Petr Fiala

Balkánská trasa byla uzavřena rozhodnutím Rady 7. března 2016. To dokládá společné prohlášení lídrů zemí z tohoto jednání. V prohlášení je uvedeno: "...uzavření převaděčských tras, rozbití obchodních modelů převaděčů, ochraně našich vnějších hranic a ukončení migrační krize v Evropě ", přičemž se počítá s úzkou spoluprací se zeměmi západního Balkánu, které nejsou členy EU. " Toky nelegální migrace na západobalkánské trase nyní skončily."

V této debatě tedy samozřejmě mají své slovo zasažené státy, ovšem tvrzení, že " nic z toho se neprosazovalo v Bruselu ", je mylné. Donald Tusk po zmíněném jednání uvedl, že uzavření západobalkánské trasy "není otázkou unilaterálních jednání, nýbrž společným rozhodnutím osmadvacítky ".

Pokud se ovšem ohlédneme za kroky, které tomuto uzavření předcházely, zjistíme následující. Sobotka v únoru 2016 svolal do Prahy mimořádný summit zemí V4, na němž byl dohodnut tzv. Plán B pro jednání v rámci EU. Vyjma členských zemí V4 byli jednání přítomni i prezident Makedonie a premiér Bulharska. Zde skutečně v závěrečném prohlášení ja obsaženo, že v případě problémů s dohodou s Tureckem je třeba posílit kontroly vnějších schengenských hranic a to případně i bez zahrutí Řecka.

Tento plán byl na následujícím únorovém summitu v Bruselu odmítnut. Tusk se v reakci na záložní plán, s nímž přišla pár dní před zmíněným summitem Visegrádská čtyřka vyjádřil tak, že není čas na plány A, B nebo C.

Následně ovšem na březnovém jednání byl plán na uzavření balkánské trasy schválen.

Sobotka komentoval podrobně celá jednání v Poslanecké sněmovně 22. března při informaci vlády o migrační krizi. K danému uvedl:

" Jsem rád, že za poslední dva měsíce se vývoj na evropské úrovni posunul, a jsem také rád, že v základní rovině dnes evropské státy následují to, co jsme v rámci V4 říkali od samého počátku řešení migrační krize. Na otázku migrační krize existuje pouze společná evropská odpověď a ta spočívá dnes v uzavření balkánské trasy, spočívá v zajištění ochrany schengenského prostoru, dnes zejména v Řecku, a také v aktivním působení v Sýrii, kde leží velká část příčiny celé dnešní situace.(...)Přesně v tomto duchu jsme pak přistoupili k druhému tématu našeho pražského setkání, kterým byla právě otázka řešení migrační krize. Shodli jsme se na tom, že je potřeba uzavřít balkánskou trasu. Bylo pro nás jako pro státy V4 podstatné diskutovat o těchto otázkách také se zeměmi, kterých se naše návrhy bezprostředně týkají. Přizvali jsme proto k této debatě prezidenta Makedonské republiky a také předsedu vlády Bulharské republiky, kteří nakonec naše záměry potvrdili a podpořili. Součástí naší pozice bylo i to, že akční plán mezi Evropskou unií a Tureckem musí být jednoznačně uveden v život a musí být naplňován.

Chci připomenout a zdůraznit, že únorové setkání států V4 tady v Praze bylo v té době jedním z nejdůležitějších setkání nad věcnými otázkami, jak dál postupovat v oblasti migrace. Šlo nám o to přinést našim státům a také Evropě naprosto konkrétní výsledky. Tím, že jsme se tady v Praze shodli s Makedonií a že jsme se shodli s Bulharskem na postupu vůči balkánské migrační trase, jsme podle mého názoru ukázali, že naším cílem není politika, která by vedla k prohlubování migrační krize, ale že naším cílem je konkrétní účinné řešení, které zastaví nelegální migraci do středu Evropy.

Březnová jednání na evropské úrovni ukázala, že strategie V4 v tomto směru byla správná. Evropská komise si nakonec osvojila do značné míry naše zásady přístupu k řešení migrační krize. Nejprve 7. března proběhl summit Evropská unie - Turecko. Zde byly dohodnuty konkrétní kroky, zejména to, že Turecko bude přebírat zpět nelegální migranty z Řecka, tedy z nejbližší evropské země, kde jich dnes jsou desítky tisíc. Ale došlo také ke shodě ve věci uzavření balkánské trasy, a tím jsme docílili odpovědi Evropské unie, kde jsme řekli "jsme schopni účinně chránit vlastní hranice. "

Jak je tedy patrné, Sobotka veřejně uvedl, že daný návrh vzešel i na základě tlaku, který iniciovala V4 ve shodě s Makedonií a Bulharskem. Tento návrh se stal součástí řešení přijatého na březnovém summitu EU (uzavření balk. trasy, dohoda s Tureckem). Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, nebot Fiala značně zjednodušuje Sobotkova vyjádření k danému problému i samotná přijatá řešení.

Petr Fiala má pravdu, když říká, že dohoda (eng) s Tureckem obsahuje implicitně další vlnu kvót. Ve svém druhém článku totiž vysvětluje přerozdělovací mechanismus, přičemž do budoucna počítá s dohodou obdobnou dobrovolnému ujednání (.pdf) ze setkání zástupců vlád členských států ze dne 20. července 2015.

Článek 2 tak zní následovně: „For every Syrian being returned to Turkey from Greek islands, another Syrian will be resettled from Turkey to the EU (...) On the EU side, resettlement under this mechanism will take place by honouring the commitments taken by Member States in the conclusions of Representatives of the Governments of Member States meeting within the Council on 20 July 2015, of which 18.000 places for resettlement remain. Any further need for resettlement will be carried out through a similar voluntary arrangement up to a limit of an additional 54.000 persons.“

Je faktem, že dohoda samotná nevytváří členským státům v otázkách přesídlení a relokaci žádné nové závazky, jak stojí v prohlášení Evropské rady. Polská premiérka Beata Szydlo na svém Twitteru napsala: „Na žádost Polska je v konečné dohodě uvedeno, že neexistují žádné nové závazky týkající se přesidlování a relokací.“ Závazky skutečně nepřináší, je ale zjevné, že s dalším podobným dobrovolně odsouhlaseným ujednáním, jakým bylo to o přijetí první vlny kvót, dohoda počítá.

Petr Fiala má tedy pravdu, další kvóty jsou implicitně v dohodě opravdu obsaženy.

ODS představila návrh řešení migrační krize a v něm zvýšení trestu za převaděčství. Vláda v této věci neprovedla žádnou aktivitu.

Fiala z ODS se zmínil o návrhu zvýšit trest za převaděčství v tiskové zprávě 3. září 2015 a také na 31. schůzi poslanecké sněmovny a to 15. září 2015. V informační brožuře ODS a migrační krize (.pdf) tento návrh není obsažen. Zmínka o zvýšení trestu za převaděčství je však na webové stránce ODS v záložce migrační krize. První ucelený text s řešeními migrační krize vydal předseda ODS na začátku července 2015.

Podle informace ČTK z 10. září 2015 " Ministerstvo žádné zpřísnění legislativy v souvislosti se současnou uprchlickou vlnou nechystá. "

Samotné převaděčství je upraveno v trestním zákoníku v § 340 Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice. Jeho úprava nebyla ve vládních návrzích v Poslanecké sněmovně doposud předložena.

Vyhláška, která zavádí změny v inkluzivním vzdělávání, nabývá účinnosti dne 1. 9. 2016. Kateřina Valachová prohlásila 19. 6. 2015 v Interview ČT 24 (čas 1:20), tedy krátce po svém jmenování, že na realizování změn nebude stačit slíbené navýšení rozpočtu o 3 miliardy (které mají jít na platy pedagogických a nepedagogických pracovníků), ale bude na ministrovi financí žádat alespoň další 1,5 miliardy.

V rozpočtu na rok 2016 došlo podle tiskové zprávy MŠMT k navýšení financování regionálního školství o 1,5 miliardy (plus posílení platů na pedagogické a nepedagogické pracovníky). Financování škol ministerstvem podle Zpravodaje MŠMT probíhá právě přes rozpočty krajů, které prostředky dále rozdělují (.pdf, s. 4).

Další finance navíc poskytuje Operační program Výzkum, věda, vzdělávání, v rámci něhož budou školám od dubna 2016 poskytována podpůrná opatření. Na to je podle Zpravodaje vyčleněno 4,5 miliardy korun (.pdf, s. 5).

Už za rok 2015, tedy před platností vyhlášky, stojí vzdělávání žáky se vzdělávacími potřebami odhadem 3,8 mld. korun (.pdf, str. 115). Oproti tomu náklady by měly dále vzrůst důsledkem přijetí zákona:

Ministerstvo školství pro deník Právo 1. března uvedlo v textu "Inkluze v otázkách a odpovědích" ke společnému vzdělávání následující:

* Jsou na to peníze?
Žádosti o peníze na platy asistentů posílají školy krajům. Devět procent těchto žádostí nebylo v minulosti vyslyšeno vůbec a ředitel sháněl peníze z jiných zdrojů, například z balíčku určeného na odměny pro učitele, což budilo ve školách zlou krev. Někdy si musel asistenta zaplatit rodič. V mnoha případech dostaly školy jen část požadovaných peněz. Nyní budou mít kraje povinnost splnit kompletní požadavky na prostředky pro asistenta. Peníze dodá ministerstvo. Kraje však hlásí, že netuší, kolik požadavků se jim sejde. Ani ministerstvo nedokáže odhadnout, jak se budou rodiče rozhodovat, ale peníze pro kraje vypočítává podle toho, kolik žádostí bylo posíláno v minulosti. Kompletní údaje o záměrech rodičů má mít ministerstvo do konce května.

* Budou peníze i v budoucnu?

Peníze na asistenty pedagoga a další podpory pro nadané a handicapované žáky jsou nárokové. Letos už je ve státním rozpočtu pro tyto účely vyčleněno zhruba půl miliardy korun. Ministerstvo počítá s tím, že v roce 2017 bude potřebovat miliardu korun navíc, o rok později miliardu a půl. Že se s těmito penězi ve výhledu nepočítá, je spíše administrativní chyba, protože s danými penězi se musí počítat automaticky, stejně jako s penězi na tarifní platy kantorů. Vyjednávat o tom ještě bude ministryně školství s ministrem financí." Podle těchto vyjádření je zřejmé, že zcela jasné finanční vymezení na následující léta není ještě zajištěno. MŠMT, jak uvádíme výše, predikuje konkrétní požadavky na státní rozpočet, o jejich alokaci ale plánuje ministryně Valachová dále jednat s ministrem financí. Fialův výrok, že není zajištěno trvalé financování, je tedy korektní.

Předně Kateřina Valachová není autorkou zákona, který byl Poslaneckou sněmovnou schválen ještě před jejím nástupem do funkce, navíc podle zákona nemají všechny hendikepované děti postupně navštěvovat běžné třídy.

V samotné Novele školského zákona vyhlášené 17. 4. 2015 ve Sbírce zákonů podčíslem 82/2015 Sb je v §16 psáno:

„(9) Pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta.“

K tomuto tématu se ministerstvo školství několikrát vyjadřovalo. Pro deník Právo v tiskové zprávě Inkluze v otázkách a odpovědích sepíše:

„* Všichni lehce mentálně postižení nastoupí do běžných škol?

Doporučení do běžné školy by neměly dostávat lehce mentálně postižené děti, u nichž bude zjištěna ještě nějaká další vada. Citlivě se má posuzovat, zda dítě s danou diagnózou bude schopné výuku v běžné škole i za všech podpůrných opatření zvládat. Dětí se středně těžkým a těžkým mentálním postižením se inkluze netýká, pokud o ni nebude rodič stát a poradenské zařízení dojde k závěru, že by s podpůrnými opatřeními mohlo být zařazeno do speciální třídy v běžné škole. Takový postup však resort nedoporučuje. Už nyní školská poradenská zařízení zpřesňují diagnózy, kvůli čemuž dochází i k úbytku počtu dětí s diagnózou lehké mentální postižení. Starší přístup umožňoval, že danou diagnózu dostalo někdy i dítě, které bylo v rodině zanedbáno, ale mělo šanci se rozvíjet. Může dojít k mylnému doporučení. Nicméně děti, u kterých bude diagnóza sporná, budou do poradny chodit častěji. Počítá se rovněž s navýšením počtu psychologů a speciálních pedagogů v poradnách o 150 lidí.“

Podobně se ministerstvo vyjádřilo serveru Týden.

„Pojďme se věnovat ve veřejnosti nejvíce diskutované skupině žáků s lehkým mentálním postižením. Ze škol se ozývají obavy a nedůvěra ve společné vzdělávání.

Druhou největší skupinu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami skutečně tvoří žáci s mentálním postižením, včetně těch s lehkým mentálním postižením (LMP). U nich je důležité posoudit, nakolik jim jejich zdravotní stav umožní vzdělávání v základní škole s využitím podpůrných opatření. Mezi ta patří jak výuka ve spolupráci se speciálním pedagogem, tak případná podpora asistentem pedagoga, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče i úprava vzdělávacích obsahů a výstupů ze vzdělávání. Případně je možné zvážit, zda je pro jejich vzdělávání vhodné zvolit speciální třídu základní školy, jejíž minimální kapacita jsou čtyři žáci. Tato forma je nová, umožňuje sociální integraci těchto žáků a přitom respektování jejich zdravotního stavu i sociální situace.

Současně je třeba zdůraznit, že mezi těmito žáky je často řada těch, kteří mají vedle LMP také další druh zdravotního postižení, mají velké problémy s adaptací a řadu dalších obtíží, pro které je vhodné zachovat pro ně možnost vzdělávat se ve škole určené pouze pro tyto žáky (tzv. škola podle §16 odst. 9 školského zákona). Navíc, pro žáky, kteří mají středně těžké nebo těžké mentální postižení, se nic nemění, ti se vzdělávají v základní škole speciální podle vlastního vzdělávacího programu.“

(výrok opakuje Petr Fiala: „Nařídit, že musí za každou cenu všichni chodit dohromady, je nesmysl“; Blesk 23. 2., str. 2)

Je důležité vyjasnit si, že z legislativního hlediska se změny v inkluzi promítly do dvou dokumentů. Jde v prvé řadě o novelu školského zákona, v řadě druhé pak o prováděcí vyhlášku. která však s novelou velmi úzce souvisí. Novela nabyla účinnosti 1. května 2015, přičemž část o inkluzivním vzdělání ji má odloženou na 1. září 2016. Vyhlášku účinnost čeká také až 1. září 2016.

První situace, o které mluví Petr Fiala, nastala v rané fázi práce na novele školského zákona. Kateřina Valachová tehdy veřejně ujišťovala o tom případě bychom tedy „šli do inkluze naplno“. Načasování ostatně potvrdila i krátce po nástupu do funkce - 19. června 2015 v Interview ČT24 uvedla v souvislosti s obavami o financování zákona: „[500 – 600 milionů korun] to je pouhopouhá částka na onen podzim, kdy právě má startovat v plném rozsahu ona inkluzivní novela školského zákona.“

Co se týče zmíněného dvouletého odkladu, tento nápad nepochází z hlavy ministryně Valachové, ale původ má v poslaneckém výboru, kde byl přednesen (.pdf, str. 5) poslankyní Semelovou. Ta navrhla posunutí účinnosti jednoho z ustanovení zákona pro nedostatek asistentů, tedy nepřipravenost školství. Ministryně Valachová tento návrh zamítla jako neopodstatněný (str. 6). Toto své stanovisko zopakovala například v rozhovoru pro Deník.cz.

K jisté formě odkladu v podobě přechodného období (a tedy k odložení vynutitelnosti některých inkluzních opatření) došlo v podobě vyhlášky č. 27/2016 Sb., která školský zákon doprovází. Účinnost je stanovena na 1. září 2016, nicméně § 32 vymezuje zvláštní režim ve dvou nejbližších letech od účinnosti vyhlášky. V této době totiž školy mohou, ale nemusí přijmout novou formu inkluzivního vzdělání, potažmo se na něj mohou připravovat.

Dle Harmonogramu (.pdf) ke společného vzdělávání z pera MŠMT: „Do 1. 9. 2018 je prodloužený čas na rediagnostiku dětí, do té doby platí závěry aktuálně platných doporučení ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (vyšetření), není třeba vytvářet tlak na školská poradenská zařízení; školy mohou dále využívat podpory poskytované na základě § 16 odst. 9 školského zákona účinného ve znění do 31. 8. 2016.“

Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako zavádějící. Ministryně Valachová je ve svých postojích konzistentní. Dvouletý odklad navrhla poslankyně Semelová v rámci výboru pro vzdělání, vývoj, kulturu, mládež a tělovýchovu, ministryně toto však odmítla přímo během jednání i ex post. Zmíněné přechodné období pak neznamená odklad účinnosti zákona, nýbrž je to pouze poskytnutím lhůty, v níž se subjekty inkluze mohou zákonu přizpůsobit. Konečně výrok o "nepodepsání" se vztahoval k nepodepsání odkladu účinnosti zákona. Toto stanovisko však ministryně prosazuje dlouhodobě.

(výrok opakuje Anna Putnová „Paní ministryně […] vyhlásila termín 1. 9. 2016, který postupně rozvolnila a udělala odklad, nebo jakési rozvolnění po dobu dvou let“; ČT 24, 1. 3., 90’)

Poslanci sociální demokracie zastavili v listopadu 2011 chod jednání na celých šest dní. Na program jednání se tehdy dostaly reformní zákony vlády Petra Nečase. Opoziční ČSSD blokovala projednávání zákonů kvůli tomu, že prakticky všichni poslanci ČSSD si naplánovali dvě desetiminutová vystoupení.

V souvislosti s obstrukcemi při projednávání vládního návrhu zákona o EET připravil Demagog.cz blog, který vyšel v prosinci 2015. Kromě sondy mezi do současné Poslanecké sněmovny se v něm dočtete o historii, praktikách a zahraničních zkušenostech, které obstrukce provázejí.

V listopadu 2011 poslanci opoziční ČSSD zablokovali jednání ve Sněmovně na šest po sobě jdoucích jednacích dní.

Třetí čtení zákona o EET mělo podle původního plánu začít27. listopadu 2015. Jenže než vůbec přišel na řadu první bod jednání, opoziční poslanci TOP 09 a ODS načítali pět hodin změny programu a k otevření bodu o EET tedy vůbec nedošlo.

Obstrukce ve třetím čtení tedy opozice začala až při mimořádné schůzi 11. prosince 2015. Na schvalování zákona nedošlo ve třetím čtení ani o týden později. A obdobný průběh měla i první novoroční mimořádná schůze 8. ledna 2016.

Nemůžeme však tvrdit, že kvůli těmto obstrukcím kvůli jednomu zákonu je zablokovaná celá sněmovna. Od 27. listopadu, kdy se měla začít projednávat EET, prošlo třetím čtením hned několik zákonů, například branný zákon, novela zákona o ozbrojených silách, novela zákona o provozu na pozemních komunikacích nebo novela zákona o významné tržní síle.

Na daních dle konsolidované výroční zprávy (.pdf, str. 12–13) v roce 2014 zaplatil Agrofert na dani z příjmu 1 506 milionů.

V dotacích dle Výroční zprávy (pdf., str. 50) získal Agrofert 1 073 milionů jako provozní dotace a 561 milionů jako investiční dotace pro řídící společnost, společnosti ovládané a spoluovládané, a dalších 13+6 milionů pro společnosti pod podstatným vlivem, tedy společnosti, kde Agrofert vlastní 20 % až 50 % uplatňovaných hlasovacích práv v této společnosti.

Rozdíl tedy činí 148 milionů při započtení dotací pro tzv. společnosti pod podstatným vlivem, a 129 miliionů, pokud tento vliv vynecháme.

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako neověřitelný, protože ve zprávách NKÚ nebylo možné dohledat přímou souvislost mezi velikostí daňového poplatníka a případným daňovým únikem.

Kontrolní zpráva NKÚ popisuje jen rozdělení daňových úniků z hlediska komodit (.pdf, str.7), ve svojí výroční zprávě se únikům nevěnuje vůbec.

Tvrzení předsedy ODS ale podporuje vládní návrh zákona o EET, který uvádí, že odhadovaný dodatečný příjem na DPH ze zavedení systému v sekci maloobchodu by činil přibližně 4,9 mld. korun (.pdf, str. 30), přičemž samotné ministerstvo financí odhaduje celkovou výši daňových úniků v ČR na 150 mld. korun (.pfd, str. 6), resp. 105 mld. korun. Krácení tržeb v maloobchodě tím pádem může tvořit jen zhruba 3-5 % všech daňových úniků, jak jsme již dokládali v jednom ze starších výroků.