První informace o objednávce na 1,1 milion respirátorů a 5 milionů roušek z Číny se objevila 15. března na twitterovém účtu Jana Hamáčka.

Podle Aktuálně.cz se tak mělo stát poté, co nákupem respirátorů a roušek pověřil premiér Andrej Babiš právě resort ministra vnitra. To mu umožňuje zákon č. 240/2000 Sb. Důvodem měla být neschopnost Ministerstva zdravotnictví objednat právě toto vybavení.

„Takže my máme rychlý platební styk a můžu vám říct, že teď máme zaplaceno a pod smlouvou v Číně víc než 30 milionů roušek, 6 milionů respirátorů, 250 000 ochranných bioobleků pro lékaře a pro zdravotnický personál a 250 000 brýlí a štítů. To je věc, která by měla zásadně situaci změnit.“ Tak znělo vyjádření ministra vnitra 17. března na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády. Podle tohoto vyjádření se počet objednaných pomůcek z Číny zvýšil.

Zatím poslední informace s vyšším počtem ochranných pomůcek zazněla právě 22. března v Otázkách Václava Moravce (čas 26:25). O stejném počtu oznámeném ministrem Hamáčkem podle ČTK informovala i mluvčí Asociace krajů ČR Pavlíková již o dva dny dříve a stejnou informaci poskytl také server Info.cz, který se odkazuje na informace vyžádané od Ministerstva vnitra. Zde se liší pouze počet ochranných obleků, kdy Info.cz uvádí počet 300 000, namísto 250 000 avizovaných Janem Hamáčkem.

Informace o smlouvě na ústenky, respirátory třídy FFP2, brýle, ochranné štíty ani jednorázové testy nejsou dohledatelné v registru smluv.

V České republice zatím stále přibývá počet osob nakažených koronavirem. Přibývá ale také počet provedených testů na nemoc COVID-19. Graf, který měli k dispozici v Otázkách Václava Moravce přímo od Ministerstva vnitra, ve svém výroku Jan Hamáček komentuje tak, že mezidenní nárůsty pozitivně testovaných u nás klesají (OVM, 34:46).

K tomuto grafu uveďme, že jsme se pokoušeli ověřit jeho správnost, bohužel se nám ale nepodařilo přijít na metodu, podle které byly jednotlivé údaje vypočteny, resp. žádným z námi zkoušených postupů jsme se k uvedeným číslům nedopracovali.

Co se týče vývoje celkového počtu nakažených a mezidenních procentuálních nárůstů, ten je zachycen v následujícím grafu.

Pokud se pak podíváme na růst počtu nakažených v absolutních číslech, tj. kolik nakažených přibylo v jednotlivé dny, pak od 19. března, kdy počet nově nakažených dosáhl vrcholu, můžeme skutečně pozorovat, že i počet nově nakažených se procentuálně postupně snižuje.

Pro kontext uveďme, že k tématu se vyjádřil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v Událostech, komentářích (čas 1:12) z 23. března 2020. Podle něj je možné mluvit o zmírnění některých opatření až tehdy, když budou denní přírůstky nakažených klesat. Například k otevření menších obchodů je podle něj přijatelným denním nárůstem 10 %. To se však týká jen vnitřních opatření, ne uzavření hranic.

Nárůst počtu nakažených nemocí COVID-19 v Itálii se v posledních týdnech urychloval. Nejenže tedy počáteční růst v Itálii byl dramatický a křivka mezidenních nárůstů neklesala, ona se naopak zvedala, a to v průměru rychleji než dny předchozí. Šlo o růst sledující exponenciální křivku, která je typická pro epidemie, aspoň do doby, než je větší část populace nakažená.

První dva případy nákazy v Itálii byly 31. ledna. Rapidní nárůst ale následoval až cca od 20. února (viz graf níže). K 24. březnu má Itálie téměř 64 tisíc nakažených. 19. března nebyl podle WHO v Itálii žádný nový nakažený, což nesedí s informacemi z jiných zdrojů, tudíž jsme ji nahradili počtem 5322. Jde ovšem o počet pozitivně testovaných a reálný počet nakažených je pravděpodobně vyšší.

Zde se můžete podívat na celkový vývoj počtu nakažených v Itálii či porovnat nárůst počtu nakažených v různých státech světa.

Útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku uskutečněné 9.září 2001 byly zorganizované teroristickou organizací Al-Qaeda. I když ani jeden z 19 únosců letadel použitých při útocích 11. září neměl afghánské občanství, únosci absolvovali výcvik v táboře Al-Qaeda na afghánském území a z afghánského ústředí Al-Qaeda byly také koordinovány veškeré aktivity nutné k realizaci zářijových útoků. Z těchto důvodů se dá říct, že někteří z přímých nebo nepřímých účastníků útoků opravdu “vzešli” z Afghánistánu.

Bagrám je velká vojenská základna a letiště v Afgánistánu, zhruba 47 km severně od Kábulu. Spolu s americkými a afgánskými partnery se na zabezpečení základny, a to zejména v severní části bezpečnostní zóny, podílí i 173 českých vojáků z 10. strážní roty Bagram Air Field. Operační úkol zde převzali v polovině dubna 2015 a v říjnu letošního roku by měl být ukončen.

Přímá kontrola Talibanu se pohybuje podle aktuálních informací kolem 3% a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Dle poslední zprávy Generálního inspektora pro rekonstrukci Afgánistánu (SIGAR), kterou organizace vydala k 30. červenci 2018, byla situace v 407 afgánských obvodech k 15. květnu takováto:

Afgánská vláda kontroluje přímo 74 obvodů a v dalších 155 má svůj vliv (celkem 229), Taliban přímo ovládá 11 obvodů a svůj vliv má v dalších 45 (celkem 56), a zbývajících 122 obvodů je mimo přímou kontrolu obou stran. Pokud jde o procentuální přímou kontrolu Talibanu ta je pak přibližně 3 % celkového území (pdf., s. 71).

Vzhledem k obtížným přírodním podmínkám Afgánistánu se většina ofenzivní aktivity Talibanu, ale i spojeneckých sil opravdu koncentruje na jarní a letní měsíce, kdy je počasí vhodnější a mnohé části nejsou odříznuty sněhem.

Válku v Afganistánů zahájili Spojené státy a Velká Británie 7. října 2001 v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Protiteroristická vojenská operace nesla název Trvalá svoboda. V prosinci 2001 OSN pověřil Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), aby pomáhaly v Afganistánu zabezpečit bezpečnost. Velká Británie souhlasila s jejich dočasným vedením.

V srpnu 2003 NATO převzalo odpovědnost za Mezinárodní bezpečnostní síly (ISAF). V rámci, níž měli vojáci NATO mandát k boji. Mise byla ukončena v roce 2014, kdy byla odpovědnost za bezpečnost v Afganistánu převedena na Afgánské národní bezpěčnostní sily. ISAF byla zatím nejdelší a největší misí NATO. Na jejím vrcholu se do ní zapojilo více než 130000 vojáků z 50 států NATO a partnerských zemí.

Od začátku roku 2015 vede NATO v Afganistánu nebojovou misi pod názvem Operace rozhodná podpora (RSM), která je zaměřena na výcvik, poradenství a pomoc Afgánským národním bezpečnostním silám.

Afghánistán sousedí se šesti státy. Těmi jsou Čína, Írán, Pákistán, Tádžikistán, Turmenistán, Uzbekistán.

Jestliže považujeme Českou republiku za demokracii západního typu, kde jsou dodržována lidská práva, a země je sekulární, pak skutečně žádná z těchto zemí se jí v tomto nepřibližuje.

Írán a Pákistán jsou země, kde je islám státním náboženstvím.

Tádžikistán, Turmenistán a Uzbekistán jsou prezidentské republiky, ve kterých nicméně funguje více či méně autoritářský režim.

Čína je ovládaná Komunistickou stranou Číny, a je trvale kritizována mimo jiné za porušování lidských práv.

Parlamentem schválený mandát na působení českých vojáků v zahraničních operacích v letech 2018 až 2020 s výhledem na rok 2021 vymezuje operace, jichž se česká armáda bude v zahraničí účastnit, i přesné počty zúčastněných osob.

Poslanecká sněmovna schválila 1. června usnesení (.pdf) o působení českých vojáků v zahraničních operacích v letech 2018 až 2020 s výhledem na rok 2021 (Senát usnesení schválil již 17. května). Parlament tak podpořil návrh tehdejší ministryně obrany v demisi Karly Šlechtové na posílení zahraničních misí.

Schválený mandát vymezuje mise, operace a úkoly, kterých se česká armáda bude účastnit (např. Afghánistán, Irák, Mali, Sinajský poloostrov či Lotyšsko) a také počty osob, které se jich budou účastnit.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože počet vojáků, které může Česká republika vyslat do zahraničí, byl parlamentem letos zvýšen z původních 806 až na 1096 v roce 2020. To je navýšení o 36 %.

Nejvýše se pak na tomto navýšení podílelo posílení kontingentu v Afghánistánu (z 250 na 390), Mali (z 60 na 150) a Iráku (z 65 na 110). Schválené zahraniční mise Armády ČR spolu s maximálními počty vojáků, které do nich může ČR vyslat, jsou dostupné zde.

Pro navýšení hlasovaly s výjimkou KSČM a SPD všechny politické strany v Poslanecké sněmovně.