Miroslava Němcová

Na základě znění jednotlivých zákonů upravujících sestavování státního rozpočtu České republiky hodnotíme výrok jako pravdivý. V zákoně 218/2000 sb. o rozpočtových pravidlech je v § 8 odst. 6 uvedeno, že " návrh zákona o státním rozpočtu a návrh střednědobého výdajového rámce (§ 8a odst. 1) předkládá ministerstvo ke schválení vládě. Vláda je předkládá Poslanecké sněmovně ve lhůtě podle zvláštního zákona. " Toto ustanovení dále odkazuje k zákonu 90/1995 sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, přičemž § 101 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že " vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu předsedovi Sněmovny nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku. Dodatky k takovému návrhu může předložit nejpozději 15 dnů před schůzí Sněmovny, na níž má dojít k prvému čtení zákona. "

Lhůta pro podání stížnosti na neplatnost voleb je stanovena v § 87, odst 1 a 2 Zákona o volbách do Parlamentu České republiky a je stanovena na „10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí“. Stížnost je podávána Nejvyššímu správnímu soudu a ten má na projednání stížnosti 20 dní (§ 90 odst 3), dohromady tedy 30 dní. Tyto lhůty byly platné i za Václava Havla či Václava Klause.

Výrok však hodnotíme jako pravdivý, protože z kontextu vyplývá, že Miroslava Němcová měla patrně na mysli skutečný počet dní, který uplyne od voleb do svolání první schůze nové sněmovny. Jak vyplývá z následující tabulky, v minulosti prezidenti skutečně čekali se svoláním první schůze jen 24 či 25 dní. Tabulka vychází z dat serveru volby.cz a údajů Společné česko-slovenské digitální parlamentní knihovny.

rokposlední den volebprvní schůze nové sněmovnypočet dní19961. června 199625. června 199624199820. června 199815. července 199825200215. června 20029. července 20022420063. června 200627. června 200624201029. května 201022. června 201024

Ve volebním období 2002 – 2006 se skutečně vystřídaly tři sociálně-demokratické vlády pod vedením Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Vlády byly tvořeny na půdorysu ČSSD – KDU-ČSL – Unie svobody. Formálně se na tomto koaličním půdorysu vládlo celé volební období, avšak při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse 1. dubna 2005 se vládní koalice fakticky rozpadla. Vládu ČSSD tehdy podržely (pro danou chvíli – padla o něco později) hlasy komunistů, kteří se daného hlasování zdrželi a tím umožnili vládě přežít. Naopak koaliční KDU-ČSL hlasovala proti Grossově vládě.

Před volbami 2006 pak reálně vládla Paroubkova ČSSD v Poslanecké sněmovně s KSČM, když většinou 111 hlasů prosazovali levicové návrhy zákonů – např. zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.

Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Václav Klaus se stal čestným předsedou ODS v průběhu jejího 13. kongresu, který probíhal ve dnech 13. - 15. prosince 2002. Funkce se nicméně dobrovolně vzdal v roce 2008. Konkrétně takto učinil ve svém projevu na 19. kongresu ODS 6. prosince, kde konstatoval: " Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl. Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to, zejména v posledním období, přítěží pro Vás, ale i pro mne. " I přes menší nepřesnost v časovém vymezení zmiňované události hodnotíme výrok jako pravdivý. Z dostupných informací skutečně vyplývá, že Václav Klaus se před necelými pěti lety na základě vlastního rozhodnutí vzdal funkce čestného předsedy ODS.

Miroslava Němcová skutečně požadavek prezidenta Miloše Zemana na notářské ověření 101 podpisů poslanců podporujících její případnou vládu od počátku konstantně odmítala. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

O požadavku prezidenta se Němcová vyjádřila takto: „Je to další krok, který jde zcela jasně proti parlamentním politickým stranám. My 101 hlasů máme, pan prezident o nich byl informován, ta listina je k dispozici komukoli, kdo ji chce vidět, ale v žádném případě nepůjdu k notáři a nenechám ji ověřovat notáři, protože tohle je naprosto neslýchané. (...)“

Jak jsme uvedli již u výroku Jiřího Rusnoka výše, v době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna má Senát právo"přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu"(článek 33 Ústavy ČR). Tato opatření se však týkají pouze nových vládních návrhů.

Zákony, které jsou nyní již v procesu projednávání, ať už v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu, mohou být schváleny v běžném legislativním postupu, pokud se však Senát rozhodne předlohu vrátit do sněmovny s okamžiku, kdy tato je již rozpuštěna, předloha takzvaně padá pod stůl.

Prohlášení místopředsedkyně ODS je složeno z několika faktických výroků, které hodnotíme jako pravdivé a to s následujícím zdůvodněním:

Prezident Miloš Zeman dne 10. 7. 2013 jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která 7. 8. 2013 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR nezískala důvěru. Do jmenování vlády nové vládne jako vláda v demisi (.pdf - str. 10).

Senát Parlamentu České republiky schválil celkem sedm z osmi kandidátů prezidenta Miloše Zemana na členy Ústavního soudu. Nejmenován byl pouze bývalý ústavní soudce Miloslav Výborný (neprošel pouze o jeden hlas).

Splněná přání členů sociální demokracie ve vztahu k novému složení Ústavního soudu lze potvrdit např. na základě následujícího prohlášení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jaromíra Tejce pro ČT z 3. 2. 2013: "Očekávám, že soudci, kteří budou navrženi levicovým prezidentem a schváleni levicovým Senátem, budou přístupnější argumentům."

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť v Senátu existuje ústavní většina senátorů stran ČSSD, SPOZ (exČSSD), KSČM.

Ústavní většina je kvantifikována jako třípětinová většina. Pro přijímání ústavních zákonů v Senátu je zapotřebí dosáhnout třípětinové většiny přítomných senátorů (čl. 39 Ústavy). Nicméně vyjdeme-li z toho, že zpravidla se počítá s třípětinovou většinou všech, tak v případě Senátu ČR jde o 49 senátorů (z celkových 81).

ČSSD má v Senátu v současnosti klub o síle 45 členů. Připočteme-li klub SPOZ+KSČM+Severočech (který má 5 členů), získáme onu ústavní většinu.

V tomto klubu jsou 2 senátoři KSČM (Bayerová, Homolka) senátoři Dryml i Palas zvoleni za ČSSD, lze je tedy řadit k "socialistům". Dryml přešel v průběhu svého mandátu k SPOZ. Posledním senátorem v tomto klubu je Jaroslav Doubrava ze strany Severočeši.cz.

V sobotním vydání Mladé fronty Němcová k pozici předsedy ODS uvedla následující: " Ve dvojkolejnosti ODS v této přechodné době problém je, ale nebylo možné to udělat jinak. Na tuto otázku vám odpovíme, až si ji probereme uvnitř. Znamenalo by to narychlo svolat kongres. Samozřejmě jsem přesvědčena, že má být jedna hlava. Jakmile jsou dvě, je to vždycky složitější. "

Na základě tohoto konkrétního vyjádření je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako neověřitelný, neboť není možné dohledat informace ze zmíněné výkonné rady ODS.

Usnesení výkonné rady ODS z pátku 9. srpna 2013 se mimo jiné zabývalo skutečně sestavováním kandidátních listin.

"Výkonná rada ODS konstatuje, že je nutné urychleně sestavit kandidátky ODS pro předčasné volby v roce 2013 a pověřuje grémium ODS přípravou pravidel, které povedou k jejich efektivnímu sestavení." Nicméně není možné dohledat postoje jednotlivých členů grémia ODS a není také jasné, jaké postoje hájili jednotliví vrcholní představitelé strany na grémiu ODS směrem ke kongresu. Toto nezaznělo ani v přijatém usnesení, ani na tiskové konferenci po skončeném jednání.