Andrej Babiš

Andrej Babiš mluví o článku v Hospodářských novinách v souvislosti s českou kritikou chystané unijní pomoci státům zasaženým koronavirem. Dle Andreje Babiše je tento článek lživý, neboť tvrdí, že Česko společně s Maďarskem jsou jedinými zeměmi, které odmítají unijní pomoc. Podle něj to naopak odmítají i další státy.

Článek z Hospodářských novin „Babiš a Orbán společně proti Bruselu: Česko a Maďarsko jako jediné rovnou odmítly plán Evropské komise na oživení ekonomiky” ale nezastírá, že plán Evropské komise nepodporují i jiné státy EU. Pouze deklaruje, že stanoviska jiných států nejsou tak rozhodná jako v případě ČR a Maďarska. Ostatní státy jako Nizozemsko, Rakousko, Švédsko, Dánsko (tzv. „Frugal four“) totiž svůj postoj stále zvažují. K plánu ovšem přistupují s jistou mírou skepse.

„Já nejsem ochoten ručit za dluhy jiných států, když byly nezodpovědný. Proč bych to měl dělat?“ vyjádřil se k plánu EU český premiér Andrej Babiš. Vadí mu tak skutečnost, že podle něj nebudou finanční prostředky rozděleny na základě škod způsobených koronavirem. Dále mu vadí, že jedním z kritérií má být i míra nezaměstnanosti.

Maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi zase vadí, že chudší státy mají financovat státy vyspělejší a bohatší. „Financovat bohaté penězi chudých není dobrý nápad,“ uvedl Viktor Orbán pro Rádio Kossuth.

Oba tyto státy jsou ovšem ochotny jednat v rámci V4. Na Evropské radě poté mají v plánu představit společné stanovisko.

Státům „Frugal four“ především vadí způsob, jakým by měly být finance rozděleny. Respektive to, že dvě třetiny finančního balíčku 750 mld. eur, které by si EU vypůjčila na finančním trhu a ručily by všechny státy EU, mají být rozděleny prostřednictvím přímých plateb.

„Jsme proti transakcím mezi státy a jsme proti sdílení dluhu,“ uvedl mluvčí dánské vládní Sociálně demokratické strany. Zároveň však dodal, že chtějí být solidární vůči ostatním zemím a pomoct opět nastartovat ekonomiku států jižní Evropy. Stejné stanovisko zaujímá i Nizozemsko a Švédko, které kritizuje vysokou částku, která má být rozdělena na základě přímých plateb. Rakouský ministr financí balíček označil za neakceptovatelný, a to z důvodu vysokého zatížení rakouských daňových poplatníků. Dříve však uvedl: „Aby se naše ekonomika rozpohybovala, je také nutné pro exportně orientovanou ekonomiku, jako je ta naše, aby se ekonomiky v našem okolí obnovily. Proto budeme samozřejmě jako solidární partneři spolupracovat na obnově.“

Rozdíl mezi ČR, Maďarskem a na druhé straně Nizozemskem, Dánskem, Rakouskem a Švédskem je ten, že státy „Frugal four“ disponují větší ochotou pomoct státům postižených koronavirem. Zatímco tedy státům „Frugal four“ vadí především poměr přímé pomoci a úvěrové pomoci, Česko společně s Maďarskem mají k celému plánu mnohem závažnější připomínky, které se týkají např. i samotných kritérií určujících výši pomoci. „Je potřeba ekonomický růst a konkurenceschopnost podpořit v celé EU,“ uvedl Andrej Babiš pro ČTK, jako kritiku, že v současné době je pomoc příliš zamířena zejména na nejvíce zasažené státy.

Zdeněk Bakala je vlastníkem vydavatelského domu Economia, který vydává nejen Hospodářské noviny, ale také týdeník Respekt, Ekonom a další.

Závěrem dodejme, že nehodnotíme, zda článek v Hospodářských novinách je lživý, tedy jestli autor záměrně podává nepravdivé informace. Posuzujeme pouze to, zda článek obsahuje (ne)pravdivé informace.

Evropská komise představila 27. května plán na obnovu evropské ekonomiky po koronavirové krizi. Program Next Generation EU má zvýšit rozpočet EU na období 2021–2027 o částku 750 miliard EUR. Z toho 500 miliard EUR, které si EU plánuje půjčit na finančních trzích, bude rozděleno prostřednictvím přímých dotací a zbylých 250 miliard EUR bude použito jako úvěr. Nejvíce mají z těchto financí čerpat Itálie a Španělsko, kterým má být poskytnuto 313 miliard EUR. Česká republika by pak měla dostat 19,2 miliard EUR. Tento návrh musí schválit státy EU jednomyslně.

Proti plánu Evropské komise se zatím nejtvrději ohradila Česká republika a Maďarsko. Negativně se vyjadřují i státy patřící do tzv. „Frugal Four“ skupiny. Dánsko, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko. Tyto státy mají k plánu výhrady vůči příliš velkému objemu prostředků, který má být alokován prostřednictvím přímých plateb. Obecně však tyto státy (Dánsko, Nizozemsko, Rakousko a Švédsko) vyjadřují snahu být solidární vůči státům postiženým koronavirovou krizí. Finsko se rozhodlo návrh EU nepodpořit. Toto prohlášení ovšem vydalo až 4. června. V době, kdy Andrej Babiš zveřejnil video „Evropský rozpočet a já“ (31. května), Finsko zatím nemělo k plánu EU vyjasněný postoj. Tamní ministryně pro evropské záležitosti pouze k plánu Evropské komise uvedla, že množství peněz vyhrazených na přímé platby překonalo jejich očekávání, ale počká si na další detaily. Ministryně vnitra z koaliční Strany zelených dodala, že její strana plán Komise vnímá pozitivně.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, a to právě kvůli pozici Finska, které mělo v době uveřejnění videa nevyjasněný postoj a plán odmítlo až o 4 dny později.

Je zároveň důležité upozornit, že graf (mapa), který Andrej Babiš ukazuje a komentuje ve facebookovém videu „Evropský rozpočet a já“, (11:30) se liší od grafu, který později sdílel samostatně s popisem „Z videa o evropském rozpočtu“. Zde je především odlišná pozice Finska (ve videu označen jako stát s negativním postojem a na samostatné fotce zaujímá nejasný postoj) a Maďarska (ve videu nejasný postoj a na fotografii záporný postoj).

Uvedený výrok pochází z odpovědi premiéra Andreje Babiše na otevřený dopis, který byl zaslán v rámci iniciativy Europe Must Act po protestním shromáždění z 9. března 2020. O této premiérově reakci informovala přímo adresátka dopisu dobrovolnice Anežka Polášková na svém facebookovém účtu dne 31. března 2020.

Ověřovaný výrok je pak součástí posledního odstavce:

Neziskové organizace na premiérovo vyjádření zareagovaly prohlášením na webu Neziskovky zachraňují životy, na kterém prezentují svou činnost v oblastech sociální práce, zdravotnictví, vzdělávání i kultury. Například organizace Člověk v tísni hned 13. března 2020 zareagovala na koronavirovou epidemii rozšířením fungování dluhové linky nebo poskytnutím vzdělávacích materiálů a pomůcek pro sociálně znevýhodněné rodiny s dětmi. Přehled činnosti řady dalších organizací, např. Charity ČR, ADRA nebo Armáda spásy, sestavil web A2larm.cz nebo nadace OSF. Pravidelně o činnosti informuje i Asociace nestátních organizací. Přehled činnosti neziskových a dalších organizací sestavila i organizace Greenpeace na svém facebookovém účtu:

Na tento příspěvek Greenpeace zareagoval sám premiér Andrej Babiš:

Na činnost neziskových organizací zareagovala i místopředsedkyně Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Helena Válková. Ta v dopise z 26. března 2020 určeném právě neziskovým organizacím uvedla: “(…) v prvé řadě bych Vám ráda poděkovala za Vaše obrovské úsilí, ochotu a pomoc, kterou nabízíte ve společném boji proti nákaze COVID-19. Velmi si cením toho, jak profesionálně a pohotově jste zareagovali na nové společenské potřeby, zejména zajištěním dobrovolnických aktivit.”

Andrej Babiš má zřejmě na mysli zákon č. 6/2019 Sb. o změně zákona o DPH, díky němuž došlo k 1. únoru 2019 ke snížení sazby daně z přidané hodnoty u vodní a pozemní hromadné pravidelné dopravy cestujících. DPH se snížilo na 10 %, jde tedy o druhou sníženou sazbu daně.

Při závěrečném hlasování v Poslanecké sněmovně (třetí čtení) naprostá většina poslanců za ANO (70 ze 72 přítomných, 2 se zdrželi) hlasovala proti návrhu, zatímco 13 poslanců z KSČM hlasovalo pro a jeden se zdržel.

Nelze ovšem tvrdit, že poslanci ČSSD hlasovali „proti hnutí ANO“. 5 poslanců ČSSD totiž hlasovalo stejně jako hnutí ANO proti návrhu a zbylých 10 poslanců ČSSD se zdrželo hlasování. Nehlasovali tedy většinově ve shodě s ANO, nicméně nehlasovali ani proti poslancům ANO. Navíc, dle jednacího řádu Poslanecké sněmovny platí, že usnesení (a tedy i zákon) je přijat, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina přítomných poslanců. Z toho jasně vyplývá, že zdržení se hlasování má de facto stejné účinky, jako hlasování proti návrhu.

Rozdíl mezi příjmy bohatých a chudých můžeme měřit pomocí takzvaného Giniho koeficientu, který nabývá hodnot v intervalu 0–100, kde nula znamená dokonale rozdělené příjmy a sto znamená, že vydělává pouze jedna osoba a ostatní mají nulový příjem. Nejnovější data Giniho koeficientu pro Evropskou unii poskytuje Eurostat, a to pro rok 2018. Tehdy měla Česká republika hodnotu koeficientu 24 a pouze dvě země na tom byly lépe, a to Slovinsko (23,4) a Slovensko (20,9). Celoevropský průměr byl 30,9.

Další metoda měření rozdílu mezi příjmy bohatých a chudých je porovnání kvantilového podílu, který se vypočítá jako podíl mezi příjmem pětiny nejbohatších a pětiny nejchudších osob. I zde Česká republika patří mezi země s nejnižším rozdílem příjmů. Eurostat poskytuje data opět pouze k roku 2018. V roce 2018 pak nejmenší kvantilový podíl vykazovalo Slovensko (3,03), zatímco Česká republika byla na druhém místě s podílem 3,3 (což znamená, že nejbohatších 20 % mělo 3,3krát větší příjmy než nejchudších 20 %). Celoevropský průměr byl 5,17.

Nízký rozdíl mezi bohatými a chudými je v Česku stabilní už od roku 2005 (.pdf, str. 9).

Je důležité dodat, že ačkoliv si Česká republika vede dobře co se rozdílu mezi bohatými a chudými týče, tak podle zprávy (.pdf, str. 3) Evropské komise: „Obecně relativně nízká nerovnost a pokračující zvyšování životní úrovně zastírá prohlubující se regionální rozdíly“. Například HDP (.pdf, str. 9) na obyvatele je na severozápadě České republiky okolo 63 % průměru EU, zatímco v Praze je to 182 %.

Tax Foundation zveřejnil žebříček daňové konkurenceschopnosti 36 zemí, které jsou členy OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika se umístila na 10. místě. Oproti roku 2018 si tak polepšila o 2 příčky. Zároveň se umístila před Kanadou, Rakouskem, Německem a Spojenými státy americkými. První místo a plný počet bodů získalo Estonsko, druhé místo obsadil Nový Zéland a třetí Lotyšsko. Na posledním 36. místě se umístila Francie.

Tento žebříček (Mezinárodní index daňové konkurenceschopnosti) je sestaven z pěti podkategorií (spotřební daně, daň z nemovitosti, daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob a zacházení se zisky ze zahraničí). Zároveň tento index zkoumá více než 40 proměnných, které ovlivňují daňovou konkurenceschopnost států. Index se snaží změřit, nakolik systémy zemí OECD dodržují dva důležité aspekty daňové politiky: konkurenceschopnost a neutralitu.

Konkurenceschopnost s ostatními zeměmi je důležitá kvůli zahraničním investicím. Zahraniční investoři hledají země, kde by mohli investovat a kde by zároveň měli vysokou návratnost zisku, který by byl zatížen co nejmenšími daněmi.

Neutralitou je zde myšleno to, že systém země nedává přednost spotřebě před spořením, respektive že se systém snaží dosáhnout co nejvyššího výnosu s nejmenšími distorzemi ekonomiky.

Ve zdanění příjmů právnických osob se Česko umístilo na 9. místě. V dani z příjmu fyzických osob obsadilo 5. pozici a v kategorii mezinárodních daňových pravidel 6. pozici. V kategorii spotřební daně se však Česko umístilo na 34. místě a v daních z nemovitostí na 13. místě.

Podle americké studie je „zdaňování práce přehledné“. V posunu v žebříčku Česku také pomohlo zdanění podnikového zisku, které je pod průměrem OECD. Mezi nedostatky pak patří zdanění nemovitého majetku a jeho převádění a vysoké náklady na přípravu daňového přiznání.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k tomu, že Andrej Babiš nesprávně interpretuje metodologii Mezinárodního indexu daňové konkurenceschopnosti. Ani konkurenceschopnost, ani neutralitu, tak jak ji definuje Tax Foundation, nelze vykládat jako stabilitu daňového systému. Index měří zejména přitažlivost daňového systému pro investory, stabilitu systému v čase ale nezohledňuje.

V roce 2014 proběhly výstavby pouze v rámci modernizace dálnice D1. Jednalo se o úseky Šternov-Psáře (7,3 km) a Loket-Hořice (9,6 km). Dále byla zprovozněna mimoúrovňová křižovatka na dálnici D6 v úseku Praha-Pavlov. Dohromady se tedy jednalo o 16,9 kilometru.

V roce 2015 dle informací ŘSD bylo nově zprovozněno 5,2 km dálnic. 10. listopadu 2015 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 4,1 km v úseku Lubenec-Bošov na dálnici D6. Dále 31. prosince 2015 (.pdf, str. 4) o 1,1 km dostavení estakády v úseku Sedlice-Opatovice na silnici D35. Dalších 17,5 kilometru se modernizovalo na D1.

Rok 2016 přinesl výstavbu nových 12,4 kilometru na dálnici D8 v úseku Lovosice-Řehlovice zprovozněných 17. prosince 2016 (.pdf, str. 4). ŘSD pak uvádí ještě dalších 8,1 km modernizací na D1.

V roce 2017 pak přibylo 15,6 kilometrů nových dálnic. 21. srpna 2017 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 2,5 km v úseku Osičky-Hradec Králové na D11. 27. září 2017 (.pdf, str. 4) bylo otevřeno 3,2 km v úseku Borek-Úsilné na D3. 4. října 2017 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 4,8 km čtyřpruhové (směrově rozdělené) silnice, nahrazující předchozí dvoupruhovou, na D4 v úseku Skalka. Jako poslední v tomto roce ŘSD uvádí zprovoznění 5,1 km dálnice D3, a to 12. října 2017 (.pdf, str. 4) v úseku Veselí nad Lužicí-Bošilec. 20,3 kilometrů zabrala modernizace D1. Veškeré údaje za toto období lze nalézt zde.

V roce 2018 byly otevřeny pouze 3,8 km nových kilometrů dálnic. Jednalo se o úsek dálnice D7 u Postoloprt. Dalších 26,4 kilometrů připadlo potom modernizaci dálnice D1.

Rok 2019 byl na výstavbu o něco bohatší, nově zprovozněné úseky dálnic skutečně čítaly zhruba 34 kilometrů, jednalo se o tři úseky a jedno zprovoznění křižovatky. 24. června 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 8,1 km v úseku Bošilec-Ševětín na dálnici D3. 10. září 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno připojení odbočovacích pruhů křižovatky Olšany na dálnici D46. 10. prosince 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 10,7 km v úseku Ševětín-Borek na dálnici D3. Nakonec pak byl zprovozněn nový úsek dálnice D1 v délce 14,3 km v úseku Přerov-Lipník, a to 12. prosince 2019 (.pdf, str. 4).

Ačkoli mapová aplikace ŘSD uvádí ve statistikách modernizaci dálnice D1 jako součást nově otevřených dálnic, fakticky se o nový úsek nejedná. Premiérem uvedený výsledek, tedy 91 km nově otevřených dálnic, by ovšem neseděl ani v případě, že bychom ho počítali včetně modernizace D1. Bez modernizace to je za uvedené období 70,1 km. S modernizacemi by se jednalo o 159,3 km.

Zahájení stavby dalších 163 km dálnic se dá opět poměřit se statistikami uvedenými v mapové aplikaci ŘSD, a ani zde čísla nesedí. Bez modernizace bylo dle dostupných dat zahájeno 113,1 kilometrů dálnic. S modernizací by výsledek dosáhl 173,8 kilometrů, což je v rámci naší 10% tolerance.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť od Babišova vstupu do vlády po volbách v roce 2013 došlo k otevření nikoliv 91, ale pouze 70,1 km nových dálnic. Včetně modernizace D1 pak toto číslo činí 159,3 km. Nesedí ani druhé zmiňované číslo, za zmiňovanou dobu totiž bylo zahájeno pouze 113,1 kilometrů nových dálnic. Pouze pokud bychom do této statistiky zahrnuli i zmodernizovanou dálnici D1, odpovídala by skutečnost výroku.

V přepisu rozhovoru Andreje Babiše pro Novinky.cz je uvedena suma 30,6 mld. Kč, proto jsme ověřili právě znění výroku tak, jak jej Novinky.cz uvedly. Máme však pochybnosti o přesnosti přepisu rozhovoru vzhledem k tomu, že Andrej Babiš opakovaně (a to i v den rozhovoru pro Novinky.cz - čas 2:49) v souvislosti s uvedeným výrokem argumentuje sumou 35 či 36 mld. Kč.

Ministryně Schillerová uvedla, že od vstupu do Evropské unie byly aplikovány finanční opravy v celkové výši 38,4 mld. Kč. Podle informací (.pdf) poskytnutých Ministerstvem financí činila za programové období 2007–2013 celková částka 34,8 mld. Kč.

Částka 38,4 mld. Kč zahrnuje jak opravy provedené na základě nálezů ze strany členského státu, tak na základě nálezů auditů Evropské komise. Vzhledem k tomu, že byly tyto opravy vždy uplatněny ze strany členského státu, mohly být využity na financování dalších projektů. Nesnižovala se o ně disponibilní alokace pro Českou republiku.

Co se týče korekcí provedených ze strany EK, jedná se o tzv. čisté finanční opravy. Na rozdíl od korekcí prováděných členským státem nelze částky, které jsou předmětem čisté opravy, již znovu použít a představují snížení alokace pro členský stát.

V ČR byly od jejího vstupu do EK aplikovány čisté korekce pouze v programovém období 2007–2013, a to ve výši 38,1 mil. Kč (.pdf, str. 2) u kohezní politiky a 1,1 mld. Kč v případě zemědělské politiky. Čisté finanční opravy jsou v případě kohezní politiky nicméně stále předmětem sporu (.pdf, str. 2) mezi ČR a EK. ČR podala žalobu k Soudnímu dvoru EU v souladu s čl. 263 Smlouvy o fungování EU, kterou se domáhá zrušení výše uvedeného prováděcího rozhodnutí EK. V současné chvíli se v této věci čeká na rozhodnutí Soudního dvora.

Andrej Babiš zde mluví o auditu, který proběhl (str. 9) 8.–9. ledna 2019 a 14.–15. ledna téhož roku. Jeden z cílů tohoto auditu bylo mimo jiné (str. 7) „zjistit zda-li existuje důkaz střetu zájmů v procesu přidělování dotací EU nebo sektorů, které by preferovaly operace představeny firmami skupiny AGROFERT“.

Tato auditní zpráva (str. 2) byla vypracována dvěma generálními ředitelstvími Evropské komise: EMPL (Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování) a REGIO (Regionální a městská politika). Generální ředitelství AGRI (Zemědělství a rozvoj venkova) bylo pouze (str. 2) takzvaným asociovaným GŘ. Dohromady je těchto ředitelství 32. Tyto instituce spadají pod Evropskou komisi, konkrétně politické vedení zajišťuje 28 komisařů (z každé členské země jeden, za ČR je to Věra Jourová). Běžný chod Komise je zajišťován jejími zaměstnanci, kteří pracují pro tato generální ředitelství, která jsou zodpovědná za konkrétní oblasti politiky. Nejenže tedy zpráva nebyla napsaná jedním, ale dvěma GŘ, také je ale nejde oddělit od zbytku Evropské komise. Ostatně k zprávě auditu se vyjadřoval oficiálně i mluvčí Evropské komise.

Termín „unijní ministerstvo“ není příliš používaný a není to oficiální označení pro generální ředitelství. Je pravdou, že generální ředitelství představuje úřední aparát Evropské komise, stejně jako české ministerstvo je úředním aparátem vlády. Nicméně komisař, jakožto politické vedení a pomyslný ekvivalent českého ministra, nestojí v čele generálního ředitelství. V čele každého generálního ředitelství stojí generální ředitel. Dalším rozdílem mezi generálním ředitelstvím a ministerstvem je chybějící pravomoc vydávat právně závazné předpisy. Zatímco česká ministerstva mohou vydávat např. vyhlášky, generální ředitelství takovou pravomoc nemají.

Závěrečnou zprávu auditu si můžete přečíst online.

Čerpáme z finální auditní zprávy z 8. ledna až 15. února 2019, jak ji zveřejnil Deník N. Ta je uvedena závěrem předběžného návrhu auditu, který přišel české straně 29. května 2019, na stranách 13 až 24. Zde poukazují na porušení paragrafu 4 odst. 1 zákona 156/2006 Sb. (existující před tzv. novelou „lex Babiš“), článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 (.pdf, str. 25) a později paragrafu 4c zákona 156/2016 (obsažený v novele tohoto zákona 14/2017 Sb. tzv. „lex Babiš“) a článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018 (.pdf, str. 44).

Na stranách 24 až 42 jsou zmíněny argumenty české strany jako členského státu. Ty rozporují některé nálezy uvedené v původním závěru a vyjadřují nesouhlas s výkladem paragrafu 4c zákona 156/2006 Sb. Na stranách 42 až 67 Komise na tyto námitky reaguje.

Na stranách 68 až 69 dochází Komise k opětovnému závěru, že došlo k porušení článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 a později článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018. Dále setrvávají na tom, že došlo k porušení paragrafů 4 odst. 1 a 4c zákona 156/2016 Sb., tedy českého zákona o střetu zájmů.

Zdroj: Deník N