Sociální demokracie zákon o referendu prosazuje dlouhodobě a bylo tedy logické v okamžiku, kdy jsme sestavili vládu po minulých volbách do sněmovny, že jsme ten zákon dali do vládního programu. Ten zákon byl předložen.
ČSSD se ve svém dlouhodobém programu " staví za takovou úpravu všeobecného celostátního referenda., která by nezatěžovala občany častým rozhodováním o méně závažných věcech, umožnila by jim však vyjádřit právně závazný názor k zásadním otázkám vnitřní nebo zahraniční politiky státu. " (.pdf, str. 28).
Sociální demokraté navrhovali zákon o obecném referendu již v minulých volebních obdobích. V březnu 2005 předložila vláda (tvořena ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Poslaneckou sněmovnou prošel, byl ovšem zamítnut v senátu, kde měla v té době většinu ODS.
V následujícím volebním období předložila ČSSD další takový návrh. Tentokrát bylo rozložení sil v Poslanecké sněmovně takové, že daný zákon neprošel ani 3. čtením.
Ve volebním období 2010-2013 pak ČSSD předložila návrh o celostátním referendu hned dvakrát. První předložila ihned po volbách v červnu 2010, druhý návrh poté na podzim 2011. Ani jeden z těchto návrhů neprošel prvním čtením, pravicová koalice jej zamítla.
Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL ve svém programovém prohlášení uvádí: " Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu."
Vláda v usnesení ze dne 13. července 2015 (.pdf) schvaluje návrh ústavního zákona o celostátním referendu a ukládá vypracovat konečné znění vládního návrhu. Následně byl tento návrh předložen sněmovně 28. července 2015 jako tisk 559/00. Projednávání tohoto tisku bylo zařazeno na pořad 39. schůze (od 19. ledna 2016).
V Senátu budeme muset získat také (pro zákon o obecném referendu - pozn. Demagog.cz), také hlasy. Určitě a řada z těchto stran, politiků, poslanců dlouhodobě deklaruje, že podporuje zákon o referendu.
Pro přijetí ústavního zákona je podle čl. 39 odst. 4 Ústavy ČR potřeba dosáhnout v senátu třípětinové většiny přítomných senátorů. Při stoprocentní účasti je tedy potřeba alespoň 49 senátorů. Vládní většina má celkem v senátu 46 senátorů.
Klub ČSSD disponuje 33 mandáty, v klubu KDU-ČSL a nezávislí je 9 senátorů zvolených přímo za lidovce a hnutí ANO má v senátu své 4 zástupce (senátorka Dernerová zastupuje Severočechy.cz).
V senátu k dosažení ústavní většiny se může koalice spolehnout na 5 nezařazených senátorů za Stranu zelených. Tento subjekt dlouhodobě celostátní referendum podporuje, tento návrh měla uvedena i ve svém volebním programu v posledních sněmovních volbách.
V poslanecké sněmovně pak koalici chybí 9 hlasů k prosazení návrhu, sama disponuje 111 mandáty. V minulých obdobích obecné referendum sama předkládala KSČM (2007) a podporovala také návrhy předložené ČSSD (např. 2007 a 2010), dlouhodobě tedy je pro tuto změnu. Referendum má také strana v programu (.pdf - str. 5) pro toto volební období.
Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, jak se jmenovalo dnes již rozpadlé uskupení, kandidovalo ve volbách 2013 s požadavkem na změnu systému na přímou demokracii, kde by právě referenda hrála klíčovou roli. Tedy podpora by šla čekat i od obou nástupnických stran, je ovšem otázkou, zda předložený vládní návrh nebude z pohledu stran Úsvit a SPD nedostatečný. Jak totiž uvádíme v jednom z dalších odůvodnění, zákon předložený vládní koalicí vymezuje okruh otázek a také zavádí poměrně významnou hranici pro účast/platnost referenda.
Nicméně i případná podpora ze strany KSČM bude koalici stačit na prosazení zákona v Poslanecké sněmovně.
Pokud jde o tu jeho roli, naše ústava dlouhodobě předpokládá, že budeme mít zákon o referendu.
Samotná Ústava ČR sice upřednostňuje realizaci státní moci nepřímo v rámci systému reprezentativní demokracie, zároveň připouští výkon přímé demokracie. Podmiňuje jej však vydáním ústavního zákona, s tím, že tento zákon zmocní lid k výkonu státní moci. Dosud jediným příkladem uzákonění celostátního referenda je vyhlášení ústavního zákona o referendu o přistoupení ČR k EU. Zákon o referendu je tedy ústavou předpokládán.
My se přijetím tohoto zákona (o obecném referendu - pozn. Demagog.cz) nestáváme demokracií založenou na referendech a na přímém hlasování, zůstaneme parlamentní demokracií a právě proto i u toho zákona je velmi striktně řečeno, v jakých oblastech bude možné referendum vypsat.
Přijetím současného vládního návrhu ústavního zákona o obecném referendu se nemění základní principy zastupitelské demokracie dané ústavou. Referendum má podle zákona jasně vymezené oblasti, kterých se nebude moci týkat:
"Čl. 2 Předmět referenda
(1) V referendu lze rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s výjimkou rozhodování o a) základních právech a svobodách, b) státním rozpočtu a ve věcech znamenajících zásah do právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění, c) porušení závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva, d) ustanovování jednotlivých osob do funkcí a o jejich odvolávání z funkcí, e) individuálních právech a povinnostech.
(2) Referendem nelze schvalovat právní předpisy."
Dále je podle návrhu možnost referenda podmíněna peticí s podpisy minimálně 250 tisíc občanů; k platnosti referenda je nutné, aby se pro jednu z odpovědí vyslovila nadpoloviční většina hlasujících a současně nejméně 25 % všech občanů oprávněných v referendu hlasovat. I tyto podmínky by měly zaručit, že tento nástroj nebude nadužíván.
Ministr dopravy loni na podzim přinesl do vlády harmonogram jednotlivých kroků, tak jak budou probíhat k tomu, aby došlo tedy k přesoutěžení. Dohodli jsme se, že proběhne tedy přesoutěžení na 3 roky toho stávajícího systému v té jeho stávající technologické podobě a během toho období bude vypsáno výběrové řízení na technologicky neutrální provoz toho systému v následujících letech.
Vláda ČR dne 20. listopadu 2015 skutečně schválila návrh Časového harmonogramu realizace konceptu přípravy systému elektronického mýta po 2016 (.pdf) ministra dopravy Dana Ťoka, který poskytuje nástin provozu stávajícího systému do roku 2019 (s. 1-3) a rámec zadávacího řízení pro pozdější roky (s. 4-5). Návrh harmonogramu počítal s podpisem smlouvy s nově vybraným Generálním dodavatelem v říjnu 2016 (s. 2). Vláda v dubnu 2015 schválila (.pdf) technologicky neutrální charakter řízení.
Dosavadním provozovatelem výběru mýta byla firma Kapsch, které měla ke konci roku 2016 vypršet desetiletá smlouva. Už koncem prosince 2015 vypadala lhůta vybrání nového provozovatele do konce roku 2016 neproveditelně.
Že ministerstvo vypsat nový tendr nestíhá podle plánu, se potvrdilo. Ministr Ťok uvedl, že Kapsch zůstane provozovatelem mýtného systému až do roku 2019. S nabídkou na provozování českého mýtného systému přišel slovenský SkyToll, provoz by společnost mohla převzít od začátku roku 2017, pokud se pro ni ministerstvo rozhodne do konce září.
Dohoda zmiňovaná premiérem Sobotkou tedy skutečně proběhla, realizace se ovšem zřejmě neuskuteční tak, jak bylo v návrhu harmonogramu naplánováno. Možnost zpoždění ovšem dokument (.pdf, s. 6) sám avizuje.
My máme v České republice přísná pravidla pro nakládání s těmi dokumenty, které podléhají nějakému stupni utajení a ta pravidla vylučují, aby se takovéto dokumenty objevily na jakémkoliv soukromém mailu.
S utajovanými informacemi je nakládáno podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Bezpečnost jejich přenosu dále upravuje vyhláška 523/2005 Sb.
Podle zákona jsou utajované informace zasílány pouze systémy, které jsou certifikované Národním bezpečnostním úřadem. Musí přitom naplňovat bezpečnostní kritéria, jako je například nutnost odpovídající úrovně kryptografické ochrany (tzn. šifrování) nebo kritérium fyzické bezpečnosti.
E-mailové schránky bezpečnostní kritéria obecně nenaplňují. Jako příklad můžeme uvést analýzu společnosti Google, která dokládá, že poskytovatelé e-mailových schránek přenášené zprávy nešifrují. Stejně tak ze své podstaty nemohou zaručit ani podmínku fyzické bezpečnosti.
Mezi těmi, kdo přichází do Evropy, jsou i občané dalších států, kde žádná válka není.
Podle dostupných dat Eurostatu za rok 2015 přichází do Evropy, potažmo Evropské unie, i občané ze států, kde neprobíhá válečný konflikt jako jsou např. Kosovo, Srbsko, Albánie.
Zdroj: Eurostat, tabulka migr_asyappctzm (zdrojová data)
Z dat lze vyčíst, že převážná část imigrantů přichází ze zemí, kde jsou válečné konflikty. I tak se ale dá říci, že do EU přichází nemalé množství lidí (v absolutních číslech) ze zemí bez válečného konfliktu.
Tak především nejde jenom o e-maily, já jsem byl z hlediska internetu podroben kobercovému bombardování. Začalo to tím, že vlastně byl zneužit mail, kterým se rozesílá korespondence z Lidového domu členům sociální demokracie, pak došlo k útoku na můj Twitter, došlo k útoku na mé, na můj blog na serveru Aktuálně a následně také došlo k útoku na moji mailovou schránku.
Bohuslav Sobotka se v nedávné době stal několikrát cílem hackerů. První atak přišel v listopadu minulého roku, neznámý útočník zneužil Sobotkovu e-mailovu adresu spravovanou Lidovým domem a odeslal redaktorce MF Dnes podezřelý e-mail. Den před Štědrým dnem se na jeho twitterovém účtu objevilo několik příspěvků s proti přistěhovaleckou tématikou. V pondělí 4. ledna 2016 hackeři zaútočili na premiérův blog na webu Aktuálně.cz a zveřejnili rasistické texty, o den později pak došlo ke zveřejnění nejvážnějšího útoku, na premiérův osobní e-mail.
Kromě Sobotky napadli hackeři i e-mailové účty Jana Birkeho a Jana Chvojky, který tuto informaci sdělil deníku Právo.
Ještě před tím, než došlo k těmhle opakovaným útokům na moji internetovou identitu, tak ještě před tím vláda přijala rozhodnutí, která se týkají posílení kybernetické bezpečnosti. To znamená, ještě před tím jsme rozhodli o tom, že se posílí kapacity policie a ty budou posíleny také v této oblasti (...) Takže už v letošním roce by specializovaný útvar měl získat zhruba devadesát nových tabulkových míst, ale chci zdůraznit, že toto rozhodnutí bylo učiněno už v průběhu minulého roku ještě před tím, než došlo k těm útokům, o kterých v tuto chvíli aktuálně mluvíme.
Vláda již v lednu 2014 schválila Návrh zákona o kybernetické bezpečnosti, který byl schválen v rámci legislativního procesu a jako Zákon č. 181/2014 Sb. nabyl platnosti vyhlášením ve Sbírce zákonů dne 29. srpna 2014.
Od ledna (2016) má taktéž začít fungovat speciální policejní útvar v boji proti kybernetické kriminalitě, který bude v některých otázkách spolupracovat s existujícím Národním centrem kybernetické bezpečnosti.
Jak je uvedeno ve Vl. n. z. o státním rozpočtu ČR na rok 2016 (.pdf, str. 134–135): „Ve vývoji počtů funkčních míst dochází oproti schválenému rozpočtu na rok 2015 k celkovému navýšení počtu míst o 13 329.“ Z čehož je 1 257 míst (z toho 965 vojáků) na řešení Koncepce Armády ČR a zajištění kybernetické obrany. Z tohoto počtu nejsme schopni přesně kvantifikovat počet míst, která mají být určena pro osoby zabývající se kybernetickou bezpečností. I přes to výrok hodnotíme jako pravdivý, Sobotka korektně pojmenovává trend posilování kyb. bezpečnosti i čas, kdy k tomu došlo.
Ta e-mailová schránka z devadesáti procent sloužila k tomu, aby mi tam lidé posílali své názory a svá stanoviska. Já jsem prostřednictvím toho mailu nevedl žádnou korespondenci, která by nakládala s jakýmikoliv utajovanými nebo režimovanými dokumenty.
Výrok Bohuslava Sobotky je hodnocen jako neověřitelný, protože neznáme a ani nemůžeme znát obsah e-mailu premiéra na Seznam.cz. Zveřejněných mailů ze schránky premiéra Sobotky bylo velmi malé množství a nejedná se o žádný reprezentativní vzorek. Nelze tedy uvést, jaké procento z komunikace bylo takové, že lidé posílali své názory.
Co se týká korespondence o dokumentech v utajovaném či vyhrazeném režimu, tak zveřejněn byl 1 e-mail, ve kterém se měl vyskytnout dokument ve vyhrazeném režimu, vyskytly se ovšem pochybnosti o jeho pravosti. Danou problematikou se zabývali online publicisté Michal Blaha na svém Twitteru a Daniel Dočekal na webu Pooh.cz.
Naproti tomu web White Media trvá na tom, že e-maily jsou autentické.
