Marian Jurečka

O opatřeních pro podporu rodin s dětmi a samoživitelů jednala vláda 27. dubna 2022. Ministr Jurečka předložil dvanáct návrhů, přijaty byly čtyři z nich – jednorázový příspěvek na dítě ve výši 5 000 korun, zvýšení maximální výše čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 korun, podpora zkrácených a flexibilních úvazků a podpora dětských skupin. Z nepřijatých to byly například návrhy na úpravu slevy na děti, příspěvku na mobilitu, obědů ve školách, doplatků na léky nebo také usnesení o tom, že vláda neobnoví superhrubou mzdu.

Zvýšení rodičovského příspěvku rovněž nebylo přijato. O tom, že se jeho možné zvýšení projednávalo, informovaly Novinky.cz nebo CNN Prima News a zřejmě se jedná o jedno z opatření, která vyplynula (video, čas 0:21) z jednání vlády na zámku Štiřín, kde se sešla 20. dubna.

Dle Ministerstva práce a sociálních věcí má „nárok na rodičovský příspěvek (…) rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 300 000 Kč, nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte.“ Právě tímto omezením u věku dítěte ministr Jurečka zdůvodňoval rozhodnutí vlády rodičovský příspěvek nezvyšovat: „Když jsme se bavili například o té cestě přes zvýšení jenom rodičáku, zase by to byli rodiče dětí jen do čtyř let.“

Vláda 30. března 2022 rozhodla o zvýšení životního a existenčního minima o 10 % s platností od 1. dubna 2022. Důvodem k navýšení je podle vlády především vysoká inflace.

Navýšení životního a existenčního minima by se podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) mělo týkat (.pdf) přibližně 360 000 lidí. Životní minimum se totiž využívá při rozhodování o poskytnutí příspěvků a dávek a při posuzování hmotné nouze. Do dávek hmotné nouze spadá příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Úroveň životního minima má dále vliv na tyto dávky: porodné, dávky pro zdravotně postižené, příspěvek na bydlení a přídavek na dítě. Na ten mají nárok rodiny, jejichž příjem nedosahuje 3,4 násobku životního minima.

Marian Jurečka tedy uvedl nepřesný odhad počtu lidí, kterých se má dotknout zvýšení životního a existenčního minima. Nicméně vzhledem k tomu, že jak Jurečka („zhruba“), tak tisková zpráva MPSV („přibližně“) své odhady relativizují a ministr se pohybuje blízko naší 10% toleranční hranice, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Marian Jurečka hovoří o slevě na odvodech na sociální a zdravotní pojištění u vybraných zaměstnanců. Reaguje na poznámku redaktorky, podle které 5 % „nedělá takovou částku“.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením Mariana Jurečky představilo v polovině května 2022 návrh (.docx) novely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dle tohoto dokumentu by měly být sníženy (.docx, str. 2) odvody pro vybrané skupiny zaměstnanců, aby u nich došlo ke zvýšení zaměstnanosti. Přesněji MPSV navrhuje „snížit pojistné na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem o 5 %“ pro:"

• osoby starší 55, případně 60 let,
• rodiče dětí do 9 let věku,
• osoby pečující o blízkou osobu závislou na pomoci jiné osoby,
• osoby studující na střední nebo vysoké škole,
• osoby se zdravotním postižením na nechráněném trhu práce,
• osoby na rekvalifikaci,
• osoby mladší 21 let.

Podmínkou pro získání této 5% slevy je u většiny kategorií zaměstnanců sjednaná pracovní doba v rozsahu 8 až 32 hodin týdně, tedy tzv. zkrácený úvazek. 

MPSV v důvodové zprávě argumentuje (.docx, str. 2) především nízkou zaměstnaností výše zmíněných skupin obyvatel. Například zaměstnanost matek dětí mladších 6 let byla v roce 2021 pouze 41,8 % a zaměstnanost osob se zdravotním postižením byla v roce 2020 pouze 39 %. 

Ministerstvo předpokládá (.docx, str. 1–2), že tyto lidi může možnost pracovat na kratší pracovní úvazek motivovat k zapojení se do pracovního procesu, čímž by se podle něj zvýšily příjmy jejich domácností i státu. Uvedeným snížením odvodů chce proto ministerstvo motivovat zaměstnavatele částečné úvazky více vytvářet a nabízet. Doplňme, že podle MPSV je v ČR na zkrácený úvazek zaměstnáno pouze 5,7 % zaměstnanců, zatímco v Německu je to 27,9 % a v Rakousku 28,7 %.

Pro hodnocení tohoto výroku ministra Jurečky je ale klíčová část důvodové zprávy o dopadu (.docx, str. 3–4) zmiňovaného opatření na státní rozpočet.

MPSV odhaduje (.docx, str. 3–4), že 5% slevou na odvodech pro výše zmíněné skupiny zaměstnanců se příjem státního rozpočtu sníží o 1,9–3,2 mld. Kč. Počítá přitom s přibližně 260 tisíci osob, které jsou aktuálně zaměstnané a spadají do definovaných skupin.

MPSV dále předpokládá (.docx, str. 4), že snížení nákladů na zkrácené úvazky přivede na trh práce dosud nezaměstnané osoby (dle odhadu ministerstva 50–80 tisíc osob), čímž by se měl celkový výpadek státního rozpočtu snížit. V této souvislosti nicméně MPSV hovoří o „horizontu 5–10 let“.

Na závěr uveďme, že ministerstvo v návrhu odhaduje, že snížení odvodů bude v důsledku znamenat snížení výběru pojistného o 1,9 až 3,2 mld. Kč ročně. Marian Jurečka tak uvádí nepřesná čísla, když zmiňuje nižší rozsah 1,5 až 2 mld. Kč, oba intervaly se však částečně překrývají. Jurečka se tedy vyjadřuje nepřesně, ovšem nikoli nepravdivě.

Zároveň pripomeňme, že Jurečka svým výrokem poukazuje na to, že slevy v celkovém objemu představují nezanedbatelnou částku („Nemyslím si, že pět procent je málo"). Jelikož ve skutečnosti MPSV odhaduje celkový objem ještě větší a podporuje Jurečkovo tvrzení, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Informace o zaměstnanosti v jednotlivých zemích Evropské unie pravidelně zveřejňuje Statistický úřad EU (Eurostat). Jeho přehled obsahuje i data pro věkovou skupinu od 15 do 24 let. Podle této statistiky činila průměrná zaměstnanost lidí této věkové kategorie v EU v roce 2021 32,7 %. Česká republika tedy s 24,8 % leží pod průměrem EU a mezi 27 členy Unie se nachází na 19. místě. Velmi podobně se Česko umístilo v tomto žebříčku i v roce 2020, kdy skončilo na 18. místě.

Nejvyšší zaměstnanost mladých lidí vykazuje v roce 2021 Nizozemsko se 71,7 %, nejnižší naopak Řecko s 13,4 %. Pokud bychom se podívali na naše sousedy, Slovensko mělo zaměstnanost v této věkové skupině 20,8 %, Polsko 27,3 %, Německo 48,7 % a Rakousko 50,2 %. V porovnání s Rakouskem a Německem byla tedy v České republice zaměstnanost lidí ve věku 15–24 let přibližně dvakrát nižší.

Doplňme, že Česká republika patří mezi země s nejnižší mírou zaměstnanosti mladých lidí i mezi státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jestliže se zaměříme na míru zaměstnanosti mužů a žen ve věku 15–64 let, rozdíl mezi těmito dvěma skupinami byl v roce 2021 14,2 procentních bodů: Zatímco mužů bylo zaměstnaných 81,3 %, žen jen 67,1 %. Téměř totožná byla situace i v předchozím roce.

Uveďme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v květnu minulého roku zveřejnilo Analýzu vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2020 (.pdf), přehled za rok 2021 nicméně ještě nevydalo. Analýza za rok 2020 míru zaměstnanosti (MZ) jednotlivých skupin obyvatel shrnuje (.pdf, str. 9) následovně: „MZ se snížila především v mladších věkových skupinách. Patrný je pokles MZ ve věkové skupině 15–24 let, a to o 2,9 p. b., jedná se především o pokles MZ žen (o 4,9 p. b.).“ Ve věkové skupině 25–39 let se na poklesu míry zaměstnanosti (o 1,8 p. b.) také podílely především ženy. V jejichž případě se totiž zaměstnanost snížila o 2,9 p. b., což podle ministerstva „může souviset s péčí o děti“.

Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v roce 2020 pobíralo rodičovský příspěvek 309,7 tisíc žen a 5,7 tisíc mužů. Jelikož muži tvoří jen necelá 2 % z rodičů čerpajících tento příspěvek a jelikož se nám nepodařilo dohledat data k zaměstnanosti mužů pečujících o děti, zaměříme se jen na zaměstnanost žen–matek. Podle statistiky OECD, v níž lze nalézt data o zaměstnanosti matek, je v České republice zaměstnáno (.pdf, str. 7) pouze 21,7 % matek, které pečují o dítě do dvou let věku (.xls, list LMF1.2.F). Nižší čísla hlásí jen Maďarsko a Slovensko. Ve většině států OECD se zaměstnanost matek s takto mladými dětmi pohybuje nad 50 %, často i nad 60 %, což je průměr zemí OECD i zemí EU.

Pokud je nejmladšímu dítěti, o které žena pečuje, 3–5 let, zaměstnanost matek v ČR činí 78,9 % (.xls, list LMF1.2.C). V případě, že je nejmladšímu dítěti 6–14 let, odpovídá míra zaměstnanosti matek dokonce 92,3 %, což je nejvyšší hodnota v rámci statistiky OECD. Jestliže se ale celkově zaměříme na matky, které pečují o dítě ve věku 0–14 let, nachází se ČR s mírou zaměstnanosti 67 % pod průměrem OECD (71,4 %) i pod průměrem EU (73 %). Česká republika tak stojí až na 25. místě z 29 srovnávaných zemí, tedy v poslední pětce. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru mluví o tom, že stát zaručuje rodičům dětí, které místo školky navštěvují tzv. dětské skupiny, že za jejich docházku zaplatí vždy maximálně 4 000 Kč měsíčně, ale pouze pokud se jedná o děti mladší tří let. Tímto upozorňuje na skutečnost, že pro děti nad 3 roky toto zastropování poplatků zavedeno není a v případě, že se tyto starší děti nedostanou do školky, mohou nakonec jejich rodiče za docházku do dětských skupin platit i vyšší částky. Dětské skupiny Jurečka zmiňuje také ve spojitosti s tím, že podle něj rodiče v České republice mají možnost sladit pracovní povinnosti a péči o dítě jen částečně.

Upřesněme, že dětské skupiny (.pdf, str. 11) jsou zařízení pravidelné péče o děti ve věkovém rozpětí od 6 měsíců do zahájení povinné školní docházky. Děti do jednoho roku přitom může dětská skupina přijmout jen v případě (.pdf, str. 3), že jsou v ní v daný den nejvýše 3 další děti mladší 4 let věku. Nejvyšší možná kapacita dětské skupiny je poté 24 dětí.

Zmiňované zastropování maximální výše poplatku za dítě v dětské skupině je součástí zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, od října 2021. Tehdy vstoupila v účinnost novela, která právě mimo jiné stanovuje maximální výši úhrady rodičů u dětí do 3 let (počítáno vždy k 31. srpnu) na částku 4 000 Kč měsíčně. Pro děti nad 3 roky nicméně zákon maximální výši poplatku neobsahuje. Výrok Mariana Jurečky z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Poslední komunální volby se konaly v roce 2018. KDU-ČSL v nich jednak sestavovala vlastní samostatné kandidátní listiny, jednak byla i součástí koalic. Uveďme, že jednotliví křesťanští demokraté kandidovali i na listinách jiných stran a mezi kandidáty navrženými KDU-ČSL byli i příslušníci jiných politických uskupení. Určit počet „komunálních politiků KDU-ČSL“ tak lze několika způsoby – s různými výsledky.

Pokud se podíváme na počty mandátů, které získali členové kandidátní listiny sestavené samotnou KDU-ČSL, připadlo těmto kandidátům 3 217 křesel v zastupitelstvech obcí, městysů a měst a 14 křesel v zastupitelstvech městských částí a obvodů. Dohromady se tak jednalo o 3 231 mandátů. 

Nezapočítáme-li nezávislé kandidáty, nachází se KDU-ČSL v tomto srovnání skutečně na prvním místě před ostatními politickými stranami. Například ODS na druhé příčce získala přibližně o tisíc mandátů méně, celkově 2 281 křesel.

Zde nicméně uveďme, že součástí kandidátních listin KDU-ČSL byli v některých případech také kandidáti jiných politických stran, například ODS či TOP 09, a dále také kandidáti bez politické příslušnosti (.zip, tabulka kvrk.xlsx). Ti získali celkem 2 339 z uváděných 3 231 mandátů. Zastupitelů, kteří kandidovali na stranické kandidátce KDU-ČSL a byli přímo členy této strany, bylo jen 887. Členové KDU-ČSL byli naopak i součástí kandidátek jiných stran.

Dále zmiňme, že v komunálních volbách sestavily své vlastní kandidátní listiny nejen jednotlivé politické strany, ale i koalice. Jak ukazuje přehled (.zip, tabulka kvrk.xlsx), který zveřejnil Český statistický úřad, straníci KDU-ČSL kandidovali za řadu uskupení, jež zahrnovala i stranu TOP 09, ODS, hnutí STAN, ale i ČSSD, Pirátskou stranu či stranu Zelených.

Pokud se tedy podíváme na celkové počty zastupitelů podle jejich politické příslušnosti, nachází se KDU-ČSL s celkovým počtem cca 1 200 komunálních křesel až na druhém místě za ODS se zhruba 1 500 mandáty.

Český statistický úřad nicméně nabízí také statistiku počtu zastupitelů podle navrhující strany. V ní je KDU-ČSL opravdu na prvním místě se zhruba 3 600 mandáty. S odstupem tisíce mandátů se pak umístily hnutí STAN a ODS, které obě podle této statistiky získaly přibližně 2 600 křesel (.zip, tabulka kvrk.xlsx). 

Zaměřme se nyní podrobněji na zastupitele bez politické příslušnosti, kterých je v České republice více než 54 tisíc a představují tak 88 % všech zastupitelů. Mnozí z nich totiž byli v komunálních volbách KDU-ČSL navrženi – jak na kandidátkách samotné KDU-ČSL, tak na kandidátkách koalic. Je proto možné, že je Marian Jurečka zahrnuje do celkového počtu „komunálních politiků KDU-ČSL“. Dohromady bylo těchto zastupitelů navržených KDU-ČSL 2 508 (.zip, tabulka kvrk.xlsx). Jestliže k tomuto číslu přičteme straníky KDU-ČSL z řad zastupitelů, dostaneme celkový počet 3 739 komunálních křesel. 

Stejným postupem bychom poté dostali přibližně 2 700 křesel v případě ODS, která by se tak v tomto srovnání nacházela až na druhém místě za KDU-ČSL. Třetí příčku s přibližně 2 600 mandáty by obsadilo hnutí STAN.

V posledních krajských volbách v roce 2020 získala KDU-ČSL 51 křesel a ODS 95. Ani po připočtení těchto politiků k počtu zastupitelů na úrovni měst a obcí by tak nedošlo ke změně celkového pořadí.

Můžeme tedy shrnout, že KDU-ČSL získala největší počet křesel ve volbách do zastupitelstev obcí, pokud vycházíme ze statistiky počtu mandátů podle navrhující strany, která je dostupná na webu Českého statistického úřadu. Na prvním místě by se KDU-ČSL nacházela, i pokud bychom k zastupitelům, kteří jsou členy této strany, přičetli zastupitele bez politické příslušnosti navržené právě KDU-ČSL. Doplňme však, že co se týče celkového počtu zastupitelů čistě podle politické příslušnosti, nachází se na prvním místě ODS. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka odpovídá na dotaz redaktorek o očekávaném zvyšování minimální mzdy a poukazuje na její vliv na zvyšování mzdy zaručené. V odůvodnění se proto zaměříme na tuto souvislost.

Minimální mzdu zákoník práce popisuje jako nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu. Mzda, plat nebo odměna z dohody přitom nesmí být nižší než právě minimální mzda. Základní výši minimální mzdy poté stanovuje vláda nařízením, které zpravidla zvyšuje tuto základní sazbu na začátku roku. K poslednímu navýšení tak došlo 1. ledna 2022, v současnosti základní sazba minimální mzdy činí 96,40 Kč za hodinu a 16 200 Kč za měsíc při 40hodinové týdenní pracovní době.

Tzv. zaručená mzda poté podle zákoníku práce představuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Rozvržena je do osmi kategorií. Nejnižší, 1. kategorie zaručené mzdy přitom nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší, tedy 8. kategorie zaručené mzdy, zároveň musí představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. Podle nařízení vlády je tak pro rok 2022 nejnižší sazba zaručené mzdy (v 1. kategorii prací) stanovena na 16 200 Kč, v nejvyšší kategorii pak činí 32 400 Kč.

Pro další úrovně zaručené mzdy zákon nepopisuje žádný specifický mechanismus výpočtu, stanovují se vždy diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Navýšení i v těchto kategoriích nicméně při zvýšení minimální mzdy bývá pravidlem.

Zaručená mzda je tak skutečně přímo odvozená od výše minimální mzdy, výrok ministra Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý.

Marian Jurečka zmiňuje rostoucí inflaci a rostoucí průměrné mzdy ve své odpovědi na otázku, která se týkala zvyšování minimální mzdy. Požadavek odborů, aby vláda navýšila minimální mzdu ještě letos, je podle Jurečky do určité míry oprávněný právě kvůli míře inflace a rostoucím mzdám v soukromé sféře.

Zaměřme se nejdříve na inflaci. Index spotřebitelských cen, který vyjadřuje změnu cen tzv. spotřebního koše, tedy výrobků a služeb spotřebovávaných průměrnou českou domácností, zaznamenal v poslední době skutečně poměrně výrazný nárůst. Zatímco v jednotlivých měsících let 2018 až 2020 nepřekročila takto vyjádřená míra inflace v meziročním srovnání 3,7 %, na konci roku 2021 se blížila k 7 %. V únoru už se jednalo o dvouciferné číslo. „V dubnu 2022 vzrostly ceny zboží a služeb, které spotřebovává průměrná česká domácnost, o 14,2 % v porovnání se stejným měsícem v roce 2021,“ uvádí k tomu Česká národní banka. 

Ve druhé části výroku mluví Marian Jurečka o průměrné mzdě v soukromém sektoru. Data o její výši pravidelně zveřejňuje Informační systém o průměrném výdělku (ISPV). Podle posledních dostupných výsledků statistického šetření ISPV za rok 2021 (.xlsx) průměrná mzda v privátní sféře skutečně v minulých letech rostla. Zatímco na konci roku 2020 odpovídala necelým 40 tisícům Kč, v posledním čtvrtletí roku 2021 se jednalo o téměř 42 tisíc Kč. 

Dodejme, že pokud bychom se zaměřili na celý rok 2021, činila by průměrná mzda v privátním sektoru 39 877 Kč (.xlsx). O rok dříve to bylo 37 789 Kč. Průměrná mzda tak i v tomto srovnání vzrostla o přibližně 2 tisíce korun, tedy o 5,5 %. Vezmeme-li v úvahu, že míra inflace v roce 2021 činila 3,8 %, reálně se průměrná mzda v minulém roce zvýšila o 1,7 %.

Z výše uvedených dat tedy skutečně vyplývá, že míra inflace i výše průměrných mezd v soukromé sféře roste. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Marian Jurečka uvádí, že pokud ukrajinští uprchlíci nezískají práci na stejné pozici do půl roku od příchodu do ČR, ztrácejí jistotu, že se uplatní ve svém oboru. V rámci našeho ověření se proto soustředíme na to, jak se u uprchlíků s délkou nezaměstnanosti vyvíjí jejich motivace a pravděpodobnost, že získají zaměstnání, a dále také na to, jak se tito uprchlíci uplatňují na pozicích, které odpovídají jejich kvalifikaci.

Zaměřme se nejdříve na trh práce obecně. Dle vyjádření odborníků z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí či Unie zaměstnavatelských svazů ČR nemají zaměstnavatelé o dlouhodobě nezaměstnané uchazeče zájem. Důvodem je to, že z pohledu zaměstnavatelů může dlouhá nezaměstnanost značit ztrátu pracovních návyků, nezájem práci získat a udržet si ji. „Mnoho studií naznačuje, že pravděpodobnost nalezení nového zaměstnání se snižuje s prodlužující se nezaměstnaností, neboť nezaměstnaní ztrácí pracovní návyky a kontakt s trhem práce,“ uvádí (.pdf, str. 9) autoři studie z roku 2009, která se zabývala tříděním uchazečů na úřadech práce.

Nezisková organizace REINTEGRA pak ve své publikaci z roku 2006 popisuje (.pdf, str. 9–10) tři fáze nezaměstnanosti. První fázi označuje jako aktivní období (str. 9), v němž nezaměstnaný člověk věří v úspěch svého snažení a „věří, že zaměstnání brzy získá“. Druhou fází, která nastává v průměru mezi 6. a 12. měsícem nezaměstnanosti, je poté období zklamání. Jako hlavní důsledky této „fáze zklamání, úzkosti a deprese, pesimismu a ztráty duševní rovnováhy“ (.pdf, str. 11–14) popisují autoři publikace snížení životní úrovně, změnu vnímání času, ztrátu zájmu o život společnosti nebo zátěž rodinných vztahů. Následující fází nezaměstnanosti je podle autorů období pasivity.

Uplatněním uprchlíků v oborech jejich kvalifikace z domova se pak zabývá například britská studie Přístupy k zaměstnanosti odborně kvalifikovaných uprchlíků ve Spojeném království (Attitudes to Employment of Professionally Qualified Refugees in the United Kingdom) z roku 2013. Autoři popisují potíže při snaze uprchlíků o uplatnění se ve svých původních oborech a to, že se to daří jen části z nich. Prezentují také graf z jedné starší studie, který znázorňuje vývoj morálky při hledání práce. Britští autoři nicméně upozorňují (str. 6), že dle jejich výzkumu jsou zkušenosti odborně vzdělaných uprchlíků často ještě složitější, než ukazuje křivka níže, a při hledání zaměstnání se tito uprchlíci „mnohokrát odchýlili od optimismu ke zklamání a zase zpět“.

Pokud se zaměříme i na zaměstnanost uprchlíků obecně, podle německého Institutu pro pracovní trh a výzkum povolání (IAB) se „míra zaměstnanosti uprchlíků zvyšuje s délkou pobytu“ (.pdf, str. 27). Zároveň ale tento institut upozorňuje na to, že v případě Německa pracuje 57 % zaměstnaných uprchlíků jako kvalifikovaná pracovní síla, specialisté nebo odborníci, zatímco před příchodem do země pracovalo na daných pozicích 85 % těchto lidí (str. 33). V mnoha případech tak dochází k sestupu na pracovním žebříčku. Mezinárodní středisko pro rozvoj migrační politiky (ICMPD) ve svém dokumentu z konce března 2022 uvádí (.pdf, str. 2), že vysoká motivace ukrajinských uprchlíků v kombinaci s jejich obtížnou výchozí pozicí nutí mnohé z těchto lidí nastoupit na málo placenou pracovní pozici, která vyžaduje jen nízkou kvalifikaci – a to bez ohledu na skutečnou kvalifikaci. Podle ICMPD navíc v těchto povoláních uprchlíci často „uvíznou“.

Na závěr tedy shrňme, že podle neziskové organizace REINTEGRA nastává u nezaměstnaných přibližně po půl roce fáze „zklamání, úzkosti, pesimismu a ztráty duševní rovnováhy“. V průběhu času také podle výše uvedených studií dochází ke snížení motivace uprchlíků k hledání odpovídajícího zaměstnání. Přesná časová rozmezí, kdy dochází k poklesu či nárůstu motivace, už nicméně tyto studie neuvádějí. V čase klesá i samotná pravděpodobnost, že se uprchlíkům podaří získat zaměstnání, které jejich kvalifikaci skutečně odpovídá. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Hnutí pro život je spolek, který se podle svých slov snaží „předcházet zbytečným potratům, pomáhat ženám, které se cítí být k potratům nuceny, a těm, které mají po potratu psychické potíže.“

Hnutí vyvolalo kontroverze svými vyjádřeními v souvislosti s válkou na Ukrajině, kde se ruští vojáci dopouštějí znásilnění na ukrajinských ženách. Kvůli početným případům znásilnění bylo na Ukrajině potřeba značné množství nouzové antikoncepce, která se používá po nechráněném sexuálním styku. Sbírka na nákup nouzové antikoncepce se organizovala také v České republice. 

Hnutí se v reakci na tyto sbírky vyjádřilo na svém facebooku, kde tvrdilo, že skutečným lékem pro znásilněnou ženu „není nějaká tableta, ale kvalitní psychologická pomoc.“ Taktéž zdůraznilo prevenci, kterou spatřuje v nákupu „houkadel, pepřáků nebo elektických paralyzérů." Příspěvek na svém facebooku hnutí později smazalo kvůli negativním reakcím.

12. dubna poté přišel Deník N s informací, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) spolupracuje s Hnutím pro život. Mluvčí resortu Eva Davidová tehdy uvedla, že hnutí nepatří mezi tzv. oficiální připomínková místa MPSV, se kterými ministerstvo konzultuje předlohy zákonů (.pdf). Zároveň také dodala, že se „případná spolupráce s tímto hnutím (…) odehrává stejně jako s mnoha dalšími subjekty.“ Výroky Hnutí pro život o znásilněných ženách na Ukrajině označila za „velmi nevhodné“ a MPSV se od nich distancovalo.

Ministerstvo práce a sociálních věcí také na dotaz ze 13. dubna 2022, podaný dle zákona o svobodném přístupu k informacím, uvedlo (.pdf), že s Hnutím pro život nespolupracuje. Tuto informaci zmínilo také ve své tiskové zprávě ze 13. května 2022. V ní upřesnilo (.pdf), že „nějakou formou, která ale nemusí znamenat například přímý podíl na tvorbě legislativy, spolupracuje s desítkami různých organizací“ – mezi nimi ale Hnutí pro život není.

MPSV ve zprávě také zopakovalo, že Hnutí pro život není a nebylo (.pdf) připomínkovým místem MPSV, mezi něž se řadí např. Síť pro rodinu, Národní centrum pro rodinu nebo SOS vesničky.

V samotném rozhovoru ministr Marian Jurečka nicméně zmiňuje, že Hnutí pro život má „možnost připomínkovat některé materiály,“ což je v rozporu s tvrzením tiskové zprávy (.pdf) MPSV ze 13. května. Marian Jurečka dále v rozhovoru na dotaz, zda ukončí s hnutím spolupráci, odvětil: „Já neukončuji spolupráci ani s jinými nevládními organizacemi, které jsou na opačné straně spektra.“

Z výše uvedeného vyplývá, že není zcela jasné, zda ministerstvo s Hnutím pro život spolupracuje nebo spolupracovalo, zda má možnost připomínkovat některé materiály, nebo zda s hnutím byla, nebo nebyla ukončena spolupráce. Oficiální vyjádření MPSV a vyjádření ministra Jurečky se totiž neshodují. Jelikož však Ministerstvo práce a sociálních věcí v oficiální odpovědi na žádost o stanovisko (dle zákona o svobodném přístupu k informacím) uvedlo, že s Hnutím pro život nespolupracuje, hodnotíme výrok jako pravdivý.