Karel Havlíček

Ministr dopravy a průmyslu a obchodu Karel Havlíček 9. listopadu v Interview ČT 24 (video, čas 1:34) ke své kandidatuře na předsedu Poslanecké sněmovny řekl, že „pokud Sněmovna rozhodne o tom, že bych neměl kandidovat, a bude k tomu mít jasné důvody, potom já to samozřejmě budu respektovat“.

Karel Havlíček se tímto vyjádřil k situaci, která nastala 8. listopadu. Na ustavující schůzi nové Sněmovny byl jmenován kandidátem na předsedu dolní komory za hnutí ANO. O této záležitosti se diskutuje z toho důvodu, že článek 32 Ústavy České republiky říká: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“ To tedy znamená, že pokud by se ministr Havlíček svých postů ve vládě nevzdal, nemohl by zastávat funkci předsedy Poslanecké sněmovny. 

Tuto neslučitelnost (respektive nevolitelnost) funkcí potvrdil také Legislativní odbor Poslanecké sněmovny. „Předpokladem pro to, aby poslanec-člen vlády, mohl být volen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny, je nutný předchozí zánik členství ve vládě,“ stojí ve stanovisku sněmovních právníků. Podmínka musí být podle legislativců splněna ještě před samotnou volbou. K Havlíčkově volitelnosti do čela Sněmovny by podle stanoviska nevedlo ani případné čestné prohlášení, že by se po zvolení vzdal vládních funkcí. Doplňme, že stanovisko si vyžádala volební komise Sněmovny.

O tom, jestli vůbec může Sněmovna rozhodnout, zda by se ministr mohl stát jejím předsedou nebo místopředsedou, píše v komentáři k Ústavě Jindřiška Syllová. Ta k článku 32 píše následující: „Ustanovení žádným způsobem nesankcionuje případné nabytí funkce neslučitelné podle čl. 32 členem vlády. Ve skutečnosti jde o zákaz volby člena vlády do této neslučitelné funkce (nevolitelnost).“ (Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 367). To, že člen vlády nesmí být do funkce ve vedení Sněmovny či Senátu ani volen, vyplývá také z důvodové zprávy k Ústavě.

Karel Havlíček se samotné volby skutečně neúčastnil, neboť z ní byl vyřazen (.docx). Tajná volba předsedy Sněmovny proběhla ve středu 10. listopadu 2021 a zvolena byla nakonec jediná kandidátka Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Havlíček nové předsedkyni následně pogratuloval (video, čas 7:26) ke zvolení a uvedl, že rozhodnutí poslanců respektuje.

Podle předběžného rozdělení křesel předsedů sněmovních výborů by mělo hnutí ANO řídit 6 výborů. Těmi by měly být výbory mandátový a imunitní, branný, školský, volební a správní a také ústavně-právní.

V tomto kontextu však ministr Havlíček hovoří o výborech, které bývají hodnoceny jako „silné“. Ty zmiňuje ve třech dvojicích. Tou první jsou ekonomické výbory, tedy hospodářský a rozpočtový, druhou sociální výbory pro sociální politiku a zdravotnictví a třetí dvojici tvoří výbory pro životní prostředí a zemědělství. Předsednictví všech těchto šesti výborů si však podle koaliční smlouvy (.pdf, str. 11) mají mezi sebe rozdělit koalice SPOLU a PirSTAN.

Havlíček situaci okomentoval (video, 13:50) tak, že by podle zvyklostí měla sněmovní opozice obsadit vždy jeden výbor ze silné dvojice. „Je to určitá pojistka toho, že ta kontrola bude probíhat dobře, když jeden z nich si nechá opozice a jeden z nich dostane koalice.“ Karel Havlíček také uvedl, že nejde o pozice, ale o kontrolní úlohu Sněmovny vůči vládě. Naznačil tak, že by podle něho kvůli očekávanému rozdělení výborů mezi budoucí koalici a opozici mohl chybět kontrolní aspekt sněmovních výborů.

Nově zvolená Poslanecká sněmovna bude mít 18 výborů, tedy stejně jako v minulém volebním období. Podle § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny má dolní komora povinnost zřídit 7 výborů (mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení. 

Předsednictví ve výborech by mělo být rozděleno poměrným systémem na základě výsledků říjnových sněmovních voleb. V nich získala koalice SPOLU 71 mandátů a koalice PirSTAN 37 mandátů, tedy dohromady 108 křesel. Hnutí ANO pak získalo 72 mandátů a SPD 20 mandátů. Podle zásad poměrného zastoupení (po zaokrouhlení na celá čísla) by tedy mělo při počtu 18 výborů připadnout pětikoalici SPOLU a PirSTAN ve vedení výborů dohromady 10 míst, hnutí ANO 6 míst a 2 místa hnutí SPD.

Pro úplnost uveďme, že předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté musí zvolení předsedy potvrdit navíc Poslanecká sněmovna. V současnosti ještě k volbě většiny předsedů nedošlo, jelikož se výbory prozatím nesešly a sněmovní strany teprve nominují členy. Už nyní ale existují určité politické dohody, na jejichž základě by mělo k volbě předsedů dojít. 

Výhrady má k rozdělení výborů také hnutí SPD. Například poslanec Jan Hrnčíř (SPD) pro Českou televizi uvedl (video, 19:40), že poměrný systém při rozdělování vedení výborů byl zachován, hnutí SPD ale podle něj nepovažuje za adekvátní, že mu bylo nabídnuto vedení výborů kontrolního a petičního.

Výrok ministra Havlíčka je odpovědí na otázku ohledně rozpočtu Ministerstva dopravy. Čísla, která ministr uvádí, však odpovídají rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (.pdf, str. 5). 

Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) je samostatnou právnickou osobou v působnosti Ministerstva dopravy. Dle zákona o Státním fondu dopravní infrastruktury slouží prostředky v tomto fondu například na výstavby, modernizace, opravy, údržby nebo správy silnic, dálnic, drah, vodních cest apod.

Příjmy rozpočtu SFDI tvoří například převody výnosů ze silniční daně, poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic nebo právě dotace z rozpočtu Ministerstva dopravy (.pdf, str. 7). Návrh rozpočtu fondu sestavuje sám SFDI, prostřednictvím ministra dopravy ho poté předkládá vládě. Ta v něm může případně provést změny a následně návrh rozpočtu SFDI předkládá ke schválení Poslanecké sněmovně „současně s návrhem státního rozpočtu“. Naproti tomu rozpočet Ministerstva dopravy je dán přímo zákonem o státním rozpočtu na daný rok a jako takový je jeho součástí. 

Přesto čísla uvedená ministrem Havlíčkem přibližně (v rámci 10% tolerance) odpovídají rozpočtu Ministerstva dopravy, který můžete vidět na následujícím grafu:

Doplňme, že pro rok 2022 je plánován rozpočet Ministerstva dopravy ve výši 111 miliard korun, i tuto hodnotu tedy ministr Havlíček v rámci 10% tolerance uvedl správně.

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, jelikož rozpočet Ministerstva dopravy rekordní skutečně byl, a to i pokud bychom započetli inflaci.

Hodnota starobních důchodů stoupá kontinuálně již od roku 1989, a to hlavně kvůli zákonné valorizaci. Tento pojem, jak jsme již zmiňovali v jednom z minulých výroků, značí princip, pomocí kterého stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. V praxi se vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a třetiny růstu reálných mezd. Valorizace každoročně způsobuje nárůst důchodů, výše přidaných peněz se může pohybovat od desítek korun až po doposud nejvyšší valorizace v hodnotách i přes 800 Kč. 

Na následujícím grafu můžeme vidět, že výraznější nárůst je možné v minulých letech pozorovat mezi roky 2007–⁠2009. V následujícím období stoupaly hodnoty penzí spíše mírně. Mezi lety 2017, kdy se Andrej Babiš stal poprvé předsedou vlády, a rokem 2021, kdy poprvé evidujeme překročení hranice průměrných starobních důchodů v hodnotě 15 000 Kč, však pozorujeme další strmější nárůst. Přesněji o 3 485 Kč.

Důležité je uvést, že v roce 2017 změnila vláda Bohuslava Sobotky výpočet valorizací penzí. Výpočet začal zohledňovat také růst životních nákladů důchodců, nikoliv celé populace, jak tomu bylo před rokem 2017. Další novelou, která výši důchodů přímo změnila, je ta z pera Ministerstva práce a sociálních věcí schválená v roce 2018. Podle této novely, která mimochodem naplnila jeden z vládních slibů vlády Andreje Babiše, se stabilní část důchodů zvýšila o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy. Pro občany starší 85 let se důchod navíc zvyšuje o 1 000 Kč, pro ty starší 100 let dokonce o 2 000 Kč.

Oba tyto důvody mohou stát za rychlým nárůstem hodnoty penzí, který v daném roce započal a pokračuje až doposud. V následujícím grafu však můžeme vidět, že v tomto období byly také velice často zvyšovány důchody nad rámec zákonné valorizace, přesněji v letech 2019 (o 300 Kč) a 2020 (o 151 Kč). Zmiňme také loňský jednorázový příspěvek 5 000 Kč, často označovaný jako rouškovné.

Hranice 15 000 byla vládou zmiňována již v začátku jejího působení. Na začátku roku 2019 to zmínil sám předseda vlády, mluvil dokonce i o časovém horizontu dvou let, který byl dodržen.

V kontextu valorizace na rok 2022 hovoří (.pdf) ministryně práce a sociálních věcí Maláčová o tom, že by důchodci mohli obdržet další příspěvek nad zákonná pravidla, pravděpodobně v hodnotě 300 Kč. V tom případě by průměrný starobní důchod dosáhl na 16 159 Kč. Bez navýšení nad zákonná pravidla by se jednalo o 15 859 Kč. Návrh novely již schválila vláda a bude o něm rozhodovat Parlament. Názory na tento návrh se však napříč opozicí velmi liší, obzvláště kvůli napjatému rozpočtu. 

Ministr Havlíček údajem 25 % lidí zřejmě uvádí počet starobních důchodců v České republice. Podle dat (.pdf) České správy sociálního zabezpečení pobíralo k březnu 2021 běžný starobní důchod 2 385 460 osob. Toto číslo tvoří 22,3 % z březnového údaje o počtu obyvatel podle Českého statistického úřadu. Počet všech osob, které pobírají (.pdf) některý z důchodů, například invalidní nebo pozůstalostní, je pak 2 864 719 a tvoří 26,8 % celkového počtu obyvatel. Můžeme však také zmínit, že období mezi začátky let 2020 a 2021 bylo první, ve kterém byl porušen trend rostoucího počtu vyplácených důchodů. Meziročně jich ubylo necelých 27 000, podle expertů je tato změna způsobena pandemií covidu-19.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv růst důchodů zpravidla není výsledkem rozhodnutí vlády. Zvyšování probíhá automaticky právě pomocí valorizace, aby reagovalo na současný cenový vývoj. Vlády od roku 2013 však velmi často do tohoto mechanického růstu zasahovaly, ať již pomocí novel stávajících zákonů, tedy těch z roku 2017 a 2018, zvýšením důchodů nad úroveň udávanou zákonem z let 2019 a 2020 nebo jednorázových mimořádných příspěvků jako v roce 2016 nebo 2020.

Počet zaměstnanců ve státní správě každoročně sleduje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Ten ve svém stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2019 (.pdf, str. 40) uvádí přehled vývoje počtu zaměstnanců ve státní správě. Mezi ně nicméně NKÚ nezapočítává ty, „kteří nemají status zaměstnance ve státní správě (např. učitelé, vojáci)“ (str. 39).

Ačkoliv počet zaměstnanců ve státní správě podle NKÚ od roku 2013 postupně narůstal až na téměř 161 tisíc v roce 2019, nejedná se pouze o „úředníky“ v pravém slova smyslu. Uvedené číslo totiž zahrnuje například také přes 40 tisíc příslušníků Policie ČR a přibližně 10 tisíc hasičů (.pdf, str. 22–24).

Graf níže zaznamenává vývoj počtu státních úředníků dle informací ze státních závěrečných účtů, z nichž čerpal také NKÚ. Konkrétně se jedná (.pdf, str. 25) o počty zaměstnanců v ústředních orgánech státní správy (str. 22) a organizačních složkách státu (str. 23).

Doplňme, že v grafu jsou vzhledem k významu slova úředník vynecháni zaměstnanci obranných a bezpečnostních složek, Generálního ředitelství cel, soudů, Státního zastupitelství a Vězeňské služby (str. 24). Vynecháni jsou také zaměstnanci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jejíž zaměstnanci byli formálně přesunuti mezi „úředníky“ až v roce 2019, a to kvůli začlenění této agentury pod Ministerstvo životního prostředí (str. 23). Nicméně, pro lepší srovnání jsme zaměstnance Agentury ochrany přírody a krajiny ponechali mimo graf také v letech 2019 a 2020. Pro rok 2020 vycházíme z aktuálního vládního návrhu Státního závěrečného účtu ČR za rok 2020, jelikož Ministerstvo financí doposud finální státní závěrečný účet nezveřejnilo.

Počet úředníků v letech 2016, 2017, 2018 a 2019 (vše .pdf, str. 22–24) tedy rostl. V roce 2020 (.pdf, str. 22–24) nicméně podle vládního návrhu z konce dubna 2021 tento počet klesl o necelý tisíc. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako pravdivý.

V roce 2020 vláda avizovala plánované zvýšení počtu státních zaměstnanců pro rok 2021, především tedy pedagogů, vojáků, policistů či hasičů.

Dle statistik Ministerstva financí zveřejněných v publikacích Státní rozpočet v kostce vzrostl mezi lety 2020 (.pdf, str. 33) a 2021 (.pdf, str. 33) počet státních zaměstnanců o téměř 7 tisíc na současných 482 tisíc. Co se týče mzdových nákladů, ty byly navýšeny o 11,6 miliard korun.

Nejmarkantnější nárůst zaznamenala sféra školství. Počet pedagogů se, stejně jako počet nepedagogických školských pracovníků, zvýšil téměř o 2 500. Co se týče příslušníků „ozbrojených sil,“ jejich počet se mezi lety 2020 a 2021 zvýšil o 1 750. Doplňme, že pod pojem „ozbrojené síly“ Ministerstvo financí nesprávně řadí zejména policisty a hasiče, přičemž Armádu ČR vynechává.

Počet vojáků mezi lety 2020 a 2021 mírně klesl, konkrétně o 204. Naopak nárůst (o téměř jeden tisíc) byl patrný mezi lety 2019 (.pdf, str. 33) a 2020.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček v kontextu výroku hovoří o propadu ekonomiky v roce 2020, na který měla vliv pandemie covidu-19.

HDP Velké Británie za rok 2020 poklesl meziročně o 9,9 %. Český hrubý domácí produkt spadl minulý rok meziročně o 5,6 %. 

V ČR se jednalo o největší pokles HDP v historii samostatného státu. V britské ekonomice pak podobný pokles nenastal za posledních tři sta let.

Podíl průmyslu v ekonomice se určuje pomocí podílu na hrubé přidané hodnotě (HPH). Jedná se o „čistý“ ukazatel (.pdf) výkonnosti ekonomiky, reflektuje souhrnnou výkonnost odvětví. Spolu s hodnotou čistých daní z produktů potom představuje hrubý domácí produkt (HDP).

Procentní podíl byl vypočítán z dat národních účtů po vzoru Svazu průmyslu a dopravy ČR.

V grafu lze vidět, že se podíl průmyslu na české ekonomice v posledních jedenácti letech pohybuje lehce pod hodnotou jedné třetiny. V rámci zaokrouhlení se však tato čísla nacházejí (i když v případě let 2019 a 2020 poměrně hraničně) v rozmezí naší desetiprocentní odchylky, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle oficiální webové stránky Sputniku V byla tato vakcína schválena v 51 zemích. Prvním státem Evropské unie, který schválil ruskou vakcínu, bylo Maďarsko, dalším Slovensko. Mezi další evropské země (nejedná se ovšem o členy EU), které schválily Sputnik V, patří Srbsko, Bělorusko, Černá Hora, Republika srbská v Bosně a Hercegovině, Severní Makedonie a San Marino.

V Maďarsku bylo očkování ruskou vakcínou zahájeno 11. února. Rovněž v Srbsku se Sputnik V využívá při očkování proti covidu-19. Počet naočkovaných obyvatel Maďarska ani Srbska ruskou vakcínou se nám nepodařilo z veřejných zdrojů dohledat.

Seznam zemí, jež tuto vakcínu schválily (nebo nakoupily), se však nezcela překrývá se seznamem zemí, kde se jí reálně očkuje. Příkladem může být Slovensko, které sice 1. března obdrželo první zásilku Sputniku V, očkovat jím ale zatím ještě nezačalo. Slovensko také v posledních dnech v souvislosti s ruskou vakcínou čelí vládní krizi. Ta propukla poté, co premiér Matovič a nyní už bývalý ministr zdravotnictví Krajčí bez souhlasu vlády zajistili nákup této vakcíny.

Naproti tomu zmiňované Chorvatsko zatím Sputnik V neschválilo a první nákup váže až na schválení této vakcíny Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA). Zájem o dodávky Sputniku V však představitelé Chorvatska projevili.

Vedle zmíněných evropských zemí (Maďarsko, Srbsko, Bělorusko, Černá Hora a Republika srbská v Bosně a Hercegovině) se vakcínou Sputnik V očkuje také v Argentině, Mexiku, Venezuele, Bolívii, Paraguayi, Nikaragui, Kazachstánu, Arménii, Íránu, Spojených arabských emirátech, Tunisku, Alžírsku, Guineji a samozřejmě v Rusku. Podařilo se nám dohledat celkem 19 zemí světa, kde se ruskou vakcínou již očkuje.

V České republice bylo zahájeno očkování proti onemocnění covidu-19 v neděli 27. prosince 2020. Den předtím bylo dodáno 9 750 dávek vakcín od firem Pfizer a BioNTech. Tato vakcína byla jako první vakcína proti onemocnění covidu-19 doporučena Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) k autorizaci pro použití v EU.

Vakcínu firem Pfizer a BioNTech obdrželo 26. prosince také Německo, kde očkování zahájili ještě v ten den.

Jak je vidět v následujícím grafu, Česká republika očkuje přibližně stejně rychle jako Německo. Ke 13. březnu 2021 činil podíl lidí, kteří obdrželi alespoň jednu dávku vakcíny, 7,2 % populace v Česku a 7,6 % v Německu.

Pro úplnost dodejme, že sedmidenní klouzavý průměr denního počtu vakcinačních dávek podaných na 100 obyvatel ukazuje poměrně vyrovnaný trend také v rychlosti očkovaní v obou zmíněných zemích.