Pavel Kováčik

Z pěti návrhů změn zákona o významné tržní síle se do finálního rozhodování dostaly pouze dva, přičemž jediný neúspěšný návrh neprošel o 23 hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Dva z pěti návrhů novel zákona o významné tržní síle byly projednávány ještě v předchozím volebním období. První z nich, pozměňovací návrh (.pdf, str. 4) poslance Skopala k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, byl v hlasování zamítnut, přičemž by býval potřeboval dalších 23 hlasů ke schválení. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat.

Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě schválená novela) se dostal k závěrečnému hlasování, které bylo úspěšné. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kováčik správně uvádí, že § 90 jednacího řádu obecně pojednává o prvním čtení zákona. Tzv. zkrácené schvalovací řízení se děje podle § 90 odst. 2, kde se píše, že zákon může být z iniciativy navrhovatele schválen již v prvním čtení. Tento i běžný režim spadají pod § 90, Kováčik má tedy pravdu.

Pro stávající volební období zůstává v legislativním procesu 256 právních norem. Sám předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek v těchto Otázkách (15. minuta) konstatoval, že se ve Sněmovně nestihnou projednat legislativní změny, které na první dubnové schůzi neprojdou prvním čtením.

Jak správně uvádí poslanec KSČM, mezi těmito zákony jsou návrhy z opozičních lavic (např. novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi), nechybí však ani návrhy od poslanců koaličních stran (např. novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) nebo samotné vlády.

Počet neprojednaných zákonů můžeme porovnávat vzhledem k délce mandátu s Poslaneckou sněmovnou za vlády Mirka Topolánka i Petra Nečase. Tehdy zákonodárci nedotáhli do konce celých 154, respektive 170 předložených norem.

Opoziční poslanecké návrhy jsou v tomto období vládní většinou skutečně často nepřipouštěny k projednání na plénu Sněmovny a odsouvají se dále, aniž by vůbec vstoupily do prvního čtení. Jako příklad uveďme návrhy předsedy TOP 09 Kalouska, u nějž jsme podobný výrok již ověřovali.

Přestože koalice častěji projednává vládní návrhy, do programu schůze vždy zařadí i několik norem z řady návrhů opozice. Jde ovšem o tzv. opoziční okénko, kde na základě domluvy nechá koalice projednat i několik málo návrhů z řad opozičních subjektů.

Na poslední 55. schůzi tedy poslanci hovořili například o změně zákona o Ústavním soudu z pera poslanců TOP 09 nebo o návrhu zastupitelstva Libereckého kraje. Na 54. schůzi se zase zabývali vydáním zákona proti terorismu. Celkově jde o zlomek ze všech podaných návrhů.

Návrh na zdanění církevních restitucí byl poslancům rozeslán 11. března 2016, vláda se však na postoji k zákonu nedohodla. Poprvé se měl projednávat na 47. schůzi (bod 185) Sněmovny, po uplynutí dalších devíti jednání však dosud na schváleném pořadu nebyl. Většina poslanců jej na jednání schůze zatím nezařadila, a je tak fakticky odsouván.

Předně uveďme, že zákony, které se nestihnou projednat do konce volebního období, nemůže příští Poslanecká sněmovna dále řešit. To vychází ze zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tudíž poslední příležitostí, dokdy je třeba schválit rozjednané legislativní předlohy, je konec volebního období.

Podle Ústavy České republiky (čl. 17) se volby konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. Jde tedy o měsíc dlouhé časové okno oproti datu, které bylo zvoleno před čtyřmi lety. Volby se v roce 2013 uskutečnily 25. a 26. října.

Počítejme tedy s volebním obdobím končícím v průběhu října jako s finálním bodem a s dubnem jako začátkem možného legislativního procesu (protože právě od 4. dubna bude napříště opět zasedat Poslanecká sněmovna).

Podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny platí, že je-li projednán zákon v prvním čtení, je dále poslán do výborů, které mají 60 dnů čas na jeho projednání. Poté je návrh zařazen ke druhému čtení. Upozorněme, že je to možné, probíhá-li přímo schůze a najde-li se většina, jež hlasuje pro program, který tak učiní.

Předpokládejme, že se tak stane, že jde o „ideální případ“. Okamžitě proběhne druhé čtení a následuje čtení třetí. Mezi nimi je potřeba nejméně 14 dnů podle zákona (zejména z toho důvodu, aby měli poslanci čas se zorientovat v pozměňovacích návrzích).

Po těchto 14 dnech může být návrh schválen Poslaneckou sněmovnou. Časově jsme někde na konci června. Doplňme, že výše uvedené lhůty lze zkrátit, nicméně počítejme s tím, že poslanci tak neučiní, a vycházejme z toho, že Kováčik počítá tzv. „na jistotu“, aby to vyšlo i v nejvíce komplikované variantě.

Zákon je po projednání Poslaneckou sněmovnou poslán do Senátu, který má 30 dnů na projednání. Jsme tedy na konci července. Řekněme, že Senát poslancům zákon vrátí s pozměňovacími návrhy či jej zamítne. Vrátí se tedy na stůl poslancům, kteří jej projednají na nejbližší schůzi (ale nejdříve 10 dnů od doručení usnesení ze Senátu, jež o tom informuje).

Nyní jsme tedy v srpnu. Schválí-li poslanci opět zákon, jde na stůl prezidentovi. Ten má 15 dnů na to, aby se rozhodl, zda zákon podepíše, nebo jej vrátí vetem opět a naposledy do Poslanecké sněmovny. Miloš Zeman tak učiní v tomto hypotetickém případě a Sněmovna hlasuje o vetovaném zákonu v září 2017.

Kováčik má tedy pravdu. Procedury a lhůty vycházejí tak, že dubnová schůze je poslední, jež poslancům dává jistotu, že mohou zákon v prvním čtení ještě protlačit do konce období. Upozorňujeme, že šlo o hypotetický příklad. Nepočítáme jednak s možným zkrácením lhůt, ale ani s přesnými termíny jednání Poslanecké sněmovny (a parlamentními prázdninami), které mohou vše znovu natáhnout. Navíc půjde o období volební kampaně, jež může jednání komplikovat.

Cechovní normy jsou inspirovány bývalými Československými státními normami a přináší způsob jak kontrolovat kvalitu potravin prodávaných českými výrobci. Potravinářská komora zřídila pro přípravu cechovních norem internetový server cechovninormy.cz, na kterém se do procesu tvorby těchto norem může připojit i nejširší veřejnost. V této době je schváleno zhruba 100 cechovních norem pro výrobky z různých odvětví. Mezi ně patří třeba Bramborák s uzeným masem, který musí mít ve složení nejméně 63 % brambor, 12 % uzeného masa, pšeničnou mouku, vejce, česnek, majoránku a na smažení řepkový olej.

Tendence slučovat dozorové orgány se objevovaly v roce 2013 za vlády Petra Nečase. Tehdejší ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) konkrétně prosazoval slučování Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Státní veterinární správy do jedné dozorové instituce. Tento krok schválila vláda, která v usnesení z 2. května 2013 ukládá ministru zemědělství úkol provést sjednocení těchto dvou orgánů.

S předčasným koncem vlády Petra Nečase v červnu 2013 však skončily i snahy o toto sjednocení – nový ministr zemědělství Miroslav Toman v srpnu slučování zastavil.

Slučováním, které legislativním procesem úspěšně prošlo, bylo převedení práv a závazků Státní rostlinolékařské správy na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, k čemuž došlo pomocí zákona č. 279/2013 Sb., vyhlášeného 10. 9. 2013.

Rozpočet kapitoly, pod níž spadá Státní zemědělská a potravinářská inspekce, se v posledních pěti letech vyvíjel takto:

2010 - 339 953 tis. Kč

2011 - 307 151 tis. Kč

2012 - 300 798 tis. Kč

2013 - 307 292 tis. Kč

2014 - 321 260 tis. Kč

V rozpočtu na rok 2015 pak dochází k dalšímu nárůstu výdajů organizačních složek státu, přičemž webové stránky Ministerstva zemědělství uvádějí jako primární důvod tohoto nárůstu navýšení výdajů zejména právě pro dozorové orgány - Státní veterinární správu a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci - z důvodu požadavku na zvýšení počtu kontrol a následné zvýšení ochrany spotřebitelů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, kontrolní orgány v letech zbržděné ekonomiky měly k dispozici méně peněz na svou činnost, nehodnotíme ovšem, že by snad pravice neměla vůli k jakékoli kontrole v dané oblasti.

Vláda 18. ledna 2016 schválila návrh novely zákona č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství. Ačkoliv návrh ještě nemá zaručené přijetí, je pravdou, že příprava novely je v konečné fázi. Marian Jurečka jakožto ministr zemědělství na konci ledna předsedovi vlády zaslal (.doc) její konečné znění, a novela je tak připravena k projednávání v parlamentu.

Pančováním vína se rozumí jeho falšování, které novela specifikuje v paragrafu 3, odstavci 2. Falšování, popsané například jako přidávání vody, alkoholu, nebo nedovolených prostředků k ošetřování vína, v novele nově spadá pod sankci 50 milionů Kč - oproti původní verzi zákona, kde byla maximální výše sankce 5 milionů (§ 39, odstavec 7). Krom falšování pod novou maximální sankci spadá například nesprávné označení výrobku (§ 16, odstavec 16).

Výrok je hodnocen jako nepravdivý na základě analýzy schvalování novel zákona o DPH od roku 2002. Není pravdou, že KSČM při každé příležitosti navrhovala maximální snížení DPH na základní potraviny, ve skutečnosti tak ve dvou případech neučinila - v letech 2012 a 2014.

Jelikož soustava daní v členských zemích EU podléhá do určité míry unijní legislativě, je nejprve nezbytné podotknout, že podle evropské směrnice o dani z přidané hodnoty (.pdf, str. 24) nemůže být snížená sazba DPH (která by se vztahovala například na "základní potraviny") nižší než 5 %. DPH se v ČR měnila od roku 2000 několikrát, v roce 2004 (5 % snížená, 19 % základní sazba); 2008 (9 % snížená, 19 % základní sazba); 2010 (10 % snížená, 20 % základní sazba); 2012 (14 % snížená, 20 % základní sazba); 2013 (15 % snížená, 21 % základní sazba) a 2015 (15 % a 10 % dvě snížené sazby, 21 % základní).

Pokud se podíváme na návrhy, které měli poslanci KSČM k návrhům zákonů, měnící tyto sazby, zjistíme, že:

V roce 2004 byl schválen zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ten sice neznamenal zvýšení sazeb, naopak, základní sazba poklesla z 22 na 19 %, v rámci implementace evropské legislativy však bylo nutné přesunout některé položky se snížené do základní sazby. Pozornost vzbudila zejména změna u stravovacích a ubytovacích služeb. Návrh, který předkládal tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, čelil zejména kritice tehdy opoziční ODS, růst nepřímých daní ale kritizoval také poslanec KSČM Jiří Dolejš. Pozměňovací návrh však nepadnul, nicméně potraviny ani nemohly být nižší sazbou zatíženy.

Ve třetím čtení pak poslankyně KSČM Zuzka Rujbrová upozornila na petici, ve které petenti vyjadřují nesouhlas se zvýšením daně z přidané hodnoty z 5 na 19 % u hoteliérské a restaurační činnosti. Ani z její strany však nepadnul pozměňovací návrh. Nutno dodat, že podle tehdejších pravidel EU tyto služby do zvýšené sazby zařazeny být musely.

V roce 2007 byla změna DPH součástí tzv. zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, kde se kromě zvýšení snížené sazby z 5 na 9 % schvalovaly změny u řady dalších daní a k tomu také směřovala velká část vystoupení na plénu i pozměňovacích návrhů. K DPH se vztahoval návrh komunistického poslance Petra Braného (.pdf, strana 40), kde navrhuje zrušit plánované zvýšení snížené sazby daně.

I v roce 2009 byl návrh na zvýšení DPH (o 1 procentní bod u obou sazeb) součástí balíku změn. Ten byl navíc na žádnost vlády projednáván ve zrychleném řízení tzv. ve stavu legislativní nouze. I zde navrhla komunistická poslankyně Miloslava Vostrá (.pdf, strana 3) zrušit část novely, která mění zákon o dani z přidané hodnoty.

Ve volebním období 2010-2013 se DPH měnilo dvakrát. Nejprve v roce 2011 prošel návrh, který sníženou sazbu zvýšil z 10 na 14 % s tím, že v roce 2013 se má DPH sjednodit na jediné sazbě ve výši 17,5 %.

Během tohoto projednávání v září 2011 předložil poslanec KSČM Jiří Dolejš pozměňovací návrh (.pdf, str. 8), který sníženou sazbu DPH stanovoval na 5 %. Šlo by tedy o snížení DPH na potraviny o 5 procentních bodů (tehdejší sazba byla 10 %).

Další změna u DPH byla schválena na konci roku 2012, když se upravily sazby na 15 a 21 %, zavedena byla také tzv. solidární přirážka u daně z příjmu fyzických osob. Pozměňovacích návrhů byla v tomto případě načtena celá řada, žádný však nepřišel z klubu KSČM. Zde tedy komunisté nevyužili příležitost, aby sami snížení DPH na základní potraviny navrhli.

V aktuálním volebním období se DPH měnilo zatím jednou. Vláda prosadila zavedení 2. snížené sazby ve výši 10 %. Během projednávání navrhl poslanec KSČM Dolejš, aby byla zavedena jediná snížená sazba a to právě ve výši 10 %. Tento návrh by znamenal snížení snížené sazby z tehdy platných 15 % o 5 procentních bodů a dotknul by se tak i základních potravin, které do druhé snížené sazby zahrnuty nebyly (je tam nenahraditelná dětská výživa, léky a knihy). Nešlo ovšem o maximální možné snížení.

Výrok je z několika důvodů hodnocen jako neověřitelný.

Soutěž "Poznej Klasu" probíhala v Královehradeckém kraji pod záštitou poslankyně Soni Markové z KSČM v roce 2007. Krátkou zmínku o soutěži obsahují webové stránky KSČM. Výsledky soutěže byly publikovány online a podle zdroje Státního zemědělského intervenčního fondu soutěž vyhrála Základní škola Opočno a Základní škola Rokytnice (.pdf, str. 1). Přihlásilo se celkem 11 škol a jejích 500 žáků.

Z principu není možné ověřit, zda rodiče hodnotili projekt pozitivně, už vůbec pak nelze říci, zda opravdu podle značky Klasa nakupovali. Ikdyby bylo možné získat čísla prodejnosti výrobků Klasa, nelze bez dalšího kauzálně spojit nárůst jejich prodeje s jednorázovou akcí pro školy v Královehradeckém kraji. Co se nákladů soutěže týče, rovněž nejde o údaje z veřejných zdrojů dostupné. Kromě ceny výhercům zahrnovaly také odměnu pro účastníky soutěže. Účastníci byli odměněni knihami, propagačními materiály s logem značky Klasa a potravinářskými výrobky. Obě vítězné základní školy pak vyhrály výlet v hodnotě 5000 korun (.pdf, str. 1). Další, například administrativní či logistické náklady, však nejsou veřejně k dispozici.