Sociální podpora v této zemi je pouhých 3,6 miliardy korun.
Zmíněná částka je několikanásobně nižší než rozpočet státní sociální podpory.
Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) definuje šest dávek, které spadají do "státní sociální podpory". Jsou to: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné (blíže na webu MPSV).
Tato soustava podpory má v rozpočtu pro rok 2012 (.pdf) úhrnně jako "Dávky státní sociální podpory" přiděleno 37,9 mld korun. Pro rok 2011 (.pdf) to bylo 38,3 mld.
Skutečné výdaje za rok 2011 těmto částkám přibližně odpovídají. Poslanec Zaorálek ale zmiňuje desetkrát nižší, zjevně nepravdivou hodnotu.
Ale kupodivu procento vysokoškoláků v našem kraji (Moravskoslezském, pozn.) je o 1 % vyšší než v kraji Královéhradeckém.
V návaznosti na předchozí výrok pana Zaorálka předpokládáme, že zmiňuje počet lidí s ukončeným vzděláním. V tomto případě mu však nemůžeme dát za pravdu.
Podle zdrojů (.pdf) Českého statistického úřadu, hodnotících vzdělanostní strukturu populace ČR, konkrétně průměr roku 2011, je počet vysokoškoláků v Moravskoslezském kraji srovnatelný s počtem vysokoškoláků v kraji Královéhradeckém. V obou krajích je tato hodnota na 12 %.
„(pozn.Jedna z vážných a zásadních výhrad Evropské komise se týká špatné personální politiky a permanentního střídání lidí zodpovědných za administraci evropských fondů. Tady ve sněmovně jsme o tom mluvili tisíckrát.) Jsou tady ministři, kteří dokonce pětkrát šestkrát mění lidi na úrovni ředitelů odborů a náměstků.“
Tento výrok je pravdivý, na základě informací z tiskových zpráv Ministerstva školství.
Příkladem častého střídaní lidí zodpovědných za administraci fondů je ministerství školství na čele s Josefem Dobešem, který v době svého působení jmenoval čtyři vrchní ředitele Sekce pro řízení operačních programů EU a dva náměstky ministra zabývající se čerpáním fondů. Tyto personální změny jsou potvrzené tiskovými zprávami na stránkách ministerstva školství.
Na postu vrchního ředitele sekce pro řízení operačních programů EU byl Jan Vitula vystřídán Jaroslavem Kubou, ten pak 15.6. 2011 Michalem Zaorálkem. Po M. Zaorálkovi nasledoval Robert Plaga, který byl odvolán k 28.12. 2011. Zároveň došlo k organizační změně, kdy byla Sekce pro řízení operačních programů EU přejmenovaná na Skupinu pro řízení operačních programů EU. V čele této skupiny v současnosti stojí Michal Zaorálek. Na úrovni náměstků ministra školství byl 29.3. 2011 jmenován prvním náměstkem Jakub Hodinař, který měl být podle tiskové zprávy expertem, který posílí celkový proces čerpání prostředků z Evropských fondů. I ten však byl k 1.12. 2011 nahrazen Ladislavem Němcem.
Celkem tedy na ministerstvu školství došlo k šesti změnám na postech zodpovědných za administraci evropských fondů. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Tématice se věnuje i server Česká pozice.
„(pozn. Evropská komise opakovaně říká, že se naprosto nezvládá personální práce, že nemá s kým tady jednat, je nízká kompetence těch lidí, a především místo aby tady existovalo jedno auditní místo, které má kontrolu nad ministry a resorty, tak ve skutečnosti si ministři rozhodují sami, nikdo je neaudituje, nikdo je nekontroluje.) A nová novela zákona o finanční kontrole předkládaná ministrem financí vůbec nebere v potaz tyto výhrady a požadavek budovat autonomní místo finanční kontroly.“
Ano, zde dáváme panu Zaorálkovi za pravdu na základě předloženého návrhu zákona o finanční kontrole, který byl schválen (.pdf) vládou dne 18. ledna 2012.
Novela zákona o finanční kontrole identifikuje jako zásadní problém současného znění tohoto zákona skutečnost, že systém kontroly není jednotný pro finanční prostředky EU a veřejné prostředky ČR. Soustřeďuje se však na pozměnění kontroly národních prostředků a to tak, že nově umožňuje výkon auditu ve veřejné správě. Tato úprava reaguje na opakované výtky EU kvůli odlišnosti kontroly národních finančních prostředků a kontroly prostředků poskytovaných z evropských fondů.
Novela se snaží současný systém kontroly zjednodušit, navrhuje vytvoření dvoustupňového systému finanční kontroly veřejné správy České republiky. V jejím znění však není zmínka o zřízení auditního místa, které by bylo nezávislou kontrolou nad ministry a jejich resorty. Naopak znamená změnu oproti původnímu znění a ustavuje ministerstvo financí hlavním auditním orgánem pro čerpání zahraničních prostředků: „Pro ověřování správnosti čerpání dalších zahraničních prostředků (např. Finanční mechanismy EHP/Norsko) bude Ministerstvo financí v roli auditního orgánu zajišťovat výkon auditu v souladu s mezinárodními auditními standardy, což podle platné právní úpravy nelze.“
My jsme byli strana, která pomáhala tomu, že jsme vstoupili po roce 2007 do Evropské unie.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože sociální demokracie opravdu měla výrazný a nepopiratelný podíl na vstupu ČR do EU. Je samozřejmě zela jasné, že do Evropské unie jsme nevstoupili po roce 2007, ale v roce 2004. Tímto špatným datem ale Lubomír Zaorálek jistě nikoho nemystifikuje.
Pravděpodobně nejdůležitějším faktem potvrzujícím roli ČSSD na vstupu ČR do EU je fakt, že klíčová vyjednávání mezi EU a ČR i samotný podpis smlouvy o přistoupení se odehrávala v období vlády ČSSD a samotná smlouva byla podepsána tehdejším předsedou sociální demokracie Vladimírem Špidlou.
Jednoznačně proevropský směr strany je dán i programovým prohlášením vlády z roku 1998 (.pdf), které říká, že: "ČSSD se ztotožňuje s myšlenkou integrace států evropského kontinentu a za svou prioritu považuje přijetí České republiky do Evropské unie..."Sociální demokracie byla považována za nejvíce proevropskou stranu v českém (relevantním) politickém spektru a její poslanci vždy hlasovali v souladu se snahou co nejrychleji vstoupit do EU.
Senát dokonce přijal usnesení, kterým protestuje proti rozhodnutí premiéra, který bez jakéhokoliv mandátu komor, dokonce bez mandátu vlády rozhodl na jednání rady, na tom předminulém, že prostě řekl ne fiskální dohodě, kterou podepsalo 25 členských států.
Výrok místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Zaorálka lze s ohledem na záznam hlasování a detail rozpravy v Senátu České republiky ze dne 8. února 2012 označit jako pravdivý.
Na 17. schůzi senátu ze dne 8. února byl zařazen bod6 -Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala 30. 1. 2012 a Informace předsedy vlády o stavu příprav Fiskální úmluvy a pozici Vlády ČR tuto úmluvu schválit. Nejprve vystoupil s informací o průběhu zmíněného jednání Evropské rady premiér Nečas, který obhajoval svou pozici a vysvětloval, proč za Českou republiku tuto fiskální úmluvu nepodepsal. Argumentoval tím, že " konečný text byl projednán až na samotném summitu, takže nemohl být našimi experty analyzován, natož prodiskutován ve vládě či parlamentu." Dále obhajoval svůj postoj z tohoto summitu tak, že "smlouva je otevřena k přístupu smluvních stran i po březnovém podpisu bez omezení kdykoli v budoucnosti." Následně byl po vystoupení premiéra Nečase načten návrh usnesení senátorky (a také zpravodajky tohoto bodu) Aleny Gajdůškové, který obsahoval "doporučení předsedovi vlády, aby přehodnotil své stanovisko a Česká republika přistoupila ke Smlouvě současně s většinou členských států EU na dalším jednání Evropské Rady tak, aby se Česká republika nezbavila vlivu na další formování politik EU." Současně s tímto usnesením senátorka Gajdůšková kritizovala premiéra, že neinformoval senát na zasedání 25. ledna 2012 o svém záměru na jednání Evropské rady zmíněnou smlouvu odmítnout. Návrh usnesení v duchu výroku poslance Zaorálka byl po následné senátní diskuzi schválen v hlasování, kdy tento návrh podpořilo 41 senátorů (šlo o 39 senátorů ČSSD a senátory Pitharta a Bayerovou).
Pane poslanče (Zahradile, pozn.), v lednu tohoto roku, byl v Evropském parlamentu dopis rozšířen, vy jste ho také podle všeho dostal, od polského europoslance, ve kterém Poláci žádali i vás a české poslance, aby podpořili jejich požadavek, aby i nečlenské státy eurozóny se mohly účastnit jednání zemí eurozóny, právě v souvislosti s fiskální dohodou. Já, pokud mám přesné informace, vím, že vy jste na to odpověděl tak, na tento dopis, že my nemáme zájem se těchto jednání účastnit, jednání eurozóny, protože my stejně budeme požadovat opt out z eura, jak ho mají zřejmě Britové nebo Dánové.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo získat text listu poslance Saryusza-Wolskeho ani email poslance Zahradila. Pro ilustraci uvádíme informace, které se dohledat podařilo.
Zdroj, který se odvolává přímo na zmiňovaný dopis, je blog europoslance Havla, který tvrdí, že polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski zasílal prosbu, aby se poslanci EP podepsali pod jeho výzvu, aby se nečlenské země eurozóny mohly účastnit schůzek zemí se společnou měnou. Zároveň tvrdí, že ve své poště nalezl odmítavý dopis od europoslance Zahradila o tom, že skutečným záměrem české vlády není účast na summitech, ale vyjednání trvalé výjimky na zavedení eura a možnost uskutečnění referenda o této otázce.
Text zmiňovaného emailu zveřejnil deník E15.cz, který se obrátil přímo na Zahradila, který na dotaz, zda šlo o soukromou iniciativu či postup z pověření ODS, reagoval: „Kongres i výkonná rada schválily požadavek na referendum o vstupu do eurozóny, což je – v případě negativního výsledku – de facto opt-outem.“
Pravdou je, že polská strana trvala (viz např. euractive.pl nebo idnes.cz) na tom, aby byla v nové fiskální úmluvě zakotvena klauzule povolující nečlenským krajinám eurozóny účastnit se eurosummitů v podobě pozorovatelů. K těmto tvrzením se hlásí i sám europoslanec Saryusz-Wolski, který na svých stránkách zdůrazňuje potřebu dosáhnout řešení problémů jednáním u jednoho stolu, ne vytvořením sedmnáctičlenné unie mimo rámec příslušného seskupení.
Ve chvíli, kdy premiér řekl, že se nepřidá k fiskální dohodě a byl dotázán na té Evropské radě, jestli to znamená, že není třeba ani dělat český překlad, vy dobře víte, on řekl: Ne. To znamená, když to potom šlo do sněmovny na debatu, tak jsme si my v Lidovém domě sami vyrobili překlad, protože nebyl ani už oficiálně dán.
Výrok poslance Lubomíra Zaorálka je neověřitelný, neboť není možné dohledat konkrétní dotaz a odpověď premiéra Nečase k otázce českého překladu tzv. fiskální smlouvy.
Premiér Nečas sice nepodepsal tzv. fiskální dohodu, nelze ovšem z dostupných zdrojů ověřit, zda na jednání Evropské rady odpověděl na dotaz, zda je třeba dělat český překlad, že to nutné není. Nicméně je faktem, že schválená smlouva (.pdf) nebyla oficiálně do češtiny přeložena, což vyplývá z článku 16 dané smlouvy. Např. na webových stránkách Vlády České republiky je k dispozici pouze neoficiální překlad (.pdf) dané dohody.
Faktem je, že fiskální smlouva do češtiny oficiálně přeložena nebyla. Jestli překlad odmítl český premiér je ale neověřitelné.
My jsme obrovským množstvím pracovních míst dneska vázáni na obchod a ekonomiku evropských států. 70 %, jak dobře víte, 70 % vývozu, 60 % dovozu jde ze států eurozóny.
Česká republika je skutečně, co se týče mezinárodního obchodu, velmi vázaná na evropský trh. Podle údajů Českého statistického úřadu činil vývoz do zemí eurozóny za prosinec 2011 144,4 miliard Kč. Celkový export za tento měsíc činil 228,5 miliard Kč. Procentuálně nám to dává číslo přibližně 63%. Co se týče dovozu, tak celkový objem dovozu čítal částku 218 miliard Kč, přičemž za eurozónu je toto číslo 108,7 miliard Kč. Procentuálně nám to tedy dává hodnotu 49,5 %. Přesné statistické údaje z ČSÚ jsou dostupny zde, konkrétně tabulka č.3: Zahraniční obchod se zbožím podle skupin zemí.
Ve výroku je tedy hodnota vývozu nadnesena o celých 7%, a u dovozu pak o 10%. Vzhledem k tomuto faktu si dovolujeme označit výrok za nepravdivý.
Z důvodu relevantní připomínky v komentáři, jsme se rozhodli spočítat i celkový objem dovozu a vývozu ČR s eurozónou za celý rok 2011. Tyto udaje se ale markantně neliší od údajů za měsíc prosinec. Přesná čísla jsou 2677 miliard Kč za celkový objem dovozu, z toho 1354 miliard Kč do zemí eurozóny. Procentuálně vyjádřeno zde směřuje 50% dovozu. Co se týče vývozu, tak za uplynulý rok byl celkový vývoz v hodnotě 2869 miliard Kč, z toho 1883 miliard Kč do zemí eurozóny. Převedeno na procenta to dává 65%. Nadhodnocení dovozu tedy zůstává stejné a u vývozu pouze o 2% přibližuje Zaorálkovo tvrzení ke skutečnému údaji, přesto je zde pořád 5% rozdíl. Pro ověření statistik bylo použito oficiální databáze Českého statického úřadu.
Tahle vláda má 17% podporu veřejnosti.
Formulace Lubomíra Zaorálka neumožňuje přesně určit jakou podporu myslel (výsledky průzkumů se mohou lišit v závislosti na položené výzkumné otázce). Nicméně výsledky Centra pro výzkum veřejného mínění CVVM (pdf.), zveřejněné 1. března 2012, potvrzují jeho slova, když uvádějí, že je s činností Vlády ČR spokojeno 16% občanů.
Pro srovnání však uvádíme statistiky STEM a SANEP, které se zabývají spokojeností veřejnosti s činností vlády a důvěrou veřejnosti vládě.
Středisko empirických výzkumů STEM uveřejnilo 23.1.2012 výzkum v němž tvrdí, že 30% občanů hodnotí práci české vlády za poslední měsíc jako relativně dobrou.(Zdroj: STEM - statistika je na požádání zasílána emailem)
Středisko analýz a empirických výzkumů SANEP 29.2.2012 uvedlo, že vládnímu kabinetu Petra Nečase důvěřuje v průměru jedna pětina Čechů.
