pdf). Obydlených bytů je 542 000. Novější data bohužel nejsou dostupná, neboť výsledky sčítání 2021 budou zveřejněny až ke konci roku. I podle expertů oslovených serverem iRozhlas je však údaj o 70 000 prázdných bytech nadsazený. Experti mluví o cca 40 000 prázdných bytech. S tím, že počet neobydlených bytů se od posledního sčítání příliš nezměnil, pak souhlasil i mluvčí pražského Institutu plánování a rozvoje.

Aktuální data (k 6. říjnu), která vychází z dat Ministerstva zdravotnictví ČR, vykazují v současnosti proočkovanost 55,9 % obyvatel, přesněji 5 981 952 lidí, pokud se zaměříme na ty, jež jsou plně očkováni. Podíváme-li se na obyvatele, kteří mají k uvedenému datu alespoň jednu dávku očkování, pak se jedná skutečně o 57 % obyvatel, konkrétně o 6 094 785 lidí.

Poslanecká sněmovna jednala o prodloužení nouzového stavu mj. v rámci schůze konané 11. února. Jelikož ale vedení Komunistické strany Čech a Moravy svým poslancům 5. února doporučilo pro prodloužení nehlasovat, pro hlasovali pouze poslanci menšinové vládní koalice (viz hl. č. 25 a 26). Nouzový stav prodloužen nebyl, vláda nicméně na žádost hejtmanů vyhlásila nouzový stav nový, platný do konce února.

Ke dni 11. února 2021 bylo dle dat Ministerstva zdravotnictví 76 332 nakažených osob a 6 040 hospitalizovaných s onemocněním covid-19. Uveďme, že přetížené byly zejména nemocnice v Karlovarském či Královehradeckém kraji. I podle vyjádření Ministerstva zdravotnictví byly v únoru 2021 nemocnice na hraně svých kapacit. Dodejme také, že na začátku února 2021 se na převozu pacientů s covidem-19 podílely rovněž vrtulníky.

Výrok Jana Hamáčka tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť opoziční poslanci svými hlasy přispěli ke zrušení nouzového stavu v době, kdy byly plné nemocnice.

Jan Hamáček mluví o údajném záměru Víta Rakušana, respektive koalice Pirátů a Starostů, na snížení počtu státních zaměstnanců o 13 %. Tato koalice ale ve svém programu ani jinde takový záměr nezmínila. Naopak koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), ve svém programu pro nadcházející volby slibuje snížení počtu státních úředníků o 13 %. Zdůrazněme, že se jedná o „státní úředníky“, nikoliv státní zaměstnance.

Počet státních zaměstnanců (případně úředníků) je překvapivě velmi složitým ukazatelem. Vývoj počtu státních zaměstnanců každoročně sleduje například Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) či Ministerstvo financí. Každá z těchto institucí však zahrnuje do svých dat různé složky státních zaměstnanců a jiné vynechává.

Například NKÚ ve svém Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2019 (.pdf) nezapočítává do svých dat zaměstnance, kteří „nemají status zaměstnance ve státní správě (např. učitelé, vojáci)“ (.pdf, str. 39). Podle těchto dat působilo v roce 2019 ve státní správě přibližně 161 tisíc osob (.pdf, str. 40).

Ministerstvo financí v rámci publikací Státní rozpočet v kostce (.pdf) pak sleduje počty všech zaměstnanců „organizačních složek státu a příspěvkových organizací“, tedy také učitele či policejní složky. Celkový počet pracovních míst těchto zaměstnanců k 1. lednu 2021 činil zhruba 482 tisíc (.pdf, str. 33).

Podrobněji jsme o počtu státních zaměstnanců psali zde.

Nicméně ať už bychom porovnávali kterýkoliv ukazatel, na výpočet, o kterém Jan Hamáček mluví, to nebude mít vliv. Ten totiž mluví výhradně o policistech a potenciálním snížení jejich počtu o 13 %. K 1. lednu 2021 působilo v České republice celkem 40 434 státních policistů. Pokud by tedy došlo ke snížení jejich stavu o 13 %, o zaměstnání by přišlo opravdu přibližně 5 tisíc z nich.

Je však nutné podotknout, že záměr koalice SPOLU se týká „státních úředníků“, zjevně ne příslušníků Policie ČR. Jan Hamáček tedy pro ilustraci dopadu 13% snížení stavu nevybral správný příklad, protože se snížením počtu policistů koalice SPOLU nepočítá. Dalším důvodem pro hodnocení výroku jako zavádějícího, je pak skutečnost, že vicepremiér Hamáček přisuzuje záměr Vítu Rakušanovi, přestože 13% snížení počtu úředníků je záměrem konkurenční koalice SPOLU.

Jan Hamáček ve svém výroku mluví o postoji Pirátů v době, kdy se vláda snažila „protlačit valorizaci důchodů“. Valorizace představuje princip, pomocí kterého stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. V praxi se vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a poloviny růstu reálných mezd. Valorizace každoročně způsobuje nárůst důchodů, výše přidaných peněz se může pohybovat od desítek korun až po doposud nejvyšší valorizace v hodnotách i přes 800 Kč. 

K valorizaci důchodů dochází každoročně na základě zákona o důchodovém pojištění. Není k tomu potřeba schválení vládou nebo Parlamentem. Vláda se tedy valorizaci nesnaží nikam protlačit. Jan Hamáček pak má nejspíše na mysli snahu vlády o navýšení důchodů nad rámec zákonné valorizace, které má podobný efekt jako valorizace – tedy navýšení důchodů po celý rok. K tomu v posledních letech došlo vícekrát, například v letech 2018 a 2019, kdy vláda Parlamentem „protlačila“ návrh na zvýšení důchodů v letech 2019, respektive 2020, nad hodnotu danou zákonnou valorizací. Naposledy se o navýšení důchodů jednalo v létě letošního roku. V následujících odstavcích se proto podíváme na postoj Pirátů k tomuto navyšování důchodů v posledních letech.

Důchody se nad rámec zákonné valorizace zvyšovaly v letech 2018 a 2019 (na roky 2019, respektive 2020) a následně v roce 2021 na rok 2022. Při jednáních o zvýšení důchodů na rok 2019 však v rámci prvního, druhého ani třetího čtení návrhu zákona nepadly v souvislosti se zvýšením důchodů zmínky o „dárečcích“ či „úplatcích“. Pirátská strana navíc, stejně jako ostatní strany ve Sněmovně, hlasovala pro navýšení důchodů na rok 2019. O rok později opět došlo na návrh vlády ke zvýšení starobních důchodů, nikdo v rozpravě zvýšení důchodů za „dárečky“ neoznačil (1., 2. a 3. čtení) a všichni přítomní poslanci včetně Pirátů hlasovali pro návrh.

V průběhu schvalování navýšení důchodů nad zákonnou valorizaci v létě 2021 byla Pirátská strana více kritická. Poslanec Martínek například uvedl, že spíše než schvalovat příspěvky nad zákonnou hodnotu, by upřednostnil úpravu valorizačního mechanismu. Jako důvod uvedl například fakt, že by toto téma nemohlo být zneužíváno politiky v průběhu kampaní.

Poslanci některých opozičních stran o navýšení důchodů nad zákonnou valorizaci skutečně mluvili jako o dárcích či úplatcích voličům. V rámci prvního čtení návrhu novely v červnu 2021 se v tom smyslu vyjádřila například předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Ve třetím čtení, které se uskutečnilo ke konci července 2021, se poté podobně vyslovil poslanec ODS Jan Bauer. Piráti však při projednávání nic takového neříkali. Sněmovna nakonec zvýšení důchodů na rok 2022 nad zákonnou valorizační hranici o 300 Kč schválila. Pirátská strana návrh tentokrát nepodpořila.

Piráti nicméně psali a mluvili o „předvolebních dárečcích“ jinde, zejména na sociálních sítích. Jejich návrh na příspěvek důchodcům z peněz určených na dotace firmám členů vlády byl doprovázen slovy „Ať si pan Babiš platí předvolební dárečky ze svého.“ O předvolebních dárečcích mluvil opakovaně také předseda Pirátů Ivan Bartoš a objevily se (.pdf, str. 1) i v předvolebních novinách Pirátů a Starostů. Znovu však nešlo o zmínky, které by se přímo vztahovaly k projednávanému navyšování důchodů nad zákonnou valorizaci. Zároveň jsme nenašli žádné vyjádření Pirátů toho smyslu, že by důchodci neměli dostat přidáno, například kvůli tomu, že si to nezaslouží.

Slovní spojení hovořící o dárečcích či úplatcích, ať už předvolebních či volebních, pak bylo ve spojení s důchody používáno zejména v roce 2020. Důležité je však zmínit, že se nejednalo o problematiku valorizace ani standardního navýšení důchodů, nýbrž v poslední době primárně o jednorázový příspěvek 5 000 Kč z listopadu a prosince 2020. K tzv. rouškovnému se tímto způsobem nevyjadřovali pouze pirátští poslanci. Podle dotazníku, který provedl server iROZHLAS, můžeme vidět, že jako předvolební úplatek označili tento příspěvek také někteří poslanci z klubu SPD, TOP 09, STAN nebo ODS. Další poslanci také hodnotili načasování příspěvku jako diskutabilní, neboť blízce předcházelo krajským volbám.

Výrok Jana Hamáčka tedy hodnotíme jako nepravdivý, jelikož pirátští poslanci v rámci projednávání navýšení důchodů nad rámec zákonné valorizace, které proběhlo v roce 2021, netvrdili, že jde o „předvolební dárečky“, které by si navíc důchodci nezasloužili. Dřívější návrhy na navyšování důchodů pak Piráti podpořili.

V rámci projednávání vládního návrhu na navýšení důchodů v roce 2022 o 300 Kč nad zákonnou valorizaci poslanci předložili vícero pozměňovacích návrhů. Jedním z nich byl také návrh poslanců ČSSD Jana Hamáčka (.pdf), respektive Romana Sklenáka (.pdf, str. 27). Ti navrhovali, aby se důchod od 1. ledna 2023 zvýšil každému, kdo vychoval dítě, přičemž by se důchod zvýšil o 500 Kč za každé vychované dítě. Tento pozměňovací návrh byl Sněmovnou přijat. Poslanecká sněmovna pak návrh novely schválila na konci července a legislativní proces zakončil prezident republiky svým podpisem na konci srpna 2021.

Uveďme, že obdobný pozměňovací návrh (.docx), který požadoval zavedení tzv. výchovného, podala i Pavla Golasowská z opoziční KDU-ČSL. Tento návrh, na rozdíl od návrhu Jana Hamáčka, výslovně uvádí (str. 2–4), že by se zvýšení důchodu o 500 Kč za každé vychované dítě týkalo pouze žen.

Jan Hamáček ve svém výroku opomíná zmínit, že návrh, který by zvýšil důchody o 500 korun za každé vychované dítě, podali rovněž lidovci. Nicméně ustanovení, které Poslanecká sněmovna v rámci novely schválila, pochází z dílny ČSSD. Vzhledem k tomu, že se součástí novely zákona o důchodovém pojištění stal pozměňovací návrh sociální demokracie, nikoli KDU-ČSL, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jan Hamáček svým výrokem odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/07 (.pdf), který byl veřejně vyhlášen 16. dubna 2010. Ústavní soud jím s účinností od 30. září 2011 (.pdf, str. 1) zrušil tehdejší ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (.pdf, str. 7).

V České republice se důchod skládá ze dvou složek – základní výměry a procentní výměry. Základní výměra je státem pevně stanovená částka, jež je stejná u každého příjemce důchodu. Oproti tomu procentní výměra se stanovuje individuálně na základě výpočtového základu. A právě způsobem výpočtu tohoto základu se zabýval i Ústavním soudem zrušený § 15 (.pdf, str. 7).

Problémem tohoto ustanovení bylo, že do určité hranice se tzv. osobní vyměřovací základ, který můžeme chápat jako průměrný měsíční příjem člověka v rozhodném období, započítával do důchodu v plné výši. Ovšem po překročení této hranice se tato individuální složka důchodu výrazně zmenšovala. Pokud tedy měl člověk v produktivním věku vysoké příjmy, tak při výpočtu důchodu mohlo docházet ke značným redukcím.

Ústavní soud přezkoumával ustanovení na základě návrhu Krajského soudu v Ostravě, který se zabýval konkrétním případem Karla Sochora. Tomu byl v roce 2006 vyměřen invalidní důchod ve výši 13 346 korun, ačkoli jeho průměrný výdělek mezi lety 1986 a 2005 odpovídal 68 635 korun (.pdf, str. 1–2).

Pro odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud využíval i jednu ze zásad českého důchodového pojištění – tzv. zásluhovost, tedy pojem, který ve svém výroku použil i Jan Hamáček. Princip zásluhovosti zaručuje, že se ve výši důchodu odráží příjmy jedince v produktivním věku, respektive jeho odvody na pojistném (.pdf, str. 12). Čím více pojištěnec v produktivním věku odvedl na pojistném, tím vyšší má pak důchod. Ústavní soud také upozornil na to, že další principy důchodového systému „nemohou absolutně převážit a vést k praktické nivelizaci důchodů, resp. že nemohou téměř úplně potlačit též princip ekvivalence, resp. zásluhovosti“.

Ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v tomto znění tak bylo podle nálezu Ústavního soudu protiústavní, „neboť ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí důchodového systému negarantuje dostatečně ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení dle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami důchodových pojištěnců“.

Ústavní soud tedy připouští, že v tomto ohledu může existovat určitá nerovnost. Zrušené ustanovení ovšem zakládalo takovou nerovnost, která již byla neakceptovatelná pro svůj zjevný rozpor se zásadou zásluhovosti, a proto jej Ústavní soud zrušil jako protiústavní. Pro úplnost dodejme, že k redukcím při výpočtu procentní výměry dochází i za současné právní úpravy.

Jan Hamáček tedy nejprve ve svém výroku připomíná, že při stanovování výše důchodů se reflektuje mj. zásada zásluhovosti. Dále tvrdí, že důchody lze navyšovat pouze procentuálně, protože pokud by došlo k plošnému navýšení všech důchodů o stejnou částku, bylo by to protiústavní. Takto explicitně otázku ústavnosti potenciálního navýšení důchodů pochopitelně Ústavní soud ve svém nálezu neřešil. Jan Hamáček nicméně správně poukazuje na jádro nálezu, tedy že nedostatečné zohlednění rozdílů v příjmech, respektive odvodech na pojistném, a ve výši důchodu, může vést až k protiústavní míře nerovnosti. Pokud by všichni důchodci dostávali například každoročně přidáno o stejnou částku, postupně by se zmenšovala míra zásluhovosti v důchodovém systému, což by mohlo vést až k rozporu s ústavou.

Ministr vnitra Hamáček ve výroku mluví o otrávení Alexeje Navalného 20. srpna 2020 a událostech, které následovaly. 

Alexej Navalnyj je považován za jednu z vůdčích postav ruské opozice. Je také zakladatelem Protikorupční nadace, která se dlouhodobě zabývá odkrýváním korupce v Rusku. Alexej Navalnyj je obětí dlouhodobého pronásledování, opakovaného zatýkání či fyzického napadání.

Posledním takovým činem byl pokus o otravu v roce 2020. Alexej Navalnyj zkolaboval 20. srpna 2020 při letu z Tomsku do Moskvy. Následně byl po nouzovém přistání hospitalizován v omské nemocnici. Ruští lékaři oznámili, že v těle nebyly nalezeny žádné známky otravy a že kolaps mohl být zapříčiněn metabolickými problémy, konkrétně prudkým poklesem hladiny cukru v krvi. 

Pro Alexeje Navalného bylo 20. srpna vypraveno letadlo s týmem specialistů. Toto letadlo ho mělo přepravit k léčbě do Berlína. Letadlo v Omsku přistálo 21. srpna ráno. Z počátku ovšem ruští doktoři tvrdili, že jeho stav neumožňuje přepravu letadlem. Manželka Alexeje Navalného na tento fakt reagovala tím, že si je jistá, že tak činí, aby jed, kterým podle ní byl otráven, z krve zmizel.

Ještě týž den své rozhodnutí ruští doktoři změnili a v 16 hodin bylo oznámeno, že stav Alexeje Navalného je stabilizovaný, a je tedy možná jeho letecká přeprava do nemocnice v Berlíně. Alexej Navalnyj byl z Omsku do Berlína přepraven v sobotu 22. srpna. V Německu byl v jeho oběhovém systému nalezen jed ze skupiny novičoků. Ruská strana ovšem jakoukoliv participaci na otravě odmítá. 

Podle vyšetřování portálu Bellingcat, The Insider, CNN a Der Spiegel stála za otravou ruská zpravodajská služba FSB. Jed byl pravděpodobně nanesen na jeho oblečení. Samotnému Alexeji Navalnému se jeden z podezřelých po telefonu, v domnění, že mluví se svým nadřízeným, přiznal, že se na otravě podílel.

V berlínské nemocnici strávil opoziční předák 32 dní, poté se zotavoval mimo nemocnici. 

Do Ruska se Alexej Navalnyj vrátil 17. ledna 2021. Ani jeho návrat ovšem neproběhl hladce. Let z Berlína do Moskvy měl nejprve přistát na letišti Vnukovo, na kterém se sešli Navalného příznivci. Let byl ovšem odkloněn a k přistání nakonec došlo na druhém moskevském letišti Šeremeťjevo. Podle oficiálních zpráv k této změně došlo kvůli nepříznivému počasí, které znemožňovalo přistání na letišti Vnukovo.

Po přistání došlo během pasové kontroly k zatčení Alexeje Navalného. Jeho zatčení bylo odůvodněno porušením podmínečného odsouzení z roku 2014. Tehdy byl se svým bratrem odsouzen za zpronevěru. Bratři Navalní takto měli získat 30 milionů rublů. Evropský soud pro lidská práva tento rozsudek označil za nespravedlivý a k odsouzení podle něj došlo neprávem.

Po přistání byl Alexej Navalnyj zatknut, jelikož údajně porušil několik pravidel uložených trestem z roku 2014. Například prý řádně neoznámil svůj pobyt v Německu nebo se po propuštění z nemocnice nedostavil na schůzky ve věci jeho podmínečného trestu, jak mu uložily ruské úřady. Poté byl Alexej Navalnyj vzat na 30 dní do vazby.

Zatčení vyvolalo protesty po celé zemi. Protestující žádali jeho propuštění na svobodu. Při násilných střetech s policií bylo zadrženo přes 5 000 osob.

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, jelikož Alexej Navalnyj je skutečně považován za vůdčí postavu ruské opozice. Došlo i k prodlevě mezi žádostí o možnost přepravit Alexeje Navalného a umožnění této přepravy. Jedním z důvodů, proč byl po návratu zatčen je skutečně i fakt, že řádně neoznámil svůj pobyt v Německu.

Jan Hamáček mluví o tzv. sociálních hospitalizacích. To jsou takové, kdy na lůžkách leží pacienti, kteří již nepotřebují akutní lékařskou péči. Jedná se hlavně o ty, kteří nemají příbuzné, kteří by si je mohli převzít do domácí péče. Nebo o ty, kteří rodinu mají, ale příbuzní si je odmítají převzít ze strachu z covidu-19. 

Týká se to také starších pacientů, zejména klientů domovů důchodců či pečovatelských domů, u kterých je potřebná už jen ošetřovatelská a sociální péče. Jenže vracet tyto stále ještě pozitivní klienty zpět do zařízení není možné, aby nenakazili ostatní klienty.

Ještě v říjnu se ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík v rozhovoru pro Novinky.cz vyjádřil, že přibližně 40 % pacientů hospitalizovaných kvůli covidu-19 je bezpříznakových a nemocniční péči nepotřebují.

Obdobně se v říjnu vyjádřil i bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula. Při interpelacích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že 42 % hospitalizovaných lidí nemá příznaky covidu-19 a v nemocnicích se nachází jen kvůli nedostatku lůžek následné péče. V rádiu Impuls řekl, že v nemocnicích jsou hospitalizováni lidé, „kteří nepotřebují péči a vlastně jen čekají na umístění do sociálních zařízení“.

S řešením, jak pacientům, kteří už nepotřebují akutní lékařskou péči, zajistit lůžka následné péče, přišla vláda až na podzim.

Dle usnesení vlády ČR č. 1117 ze dne 30. října 2020 vláda ukládá:

„1. hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy 

a) vyčlenit nebo zřídit s účinností ode dne 9. listopadu 2020 s odpovídajícím personálním zabezpečením na území každého kraje a hlavního města Prahy prostory s lůžkovou kapacitou pro izolaci osob, u kterých se prokázala nákaza koronavirem označovaného jako SARS CoV-2 a jejich zdravotní stav nevyžaduje poskytování zdravotní péče, alespoň v rozsahu 80 lůžek na 550 000 obyvatel kraje nebo hlavního města Prahy a nad 550 000 obyvatel dalších 80 lůžek.“

Ode dne 2. listopadu se zavedl také Národní dispečink lůžkové péče, který pomáhá nemocnicím s hledáním míst pro pacienty. Dispečink eviduje kapacity lůžek a může nařídit přijetí pacienta na volné lůžko. Z rozhovoru ČTK s národním koordinátorem intenzivní péče Vladimírem Černým vyplývá, že dispečink může v zařízeních následné péče, rehabilitačních ústavech, hotelech nebo v lázních umístit lidi s covidem-19 i bez něj. Například ty, kdo potřebují izolaci jako nakažení nebo karanténu po setkání s nakaženým.

Od března funguje podobné řízení kapacit, tzv. Dispečink intenzivní péče. Sleduje se v něm obsazenost lůžek na ARO a JIP nejen na centrální úrovni, ale i po krajích. Je však třeba zdůraznit, že Dispečink řeší výhradně kapacity intenzivní péče, nikoliv tzv. sociální hospitalizace.

Abychom to shrnuli, jelikož si ještě v říjnu 2020 ředitel FN Motol Ludvík i bývalý ministr zdravotnictví Prymula stěžovali na hospitalizaci lidí, kteří již nepotřebují akutní lékařskou péči, a vláda uložila hejtmanům zajistit kapacitu pro sociální hospitalizace až 30. října, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Nejprve je třeba poznamenat, že podobu projevu kancléřky Angely Merkelové nehodnotíme. Zda tedy byl „nejsilnější“, je zcela subjektivní hodnocení vicepremiéra Jana Hamáčka.

Kancléřka Merkelová v loňském roce na téma koronaviru uskutečnila hned několik veřejných vystoupení. Pandemii se poprvé věnovala v polovině března v celostátním projevu, kdy Němce mj. informovala o zcela nové a překotné situaci, požádala o respektování příslušných bezpečnostních opatření a nastínila další vývoj a postup. Pandemii se věnovala například také v krátkém videovzkazu v říjnu 2020, kdy došlo k opětovnému zhoršení situace, nebo během svého novoročního projevu.

Projev, zaměřený na postup proti šíření epidemie, dále přednesla kancléřka Merkelová na začátku prosince ve Spolkovém sněmu. I přes listopadová opatření, která omezovala sociální kontakty (například uzavření restauračních zařízení a barů či lokální lockdowny), se situace nadále zhoršovala a stále docházelo k růstu počtu pozitivních případů v Německu, jak ukazuje graf níže. Ve spojitosti s tímto nárůstem pak Angela Merkelová v projevu zdůrazňovala také nutnost dalšího řešení situace, tedy zavedení ještě přísnějších opatření.

K tomu nakonec také v polovině prosince došlo vyhlášením „tvrdého“ lockdownu. Opětovně tak byly uzavřeny školy a obchody (s výjimkou nezbytných potřeb), omezeny však byly například i tradiční německé vánoční trhy a taktéž bylo nařízeno omezení návštěv příbuzných. V tomto ohledu se tak jednalo o restrikce, které Německo v období Vánoc v minulosti nezažilo.

Na závěr doplňme, že zpřísněná opatření a lockdown pak německá vláda po dohodě s premiéry jednotlivých spolkových zemí prodloužila na počátku a v průběhu ledna 2021.