Petr Fiala

Podle dat OECD jsou čeští učitelé (pokud nerozdělujeme na úroveň, na které učí), mírně starší než je věkový průměr zemí. Nejedná se tedy o jeden z nejstarších učitelských sborů.

V roce 2016 ve své ročence o vzdělání „Education at a glance 2016“ OECD obecně přiznává stárnutí pedagogického sboru napříč nejen členskými zeměmi. O České republice při výčtu nejextrémnějších případů nezmiňuje (. pdf, s.442). Naopak v dokumentu (.pdf, str. 4) komentujícím výsledky za Českou republiku se píše: „Čeští učitelé jsou mírně starší než je průměr zemí napříč OECD. Je zde menší množství učitelů pod 30 let, větší množství učitelů v primárním a sekundárním školství starších 40 let, což odpovídá průměru OECD. Učitelé ve vyšším sekundárním školství jsou starší než ti na základním a nižším sekundárním - a 47 % je starších 50 let. Naopak průměrem OECD na vyšším sekundárním školství je 8 % učitelů pod 30 let a jen 38 % starších 50 let.“

Pokud se podíváme na dostupná data, v posledním šetření TALIS2013 Česká republika skončila s průměrným věkem učitele na druhém stupni školy 44,2 roku, tedy jen lehce přesahuje průměr OECD 44 roků.

Data OECD od roku 2010 (odkdy jsou data zveřejněna) ukazují za všechny úrovně vzdělávání dva trendy - v prvním trendu po počátečním sestupu roste pomalu počet učitelů ve věkové skupině 50 roků a víc, kdy v roce 2014 do této skupiny spadalo 38,4 % učitelů.

Graf 1: Počty učitelů nad 50 let věku v %

Zdroj: OECD

Na druhou stranu je zajímavý trend růstu počtu učitelů, kteří nedosáhli 40 let věku, tato skupina v roce 2014 činila přibližně 30 % z celkového počtu učitelů jak ukazuje tabulka 2.

Tabulka 2: Počty učitelů pod 40 let věku z celkového počtu

Zdroj: OECD

Roste tedy počet učitelů, kteří dosáhli věku 50 a více let, a tedy opravdu pedagogický sbor pomalu stárne, zároveň ale není pravdou, že by náš pedagogický sbor byl jeden z nejstarších, spíše se pohybuje těsně nad věkovým průměrem OECD.

Vládní zvyšování platů obsahovalo dvě složky - jak tarifní navýšení o 6 %, tak netarifní o 2 %, které mělo být vyplácené učitelům ve formě odměn. Rovněž proběhlo navýšení u nepedagogických pracovníků. Všem byla zvýšena tarifní složka o stejné procento, netarifní složka se snižovala výrazně méně, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Záměr ministryně Valachové na zvýšení platů učitelů o 8 % byl představen 19. července minulého roku a vláda ho schválila na svém jednaní v srpnu téhož roku. Ministryně si v něm kladla za cíl zvýšení platu učitelům už po dvou letech praxe a ne až po šesti, jak tomu bylo doposud. Tento záměr byl taktéž schválen a platy učitelů i s dvouletou praxí byly skutečně tarifně navýšeny, avšak jen o 6 % ze zmiňovaných 8 %.

Zbylá 2 % měla být vyplácena od listopadu minulého roku ve formě odměn, tedy jako nadtarifní zvýšení platu, jež mají dorovnat ředitelé škol ze svých rozpočtů. Nepedagogičtí pracovníci pak pocítili zvýšení platů o 4 % v tarifní složce a další procento mohli získat na osobním ohodnocení.

Kariérní řád obsažený v novele zákona o pedagogických pracovnících je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně. Již během projednávání na vládě k němu padlo množství zásadních připomínek ze stran dotčených institucí a krajů.

Kariérní řád neboli systém má podpořit celoživotní profesní rozvoj učitelů a propojit ho se systémem odměňování. Podle nového § 29a (.pdf, str. 12) má každý kariérní stupeň řádu požadavky na profesní kompetence. Tyto upřesní prováděcí předpis MŠMT, mají však reflektovat např. profesní znalosti, plánování výuky, vytváření pozitivního prostředí ve škole, hodnocení výsledků učení žáků a komunikaci a spolupráci s rodiči a kolegy. Podmínkou postupu do vyššího kariérního stupně sice není přímo naplnění některé z těchto kvalit, nicméně podmínkou je atestační řízení (§ 29g), kde se právě ověřuje dosažení těchto profesních kompetencí.

Na základě hodnotícího pohovoru, hodnocení výsledků ze strany ředitele školy a tzv. uvádějícího učitele (resp. pro vyšší stupeň pak České školní inspekce) je po uplynutí adaptačního období vyhodnoceno nejen to, zda splňuje formální podmínky pro přestup do vyššího stupně, ale také to, zda učitel dosahuje kvalit předepsaných zákonem doplněným o vyhlášku ministerstva spravedlnosti. Zákon je v současné chvíli v Poslanecké sněmovně, prováděcí předpis tedy doposud neexistuje.

Fiala má pravdu v tom, že motivační stupnici řád neobsahuje. Nicméně kvalita vyučujících a jejich postupů je reflektována v atestačním řízení, které učitelé absolvují pro postup do vyšší kariérní třídy pedagogů. Kvalitativní stránka je tedy při působení a kariérním postupu zohledňována, přestože přímo motivační platová stupnice chybí, což činí výrok zavádějícím.

Petr Fiala zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ve vládě Petra Nečase v období od května 2012 do července 2013. Začátkem února 2013 představil ministr Fiala program2X5 kroků ke zkvalitnění školství (.pdf).

Jedním z první pětice kroků, které se týkají předškolního vzdělávání i základního a středního školství je „snížit administrativní zátěž ředitelů škol prostřednictvím revize podzákonných norem“. Podle tiskové zprávy MŠMT, jež o spuštění programu informuje, došlo na začátku roku 2013 k zahájení prací na analýze, která měla vést k odstranění duplicit a zpřehlednění podzákonných norem, jimiž se školy řídí.

V tiskové zprávě z 29. 1. 2013 MŠMT informuje o tom, že proběhlo první jednání resortní pracovní skupiny, která se má zabývat snižováním administrativní zátěže škol a školských zařízení. Tuto skupinu zřídil tehdejší první náměstek ministra školství Nantl v souladu s procesem debyrokratizace resortu, již zahájil ministr Fiala. Členy resortní pracovní skupiny byli zástupci ministra školství, zástupci krajů, Česká školní inspekce (ČŠI), Národní ústav pro vzdělávání (NÚV), zástupci Magistrátu hl. m. Prahy a zástupci Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT).

Ve výše zmíněné tiskové zprávě se lze také dočíst, že výsledky pracovní skupiny budou do jednotlivých šetření promítnuty v roce 2014. Ve veřejných zdrojích však nelze dohledat výsledky práce na snižování administrativní zátěže škol a školských zařízení, což pravděpodobně souvisí mimo jiné s demisí Nečasovy vlády (a tedy i ministra Fialy) v létě 2013.

Vzhledem k tomu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Andrej Babiš skutečně může z role člena vlády spolurozhodovat o dotacích a zakázkách, ať už přímo, nebo nepřímo. Fiala ve výroku popisuje, že tato možnost existuje a že je nežádoucí. V rámci hodnocení nezkoumáme, zda ministr financí ovlivňuje svým chování tendry či různé nastavení dotací, sledujeme pouze, zda jej k tomu jeho kompetence vybavují.

Samotné ministerstvo financí nemá možnost ovlivnit dotační proces, o výběru dotovaných subjektů nerozhoduje. Působnost má stanovenou jako platební, certifikační a auditní orgán.

Jakožto člen vlády má ale Andrej Babiš možnosti větší. Vezmeme za vzor koncern Agrofert, který pobírá dotace na zemědělské pozemky poskytované Státním zemědělským intervenčním fondem (prostředky EU a státu). Celkový objem dotací v roce 2015 (.pdf - str. 59) dosáhl 1,47 miliardy (jde o dotace provozní i investiční - nárokové i nenárokové).

Vláda, ve které Andrej Babiš zasedá, nařízením stanovuje podmínky a způsob čerpání těchto zdrojů. Naskýtá se tedy možnost při vyjednávání „korigovat“ podmínky poskytování dotace tak, aby byly výhodnější pro určité společnosti.

Aktuální nastavení bylo schváleno 16. března 2015 a všichni přítomní členové vlády hlasovali pro. Zda mezi nimi byl i Babiš, není možné ze záznamu určit (.doc., bod 17). Ten totiž hlasování po jménech neukazuje.

Též v oblasti veřejných zakázek je možnost, že se Andrej Babiš vyskytne ve střetu zájmů. Samo ministerstvo totiž může vypisovat veřejné zakázky a stejně tak mohou i společnosti, které ministerstvo financuje.

Byla medializována např. veřejná zakázka společnosti ČEPRO, která spadá pod ministerstvo financí. Společnosti Agrofertu v uvedené zakázce získaly 87% podíl na dodávkách paliv, tedy dvojnásobek než před nástupem Andreje Babiše do role ministra.

Dodejme však, že v rámci veřejných zakázek bývá jako kritérium úspěšnosti hodnocena cena. Zde je tak prostor člena vlády na ovlivnění zúžen. Stejně tak je v tomto konkrétním případě na místě upozornit, že v zemi neexistuje srovnatelný výrobce bionafty.

Je samozřejmě otázkou, jak velký vliv má ministr financí na zadávání veřejných zakázek u těchto „podřízených“ subjektů. V případě společností, ve kterých má ministerstvo nad 50 % podílu, ale přímo určuje personální složení řídících orgánů (dozorčí rada, představenstvo, apod.). Může tedy vykonávat svůj vliv nepřímo.

Andrej Babiš veřejně deklaroval, že v případě svého střetu zájmů ve vládě se bude u jednotlivých bodů zdržovat hlasování. V rámci hodnocení jednoho z výroků exministra Dienstbiera jsme spočítali, že v období od nástupu do vlády do 7. prosince 2015 se Babiš na vládě zdržel hlasování (resp. sám se označil, že je ve střetu zájmů) celkem 17krát.

Dodejme, že tak učinil např. u státní podpory pro biopaliva, ze které jistý profit bude mít i on sám jako majitel holdingu, jenž se pohybuje v zemědělství. Byť se v hlasování na vládě zdržel a v Parlamentu za něj návrh obhajoval ministr Jurečka, byl to úřad Babiše, který návrh připravil.

Ministr Babiš potvrdil, že by v rámci systému EET zavedl některé dílčí úpravy, byť dříve zastával názor, aby bylo výjimek co nejméně.

V živém vstupu v Událostech České televize 23. listopadu Babiš oznámil, že dostal dopis od 89leté důchodkyně z Kladna, která má prý nízké tržby a nemá ve svém obchodě internet. Stejný příklad zmínil také na tiskové konferenci (ČT24) ministerstva financí k možným výjimkám z EET.

Na základě tohoto podnětu, jak ministr Babiš uvedl, se rozhodl dát možnost uplatnit paušální daň podnikatelům s tržbami do 250 tisíc korun ročně. Ti by tedy zavádět EET nemuseli. To však až po domluvě s finančním úřadem, v platných pravidlech se EET vztahuje i na ně.

Babiš tedy navrhl změny vůči těmto drobným podnikatelům, není ovšem pravdou, že by shodil či označil za „blbost“ celý projekt EET. Ve stejném vystoupení uvedl, že těchto lidí se první vlna (od 1. 12.) nedotkne a vše běží podle plánu.

Dodejme, že další Babišem avizované změny se mají týkat e-shopů.

Na základě konsolidovaných výsledků holdingu Agrofert, kde je Andrej Babiš jediným akcionářem, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Andrej Babiš je ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky od ledna 2014, bereme tedy v úvahu hospodářský výsledek za roky 2014 a 2015; výsledek za rok 2016 ještě není k dispozici. V těchto letech firma dosáhla zisku 6, respektive 8,6 miliardy korun. V kontextu předchozích let se jedná o podobné výsledky jako například v letech 2011 a 2012, tedy ještě před volebním úspěchem hnutí ANO.

(částky v tisících Kč)

RokHospodářský výsledekPřijaté dotaceZaplacená daň 20063 798 718297 872699 085 20073 712 397432 1931 218 393 20084 429 753639 9462 063 870 20093 729 512713 1821 029 614 20105 969 598595 089941 782 20118 676 717619 4802 049 912 20126 031 167955 2651 783 589 20135 612 9011 127 0161 534 066 20146 142 8981 653 7631 505 829 20158 614 4991 467 1942 011 243 Celkem56 718 1608 501 00014 837 383

Zdroj dat: Konsolidované výroční zprávy holdingu Agrofert za roky 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015

Novela zákona o střetu zájmů je obecně platná a vztahuje se na poměrně širokou škálu veřejných funkcionářů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Původní zákon 159/2006 Sb. o střetu zájmů v § 2 odst. 1 definuje veřejného funkcionáře. Tím je například:

a) poslanec,

b) senátor,

c) člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy,

d) předseda a inspektor Úřadu pro ochranu osobních údajů,

e) předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

f) člen Rady Českého telekomunikačního úřadu,

g) předseda Energetického regulačního úřadu,

h) člen bankovní rady České národní banky,

a další.

Novela zákona o střetu zájmů pak hovoří o veřejném funkcionáři jako o celém souboru definovaných osob. Tato novela bývá označována jako „lex Babiš“ s tím, že je namířena proti současnému ministrovi financí Andreji Babišovi.

Diskutované byly především dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich podal poslanec Jan Chvojka a týká se omezení vrcholných veřejných funkcionářů (členů vlády a vedoucích dalších ústředních správních úřadů) ve vztahu k obchodním korporacím.

Druhý pozměňovací návrh podal poslanec Martin Plíšek. Tento zakazuje členům vlády a vedoucím jiného ústředního správního orgánu být ovládající osobou podnikající právnické osoby.

Zákon je ale platný pro všechny budoucí členy vlády, a tedy není určen pro jednu osobu, ale je obecně platný.

Novela zákona o střetu zájmů pak například přidává do § 3 nový odstavec 1, podle kterého je „veřejný funkcionář povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu.“
Toto ustanovení pak platí pro všechny veřejné funkcionáře bez ohledu na to, zda se jedná o poslance, členy vlády či například členy bankovní rady ČNB.

Poslední listopadový týden poslanci schválilinovelu zákona o střetu zájmů, tzv. lex Babiš, poprvé o něm hlasovali už 15. září, senátoři však návrh vrátili s pozměňovacími návrhy, které zákon ještě více zpřísňují. Poslaneckou sněmovnou prošla právě senátní verze návrhu. Jeho součástí je omezení vlastnictví médií veřejnými funkcionáři. Společnosti, které alespoň ze čtvrtiny vlastní člen vlády, se nesmějí ucházet o veřejné zakázky, nebudou mít nárok ani na nenárokové dotace či pobídky

Andrej Babiš, majitel skupiny Agrofert, sdružující více než 250 subjektů, včetně mediální divize, pod kterou spadá např. mediální dům Mafra, hudební televize Óčko nebo Rádio Impuls. Podle novely tedy nebude moci tyto média vlastnit a být současně členem vlády. Vlastnictví jeho firem mu zůstane, ty se však nebudou moci ucházet o veřejné zakázky a veřejné dotace, pokud bude současně ministrem (předsedou vlády).

Podle výroční zprávy (.pdf - str. 59) skupiny Agrofert za rok 2015 získal koncern celkem 1,47 miliardy dotací (jde o dotace provozní i investiční - nárokové i nenárokové). O všechny by potenciálně Babiš nepřišel, nárokových dotací se novela netýká.

Novela se týká také poslance Tomia Okamury, vlastnícího společnost Mebius s.r.o., vydávající tištěný Pivní magazín. To je v porovnání s Andrejem Babišem ovšem marginální.

Zákon ale nepamatuje na internetová média, tzn. že senátor Ivo Valenta, spoluvlastnící server Parlamentní listy se svého podílu nebude muset vzdát. Zda se bude muset vzdát se regionálního listu Dobrý den s kurýrem, jehož je Valentova skupina Synot akcionářem, je otázkou. Formálně je skupina Synot W, která list vlastní, ovládána matkou WCV WORLD CAPITAL VENTURES CYPRUS LIMITED z Kypru.

Je tedy zřejmé, že Babiš bude novelou zákona postižen skutečně nejvíc, ostatní případy jsou neporovnatelné.

ODS několikrát ústy své předsedy Petra Fialy skutečně zmínila záměr zabránit vzniku levicových krajských koalic ve složení ČSSD a KSČM a také kopírování vládní koalice na krajské úrovni.

Oba cíle Fiala zmínil při zahájení závěrečné fáze předvolební kampaně pro letošní krajské volby v září 2016, kdy uvedl: „Chceme současně přesvědčit občany, že je třeba vyvážit moc současné vlády a prezidenta. Na krajích vládne levice, která má společně s populisty většinu i v Poslanecké sněmovně a Senátu. Na Hradě sedí kandidát vládní koalice. Je čas na vyvážení sil. Současný stav, kdy jedna skupina ovládá celý politický systém, není zdravý.“ V několika rozhovorech pro média - například pro iDNES.cz, Novinky nebo Echo24.cz - pak Fiala hovořil zejména o nutnosti zabránit vzniku koalic ČSSD a KSČM na krajské úrovni. Jako stěžejní důvody uváděl potřebu vyvažovat moc levice a stagnaci krajů, v nichž v minulosti vládly koalice složené z ČSSD a KSČM.

Například v rozhovoru pro iDNES krátce po krajských a senátních volbách Fiala řekl:„Říkali jsme, že chceme zabránit pokračování levicových koalic ČSSD a komunistů, které vládly ve většině krajů, a že také nechceme, aby se na krajské (pozn.: v článku je uvedeno vládní - překlep redakce iDNES.cz) úrovni zopakovala vládní koalice“ .