Spalovna nebo chceme-li, správný název je zařízení pro energetické využití odpadů, je v podstatě zařízení, které místo klasických fosilních paliv, jako je například černé uhlí v lokalitě Karviné-Barbory, používá k výrobě tepla a elektrické energie směsný komunální odpad. Výhřevnost směsného komunálního odpadu je srovnatelná s hnědým uhlím, přičemž emise, to znamená stejné množství vyrobeného tepla, které jsou vypouštěny do ovzduší, jsou mnohonásobně nižší než u klasických černouhelných či hnědouhelných tepláren.
Výhřevnost odpadů je srovnatelná s výhřevností hnědého uhlí, ale do značné míry závisí na vlastním složení odpadů - zvyšuje ji přítomnost dřeva či plastů. Emisní limity pro spalovny jsou regulovány směrnicí 76/2000 (.pdf)(str. 372-374) a jsou nastaveny přísněji než v případě hnědouhlených a černouhelných elektráren.
Moravskoslezský kraj má oproti zbytku republiky dvě obrovská specifika - tím prvním je jeho průmyslová tradice a skutečnost, že sto procent surového železa a sto procent výroby koksu v rámci České republiky, které významným způsobem přispívají k tvorbě HDP je vyrobeno právě u nás na Ostravsku a Třinecku.
Výrok Miroslava Nováka je, podle informací z Ministerstva průmyslu a obchodu a stránek společnosti NWR, pravdivý.
Průmyslová tradice je pro Moravskoslezský kraj opravdu typická (.pdf). Těžba uhlí zde byla zahájena již ve druhé polovině 18. století. První vysoká pec s využitím koksu se začala stavět roku 1830. Roku 1839 byly založeny Třinecké železárny.
Výroba železa v ČR je, podle dokumentu (.pdf, str. 145) Ministerstva průmyslu a obchodu s názvem Panorama zpracovatelského průmyslu ČR 2010 publikovaného 23. února 2012, dlouhodobě koncentrována do tří dominantních společností:- ArcelorMittal Ostrava, a.s.- Třinecké železárny, a.s.- EVRAZ VÍTKOVICE STEEL, a.s.Všechny tyto společnosti se nacházejí na území Moravskoslezského kraje.
Co se týče výroby koksu, podle informací ze stránek společnosti New World Resources koksovny nikde jinde v České republice než v Moravskoslezském kraji nefungují.
K těm klasickým zdrojům znečištění ovzduší, mezi které patří průmysl, doprava, lokální a střední topeniště přibývá nemalý vliv z polské strany.
Tento výrok označujeme jako pravdivý, neboť jej potvrzuje studie Analýza kvality ovzduší v Ostravě a legislativa v ochraně ovzduší (.pdf) vypracovaná Zdravotním ústavem v Ostravě. Na straně 25 zmíněné studie je např. uvedeno následující: "Nejvyšší úroveň znečištění ovzduší je pro PM10 a SO2 ve dnech s prouděním ze severovýchodního kvadrantuna stanici Bohumín, tedy v návětří Ostravy. Tato skutečnost potvrzuje, že úroveň znečištění ovzduší je naOstravsku v cca 10 % dnů výrazně ovlivňována zdroji emisí ze sousedního Polska."
Tam, kde nástroje máme, byť omezené, je průmysl, kdy od roku 2003 kraje v rámci zákona o integrované prevenci nařizují emisní limity jednotlivým provozovatelům velkých zdrojů.
Výrok lídra ČSSD je na základě dohledané legislativy hodnocen jako pravdivý. Miroslav Novák má na mysli § 13, odstavec 4, písm. a) zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci, v jehož rámci kraje stanovují emisní limity provozovatelům zařízení.
Nám se podařilo vykomunikovat s Ministerstvem životního prostředí možnou míru podpory ze strukturálních fondů z Operačního programu životní prostředí nám k odprášení průmyslových aglomerací v rámci Moravskoslezského kraje.
Tento výrok potvrzuje tisková zpráva "Moravskoslezský kraj rozdělí miliardy na čistší vzduch" uveřejněná na stránkách Ministerstva životního prostředí.
