Tomáš Petříček

Podmínky udělení azylu stanovuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Pro upřesnění uvádíme také pojem mezinárodní ochrany. Podle zákona se mezinárodní ochranou myslí ochrana poskytnutá cizinci formou azylu nebo doplňkové ochrany.

Azyl je „ochranný status, který stát poskytuje státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s rizikem jejího pronásledování (…)“. Zatímco doplňkovou ochranou se myslí „(…) další forma mezinárodní ochrany, která se uděluje cizincům, kteří nesplňují důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jejich případě jsou důvodné obavy, že pokud by byli tito cizinci vráceni do státu, jejichž jsou státními občany (v případě osob bez státního občanství do státu jejich posledního trvalého bydliště), by jim hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (…)“.

Tomáš Petříček zde ovšem mluví pouze o osobách s azylem (přičemž nebereme v potaz slovo politický, protože se pojem používá také pro nepolitické azylanty). Důvodů k jeho udělení může být celá řada, jako například odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství atd. Podle (.pdf) Ministerstva vnitra je počet lidí se statutem azylanta 954 (k 31. prosinci 2019). Z toho je 354 azylantů z Evropy, nejvíce z Ruské federace (129), Běloruska (108) a Ukrajiny (92). Asijských azylantů je 480, nejvíce z Myanmaru (145), Iráku (51) a Sýrie (48). Z Číny pochází 19 azylantů. Celkem je tedy u nás v současné době 834 azylantů z Evropy (převážně té východní) a Asie. Tomu pak zhruba odpovídá (.pdf, str. 43) i celkových 1 111 udělených azylů v období 2008–2018. Pro srovnání uvádíme, že doplňková ochrana byla v tomto období udělena 1 862 lidem (.pdf, str. 43).

Antidumpingová opatření poskytují legislativní ochranu evropským výrobcům a zajišťují jim konkurenceschopné místo na domácím trhu. O dumping se jedná, pokud je tentýž výrobek vyvážen za nižší cenu, než za kterou je prodáván na domácím trhu. Rozdíl mezi vyšší cenou na domácím trhu a nižší exportní cenou je dumpingovým rozpětím. 

Evropský výrobce může podat podnět Evropské komisi, pokud se ocitne v nepříznivé hospodářské situaci, která může být přičtena dovozu výrobků za dumpingové ceny. Výsledkem šetření mohou být uložená antidumpingová opatření, která jsou zpravidla přijata na období 5 let.

Výrobci z České republiky mohou uplatňovat své požadavky na ochranu před dumpingovými dovozy prostřednictvím příslušného výrobního odvětví EU. To v praxi znamená, že žadatel musí mít podporu výrobců v rámci EU představujících minimálně 25 % celkové výroby EU.

Konkrétněji pravomoci a pravidla v rámci EU v boji s dumpingovými dovozy stanovuje Nařízení (.pdf) Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie.

Repatriace uspořádalo Ministerstvo zahraničních věcí (MZV), aby pomohlo Čechům, kteří uvízli v zahraničí kvůli pandemii COVID-19. Většina letů do ČR totiž byla zrušena a lidé se neměli jak vrátit.

První repatriační autobusy se na cestu vydaly do Frankfurtu a Vídně už 14. března 2020. První repatriační let se pak uskutečnil 18. března 2020, a to z Kanárských ostrovů. 

Nakonec v rámci repatriačního programu (.pdf) na pomoc s návratem Čechů do vlasti vyrazilo 69 autobusů, které využilo 2 447 Čechů, a bylo zorganizováno 20 letů, kterými bylo dopraveno 2 635 Čechů. Celkem MZV dopravilo domů 5 082 Čechů a pomohlo přepravit 934 občanů jiných států EU a 68 občanů dalších států. Díky repatriacím se tedy domů vrátilo 6 084 lidí.

Tento projekt byl ukončen posledním letem z Austrálie a Nového Zélandu 14. dubna 2020.

Co se týče velikosti akce, tak je pravdou, že v historii samostatné České republiky je takto velká repatriace unikátní. Za největší akci svého druhu v českých dějinách ji označuje i Deník.cz.

Ministerstvo zahraničních věcí projekt repatriačních letů, který pomohl Čechům s návratem ze zahraničí, uzavřelo 14. dubna. K tomuto datu se přihlásilo o repatriační let ještě 180 Čechů, kterým měla být zajištěna místa v repatriačních letech jiných států.

• Lety z Ghany organizovalo Nizozemí a Belgie.
• 19. dubna proběhl repatriační let z Cookových ostrovů v Tichomoří, který zajišťovalo Německo. Let přistál v Sydney s dalším spojením do Dauhá a Frankfurtu.
• Belgie organizovala lety z Alžíru a Peru.
• Lety z Peru organizovalo i Švýcarsko.

Aktuální počet žádostí o repatriaci na ambasádách ČR se nám nepodařilo dohledat, 15. dubna to bylo podle Českého rozhlasu 180 žádostí.

Ministerstvo vnitra na svých webových stránkách píše o přeshraničních pracovnících (tzv. pendlerech), kteří pracují v České republice nebo na území sousedních států (v Rakousku, Německu, Polsku a na Slovensku). Tyto osoby mohou překračovat hranice (.pdf, str. 1) od 27. dubna 2020 z důvodu výkonu práce. 

Přeshraniční pracovníci jsou rozděleni na dvě skupiny, přičemž se vždy jedná o občany ČR nebo EU:

• První skupinu tvoří pendleři, tedy čeští přeshraniční pracovníci ve zdravotnictví, sociálních službách, pracovníci základních složek integrovaného záchranného systému a pracovníci subjektů kritické infrastruktury. Kritickou infrastrukturou je podle Ministerstva vnitra „prvek kritické infrastruktury nebo systém prvků kritické infrastruktury, jehož narušení funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu. Firma se tedy nemůže volně rozhodnout, že je prvkem kritické infrastruktury“. Pro pendlery neplatí povinná karanténa po vstupu na území ČR, jestliže jejich pobyt v zahraničí nepřesáhl 14 dnů. V takovém případě nemusí být ani testováni na COVID-19. Pokud však byl jejich pobyt za hranicemi delší, mohou si pendleři vybrat, zda po návratu budou ve 14denní karanténě, nebo zda předloží negativní test na COVID-19. Při přejezdu hranic také potřebují potvrzení o výkonu přeshraničního zaměstnání. Jestliže se jedná o vycestování na méně než 14 dnů, je potřeba nóta zastupitelského úřadu cílové země.
   
• Do druhé skupiny patří přeshraniční pracovníci, děti, žáci a studenti, kteří za účelem výkonu práce nebo studia pravidelně oprávněně překračují státní hranici s Německem, Rakouskem, Polskem nebo Slovenskem. Také u nich neplatí povinnost karantény ani povinnost oznamovat pobyt v zahraničí krajské hygienické stanici, jestliže při prvním vstupu na území ČR předloží potvrzení o absolvování PCR testu (výtěrový test z krku nebo nosu). Následovně je po každých 30 dnech povinné předložit potvrzení o testu novém. Dále musí mít tyto osoby při každém překročení hranice směrem do ČR u sebe potvrzení o výkonu přeshraničního zaměstnání.

Vedle těchto skupin existuje i možnost zaměstnávání osob ze zemí EU, které takzvanými pendlery nejsou. Od 27. dubna mají povolený vstup do ČR občané EU, kteří zde přijíždějí za výkonem ekonomické činnosti, nebo také studenti vysokých škol. Podmínkou pro vstup na území ČR je buď nástup do 14denní karantény, nebo potvrzení o negativním testu na COVID-19, který je starý maximálně 4 dny. Potvrzení musí být vydáno lékařem nebo orgánem ochrany veřejného zdraví, testování v tomto případě není hrazeno státem. I tyto informace jsou dostupné na webu Ministerstva vnitra.

Vláda České republiky na mimořádném jednání dne 23. dubna 2020 schválila rychlejší scénář uvolňování mimořádných karanténních opatření. Usnesením č. 443 (.pdf) s účinností ode dne 27. dubna 2020 vláda změnila, mimo jiné, pravidla pro překračování státních hranic. 

Zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince bez trvalého nebo přechodného pobytu nad 90 dní se rozšířil o řadu výjimek (.pdf, str. 1–2). Mezi takové patří například: přeshraniční pracovníci, žáci a studenti, kteří za účelem výkonu práce nebo studia v ČR pravidelně překračují hranici s ČR ze sousedního státu, občané EU, kteří na území ČR vstupují za účelem výkonu ekonomické činnosti nebo studia. Pro občany ČR a cizince s trvalým pobytem (s řadou dalších výjimek) také nově platí povinnost při návratu do ČR předložit negativní test (.pdf, str. 2–3 a str. 5) na Covid-19.

Ukrajina rozhodla s platností od 16. března 2020 do 11. května 2020 o uzavření svých hranic pro cizince a osoby bez občanství, spolu s výčtem výjimek. Od 17. března 2020 navíc zrušila pravidelnou mezinárodní přepravu. Byly zrušeny mezinárodní lety a došlo k uzavření všech hraničních přechodů pro železniční a autobusovou dopravu. 

Možnost cestovat za prací do zemí EU je omezena také opatřeními, která v souvislosti s pandemií zavedly sousední státy. Slovensko s účinností od 13. března 2020 rozhodlo o zavedení hraničních kontrol a přerušilo veškerou mezinárodní železniční, autobusovou a leteckou dopravu. Podobná opatření zavedlo od 15. března 2020 Polsko a od 17. března také Maďarsko.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) v Otázkách Václava Moravce upozornil na nedostatek sezónních pracovníků. Podle něj chybí v českém zemědělství až 3 000 pracovníků. Velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis v rozhovoru pro Český rozhlas Plus uvedl, že z ČR v souvislosti s pandemií odjelo cca 20 tisíc Ukrajinců. V rozhovoru pro týdeník Ekonom ze dne 23. dubna 2020 uvedl ministr Toman, že v současné době jedná s ministerstvem zahraničí o možnosti dovézt pracovníky z Ukrajiny, ale také Bulharska nebo Rumunska.

Ministři zahraničí Tomáš Petříček a ukrajinský ministr Dmytro Kuleba byli dle dostupných zdrojů v poslední době v kontaktu několikrát. Můžeme uvést například telefonát z 27. března 2020, ve kterém oba ministři řešili zachování práv občanů Ukrajiny nacházejících se na našem území nebo že těmto občanům nebudou udělovány pokuty za prodlení termínu pobytu. Dle stejného zdroje pak rovněž domlouvali vytvoření speciální tranzitní trasy přes Slovensko. Je tedy pravdou, že probíhá jednání mezi českou a ukrajinskou stranou týkající se ukrajinských pracovníků a jejich možného návratu do Česka.

Výrok ministra Petříčka je součástí odpovědi na otázku, která směřuje k zajištění zahraničních pracovníků pro ČR. Patrně tak ministr zahraničí poukazuje na možnou leteckou přepravu ukrajinských pracovníků.

Ministři zahraničí Tomáš Petříček a Dmytro Kuleba byli dle dostupných zdrojů v poslední době v kontaktu několikrát. Můžeme uvést například telefonát z 27. března 2020, ve kterém se oba ministři dohodli na zachování práv občanů Ukrajiny nacházejících se na našem území nebo také na tom, že těmto občanům nebudou udělovány pokuty za prodlení termínu pobytu. Dle stejného zdroje rovněž domlouvali vytvoření speciální tranzitní trasy přes Slovensko. Dále pak můžeme uvést telefonický hovor některých unijních ministrů zahraničí s ukrajinským ministrem zahraničí před zasedáním Rady EU, kterého se podle všeho zúčastnil jak ministr Kuleba, tak Tomáš Petříček.

Nicméně z dostupných zdrojů se nám nepodařilo ověřit, zda se Tomáš Petříček a Dmytro Kuleba věnovali možnosti letecké přepravy. Oslovili jsme i ukrajinské velvyslanectví, dosud jsme ale neobdrželi odpověď.

Do Maďarska se momentálně přes hranice dostane pouze maďarský občan, diplomat a občan státu Evropského hospodářského prostoru s trvalým pobytem či bydlištěm v Maďarsku. Maďarskem je dovolen průjezd nákladní dopravě po vytyčených koridorech a cestujícím z humanitárních důvodů s povolením.

Podobně jako v Maďarsku i v Česku platí restriktivní opatření pro cizince. Podle usnesení vlády č. 203 platí od půlnoci 16. března 2020 zákaz vstupu pro všechny cizince s výjimkou cizinců pobývajících s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem na území České republiky. Tento zákaz byl následně opakovaně prodlužován.

Ministr Petříček v tomto rozhovoru mluví o návratu pracovní síly z Ukrajiny do České republiky. V případě ukrajinských občanů vracejících se do své vlasti skutečně funguje jistý pozemní koridor z Rakouska a Maďarska. Uvedl to pro ČRo velvyslanec Ukrajiny v Česku Jevhen Perebyjnis. Využití této možnosti však dle jeho slov v poslední době klesá. Na začátku druhé poloviny března bylo Ukrajincům cestujícím zpět do země povoleno překročit maďarsko-ukrajinskou hranici díky speciálním transitům, které ujednaly vlády obou stran.

Informace o ujednáních, která by umožnila pohyb občanů Ukrajiny opačným směrem do České republiky v souvislosti s poptávkou českých firem po pracovní síle, se nám nepodařilo dohledat.

V souvislosti s šířením koronavirové nákazy byl na území České republiky v souladu s Ústavním zákonem o bezpečnosti České republiky vyhlášen nouzový stav od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů. Později byl prodloužen do 30. dubna a aktuálně (ke dni 29. dubna) poslanci schválili prodloužení do 17. května.

Čl. 6 odst. 1 zákona o bezpečnosti ČR stanoví:

(1) Nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti stanoví zákon.

Vyhlášením nouzového stavu tak získává vláda pravomoc, stanovenou krizovým zákonem, na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit práva či nařídit určitou povinnost.

Ve stejný den jako vyhlášení nouzového stavu proto vydala vláda usnesení o přijetí krizového opatření na základě § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona, které se týkalo omezení vstupu cizinců na území České republiky s účinností od 14. března, např. zákaz vstupu pro všechny cizince přicházející z rizikových oblastí, zastavení přijímání žádostí o víza nebo zastavení řízení v případě žádostí o krátkodobá víza, o kterých dosud nebylo rozhodnuto.

Aktuálně (ke dni 29. dubna) platí, že po dobu trvání nouzového stavu s účinností od 27. dubna je zakázán vstup na území České republiky pro všechny cizince, kteří nemají na území České republiky přechodný pobyt nad 90 dnů nebo trvalý pobyt. Zákaz neplatí pro několik výjimek.

Městský soud v Praze dne 23. dubna s účinností od 27. dubna zrušil některá mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR. Konkrétně se jednalo o „mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 17. 4. 2020 a ze dne 26. 3. 2020 o omezení maloobchodního prodeje a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 4. 2020 a ze dne 23. 3. 2020 omezující volný pohyb osob.“

V tiskové zprávě k rozhodnutí Městského soudu stojí: „Soud shledal, že vydáním těchto opatření Ministerstvo zdravotnictví překročilo meze svojí působnosti. (…) Soud plně respektuje, že byl vládou vyhlášen nouzový stav, jakož i důvody, pro které byl vyhlášen. Soud však nemohl pominout, že napadená opatření představují svým rozsahem dosud bezprecedentní omezení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody podnikání. (…) Omezení základních práv tedy musí být při mimořádných stavech přijímána právem předvídaným způsobem a zároveň musí šíře jejich omezení odpovídat ústavní ochraně podstaty těchto práv a svobod. (…) možností omezení základních práv a svobod za trvání nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu disponuje především vláda. A zákon nepřipouští delegování této pravomoci na kohokoliv jiného, tj. ani na člena vlády.“

Tato opatření nebyla vydána dle krizového zákona, tedy nebyla vydána vládou, ale vydalo je Ministerstvo zdravotnictví dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Soud také uvedl, že nastalá situace byla pro vládu „výjimečnou, a to též z hlediska práva, neboť v minulosti nečelila takovému nebezpečí ohrožujícímu zdraví obyvatel“ a že „nemíní nikterak rozporovat, že jím uplatněný postup se jevil (a jeví) z hlediska zvládnutí nastalé hrozby efektivní. Efektivita však není měřítkem zákonnosti a účel nesvětí prostředky.“ 

V rozsudku Městského soudu v Praze (.pdf, str. 34) také stojí, že při soudním řízení nebyl nalezen důvod, proč by vláda neměla jednat podle zavedeného postupu, tedy schvalovat mimořádná opatření podle krizového zákona. „Zákon sice ustupuje do pozadí a na relevanci nabývají jednotlivá opatření orgánů výkonné moci, nelze však tvrdit, že by zákony nadobro přestaly platit. Naopak je nezbytné lpět na jejich striktním dodržování, neboť poskytují ústavněprávní záruky a jasné mantinely, ve kterých se výkonná moc smí pohybovat, a kam již zajít nesmí.“

K rozhodnutí Městského soudu v Praze se na tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády 23. dubna vyjádřil i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Soud podle jeho slov „nikterak nezpochybňuje ten záměr Ministerstva zdravotnictví z hlediska obsahu. To znamená, soud nikterak nezpochybňuje ta opatření jako taková, pokud jde o obsah, ale zpochybňuje to, že jsme je vydali podle zákona o ochraně veřejného zdraví, a nikoliv podle krizového zákona. (…) ale jsem rád, že ten rozsudek v zásadě konstatuje, že skutečně ta naše opatření jsou efektivní, že cílí na omezení šíření pandemie na území České republiky.“ Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo podat proti rozsudku kasační stížnost.