Andrej Babiš

Ve volbách do evropského parlamentu v roce 2019 kandidoval na 13. místě pirátské kandidátky Michal Šalamoun. Podle Deníkem N zveřejněného dokumentu (str. 1) se na auditu podílela dvě Generální ředitelství Evropské komise DG EMPL a DG REGIO, Šalamoun však není veden jako pracovník ani jednoho z nich. Michala Šalomouna jsme kontaktovali, a ten nám v této věci popřel jakoukoliv spolupráci s Evropskou komisí.

Je možné, že Andrej Babiš měl na mysli jiného kandidáta Pirátů, Petra Jirmana, který kandidoval na 17. místě kandidátky. Petr Jirman je zaměstnancem Evropské komise (od roku 2010 Generálního ředitelství pro regionální a městskou politiku) již 13 let. Petra Jirmana jsme kontaktovali, a ten nám popřel jakoukoliv spolupráci s Evropskou komisí na přípravě zprávy o auditu možného střetu zájmů Andreje Babiše.

V přepisu rozhovoru Andreje Babiše pro Novinky.cz je uvedena suma 30,6 mld. Kč, proto jsme ověřili právě znění výroku tak, jak jej Novinky.cz uvedly. Máme však pochybnosti o přesnosti přepisu rozhovoru vzhledem k tomu, že Andrej Babiš opakovaně (a to i v den rozhovoru pro Novinky.cz - čas 2:49) v souvislosti s uvedeným výrokem argumentuje sumou 35 či 36 mld. Kč.

Ministryně Schillerová uvedla, že od vstupu do Evropské unie byly aplikovány finanční opravy v celkové výši 38,4 mld. Kč. Podle informací (.pdf) poskytnutých Ministerstvem financí činila za programové období 2007–2013 celková částka 34,8 mld. Kč.

Částka 38,4 mld. Kč zahrnuje jak opravy provedené na základě nálezů ze strany členského státu, tak na základě nálezů auditů Evropské komise. Vzhledem k tomu, že byly tyto opravy vždy uplatněny ze strany členského státu, mohly být využity na financování dalších projektů. Nesnižovala se o ně disponibilní alokace pro Českou republiku.

Co se týče korekcí provedených ze strany EK, jedná se o tzv. čisté finanční opravy. Na rozdíl od korekcí prováděných členským státem nelze částky, které jsou předmětem čisté opravy, již znovu použít a představují snížení alokace pro členský stát.

V ČR byly od jejího vstupu do EK aplikovány čisté korekce pouze v programovém období 2007–2013, a to ve výši 38,1 mil. Kč (.pdf, str. 2) u kohezní politiky a 1,1 mld. Kč v případě zemědělské politiky. Čisté finanční opravy jsou v případě kohezní politiky nicméně stále předmětem sporu (.pdf, str. 2) mezi ČR a EK. ČR podala žalobu k Soudnímu dvoru EU v souladu s čl. 263 Smlouvy o fungování EU, kterou se domáhá zrušení výše uvedeného prováděcího rozhodnutí EK. V současné chvíli se v této věci čeká na rozhodnutí Soudního dvora.

Andrej Babiš zde mluví o auditu, který proběhl (str. 9) 8.–9. ledna 2019 a 14.–15. ledna téhož roku. Jeden z cílů tohoto auditu bylo mimo jiné (str. 7) „zjistit zda-li existuje důkaz střetu zájmů v procesu přidělování dotací EU nebo sektorů, které by preferovaly operace představeny firmami skupiny AGROFERT“.

Tato auditní zpráva (str. 2) byla vypracována dvěma generálními ředitelstvími Evropské komise: EMPL (Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování) a REGIO (Regionální a městská politika). Generální ředitelství AGRI (Zemědělství a rozvoj venkova) bylo pouze (str. 2) takzvaným asociovaným GŘ. Dohromady je těchto ředitelství 32. Tyto instituce spadají pod Evropskou komisi, konkrétně politické vedení zajišťuje 28 komisařů (z každé členské země jeden, za ČR je to Věra Jourová). Běžný chod Komise je zajišťován jejími zaměstnanci, kteří pracují pro tato generální ředitelství, která jsou zodpovědná za konkrétní oblasti politiky. Nejenže tedy zpráva nebyla napsaná jedním, ale dvěma GŘ, také je ale nejde oddělit od zbytku Evropské komise. Ostatně k zprávě auditu se vyjadřoval oficiálně i mluvčí Evropské komise.

Termín „unijní ministerstvo“ není příliš používaný a není to oficiální označení pro generální ředitelství. Je pravdou, že generální ředitelství představuje úřední aparát Evropské komise, stejně jako české ministerstvo je úředním aparátem vlády. Nicméně komisař, jakožto politické vedení a pomyslný ekvivalent českého ministra, nestojí v čele generálního ředitelství. V čele každého generálního ředitelství stojí generální ředitel. Dalším rozdílem mezi generálním ředitelstvím a ministerstvem je chybějící pravomoc vydávat právně závazné předpisy. Zatímco česká ministerstva mohou vydávat např. vyhlášky, generální ředitelství takovou pravomoc nemají.

Závěrečnou zprávu auditu si můžete přečíst online.

Čerpáme z finální auditní zprávy z 8. ledna až 15. února 2019, jak ji zveřejnil Deník N. Ta je uvedena závěrem předběžného návrhu auditu, který přišel české straně 29. května 2019, na stranách 13 až 24. Zde poukazují na porušení paragrafu 4 odst. 1 zákona 156/2006 Sb. (existující před tzv. novelou „lex Babiš“), článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 (.pdf, str. 25) a později paragrafu 4c zákona 156/2016 (obsažený v novele tohoto zákona 14/2017 Sb. tzv. „lex Babiš“) a článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018 (.pdf, str. 44).

Na stranách 24 až 42 jsou zmíněny argumenty české strany jako členského státu. Ty rozporují některé nálezy uvedené v původním závěru a vyjadřují nesouhlas s výkladem paragrafu 4c zákona 156/2006 Sb. Na stranách 42 až 67 Komise na tyto námitky reaguje.

Na stranách 68 až 69 dochází Komise k opětovnému závěru, že došlo k porušení článku 32 odst. 3 nařízení EU č. 966/2012 a později článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 1046/2018. Dále setrvávají na tom, že došlo k porušení paragrafů 4 odst. 1 a 4c zákona 156/2016 Sb., tedy českého zákona o střetu zájmů.

Zdroj: Deník N

Podle výzkumů stranických preferencí společnosti STEM se hnutí ANO v průběhu roku 2016 skutečně pohybovalo mezi hranicemi 18 % až maximálně 25 % (jednotlivé měsíce zde nalézt zde) a jednalo se o nejvyšší preference parlamentních stran. Premiérem uvedený rok ale nesedí na celkové časové ose (viz níže), preference hnutí ANO za rok 2016 jsou proto v tomto případě irelevantní.

Návrh zákona (sněmovní tisk č. 564), kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, totiž prošel Sněmovnou v rámci prvního čtení již 16. prosince 2015. Návrh byl předložen vládou Bohuslava Sobotky, jejímž členem byl i Andrej Babiš. Po odhlasování byl poslanci přikázán k projednání výborům, které ho následně doporučily k dalšímu projednávání na plénu PS. Samotná novela č. 14/2017 Sb. vešla v platnost 25. ledna 2017. Díky svému vlivu na Andreje Babiše získala novela neoficiální přízvisko lex Babiš. Tato novela vedla Andreje Babiše k převedení majetku do svěřenských fondů AB private trust I a II.

Původní návrh (.pdf) novely neobsahoval v prvním čtení paragrafy 4a, 4b a 4c, které postupně veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným zakazují provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace.

Uvedené paragrafy byly do konečného znění zákona navrženy (.doc) pozměňovacími návrhy poslanců Chvojky (ČSSD) a Plíška (TOP 09). Třetí čtení návrhu zákona proběhlo 14. září 2016 na 49. schůzi PS, kde byl projednán. Zde se celý návrh na podnět poslance Schwarze (ANO) hnutí ANO pokusilo neúspěšně dostat zpět do druhého čtení. Konečná verze návrhu byla přijata 187. hlasováním 135 hlasy ze 182. Proti bylo pouze ANO (a dva nezařazení poslanci).

V prosinci 2016 nabyl účinnosti zákon č. 321/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku. V květnu 2017 vypukla krize Sobotkovy vlády, která skončila odvoláním Andreje Babiše z funkce ministra financí i prvního místopředsedy vlády. Premiér Bohuslav Sobotka dne 2. května 2017 oznámil, že podá demisi vlády. Reagoval tím na kauzu tzv. korunových dluhopisů a dalších nejasností ohledně majetku Andreje Babiše. Vládní krize skončila 24. května 2017, kdy prezident odvolal Andreje Babiše z vlády a jmenoval nového ministra financí Ivana Pilného.

Co se týče kauzy Čapí hnízdo, tak Policie ČR začala vyšetřovat v září 2015 možný dotační podvod na základě tehdy anonymního trestního oznámení Tomáše Kaplera. Policie zažádala o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka 10. srpna 2017. O vydání k trestnímu stíhání se hlasovalo v Poslanecké sněmovně 6. září 2017. Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek byli následně 9. října 2017 obviněni. Volby do Poslanecké sněmovny se konaly ve dnech 20. a 21. října 2017.

Policie své vyšetřování ukončila 26. března 2019. V dubnu byl spisový materiál k případu předán dozorujícímu státnímu zástupci Jaroslavu Šarochovi. Na začátku září 2019 zveřejnil mluvčí městských státních zástupců Aleš Cimbala informaci, že Jaroslav Šaroch změnil v kauze Čapí hnízdo právní názor, což znamená, že státní zástupce navrhl zastavení trestního stíhání. 13. září 2019 potvrdil městský státní zástupce Martin Erazím rozhodnutí Jaroslava Šarocha a trestní stíhání Andreje Babiše bylo zastaveno.

Mezi pravomoci nejvyššího státního zástupce patří mimo jiné také kontrola již skončených věcí, které byly rozhodnuty státními zastupitelstvími nižších stupňů. Nejvyšší státní zástupce může po provedené kontrole uložit nižším úrovním státního zastupitelství závazný způsob nápravy. Této možnosti nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman 4. prosince 2019 využil a trestní stíhání Andreje Babiše tedy pokračuje.

Nakonec nelze vynechat tvrzení, že Bohuslav Sobotka a Miroslav Kalousek „rozehráli“ hlasování o vydání k trestnímu stíhání. Podle § 12 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny „předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s odevzdáním zadrženého poslance soudu, a svoje stanovisko sdělí bez odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které zašle příslušnému orgánu do pěti dnů od jeho přijetí“. Tudíž situaci, že se o vydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání hlasovalo před volbami, nemohl „rozehrát“ Bohuslav Sobotka či Miroslav Kalousek, ale jedině orgán činný v trestním řízení tím, že požádal o vydání 10. srpna 2017, přičemž první následující schůze Sněmovny se konala od 5. září 2017.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý zejména kvůli tvrzení premiéra Babiše o tom, že Miroslav Kalousek a Bohuslav Sobotka před volbami do PS v roce 2017 „rozehráli“ kauzu Čapí hnízdo, ale také kvůli nesprávnému posouzení autorství tzv. lex Babiš. Ani poslanec Kalousek, ani tehdejší premiér Sobotka nebyli předkladateli návrhu zákona, ani pozměňovacích návrhů, které se dotkly Andreje Babiše. Předkladatelem zákona byla toliko vláda Bohuslava Sobotky, ve které byl Andrej Babiš vicepremiérem.

Zdroj: ČT24

Podle původního plánu měl Miloš Zeman trávit několikadenní dovolenou na své chatě v Novém Veselí na přelomu června a července. Svou dovolenou však musel předčasně přerušit již v neděli 30. června z důvodu žádosti politiků o schůzku, na níž měla být řešena krize na ministerstvu kultury. Prezident si zbytek své dovolené vybere od 1. srpna, kdy má v plánu odpočívat v Lánech. Není tedy pravda, že by svou dovolenou již dvakrát přerušil.

Že prezident Zeman má na věc názor, považujeme za samozřejmost. Prezident například poukazuje na nedostatek kvalifikace kandidáta Šmardy:

„Mohu ty důvody říct od méně důležitého k důležitějším. Méně důležitý je, že pan Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má maturitu. Důležitější důvod je, že jako primátor Olomouce se pan Staněk samozřejmě zabýval kulturou, protože Olomouc je kulturní město. Zatímco pan Šmarda se s kulturou nikdy neseznámil. Nu, teď přijde třetí, možná nejdůležitější důvod. Pan Hamáček pana Staňka podporoval až do doby, než pan Staněk vyhodil pana Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha - pozn. red.) za to, že si pan Fajt sám se sebou podepsal smlouvu na jeden milion korun. To je taková běžná praxe, kdo by o tom pochyboval? V tomto okamžiku pan Hamáček změnil názor a snažil se pana Staňka zbavit.“

Premiér Andrej Babiš ve svém výroku mluví o kauze odvolání ministra kultury Staňka. Jeho odvolání navrhl Babiš již 31. května 2019. Prezident Zeman nedávno prohlásil, že ministra Staňka odvolá ke konci července 2019, tedy dva měsíce od obdržení návrhu premiéra.

Dle čl. 74 Ústavy platí, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Je tedy pravda, že Ústava v tomto případě nezmiňuje žádnou exaktní lhůtu, kterou je nutno dodržet v případě odvolání člena vlády na žádost premiéra.

Ústavní právníci se však shodují, že absence explicitně vyjádřené lhůty neznamená, že by prezident žádnou lhůtou vázán nebyl. Prezident by prý měl jednat bez zbytečného odkladu, tzn. že „cokoli přesahuje odklad, který je nezbytný pro provedení toho úkonu, je odklad zbytečný, a to jest nepřijatelný.“ Jan Wintr označil počínání prezidenta za „protiústavní a bezprecedentní (...) hrubé porušování Ústavy“. Profesor Kysela pak uvádí, že prezidentovým konáním byly jasně naplněny podmínky pro podání žaloby pro hrubé porušení Ústavy.

Obdobný názor sdílí i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, podle něhož „absolutním pánem vlády je premiér a premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje a koho prostřednictvím prezidenta z vlády odstraní". Dle něj pak prezidentova nečinnost „není v souladu s ústavním pořádkem“.

Za zbytečné označuje (čas 2:50) toto dvouměsíční prodlení také ústavní právník Aleš Gerloch, který se v jiných případech za prezidentův výklad Ústavy postavil. (Podpořil například názor, že prezident nemusí jmenovat člena vlády, pokud své rozhodnutí zdůvodní.)

Že má prezident jednat v případě chybějící lhůty bez zbytečného odkladu, judikoval ve svém nálezu Pl.ÚS 29/09 (body 116 - 119) i Ústavní soud, a to v souvislosti s (nevyřčenou) lhůtou pro podepsání („ratifikaci“) mezinárodní smlouvy prezidentem republiky.

Otálení s odvoláním ministra Staňka je dokonce součástí ústavní žaloby na prezidenta republiky, která byla nedávno schválena Senátem.

Situace, v níž prezident Zeman odmítá odvolat ministra, popřípadě jmenovat jeho nástupce, zde není poprvé. Podobný případ zažíval premiér Sobotka, když prezident Zeman odmítal odvolat Andreje Babiše z postu ministerstva financí a jmenovat místo něj Ivana Pilného. Bohuslav Sobotka tak z tohoto důvodu připravil kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, na základě které by Ústavní soud mohl potvrdit povinnost prezidenta jmenovat ministra na návrh předsedy vlády.

Možnost podání kompetenční žaloby v případě, že by se personální výměna ministra kultury neuskutečnila, pak podpořil i ústavní právník Jan Kysela i další významní akademici. Je však pravdou, že vzhledem k faktu, že doposud taková žaloba nebyla podána, existují pochybnosti o její přípustnosti, a to i u již zmiňovaného profesora Kysely. Na rozdíl od klasických kompetenčních sporů, jako byl například spor prezidenta Havla a tehdejšího premiéra Miloše Zemana o nutnost kontrasignace jmenování guvernéra a viceguvernéra České národní banky, zde totiž chybí charakteristický spor o to, kdo má kompetenci vykonat. Nikdo totiž nerozporuje kompetenci prezidenta Zemana jmenovat či odvolat ministra, kontroverzní je zde pouze lhůta, ve které tak musí udělat, což běžně není podstatou kompetenčního sporu.

Další z možností je podat ústavní žalobu na prezidenta republiky pro hrubé porušení ústavy, tuto možnost opět připouští ústavní právníci. Takovou žalobu musí nejprve schválit Senát 3/5 většinou přítomných a následně Poslanecká sněmovna alespoň 120 hlasy.

Premiér Babiš však možnost podat kompetenční žalobu vyloučil, ústavní žalobu na prezidenta nedávno schválenou Senátem pak v námi ověřovaném rozhovoru označil za „zcela absurdní“.

Petice „Nekulturní ministr“ adresovaná předsedovi vlády Andreji Babišovi a předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi vznikla v Praze dne 24. dubna 2019. Signatáři v ní vyzývají premiéra, aby navrhl prezidentovi republiky odvolání Antonína Staňka z funkce ministra kultury. Předsedu Hamáčka pak žádají, aby ČSSD, jakožto koaliční partner ANO, odvolání Antonína Staňka z funkce ministra kultury podpořila. Podle autorů petice by měl být ministr Staněk odvolán z důvodu „nekompetence, ztráty důvěry a selhání (...) ve funkci nejvyššího vládního představitele pro oblast kultury.“ Iniciátoři a signatáři petice následně vyhověli žádosti premiéra Andreje Babiše o setkání. Své požadavky mu přednesli 2. května na Úřadu vlády. Jednání se zúčastnil i předseda ČSSD Jan Hamáček.

Místopředseda ČSSD Roman Onderka v Otázkách Václava Moravce České televize 28. dubna řekl (čas 7:37), že by Staňkův konec v kabinetu zvažoval. V případě, že si své kroky ministr Staněk neodůvodní, je dle Onderky namístě, aby sociální demokracie zvažovala výměnu v rámci tohoto resortu. Není tedy pravda, že by přímo požadoval Staňkovu demisi. O dva dny dříve přitom ministra Staňka podpořil předseda ČSSD Hamáček: „Změnu na postu ministra kultury nechystám,“ napsal tehdy Deníku N.

Z rozhovoru místopředsedy ČSSD Romana Onderky pro Aktuálně.cz ze dne 4. července 2019 je patrné, že se mu nelíbí spojování jeho jména s požadováním demise ministra Staňka. Na otázku redaktora, zda by měl ministr kultury Staněk z vlády odejít, odpověděl Onderka: „Pan Moravec se mě ptal, jestli jsou ve hře i kroky případného odvolání pana Staňka. Já jsem řekl, že ano, ale nebylo to tak, jak potom byly titulky, že Onderka chce odvolat Staňka.“

Je pravda, že Andrej Babiš prozatím vždy jednal v souladu s koaliční smlouvou, a to i v kauze jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí. V souvislosti s tím sice mluvil Jan Hamáček o potenciálním porušení koaliční smlouvy, vyšlo však najevo, že Babiš Pocheho jmenování prezidentu republiky navrhl, a koaliční smlouvu tedy neporušil.

Koaliční smlouva (pdf., str. 31) vlády Bohuslava Sobotky uvádí ve čtvrtém bodě IV. části:

„Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

Současně v sedmém bodě IV. části stojí:

„Členové vlády budou v personální politice svých ministerstev respektovat zásadu vysoké odbornosti a morální bezúhonnosti.“

Bohuslav Sobotka za dobu svého předsednictví vlády odvolal z ministrů hnutí ANO jen tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Učinil tak po kontroverzi s Babišovými korunovými dluhopisy. Bohuslav Sobotka se nejprve rozhodl pro postup formou demise celé vlády prostřednictvím demise předsedy vlády.

„Je to mé rozhodnutí jako předsedy vlády. Jako předseda vlády reaguju na situaci, která nastala s místopředsedou vlády a ministrem financí. Můj názor je, že Andrej Babiš by nadále neměl zastávat pozici ministra financí,“ uvedl Sobotka. „Není jasné, zda nešidil na daních, jak přišel ke svému majetku,“ vysvětlil premiér. Dodal, že Andrej Babiš je podle něj ve střetu zájmů, protože mu jako ministrovi financí podléhá Finanční správa, která by měla podezřelé okolnosti jeho podnikání prošetřit.

Sobotka si později demisi rozmyslel a uchýlil se k pouhému návrhu na odvolání Babiše z funkce. „Prezident republiky začal tvrdit, že s demisí premiéra nekončí celá vláda a že demise znamená, že se vymění pouze předseda vlády. V takové situaci ale moje demise nedává žádný smysl.“

Namísto Babiše nastoupil necelý půlrok před řádnými volbami Ivan Pilný. Původní kandidátku ANO na křeslo ministra financí Alenu Schillerovou Sobotka odmítl:

„Nemohu souhlasit s tím, aby po odvolání Andreje Babiše z pozice ministra financí zastávala tuto funkci jeho dosavadní náměstkyně pro daně a cla Alena Schillerová. (...) Nemám jako předseda vlády důvěru v to, že dosavadní náměstkyně pro oblast daní Schillerová bude garantovat jednoznačné, důsledné a nestranné prošetření kauz korunových dluhopisů či dalších daňových problémů současného ministra financí.(...) Paní Schillerová, rovněž ve spolupráci s generálním ředitelem Janečkem, prosazuje a obhajuje současný silně represivní způsob přístupu ke správě a výběru daní. V poslední době však roste podezření, že tento postup daňové správy poškozuje a likviduje i poctivé firmy.“

Postup Bohuslava Sobotky nelze považovat za rozporný se zněním koaliční smlouvy. Odvolání Andreje Babiše bylo pouze důsledkem kauz zpochybňujících jeho morální bezúhonnost v čele resortu financí. Předseda vlády sice odvolání učinil i přes odpor dotyčné koaliční strany (bod 4 části IV koaliční smlouvy), avšak stále platí, že navrhovat jmenování a odvolání ministra je ústavní kompetence premiéra, kterou koaliční smlouva uznává. Platí také, že pro splnění podmínky hledání podpory u koaliční strany stačí dle jazykového výkladu, aby se předseda vlády snažil vyhledat podporu pro své konání. Pokud ji však nenajde, neznamená to nutně porušení koaliční smlouvy. Protože se Sobotka snažil vyjednávat o budoucím vývoji koalice, platí, že koaliční smlouvu svým jednáním neporušil. Navíc bylo toto odvolání v souladu s bodem sedmým části čtvrté koaliční smlouvy.

V případě nejmenování navržené Aleny Schillerové postupoval předseda vlády v souladu s koaliční smlouvou, když kandidátku odmítl, neboť „předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat“. Dle jazykového výkladu by tak tedy učinit měl, ale nemusí.