Andrej Babiš

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože sice není dostupná informace, že by Babiš nějak anoncoval svou účast na dané akci, v každém případě ovšem médiím poskytoval v souvislosti se svou účastí prohlášení. To převzala fakticky všechna média.

Andrej Babiš se v neděli zúčastnil schůzky členů bytového družstva Svatopluk. Informovaly o tom zpravodajské portály idnes.cz, aktuálně.cz, ct24.cz a další. Před zahájením schůze družstva Svatopluk měl Andrej Babiš odmítnout rozhovor pro TV Prima z důvodu, že nechtěl poskytovat žádné rozhovory (přibližně 3. minuta).

Nakonec se však pro novináře vyjádřil a rozhovor s ním uveřejnil například server Seznamzprávy.cz.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože data ukazují, že nezanedbatelná část uprchlíků již např. v Německu pracuje.

Dle dat Eurostatu je obecně míra ekonomické aktivity nižší u lidí, kteří nejsou původem z EU. Míra nezaměstnanosti byla dále v roce 2017 vyšší o 6,4 % u migrantů narozených mimo EU než u domácího obyvatelstva.

Ovšem i tak data ukazují, že lidé narození mimo EU měli v roce 2017 téměř 73% míru zaměstnanosti.

Pokud bychom vztáhli výrok Andreje Babiše primárně na aktuální uprchlickou krizi, můžeme se podívat na data v Neměcku. V roce 2016 zde pracovalo pouze 13 % uprchlíků, jak uvádí Reuters. To ovšem souviselo do velké míry s místní legislativou a tím, že u řady lidí běžely stále azylové procedury.

Aktuálně v tomto roce, jak uvádí DW, se čísla pracujících migrantů výrazně zvýšila. Není tedy pravdou, jak Babiš uvádí, že by všichni migranti přicházeli do Evropy za dávkami.

Babiš má ovšem pravdu v tom, že migrantům do Evropy pomáhají pašeráci. Zavádí ovšem v plošném přisouzení motivace celé skupině - tedy v tom, že nikdo nechce pracovat.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť české firmy preferují zaměstnance z Ukrajiny, Srbska, Mongolska. Česká republika se navíc aktivně snaží navýšit počty pracujících ze zmíněných zemí. Naopak o zaměstnance z Afriky takový zájem není.

Ze zpráv ministerstva vnitra o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců v České republice za rok 2017 vyplývá, že nejvíce zaměstnanců s platným pracovním povolením (pracovní povolení zahrnují povolení k zaměstnání, modré karty, zelené karty a zaměstnanecké karty)* je u nás z Ukrajiny. Následují zaměstnanci z Ruska, Mongolska a Vietnamu. Pro všechny zájemce o práci ze zemí mimo EU platí vízová povinnost, kterou musí podle typu žádosti vyřídit.

(Stát/počet pracovních povolení)

Ukrajina - 23 680

Rusko - 1 879

Mongolsko - 1 866

Vietnam - 1 622

Srbsko - 718

Sýrie - 44

Nigérie - 16

Ghana - 12

V počtu jednoznačně vede Ukrajina, pro kterou je společně s Ruskem a Srbskem český trh finančně zajímavý a navíc kulturně blízký. O Mongolské pracovníky je největší zájem v řeznictví a zpracovatelském průmyslu. Těmto zemím navíc jde Česká republika vstříc, neboť existuje tzv. režim Ukrajina a režim Mongolsko, který usnadňuje a zrychluje proces přijetí pracovníků z těchto zemí.

Česká republika má skutečně nejnižší nezaměstnanost mezi zeměmi EU, jak popisuje Babiš. Stejně tak korektně popisuje i mechanismus zaměstnávání lidí z třetích zemí.

Míra nezaměstnanosti ČR byla v červnu 2018 dle dat Eurostatu 2,4 %, a je tak opravdu nejnižší v Evropě. Co se týče českých firem, žádají o pracovní povolení pro cizince, především pro pracovníky z Ukrajiny. V lednu 2017 zpracovala Hospodářská komora ČR více než dva tisíce žádostí českých firem o pracovníky z Ukrajiny.

Firmy nejdříve musí nabídnout neobsazené pracovní místo českým občanům prostřednictvím Úřadu práce. V případě, kdy není volné pracovní místo ani po třiceti dnech obsazené, je pozice zařazena do centrální evidence volných míst pro zaměstnaneckou kartu, a je tedy možné ji nabídnout i uchazečům z Ukrajiny nebo Mongolska.

„Zaměstnanecká karta je druh povolení k pracovnímu pobytu na území ČR, kdy účelem pobytu cizince (delšího než 3 měsíce) je zaměstnání.“

Je pravdou, že italský premiér Giuseppe Conte požádal státy EU o pomoc při rozdělení 450 migrantů, kteří byli v sobotu 14. července přijati italskou pobřežní stráží.

Zatímco Francie, Malta, Německo, Španělsko a Portugalsko během soboty a neděle přislíbily pomoc, česká média v neděli 15. července informovala o tom, že ministr Andrej Babiš odmítl přijetí uprchlíků ze strany České republiky. Pomoc odmítli také zástupci Maďarska, Slovenska a Polska.

Protože však i zahraniční média informovala především o prohlášení Andreje Babiše a italská agentura ANSA psala o odmítnutí pomoci ze strany Maďarska až po prohlášení českého ministra, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Začátkem června 2018 se novým španělským premiérem stal socialista Pedro Sánchez po vyslovení nedůvěry vládě předsedy lidovců Mariana Rajoye. Návrh na vyslovení nedůvěry podali socialisté, kvůli korupční kauze několika bývalých regionálních politiků Lidové strany.

Španělský premiér Pedro Sánchez rozhodl, že Španělsko přijme loď Aquarius s více než 600 uprchlíky poté, co ji odmítla přijmout Itálie a Malta. Dále informoval, že jeho vláda se hodlá zasadit o to, aby z hranic u španělských enkláv v severní Africe zmizely ostnaté ploty a plánuje zavést bezplatnou zdravotní péči pro lidi bez povolení k pobytu.

V první polovině roku se počet migrantů do Španělska zdvojnásobil, oproti loňskému roku ve stejném období. Nejvíce lidí by mělo do Španělska připlouvat z Maroka. Podle Fabrice Leggeriho, šéfa Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), z Maroka pochází přibližně polovina lidí, který do Španělska přichází. Maroko je rovněž tranzitní země.

Data UNHCR (vysoký komisař OSN pro uprchlíky) uvádějí, že právě do Španělska dorazilo v letošním roce nejvíce uprchlíků. Je jich aktuálně cca 27 a půl tisíce. Celkem jde v rámci celého Středozemí o zhruba 60 tisíc lidí, což je třetina oproti loňsku, šestina oproti roku 2016 a zhruba sedmnáctina oproti roku 2015, kdy byl příliv uprchlíků do Evropy největší.

Do španělské enklávy Ceuta proniklo ze zhruba 800 migrantů 602 běženců. Média nepracují s žádnými konkrétními čísly týkající se počtu útočících migrantů. K množství útočníků se nevyjadřuje ani oficiální zpráva španělského ministerstva vnitra. Ve zprávě se pouze dočteme, že 15 španělských policistů bylo zraněno, z čehož 5 skončilo v nemocnici a že z celkového počtu 602 proniknuvších běženců bylo 16 hospitalizováno.

Nelze tedy tvrdit, že konkrétně 600 migrantů útočilo na španělskou guardia civil. Přesná čísla, ani odhady, počtu útočníků totiž nejsou k dispozici.

Data týkající se pohlaví a věku 602 běženců proniknuvších do španělské enklávy Ceuta nejsou dostupná. Nicméně pokud se podíváme na obecné statistiky pohlaví a věku žadatelů o azyl v zemích EU, tak zjistíme, že zhruba 2/3 všech žadatelů o azyl jsou muži. Ze žadatelů o azyl ve věkové skupině 14–34 let představují muži zhruba 75 % z celkového počtu žadatelů.

„There was a greater degree of gender inequality for asylum applicants who were 14–17 or 18–34 years old, where around three quarters of first-time applicants were male…“

Vzhledem k nedostupným datům o běžencích z Ceuty a obecné statistice nelze tvrdit, že všichni migranti jsou mladí muži.

Předsedovi vlády Andreji Babišovi připisujeme neověřitelný výrok. Přestože některá jím zmiňovaná čísla sedí, jiná však jsou skutečně velmi orientační a nejsme schopni je z více důvodů vyvrátit či potvrdit.

Nelze se spolehlivostí tvrdit, zda Babiš myslel 2 miliardy korun investic pouze v poskytnutých darech postiženým zemím, anebo i ve vlastních rozpočtech České republiky například do MEDIVACu. Dosud také nejsou zveřejněny oficiální statistiky, například výše finančních prostředků poskytnutých státům v roce 2017, které jsou pro zjištění pravdivosti Babišova výroku klíčové.

Pokud mluvíme o premiérem jmenovaných balkánských státech, je pravdou, že se od České republiky, konkrétně od ministerstva vnitra, dočkaly v poslední době finanční podpory pro řešení migrační krize. Jmenovitě Bosna a Hercegovina obdržela ve druhé polovině července dar 25 milionů korun, stejnou sumu o měsíc dříve poslalo Česko do Makedonie a v listopadu 2017 získalo od tuzemské vlády příspěvek na migrační politiku i Srbsko.

Co se týká MEDEVACu, tedy vládního programu na poskytování lékařské péče v regionech zasažených humanitární krizí či přírodní katastrofou, Andrej Babiš taktéž hovoří prokazatelnou pravdu. Od roku 2015 dosud bylo v rámci tohoto programu dle webových stránek ministerstva vnitra během necelých čtyř let odoperováno celkem 2321 pacientů.

Dále však již není možné sloužit přesnými statistikami. Dle oficiálních dat poskytla Česká republika za roky 2015 a 2016 dohromady cca 250 milionů korun na asistenci uprchlíkům například v Iráku, Srbsku nebo Jordánsku. Z tiskové zprávy ministerstva vnitra z října 2017 implicitně vyplývá, že Česká republika v minulém roce vydala na řešení migrační krize postiženějším státům alespoň 178 milionů korun. Na konci března 2018 pak ministerstvo vnitra uvolnilo dalších 75 milionů korun.

Dohromady tak od roku 2015 vydala ČR podle zpráv ministerstva vnitra něco málo přes půl miliardy korun na zahraniční pomoc řešení migrační krize. Oficiální zprávy o celkové výši poskytnutých prostředků se však netýkají let 2017 a 2018. Nelze proto s přesností ověřit Babišovo tvrzení o dvou miliardách.

Podobně neúplné informace se týkají počtů policistů. Ze zprávy ministerstva vnitra o aktivitách ČR při řešení migrační krize v nejvíce postižených státech plyne, že mezi roky 2015 a 2017 působilo v rámci bilaterálních smluv a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž v potřebných zemích 759 českých policistů. Rovněž však jejich počet pravděpodobně nebude kompletní.