Bohuslav Sobotka

Podobný výrok jsme už na demagogu ověřovali. Lubomír Zaorálek tvrdil, že současná vláda má podporu 17% veřejnosti. I výrok Bohuslava Sobotky se opírá o podobné zdroje. Pokud se podíváme na výzkum CVVM z února 2012, tak je zde uvedeno, že 79% dotazovaných nesouhlasí s činností vlády Petra Nečase. 83% dotazovaných také nesouhlasí podle tohoto výzkumu s jejím personálním složením. Tyto konkrétní údaje uváděl právě výzkum CVVM, proto se dá předpokládat, že Bohuslav Sobotka čerpal z tohoto výzkumu.

Výrok přibližně odpovídá údajům uvedeným v tomto výzkumu, Bohuslav Sobotka si mírným ubráním procent nepřilepšil a považujeme proto výrok za pravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící s odůvodněním níže.

Robert Fico a jeho politická strana SMER - SD, nejprve nepodpořila, resp. všichni její poslanci se zdrželi hlasování o evropském záchranném mechanismu z 11. října 2011, spojeným s vyslovením důvěry vládě premiérky Radičové, v důsledku čehož její vláda padla. O dva dny později, po schválení vládního návrhu ústavního zákona o zkrácení volebního období Národní rady Slovenské republiky (.rtf) v hlasování č. 8 ze 13. října 2011, se poté hlasovalo znovu o evropském záchranném mechanismu, a teprve tentokrát byl návrh v hlasování č. 9 podpořen i Robertem Ficem a stranou SMER - SD a byl tedy schválen.

Ficova strana tedy nakonec podpořila účast Slovenska na evropském záchranném mechanismu, ale nepodpořila v souvislosti s touto otázkou vládu dnes již bývalé premiérky Radičové.

Sobotka pravdivě popisuje způsob, jak může dojít ke "spuštění" omezujících opatření, která přinese finanční ústava.

Předně, demagog.cz se nemůže vyjádřit k premiérově úmyslu. Můžeme nicméně ověřit tvrzení předsedy Sobotky, že zadlužení se počítá zpětně a že vláda bude mít možnost dovést zemi až k dluhové hranici (45% HDP), načež bude teprve nastupující vláda muset provádět úsporná opatření.

Počítá se tedy zadlužení zpětně? Deficit rozpočtu tak, jak je schvalován sněmovnou, je pouze plánovaný. Např. pro rok 2011 se několikrát změnil (Mediafax) odhad Ministerstva financí ČR (MF), jak se celkové zadlužení ČR zvedne. Navíc mluvíme o poměru zadlužení k neustále se měnícímu HDP. Míru zadlužení země je proto možné určit pouze zpětně k danému období, zpravidla k roku, případně ke čtvrtletí.

Poměr státního dluhu k HDP se dle údajů MF vyvíjí od 31,5% v roce 2009, přes 35,6% v roce 2010, po 38,9% v roce 2011 (vždy k 31.prosinci). Budeme-li důvěřovat vládnímu návrhu zákona o rozpočtu a odhadu růstu HDP ze strany MF, musíme očekávat nárůst na 41,6% (tj. o 2,7%) na konci roku 2012. Přestože by se podle předpovědi MF měl růst HDP v dalších letech výrazně zrychlit, je dobře možné, že státního dluhu ve výši 45% HDP bude dosaženo právě v roce 2014 (ať již na konci, nebo v průběhu roku), tedy v roce voleb, a to dříve, než vstoupí v platnost rozpočet navržený novou vládou.

Považujeme tedy Sobotkův výrok v obou částech za pravdivý, je ale třeba dodat, že se vztahuje pouze k možnému, nikoli jistému uspořádání zmíněné "finanční ústavy". Jak bude pro účely takového zákona počítána výše dluhu a k jakému období, nelze předem určit.

Na základě statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) hodnotíme výrok jako pravdivý.

Statistiky (ang.) OECD uvádí skutečně výši českého veřejného dluhu v roce 2006 (tj. na konci vlády sociální demokracie) v poměru k HDP jako 28,3%.

V tomto případě je ale nutno podotknout, že veřejný dluh neznamená pouhé zadlužení vlády (tj. státní dluh), ale skládá se z více komponent. Je tvořen, mimo zmíněný státní dluh, dluhem mimorozpočtových fondů, místních rozpočtů a dluhem zdravotních pojišťoven. Oproti "prostému" zadlužení státu (tj. to, co bývá často prezentováno jako dluh jednotlivých daňových poplatníků) je toto číslo nepoměrně zkresleno především tím, že zahrnuje zadlužení samosprávných celků, tj. krajů a obcí. V kontextu výroku, kdy se hovoří o návrhu tzv. finanční ústavy, která skutečně operuje s pojmem veřejného dluhu, je Sobotkův výrok pravdivý.

Skutečně je tomu tak. Senát, kde má ČSSD většinu, 9. února na své schůzi přijal usnesení, ve kterém vyzývá prezidenta k podpisu dodatku Evropské sociální charty zakládajícího systém kolektivních stížností. Přesné znění výzvy je dostupné na internetových stránkách senátu. Výrok tedy můžeme označit za pravdivý.

Pro bližší infromace, čeho se vlastně tento dodatek týká, přikládáme i jeho přesné znění ze stránek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Role České republiky při podpisu smlouvy EU o fiskální unii opravdu není pro platnost paktu klíčová. Primárním cílem je ratifikace smlouvy minimálně dvanácti státy, kteří jsou členy eurozóny. Tvrzení je tedy jednoznačně pravdivé.

Nepřipojení se České republiky a Velké Británie ke smlouvě EU o fiskální unii nelze považovat za důvod, který by vedl k možnosti nevstoupení aktu v platnost. Článek 14 fiskální smlouvy (.pdf) doslova říká, že: "Tato smlouva vstupuje v platnost dne 1. ledna 2013 za předpokladu, že své ratifikační listinyuložilo dvanáct smluvních stran, jejichž měnou je euro, nebo prvním dnem měsíce následujícího po
uložení dvanácté ratifikační listiny smluvní stranou, jejíž měnou je euro, podle toho, co nastane
dříve." Z výše uvedeného úryvku je patrné, že prvotní je nutnost schválení a ratifikace aspoň dvanácti státy eurozony, k nimž se mohou přidat členské státy Evropské unie, které stojí mimo eurozónu.

Statistiky (ang.) OECD uvádí skutečně výši českého veřejného dluhu v roce 2007 v poměru k HDP jako 27,9% HDP. Bohuslav Sobotka má tedy pravdu, když hovoří o hodnotě pod 30% vůči HDP.

Deficit důchodového účtu byl podle informací, které posktyla Jana Buraňová z tiskového odboru České správy sociálního zabezpečení, 39,5 miliardy korun. Celkový stav důchodového účtu pak 36,4 miliardy korun. Informaci přinesla např. Česká televize nebo Český rozhlas. Výrok hodnotíme jako pravdivý, zaokrouhlení 39,5 na celé jednotky (40) je v rámci matematických pravidel.

V posledních pěti letech skutečně došlo ke snížení soc. pojištění, k zavedení stropů a ke snížení příjmů veřejných rozpočtů.

Předně, demagog.cz neověřuje příčinnost. Nehodnotíme, zda kroky pravicových vlád způsobily pokles příjmů veřejných rozpočtů. Můžeme ale ověřit, zda k tomuto poklesu došlo a zda byla zavedena Sobotkou zmíněná opatření.

K 1.1.2008 byl zaveden institut tzv. maximálního vyměřovacího základu (§15 zákona o pojistném), který omezuje výši pojistného (částku, ze které lze pojistné počítat). Pro rok 2011 (dle MPSV) toto maximum činilo 148 440 korun (měsíční základ), pro rok 2012 se snížilo na 100 548 korun. Došlo tedy k zavedení tzv. stropu a poté se dále snížovala výměra pojistného sociálního pojištění alespoň pro některé občany ČR, přestože sazba pojistného v procentech zůstala nezměněna.

Přijmy státního rozpočtu v poměru ke zbytku ekonomiky se podle Ministerstva financí ČR v posledních letech postupně snižovaly. Sobotka sice nehovoří pouze o rozpočtu státu, nýbrž o veřejných rozpočtech obecně (což zahrnuje mj. obce a kraje), nicméně v kontextu vládní politiky považujeme pro tento výrok za relevantní "příjmy vládního sektoru", které MF uvádí, a které jsou také základem pro tvorbu veřejných rozpočtů obecně.

Tři faktická tvrzení obsažená ve výroku poslance Sobotky jsou tedy pravdivá.

Na základě údajů Českého statistického úřadu hodnotíme výrok jako pravdivý.

V tomto případě záleží na tom, jaký typ míry inflace má Bohuslav Sobotka na mysli. Metodika výpočtu inflace totiž záleží na tom, ke které veličině je pak vztažena. ČSÚ uvádí 4 způsoby výpočtu míry inflace, hodnota 3,7% za měsíc únor, o které hovoří Sobotka, odpovídá míře inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen (PPS) ke stejnému měsíci předchozího roku. ČSÚ uvádí, že "tato míra inflace (...) se bere v úvahu při propočtech reálné úrokové míry, reálného zvýšení cen majetku, valorizací apod.." V tomto kontextu, kdy Bohuslav Sobotka hovoří o hrozícím zvýšení cen potravin a léků, můžeme jeho výrok považovat za pravdivý.

Další způsoby výpočtu inflace a vhodnost způsobu jejich použití můžete nalézt na stránkách ČSÚ.