Petr Bendl

Na základě informací z portálu EUR-Lex hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

V roce 1999 byla skutečně vydána směrnice Rady 1999/74/ES, která stanovila minimální požadavky na ochranu nosnic v EU a od 1. ledna 2012 zakázala chov nosnic v jiných než tzv. „obohacených klecích“.

Podle článku č. 36 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) (.pdf) lze ve výjimečných případech omezit dovoz určitých produktů v momentě případného ohrožení zdraví osob.

"Články 34 a 35 nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu odůvodněné veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy."

Článek 116 SFEU se vyjadřuje k případu, kdyby došlo k porušení pravidel jednotného trhu. "Zjistí-li Komise, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu a vyvolávají narušení, které je nutno odstranit, poradí se s danými členskými státy.
Nevedou-li tyto porady k odstranění takové nerovnováhy, přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem za tímto účelem potřebné směrnice. Mohou být přijata jakákoli jiná vhodná opatření uvedená ve Smlouvách."
Článek 260 SFEU se vyjadřuje konkrétněji k finančním sankcím. „Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, je tento stát povinen přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie. Má-li Komise za to, že dotyčný členský stát nepřijal opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora Evropské unie, může předložit věc Soudnímu dvoru Evropské unie poté, co poskytla tomuto státu příležitost se vyjádřit. Navrhne paušální částku nebo penále, jež je dotyčný členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem.Shledá-li Soudní dvůr Evropské unie, že dotyčný členský stát nevyhověl jeho rozsudku, může mu uložit zaplacení paušální částky nebo penále.“

Výrok nelze jednoznačně posoudit. Jak je specifikováno výše, stát MÁ možnost omezit dovoz z důvodů (mimo jiné) ochrany zdraví. Kyselina mravenčí, která se našla v polských výrobcích prodávaných na českém trhu, není v ČR povolena jako konzervační prostředek potravin určených pro lidskou spotřebu. Případné rozhodnutí ČR omezit dovoz těchto výrobků z důvodu ochrany zdraví obyvatel by ale mohlo být napadnuto Polskem a v řízení by teoreticky mohlo dojít k rozhodnutí, že ČR porušila zásady volného trhu a omezení bylo neodůvodněné. Záleželo by na konkrétním posouzení škodlivosti kyseliny mravenčí. Potravinové normy nejsou v rámci EU 100% sjednoceny, a nemůžeme tedy zcela jednoznačně posoudit, jak velké by bylo riziko sankcí v případě omezení dovozu konkrétních polských výrobků.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat informaci, která by potvrzovala vstup v platnost nových legislativ, týkající se velikosti textu a informací uváděných na štítcích potravin v ČR. Činíme tak i přesto, že se prokázalo vydání nařízení EU o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, z toho důvodu že jeho zavedení je povinné až od 13. prosince 2014, u většiny jeho ustanovení, kromě požadavků na mleté maso, jejichž zavedení je povinné od 1. ledna 2014

Podle informačního centra bezpečnosti potravin (ICBP), které je součástí odboru bezpečnosti potravin ministerstva zemědělství, bylo 22. listopadu 2011 zveřejněno Nařízení 1169/2011/EU (.pdf), o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, přičemž jeho zavedení je povinné od 13. prosince 2014 (u většiny ustanovení, kromě požadavků na mleté maso a požadavků nutričního značení). Účinnost většiny ustanovení se však odkládá o 3 roky. Stránky ICBP pak poskytují poměrně přehledné informace o hlavních bodech tohoto nařízení a o datech jejich povinného zavedení.

Internetový portál agronavigator.cz pak přináší poměrně podrobný výčet požadavků nového nařízení k informacím na obalech potravin, mezi kterými jsou jak jasné požadavky na velikost a tedy i čitelnost textu, tak i povinná nutriční deklarace či nutnost uvedení země původu (country of origin labelling = COOL), zákaz uvádění zavádějících informací, nebo nutnost uvádění přítomných alergenů.

V rámci jednání schůze Vlády ČR dne 18. ledna 2012 se projednávalo průběžné vyhodnocení výsledků tzv. Strategie bezpečnosti potravin a výživy na období let 2010-2013 (.pdf). Zda se další jednání dotýkala bezpečnosti či kvality potravin není z dokumentů přístupných z webu úřadu Vlády ČR zřejmé. Nelze proto ověřit, jestli ministr Bendl debatu na jednání české vlády otevřel.

Co se týče návštěvy premiéra Petra Nečase v Polsku, webové stránky české vlády o ní neinformují. Polské ministerstvo zahraničních věcí ani kancelář premiéra Tuska se o zahraniční cestě premiéra Nečase nezmiňují. Vyjma prohlášení Petra Bendla v pořadu OVM a citace jeho slov v tiskovém prohlášení ministerstva zemědělství, které následně převzala česká ambasáda ve Varšavě, neexistuje jiný zdroj, který by tuto informaci potvrzoval.

Na základě informací zveřejněných 13. dubna 2012 Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí označujeme tento výrok jako pravdivý.

SZIP skutečně nařídila společnosti MAKRO Cash & Carry ČR, s.r.o., stažení balených kvašených okurek a kysaného zelí, které pocházejí od polského výrobce. Důvodem byl obsah kyseliny mravenčí, která není pro konzervaci potravin určených k lidské spotřebě povolena. Kyselina mravenčí je například užívána pro konzervaci krmiv pro hospodářská zvířata.

Chráněné označení původu (v češtině se zkratkou CHOP, v angličtině PDO - protected designation of origin) je skutečně možno udělit pouze zemědělským výrobkům a potravinám, které jsou vyrobeny, zpracovány a připravovány na daném zeměpisném území za užití uznaného know-how.

Definici PDO v anglickém znění lze nalézt v Nařízení Rady (ES) č. 510/2006, v článku 2 odst. 1 a).

Pro ČR je CHOP ukotveno v zákoně č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele, v paragrafu 2 odst. a): " Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) označením původu název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení."

Chráněné označení původu se tedy od chráněného zeměpisného označení liší v tom, že v prvním případě se všechny fáze musí odehrávat na daném území, ve druhém potom musí být některé (minimálně jedna) fáze výroby (prvotní výroba nebo zpracování nebo příprava) produktu na daném, geograficky vymezeném území (některé fáze mohou tedy probíhat na území jiném). Při udělování označení CHOP se tedy vyžaduje mnohem striktnější vazba na dané území než u označení CHZO.

Takto rozdíly mezi těmito dvěma označeními udává na svých stránkách také Úřad průmyslového vlastnictví.

Chráněné zeměpisné označení (v češtině se zkratkou CHZO, v angličtině PGI - protected geographical indication) je skutečně možno udělit pouze zemědělským výrobkům a potravinám, které jsou vyrobeny nebo zpracovány nebo připravovány na daném zeměpisném území.

Definici PGI v anglickém znění lze nalézt v Nařízení Rady (ES) č. 510/2006, v článku 2 odst. 1 b).

Pro ČR je CHZO ukotveno v zákoně č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele, v paragrafu 2 odst. b): " Pro účely tohoto zákona se rozumí: b) zeměpisným označením název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování anebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území."

Důležité je v této definici slůvko " nebo ". Chráněné zeměpisné označení se od chráněného označení původu liší v tom, že v prvním případě musí být některé (minimálně jedna) fáze výroby (prvotní výroba nebo zpracování nebo příprava) produktu na daném geograficky vymezeném území (některé fáze mohou tedy probíhat na území jiném), ve druhém případě se všechny fáze musí odehrávat na daném území. Při udělování označení CHOP se tedy vyžaduje mnohem striktnější vazba na dané území než u označení CHZO.

Takto rozdíly mezi těmito dvěma označeními udává na svých stránkách také Úřad průmyslového vlastnictví.

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý.

Ministr Bendl ve svém výroku užívá slovní spojení "jsme dneska". Lze se tedy domnívat, že operuje s "nejnovějšími" statistickými údaji. Ty lze dohledat na stránkách jeho rezortu pod názvem "Komoditní karta Vepřové maso březen 2012" (.docx). Nejaktuálnější data se vztahují k měsíci lednu. Můžeme je však porovnat i s celým předešlým rokem 2011. Je také nutné zdůraznit, že všechna tato čísla jsou pouze odhady Českého statistického úřadu, ministerstva zemědělství, orgánů celní správy atd.

Pro měsíc leden platí, že se celkový podíl domácí výroby vepřového masa v České republice k jeho celkové spotřebě rovná 60,68 % (údaje o celkové spotřebě vycházejí ze vzorce: výroba 18 200 tun masa mínus vývoz 2 720 tun masa plus dovoz 14 510 tun masa, následně je vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Pro rok 2011 je v ČR celkový podíl domácí výroby vepřového masa k jeho celkové spotřebě 59,15 % (vychází ze stejné metodiky: výroba 251 000 tun masa mínus vývoz 39 446 tun masa plus dovoz 212 817 tun masa, následně je opět vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Na závěr je nutné zdůraznit, že tento výrok do jisté míry diváka mate, neboť vyvolává dojem, že se vepřové maso vyrobené v ČR se na jejím území skutečně spotřebuje. Pokud však u údajů odečteme vývoz zjistíme, že skutečný podíl vepřového masa vyrobeného v Česku vzhledem k celkové spotřebě tohoto produktu na našem trhu v lednu je 51,61 % a v roce 2011 činil 50,87 %.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý.

Hodnocení je provedeno stejným způsobem jako u výroku vztaženého na Českou republiku. Avšak je zde nutné zmínit, že nejnovější dohledatelné údaje pro Slovensko jsou pro rok 2010 (ty jsou však potvrzeny a úplné). Zdrojem je v tomto případě Evropský statistický úřad (u České republiky údaje chybí) či Výskumný ústav ekonomiky poľnohospodárstva a potravinárstva Bratislavě (.pdf).

V případě Slovenska tedy pro rok 2010 platí, že se celkový podíl výroby vepřového masa k jeho celkové spotřebě rovná 52%.

Vzhledem k dalšímu poklesu výroby v roce 2011 (ten je na stránkách Statistického úřadu SR dohledatelný - nepodařilo se však nalézt údaje o spotřebě, importu či exportu vepřového masa), lze dále předpokládat, že se sledované údaje podílu drží skutečně kolem 50%.

Tak jako v případě Česka je však samozřejmě číslo skutečného podílu slovenské výroby na domácí spotřebě nižší. Po odečtení exportu činí pouhých 35,71 %.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě údajů ČSÚ.

Analýza ČSÚ (.pdf) uvádí, že vývoz České republiky v oblasti zemědělských a potravinářských produktů stoupá. Zatímco v roce 2005 a 2006 představoval vývoz těchto komodit 78,5 mld. korun, za rok 2007 činil 96,9 mld., za rok 2008 106,9 mld., v roce 2009 101,7 mld. a konečně v roce 2010 se již jednalo o celkový objem v hodnotě 105,4 mld. Tato čísla nemusí vyjadřovat nic o rostoucích či klesajících hodnotách u jednotlivých komodit, ale každopádně celkově potvrzují slova ministra Bendla.