Jan Zahradil

Vymáhání národního práva je zcela v kompetenci národních justicí, které v tomto mají naprostou autonomii. Míru supranacionalizace v rámci politiky Justice a vnitro shrnuje článek na serveru Euroskop, kde o vymáhání práva není žádná zmínka.

Pokud bychom však mluvili o vymahatelnosti evropského práva, nebyla by pravda, že instituce Evropské unie s ní nemají nic společného.

Evropské právo je ve většině případů začleněno do národního právního řádu, nad jehož dodržováním bdí národní justice. Subjekty evropského práva jsou však i jednotlivé členské státy, které pokud platné evropské předpisy nedodržují, mohou být žalovány u Soudního dvora EU.

Soudní dvůr se také angažuje v aplikování evropského práva národními soudy v rámci procesu tzv. předběžné otázky – národní soudy mohou vznést otázku spojenou s výkladem evropského práva ve spojení s konkrétním případem, Soudní dvůr EU pak rozhoduje o aplikační praxi evropského práva, a tím pádem pomáhá nastavovat i meze, v rámci kterých je evropské právo vymáháno.

Vymahatelnost práva obecně je skutečně ve výlučné kompetenci národních států, u práva evropského se sice mohou najít příklady, kdy instituce EU mají určitou roli, Jan Zahradil však mluví o vymahatelnosti práva v rámci národních států. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě informací z webu Skupiny Evropských konzervativců a reformistů (EKR) jako pravdivý. EKR vznikla spoluprací ODS a britské Konzervativní strany v červnu 2009 jako skupina prosazující nefederalistické směrování EU.Obě strany předtím byli členy Evropských demokratů, křídla frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.

Výrok Jana Zahradila o pozměňovacích návrzích k evropskému rozpočtu hodnotíme na základě dostupných pozměňovacích návrhů jako pravdivý.

Evropští konzervativci a reformisté (ECR) podávají každý rok pozměňovací návrhy ke schvalovanému evrospkému rozpočtu s cílem snížit výdaje Evropského parlamentu - pozměňovací návrh (pdf.) ze dne 17. října 2012, návrh z roku 2011 (pdf.) ze dne 19. října a návrh z roku 2010 (pdf.) ze dne 13. října.

Jeden z výsledků průzkumu think-tanku Open Europe je podpora delegovat pravomoci z EU na členské státy: s náskokem dvou ku jedné (50% pro, 26% proti), němečtí voliči říkají, že další německý kancléř by měl podpořit úsilí o decentralizaci pravomocí z EU na národní, regionální nebo místní samosprávy.

Výrok Jana Zahradila hodnotíme na základě dokumentu Manifest českého eurorealismu jako pravdivý.

Tento analyticko-politický dokument (pdf.) je příspěvkem do debaty o integraci Evropy. Nabízí faktory pro a proti rozšíření EU a nastiňuje možné cesty pro českou zahraniční politiku, pokud ČR do EU nevstoupí (s. 11).

Dokument nezpochybňuje, že vstup ČR do EU je strategickým cílem, ale nabádá k obezřetnému přístupu (s. 8).

Výrok Jana Zahradila hodnotíme na základě dokumentu Manifest českého eurorealismu jako pravdivý.

Manifest českého eurorealismu (pdf.)je dokument předložený k ideové konferenci ODS z roku 2001. Nabízí analýzu rozšiřování Evropské unie a možné přístupy k integraci.

Autoři jsou zdrženliví v otázkách podoby členství České republiky v Evropské unii a nevstupování je zde zmíněno jen jako alternativa v případě, že vnější či vnitřní podmínky zabrání našemu vstupu (s.11).

Jan Zahradil se coby předseda eurorealistické frakce Evropští konzervativci a reformisté (EKR) řadí spíše ke kritikům EU. Nicméně v mediálním archivu Mediasearch ani na osobní stránce Jana Zahradila se nepodařilo dohledat jakékoli zmínky o nevstupu ČR do EU, ani podobné zmínky.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Jako ukazatel výkonnosti ekonomiky bereme růst HDP a kvůli nutnosti nejaktuálnějších dat vycházíme z předpovědi Eurostatu na rok 2013. Na základě těchto podkladů hodnotíme výrok jako pravdivý.

V Řecku je pro rok 2013 předpovězen pokles HDP o 4,2% oproti roku 2012. Německo, Dánsko a Finsko se naopak mají polepšit růstem o cca 0,5%. Nejvýkonnější ekonomikou v tomto výčtu je Švédsko s predikovaným růstem 1,5%. Řádově nižší výkonnost řecké ekonomiky je zřejmá i z dat z roku 2012. Řecko je tedy skutečně řádově jinde, co se růstu ekonomiky týče.

V tabulce shrnujeme procentní změnu HDP států oproti přecházejícímu roku. Pro rok 2013 jde o předpověď. Všechna data jsou z databáze Eurostat.

20122013Řecko-6,4-4,2Německo0,70,4Dánsko-0,40,7Finsko-0,80,3Švédsko1,01,5

Studie Deutsche Bank z roku 2011 porovnávala pozici jednotlivých členských zemí z různých hledisek na číslech z rozpočtu roku 2009.

Z tohoto srovnání vyplývá, že Nizozemsko přispívá do evropského rozpočtu v absolutních číslech 1 488 mil EUR, což jej řadí na pátou pozici mezi evropskými státy (za Německem, Francií, Itálií a Velkou Británií). Při přepočtu tohoto příspěvku na počet obyvatel se největšími přispěvateli stávají Dánové s 211 eury na hlavu. Na druhém místě jsou Finové (113,8 EUR) a na třetím místě největší čistý plátce a nejlidnatější evropská země Německo (107,3 EUR). Nizozemci jsou s 90 eury na pátém místě (opět za Itálií). Při počtu na velikost ekonomiky pak Nizozemsko přispívá 0,26 % ze svého HDP. Nejvíce přispívají Dánové s 0,53 % HDP. Tato čísla odpovídají čistému porovnání příspěvků do společného rozpočtu a přijatých plateb (především z dotačních programů). Jak je ale vidět z přiloženého dokumentu, výsledky se v závislosti na použité metodě výpočtu výrazně liší.

Dánský portál EU Oplysning (Evropské informační centrum) používá jinou metodiku výpočtu a uvádí pouze absolutní čísla, nejnovější údaje jsou z roku 2011. V tomto roce Nizozemsko přispělo 2 214 miliony EUR (přibližně 132 eur per capita). Pro srovnání, každý Němec přispěl přibližně 110 eury a Dán přibližně 150 eury (při použití údajů o počtu obyvatel z Wikipedie).

Obecně se má za to, že Nizozemsko je jeden z největších čistých plátců do evropského rozpočtu, nemáme ale k dispozici dostatečně relevantní údaje, abychom potvrdili, zda je skutečně největším plátcem na hlavu, toto pořadí navíc záleží na použité metodice a mění se v čase, tento výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Důkazem, že euroskeptické nálady v Německu pozvolna sílí, je volební výsledek (něm.) euroskeptické strany Alternative für Deutschland (AfD) v nynějších parlamentních volbách. AfD byla založena teprve na začátku roku 2013 (něm.) a ve volbách získala 4,7 % hlasů. Jedná se o úspěch, neboť strana v těchto volbách získala skoro stejný počet hlasů jako zavedená strana Freie Demokratische Partei, která byla v poslední vládě dokonce koaličním partnerem. AfD není proti vystoupení Německa z Evropské unie, ale požaduje (něm.) vytvoření menší a stabilnější měnové unie nebo návrat k národním měnám.

Na základě volebního výsledku této strany můžeme říci, že v německé společnosti jsou euroskeptické nálady zastoupeny.

Euroskeptické nálady začaly v Nizozemsku sílit s propuknutím (ang.) ekonomické krize. Euroskepticismus v Nizozemsku zastupuje především Strana pro svobodu (ang.) Geerta Wilderse. Tato strana zaznamenala volební úspěch (ang.) v roce 2010, kdy získala 15,4 % hlasů, o 9,5 % hlasů více než v předešlých parlamentních volbách. V posledních parlamentních volbách, které se konaly v roce 2012, však tato strana získala jen 10,1 %. Nicméně, podle průzkumu veřejného mínění Gallupu (ang.) z června 2013, by 39 % Holanďanů hlasovalo pro vystoupení z EU.

I v případě Nizozemska tedy můžeme říct, že v zemi jsou euroskeptické nálady přítomny.