(Bylo hezké si připomenout), že vlastně ani jedna z vládních stran nevyhrála minulé volby do Poslanecké sněmovny.
Výrok Bohuslavy Sobotky hodnotíme jako pravdivý, neboť žádná ze stran nedávno ukončené vládní koalice, tedy ODS, TOP 09 a VV, nevyhrála volby. Se ziskem 22,08 % se na prvním místě umístila ČSSD.
Druhá ODS získala 20,22 %, TOP 09 16,70 % a Věci veřejné 10,88 %.
Sociální demokracie má také nejsilnější poslanecký klub ve sněmovně.
Výrok Bohuslava Sobotky je označen jako pravdivý, neboť aktuální stav poslaneckého klubu ČSSD ke dni 30. dubna 2012 je dle webu dolní komory opravdu nejvyšší ze všech stran, má 55 členů (jejich konkrétní přehled lze najít zde).
Druhý je poslanecký klub ODS s 51 členy, třetí TOP09 a Starostové se 41 členy.
V Poslanecké sněmovně s tím nebyl žádný problém pro ten návrh (zrušení doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců, pozn.) hlasovaly všechny politické strany, které tam jsou zastoupeny, ten návrh podepsali zástupci všech poslaneckých klubů.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro návrh novely ústavního zákona, kterým se ruší doživotní imunita poslanců, senátorů a ústavních soudců (Sněmovní tisk č. 469) se skutečně vyslovili poslanci napříč všemi politickými stranami v Poslanecké sněmovně a nebyl zde žádný poslanec, který by hlasoval proti. Z celkových 161 přítomných poslanců se pro návrh vyslovilo 156, zbylých 5 poslanců se zdrželo hlasování. Byli mezi nimi: Jiří Koskuba (ČSSD), František Dědič (ODS), Vojtěch Filip (KSČM), Gabriela Hubáčková (KSČM), Michal Doktor (nezařazený). Odkaz na konrétní podobu hlasování naleznete zde.
Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý. V Poslanecké sněmovně návrh na novelu ústavního zákona, kterým se ruší doživotní imunita poslanců, senátorů a ústavních soudců prošel hladce.
(Co mě nemile překvapilo byly dvě věci.) Za prvé neúčast v polovině našeho senátorského klubu. Druhé nemilé překvapení byla skutečnost, že ačkoliv na místě bylo přítomno velké množství senátorů z ODS, tak pouze dva z nich hlasovali pro návrh (zrušení doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců, pozn.).
Na základě výpisu hlasování Senátu (21. schůze, 39. hlasování) ze dne 26. dubna 2012 označujeme výrok za pravdivý.
Na hlasování nebylo 18 senátorů za ČSSD přítomno vůbec a dva se hlasování zdrželi, což lze považovat za polovinu senátorského klubu ČSSD, jehož celkový počet tvoří 41 senátorů. V senátorském klubu Občanské demokratické strany pak při tomto hlasování bylo přítomno 16 senátorů z celkových 24 a opravdu pouze dva podpořili Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, zabývající se zrušením doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců.
Především já myslím, že není dobře, že jestliže bývalí premiéři nebo současný premiér Nečas a bývalý premiér Topolánek ignorují komisi Poslanecké sněmovny pro dohled nad činností Bezpečnostní informační služby. Tato Poslanecká komise si oba zástupce bývalé a současné vlády pozvala a chtěla vědět, jakým způsobem naložili se zprávami BIS, pokud se ukazuje podle všeho, že BIS informovala o některých lobbistických kontaktech v minulých letech. A jak současný premiér Nečas, tak premiér Topolánek se vyhli tomu, aby vypovídali před touto komisí Poslanecké sněmovny.
O komisi pro dohled nad BIS a vyzvání Petra Nečase a Mirka Topolánka poslancem ČSSD Dolejšem bylo napsáno mnoho. Výrok je pravdivý.
Kontrola, kterou má na mysli Bohuslav Sobotka, je popsána na stránkách BIS. Jeho výrok pak potvrzuje např. Český rozhlas informací o chystaném vystoupení obou zmíněných premiérů před komisí. Týden.cz poté přinesl zprávu o neúčasti Petra Nečase, který se omluvil a neúčasti Mirka Topolánka, který vzkázal, že nepřijde. Podobně informoval server lidovky.cz. O možném opomíjení zpravodajských zpráv oběma premiéry psal server idnes.cz.
My jako sociální demokraté vyzvali k tomu, aby se pokud možno zveřejnila alespoň část těch svazků, které BIS může zveřejnit a které by ukázaly, jaké tedy byly ty lobbistické vazby například kolem pražského magistrátu, ale možná i jinde.
Bohuslav Sobotka pravdivě tvrdí, že strana ČSSD vyzvala k odtajnění části svazků BIS. Došlo k tomu i prostřednictvím mediálních rozhovorů jeho stranických kolegů. V rozhovoru deníku.cz s Richardem Dolejšem, který předsedá sněmovní komisi pro kontrolu činnosti BIS, se tento požadavek objevuje poprvé. Snahu o vysvětlení dění na pražském magistrátu a unikání odposlechů by stejným způsobem řešil i předseda poslaneckého klubu Jeroným Tejc, který toto uvedl v rozhovoru s deníkem Právo.
Máme dnes v České republice tři bezpečnostní služby. Jedna z nich vůbec nepodléhá parlamentní kontrole.
Tři bezpečnostní služby, které má Bohuslav Sobotka na mysli jsou BIS (Bezpečnostně informační služba), ÚZSI (Útvar pro zahraniční styky a informace) a Vojenské zpravodajství. Kontrolu nad zpravodajskými službami stanovují zvláštní zákony.
Pro BIS je zřízen pro tyto účely v rámci Poslanecké sněmovny speciální kontrolní orgán složený ze sedmi poslanců, to stejné platí i v případě Vojenského zpravodajství (pdf.).
Jediný problém představuje ÚZSI, která nemá zákonem stanovenou přímou kontrolu Poslanecké sněmovny. Stanovena je pouze kontrola exekutivní a soudní. Prostřednictvím interpelace ministra vnitra může Poslanecká sněmovna vykonávat zprostředkovanou kontrolu. Samotný ÚZSI, jak má uvedeno na svých stránkách, prý usiluje o prosazení takové zákonné úpravy, která by kontrolu Poslaneckou sněmovnou umožnila.
Výrokem podobného charakteru jsme se zabývali již i v předchozích ověřováních a považujeme jej za pravdivý.
Nečasově vládě se povedl smutný rekord. Stala se první vládou po listopadu 1989, proti které přišlo na Václavské náměstí demonstrovat více než sto tisíc občanů.
Výrok Bohuslava Sobotky je nepravdivý, neboť podobné demonstrace (co do počtu účastníků odhadovaných organizátory) již proběhly v České republice dvě.
Demonstrace odborů 21. dubna 2012, která se uskutečnila v Praze (nejvýznamnějším místem akce bylo Václavské náměstí) se zúčastnilo podle odhadů organizátorů 120 tisíc lidí (odhad policie 80 - 90 tisíc). Bohuslav Sobotka zmiňuje fakt, že tato demonstrace byla první, na kterou se dostavilo 100 tisíc lidí, a ti demonstrovali proti vládě. Server ceskenoviny.cz však vydal přehled největších odborářských demonstrací, ze kterého je patrné, že podle odhadu organizátorů již obdobná demonstrace (co do rozsahu) proběhla v roce 1997 (odhad pořadatelů až 120 tisíc lidí, odhad policie poloviční).
V době tzv. Opoziční smlouvy nastal také moment, kdy v čase tzv. "Krize v České televizi" demonstrovalo (3. ledna 2001) na Václavském náměstí podle odhadů tehdejších organizátorů 130 tisíc lidí (pořádáno iniciativou Děkujeme, odejděte). Jedním z jejich hlavních požadavků (mimo výzev směřující ke změnám v České televizi) bylo zrušení tzv. Opoziční smlouvy, která fakticky umožňovala fungování vlády Miloše Zemana. Na této zmíněné demonstraci vystoupil za iniciativu Děkujeme, odejděte Igor Chaun a konkrétně vyzval (filmový dokument "Vládneme, nerušit" - čas 43:30) ke zrušení tzv. Opoziční smlouvy, a také k odchodu Miloše Zemana a Václava Klause z politiky, což by zapříčilo konec tehdejší vlády a tudíž lze tuto demonstraci chápat jako protivládní.
Pokud jde o dodatek Evropské sociální chartě, my jsme ten proces v Senátu zahájili. Senát již vyzval prezidenta republiky k tomu, aby podepsal dodatek Evropské sociální chartě.
Skutečně je tomu tak. Senát, kde má ČSSD většinu, 9. února na své schůzi přijal usnesení, ve kterém vyzývá prezidenta k podpisu dodatku Evropské sociální charty zakládajícího systém kolektivních stížností. Přesné znění výzvy je dostupné na internetových stránkách senátu. Výrok tedy můžeme označit za pravdivý.
Pro bližší infromace, čeho se vlastně tento dodatek týká, přikládáme i jeho přesné znění ze stránek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Ta smlouva (fiskální pakt, pozn.) vstoupí v platnost, i když ji Česká republika nepodepíše a nebude ji ratifikovat. Ono to na České republice nezáleží. Tam je stanoven určitý minimální počet členských zemí eurozóny, které se k ní musí připojit, aby vstoupila v platnost.
Role České republiky při podpisu smlouvy EU o fiskální unii opravdu není pro platnost paktu klíčová. Primárním cílem je ratifikace smlouvy minimálně dvanácti státy, kteří jsou členy eurozóny. Tvrzení je tedy jednoznačně pravdivé.
Nepřipojení se České republiky a Velké Británie ke smlouvě EU o fiskální unii nelze považovat za důvod, který by vedl k možnosti nevstoupení aktu v platnost. Článek 14 fiskální smlouvy (.pdf) doslova říká, že: "Tato smlouva vstupuje v platnost dne 1. ledna 2013 za předpokladu, že své ratifikační listinyuložilo dvanáct smluvních stran, jejichž měnou je euro, nebo prvním dnem měsíce následujícího po uložení dvanácté ratifikační listiny smluvní stranou, jejíž měnou je euro, podle toho, co nastane dříve." Z výše uvedeného úryvku je patrné, že prvotní je nutnost schválení a ratifikace aspoň dvanácti státy eurozony, k nimž se mohou přidat členské státy Evropské unie, které stojí mimo eurozónu.
