Jan Zahradil

Podle webu Evropské komise se na úrovni EU přijímají „právní předpisy, které stanoví minimální požadavky na úrovni unie v oblastech pracovních podmínek a informování pracovníků a konzultace s nimi“. Byla přijata například směrnice upravující pracovní dobu, stanovuje mimo jiné minimálně čtyři týdny placené dovolené, nárok na přestávku či maximální pracovní dobu 48 hodin týdně.

Tedy i přesto, že ke schvalování některých základních principů na úrovni EP dochází, mají stále členské státy poměrně velký prostor pro vlastní politiku zaměstnanosti a role EU je na tomto poli opravdu především koordinační.

Evropská komise vydala takzvanou Bílou knihu (.pdf), s podtitulem „Agenda pro přiměřené, udržitelné a spolehlivé důchody“. Ta obsahuje opatření, která by jednotlivým členským zemím měla pomoci především s reformou důchodového systému, k zajištění přiměřeného zabezpečení pro budoucí penzisty. Jedná se však pouze o návrhy a doporučení, není tedy pro jednotlivé členské země závazná.

Evropa vydala také nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, sloužící převážně k zabezpečení pracovní mobility občanů jednotlivých členských států v rámci unie.

Jmenované oblasti však skutečně spadají převážně do kompetence národních vlád, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě výzkumu CVVM z dubna 2013, kdy 77% obyvatel rozhodně či spíše nesouhlasí se zavedením eura.

Z ostatních průzkumů veřejného mínění stojí za pozornost uvést šetření Evropské Komise Flash Eurobarometr 377 (.pdf), publikované v dubnu 2013. To uvádí, že z celkového počtu dotazovaných Čechů hodnotí přijetí eura velmi nebo spíše negativně 72% Čechů.

Výrok Jana Zahradila o vývoji názorů českých voličů na EU hodnotíme na základě výsledků průzkumů veřejného mínění jako pravdivý.

V roce 2005 (pdf., anglicky, s. 32) smýšlelo o euru pozitivně 35% obyvatel ČR. Ve stejném roce bylo proti přijetí eura (pdf., anglicky, s. 62) 41,2% obyvatel ČR.

Podle průzkumu Eurobarometru (pdf., anglicky, s. 9) z dubna 2013 vnímá euro pozitivně pouze 23% Čechů. Proti přijetí eura je 80% obyvatel České republiky.

Dle Eurobarometru (pdf., s. 25) vnímá členství v EU v roce 2005 jako dobrou věc 44% obyvatel ČR. Negativně o členství smýšlí 11% obyvatel.

Z průzkumu z roku 2012 (pdf., anglicky, s. 2) vyplývá, že 30% obyvatel ČR má důvěru v EU, 63% cítí nedůvěru k EU.

Mezi lety 2005 a 2013 počet odpůrců přijetí eura vzrostl téměř dvojnásobně. Pozitivně o přijetí eura smýšlí o 10% obyvatel ČR méně. Důvěru v EU ztratilo 14% obyvatel a negativní pohled na EU vzrostl z 11% na 63%.

Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.

Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.

Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).

V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.

Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.

Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.

Na základě informací Ministerstva zahraničí České republiky, Euroskopu.cz a příslušných protokolů hodnotíme výrok Jana Zahradila jako pravdivý.

V případě České republiky skutečně nejde o žádnou výjimku z Listiny základních práv a svobod EU (pdf.). Česká republika, jak uvádí euroskop.cz, si na zasedání Evropské rady ve dnech 29.-30. října 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království (pdf.; Protokol č. 30). Ministerstvo zahraničních věcí ČR pak na svých stránkách uvádí, že jeho cílem není vyloučení aplikací Listiny na území těchto států, ale pouze upřesnění výkladu jejích ustanovení, která nejsou jednoznačná a mohla by způsobovat problémy ve vnitrostátním právu. Listina se v těchto státech nadále aplikuje. Ovšem při jejím aplikování je třeba brát ohledy na ustanovení protokolu.Zatímco Protokol Polska a Spojeného království vešel v platnost společně s Lisabonskou smlouvou, přistoupení ČR není dosud oficiálně ratifikováno. Příslušný protokol (pdf.; Příloha I) tak bude ratifikován a přičleněn k přístupové smlouvě při dalším rozšiřování EU, které je naplánováno na začátek roku 2013. Paradoxem je, že samotné přijetí protokolu může v České republice narazit, jelikož ho následně musí schválit třípětinová většina obou komor Parlamentu. Sociálně-demokratická většina v Senátu je přitom výrazně proti jeho přijetí.

Velká Británie a Polsko mají skutečně sjednaný Protokol (č. 30) (.pdf) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, který je součástí Lisabonské smlouvy. Proto výrok Jana Zahradila hodnotíme jako pravdivý.

O existenci tohoto protokolu se lze dozvědět také například ze stránek Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Velká Británie si výjimku vyjednala na summitu Evropské rady ve dnech 21. - 22. června 2007. Následně si možnost připojit se k protokolu ponechaly Polsko a Irsko. Polsko pak v září oznámilo, že se k výjimce připojí a 13. prosince 2007 byla Lisabonská smlouva i s protokolem podepsána.

V českém jazyce tato ustanovení, „která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie“ znějí takto:

"Článek 1
1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.

Článek 2
Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království."

Výrok lze hodnotit jako zavádějící. Opatření deklarovaná v Protokolu o uplatňování Listiny základních práv jsou již z velké části obsažena v samotné Listině základních práv a svobod, a pokud jde o možnou retroaktivitu, tak k té se Protokol vůbec nevyjadřuje.

Europoslanec Zahradil argumentuje, že Protokol je potřeba přijmout, aby mimo jiné nebyla právní ustanovení Listiny uplatňována v oblastech práva, které nespadají pod právo EU. V tomto případě ale není taková deklarace nutná, protože článek 51 Listiny základních práv a svobod (.pdf) udává, že Listina nemůže mít rozšiřující účinek na pravomoci a úkoly, které smlouvy svěřují Unii a že: „Ustanovení této Charty jsou při respektování zásady subsidiarity určena institucím a orgánům Unie a členským státům, pokud aplikují právo Unie.“ To znamená, že se vztahují jen na oblasti, kde je uplatňováno právo Unie (Hlava I. Konsolidovaného znění Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf)) a nemůžou být aplikována mimo tento rámec. Článek 2 Protokolu č. 30 (.pdf) pak pouze poukazuje na to, že tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti zemí, vztahuje se toto ustanovení na dané země jen v takovém rozsahu „v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech“ v dané zemi

Otázka možné retroaktivity Listiny, která má být podle europoslance Zahradila v Protokolu ošetřena, jednak není v samotném Protokolu vůbec zmíněna, navíc zákaz retroaktivity je obecný právní princip, který platí i bez jakýchkoliv dodatečných ustanovení.

Pokud jde o možný nesoulad s českým právním řádem, tak tomu se Protokol č. 30, ke kterému se chce ČR připojit, věnuje v prvním odstavci článku 1: “Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.“ Ustanovení lze interpretovat tak, že Evropský soudní dvůr (ESD) a vnitrostátní soudy zmíněných států mají možnost shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy země nejsou v souladu se základními právy. Listina pak tuto možnost dále nerozšiřuje. Na základě tohoto ustanovení neexistuje žádná možnost, aby Soudní dvůr vykonával přezkum souladu právních předpisů, tedy i souladu s právem Unie, jestliže mu takováto pravomoc není svěřena.

.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě závěrů předsednictví (.pdf) ze zasedání Evropské rady konané v Bruselu ve dnech 29. a 30. října 2009.

Tyto závěry potvrzují slova Jana Zahradila, že Česká republika dostala záruku ohledně možnosti připojení se k Protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, a to formou pozměňujícího protokolu v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy.

Prohlášení v českém znění těchto závěrů zní takto:

"Vzhledem k této skutečnosti(pozn. odhodlání, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost do konce roku 2009) a s přihlédnutím ke stanovisku České republiky se hlavy států a předsedové vlád dohodli, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude v souladu s příslušnými ústavními předpisy jednotlivých členských států ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (v příloze I)."

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože návrh perspektivy ze strany Komise je v projednávání již od června 2011 a samotná jednání probíhají od října téhož roku.

Soubor návrhů týkajících se finanční perspektivy pro období 2014-2020 Komise zveřejnila 29. června 2011 (viz (.pdf): COM(2011)500, COM(2011)403, COM(2011)398 a COM(2011)510). K prohloubení jednání pak došlo v říjnu 2011 a podle odhadů potrvají až do října roku 2012, kdy pravděpodobně dojde k přesunu vyjednávání na půdu Evropské rady. Podle euroskop.cz by k politické dohodě na úrovni Rady mělo dojít už v polovině tohoto roku pod vedením Dánska a na konci roku 2012 se během kyperského předsednictví počítá s uzavřením meziinstitucionální dohody. Celý proces by měl být uzavřen v roce 2013. V každém případě tato data neodpovídají výroku pana Zahradila.

(Odpověď na komentář Lubomíra Zaorálka: "Já jenom ale musím říci, že jsem jednal s komisařem pro konkurenceschopnost nedávno, který mě upozornil na to, že česká pozice, která tlačí na snížení rozsahu toho rozpočtu, nebude mít za důsledek snížení zemědělské politiky, ale naopak snížení rozsahu kohezních fondů.")