Petr Fiala

Pro rok 2013 počítáme s daty ze státního závěrečného účtu za tento rok, neboť odráží skutečný výsledek hospodaření. Tento dokument na straně 5 uvádí právě čísla k rozpočtovému hospodaření. Pro rok 2017 pak vycházíme z návrhu, který prozatím není finálním dokumentem. Vláda má totiž zákonnou povinnost poslat do Poslanecké sněmovny návrh zákona o státním rozpočtu do konce září.

Příjmy

Rozpočtované příjmy 2013Skutečné příjmy 2013Navrhované příjmy 2017 Rozdíl 1 076,37 1 091,86 1249,1 157,24

Výdaje

Rozpočtované výdaje 2013Skutečné výdaje 2013Navrhované výdaje 2017Rozdíl 1 176,37 1 173,13 1309,1 135,97

Co se týká Fialovy poznámky o krizi v roce 2013, vyjdeme-li z dat Eurostatu, tak zjistíme, že Česká republika byla v letech 2012 a 2013 skutečně v recesi. V roce 2012 zaznamenala pokles 0,9 % a v roce 2013 o půl procenta HDP. Za vlády Bohuslava Sobotky se země již třetí rok po sobě těší z hospodářského růstu, kromě dat Eurostatu to dokládá i aktuální makroekonomická predikce Ministerstva financí České republiky.

Vláda České republiky na svém jednání 18. dubna rozhodla, že navrhne prezidentu republiky k povýšení do hodnosti generálmajora policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

Pro toto hlasovali všichni (.doc - usnesení 350, 24. bod jednání) přítomní členové vlády. Konkrétně jich bylo 12. Podle zápisu byli jednání přítomni i ministři za hnutí ANO - Babiš, Stropnický, Pelikán i Ťok. Vyplývá to z navržených a projednávaných bodů, které předkládali právě tito konkrétní ministři.

Podle zákona o Policii České republiky je kompetence ke zřizování jednotlivých celorepublikových útvarů skutečně v pravomoci policejního prezidenta.

Výrok je označen jako pravdivý, protože Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo řekl, že fungování vlády v případě rozložení ÚOOZ by podle něj bylo obtížné. Také dodal, že „pak by to nebyla protikorupční vláda, ale vláda prokorupční. ” Je rovněž pravdou, že ANO v čele s Andrejem Babišem v současné koaliční vládě stále setrvává.

Výrok je označen jako zavádějící, protože Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo řekl, že fungování vlády v případě rozložení ÚOOZ by podle něj bylo obtížné. Také dodal, že „pak by to nebyla protikorupční vláda, ale vláda prokorupční ”. Dále se Andrej Babiš také nechal slyšet, že pokud k reorganizaci dojde, bude podepsána, tak vypoví koaliční smlouvu. K tomu pak však dodal, že vypovězení koaliční smlouvy neznamená pád vlády, naopak, že by ANO ve vládě dále zůstalo a že si ani pád vlády nepřeje.

Ministr spravedlnost Robert Pelikán z hnutí ANO se vyjádřil, že by v případě podpisu reorganizace Policie ČR zvažoval odchod z vlády. " Je to pro mě vážný problém. Vycházím z dopisu nejvyššího státního zástupce, podle kterého by to mohlo ohrozit vyšetřování nejzávažnějších korupčních kauz. " řekl Pelikán serveru idnes.cz.

Je však pravda, že reorganizace Policie ČR byla ministrem Chovancem podepsána a ministr Pelikán ve vládě stále je, stejně jako ministr Babiš a celé hnutí ANO. K vypovězení koaliční smlouvy či ke změně této smlouvy také doposud nedošlo. Nicméně ministr Babiš vždy hovořil pouze o vypovězení koaliční smlouvy a jedním dechem dodával, že by to neznamenalo pád vlády a že on i hnutí ANO by ve vládě zůstali, proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

V roce 2012 se v České republice změnil způsob volby prezidenta země. Zatímco dříve volily prezidenta obě parlamentní komory, od prezidentských voleb 2013 je prezident volen přímo lidmi. Pravomoci zůstaly nezměněné, prezident tak mimo jiné dle článku 63 Ústavy v oblasti zahraničních vztahů:

a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil atd. Česká ústava jednoznačně neříká, kdo za zahraniční politiku odpovídá. Postavení ministerstev je v Ústavě zmíněno v článku 79, který stanoví, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako ostatní ministerstva, bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

Paragraf šest zmíněného zákona říká: Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim. Ministerstvo zahraničí jako jeden z vládních rezortů spadá svojí odpovědností pod vládu, která je ve finále odpovědná za zahraniční politiku České republiky.

Z důvodu nejasností v pravomocích prezidenta a v Ústavě absentujícího článku, který by zahraniční politiku definoval jako odpovědnost vlády, se v červnu 2015 vláda shodla na potřebě novel a do Poslanecké sněmovny postoupila dva návrhy, které by měly tento problém řešit (Usnesení č. 412 a 413). Na pořad jednání by se měly materiály dostat během dubna.

Během prezidentské kampaně 2012–2013 se Miloš Zeman k roli prezidenta a změně zahraniční politiky moc nevyjadřoval. V debatě prezidentských kandidátů z 6. listopadu 2012 se vyjádřil ke své roli takto:

"Prezident by neměl provádět zahraniční politiku prezidenta, ale ČR. Co by ještě prezident neměl dělat: Poškozovat pověst ČR tím, že se dostává do konfliktu s vládou či parlamentem. Své odlišné názory by měl tlumočit, a díky svým argumentům by měl umět přesvědčit partnery, že ON má pravdu. Další tři body:
1. Národním zájmem je nejen být v tvrdém jádru EU, ale podílet se i na konkrétních evropských projektech typu transevropské energetické sítě.
2. Má-li ČR hájit své národní zájmy, musí se spojit se zeměmi v podobných pozicích. Nejen v rámci Visegrádské čtyřky, ale i s Beneluxem.
3. Reálná ekonomická diplomacie je nedílnou součástí práce prezidenta, a to jak v EU, tak i mimo Evropu."

Pokud jde o vztah k EU, Miloš Zeman se v době své kandidatury na prezidenta prohlašoval za eurofederalistu a byl zastáncem další integrace, například v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky EU, jak dokázal již Demagog.cz.

Podobně kladně se Miloš Zeman stavěl k členství a roli ČR v NATO. Na prezidentské debatě 22. ledna 2013 se vyjádřil k zachování našeho postavení v rámci spojenectví s NATO:

"Nejsme jen členové, ale měli bychom být aktivní členové a to se nám dosud docela dařilo, ať už při nasazeních na Balkáně nebo v Afghánistánu."

Jediným bodem, který by naznačoval určitou změnu zahraniční politiky ze strany Miloše Zemana jako prezidenta, je jeho akcentace ekonomické diplomacie a snížení role lidskoprávní problematiky ve vztahu ke třetím státům:

"Česká ekonomika by se zbytečně připravovala o exportní příležitosti, kdyby vydávala silácká prohlášení. Paradoxně by takovými prohlášeními myšlence lidských práv spíše uškodila. Pokud jednám například s čínskými představiteli interně, jsou vstřícní a snaží se o lidských právech diskutovat."

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Poslanecká sněmovna sice vyzvala vládu svým usnesením, aby v otázce dohody s Tureckem byla proti liberalizaci víz, ovšem toto usnesení bylo přijato několik dní po uskutečnění samotné dohody a premiér tak jen těžko mohl v souladu s ním postupovat.

Jednání Evropské rady, kde členské státy projednávaly dohody s Tureckem, se uskutečnila 17. a 18. března 2016. Premiér Sobotka informoval o postoji vlády k dohodám EU s Tureckem ohledně vízové povinnosti během schůze Poslanecké sněmovny 22. března 2016 takto:

"Otázka vízové liberalizace Evropské unie s Tureckem, platí pouze za splnění všech platných podmínek".

Mezi tyto podmínky patří body z dlouhodobého plánu (.pdf) na zavedení bezvízového styku mezi EU a Tureckem (viz níže) a dodatečné požadavky, vyplývající ze snah o řešení migrační krize (dodržování návratového mechanismu, bezpečností prověrky osob, které budou přesidlovány do Evropy, neuvalení žádných nových přesídlovacích povinností na členské státy EU, zachování rovných podmínek pro další kandidáty na bezvízový styk - Ukrajina, Gruzie, a prosazování dodržování lidských práv a svobody projevu v Turecku).

Toto stanovisko je zcela konzistentní s postojem, ke kterému získal premiér Sobotka mandát od české vlády, i s vyjádřením v průběhu evropských jednání. O nejasné pozici premiéra, jakožto představitele české zahraniční politiky v této věci, se proto nedá hovořit.

Obecně k povinnosti premiéra jednat podle požadavků (výborů) Poslanecké sněmovny:

§ 109a odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny říká:

(5) Usnesení Sněmovny nebo usnesení výborů, v případech podle odstavce 4, ve věci návrhu aktů a jiných dokumentů Evropské unie jsou zasílána vládě, která je zohlední při formulaci svého stanoviska pro jednání v orgánech Evropské unie.

§ 109b navazuje:

(1) Před jednáním Rady, na jehož pořadu jsou zařazeny návrhy aktů nebo jiných dokumentů podle § 109a, je člen vlády povinen dostavit se na jednání výboru pro evropské záležitosti, jestliže o to výbor požádá, a podat informace týkající se postoje, který k dané problematice projednávané v Radě zaujme Česká republika.

Není tedy stanoveno, že premiér by musel jednat v souladu s "požadavky" Poslanecké sněmovny, pouze zohlední její stanovisko. Je to naopak člen vlády, který informuje poslanecký výbor o tom, jakou pozici bude ČR na jednání Evropské rady zastávat. Konkrétně k jednání premiéra ve věci zrušení víz pro občany Turecka: V tomto případě vzal Výbor pro evropské záležitosti na své schůzi č. 48 dne 17. března 2016 na vědomí informaci o postojích vlády na summitu (pro 8, 2 se zdželi) a také přijal usnesení, ve kterém " vyzývá vládu ČR , aby odmítla zavedení bezvízového styku s Tureckem. " Jak dokládá zápis z jednání (.pdf - str. 4), tento návrh podpořilo 6 z 10 hlasujících poslanců.

Během schůze PS dne 22. března 2016 (tedy v momentě, kdy jednání Evropské rady již skončilo, a dohody byly uzavřeny) bylo přijato (na návrh poslanců za ODS) toto stanovisko (Usnesení č. 1144 .pdf): " Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá dohodu předsedů vlád členských zemí Evropské unie, která se týkázrušení vízového režimu pro turecké občany nejpozději do konce června 2016. "

Vláda ČR prostřednictvím premiéra Sobotky na jednání evropských špiček dohodu mezi EU a Tureckem (zahrnující liberalizaci vízového styku) skutečně podpořila. Nicméně, EU s Tureckem o zrušení víz jedná (.pdf) dlouhodobě, nyní došlo pouze k urychlení již dávno probíhající procedury. Oficiální dokument EU shrnuje výsledky jednání z 18. března 2016 v otázce liberalizace víz takto: " Naplnění plánu k liberalizaci vízového styku s Tureckem bude urychleno, s předpokladem zrušení vízové povinnosti pro turecké občany nejpozději do konce června 2016. Turecko udělá všechny potřebné kroky ke splnění zbývajících podmínek."

Vzhledem k těmto okolnostem by snaha naplnit požadavky stanoviska Výboru pro evropské záležitosti byla irelevantní, neboť tyto požadavky míří ke zmaření jednání probíhajících již několik let.

Co se týče stanoviska PSP, tak to ani nemohlo mít vliv na roli vlády při uzavírání oné dohody, ta totiž již v době přijímání usnesení byla několik dní uzavřena.

Petr Fiala má pravdu, když říká, že dohoda (eng) s Tureckem obsahuje implicitně další vlnu kvót. Ve svém druhém článku totiž vysvětluje přerozdělovací mechanismus, přičemž do budoucna počítá s dohodou obdobnou dobrovolnému ujednání (.pdf) ze setkání zástupců vlád členských států ze dne 20. července 2015.

Článek 2 tak zní následovně: „For every Syrian being returned to Turkey from Greek islands, another Syrian will be resettled from Turkey to the EU (...) On the EU side, resettlement under this mechanism will take place by honouring the commitments taken by Member States in the conclusions of Representatives of the Governments of Member States meeting within the Council on 20 July 2015, of which 18.000 places for resettlement remain. Any further need for resettlement will be carried out through a similar voluntary arrangement up to a limit of an additional 54.000 persons.“

Je faktem, že dohoda samotná nevytváří členským státům v otázkách přesídlení a relokaci žádné nové závazky, jak stojí v prohlášení Evropské rady. Polská premiérka Beata Szydlo na svém Twitteru napsala: „Na žádost Polska je v konečné dohodě uvedeno, že neexistují žádné nové závazky týkající se přesidlování a relokací.“ Závazky skutečně nepřináší, je ale zjevné, že s dalším podobným dobrovolně odsouhlaseným ujednáním, jakým bylo to o přijetí první vlny kvót, dohoda počítá.

Petr Fiala má tedy pravdu, další kvóty jsou implicitně v dohodě opravdu obsaženy.

ODS představila návrh řešení migrační krize a v něm zvýšení trestu za převaděčství. Vláda v této věci neprovedla žádnou aktivitu.

Fiala z ODS se zmínil o návrhu zvýšit trest za převaděčství v tiskové zprávě 3. září 2015 a také na 31. schůzi poslanecké sněmovny a to 15. září 2015. V informační brožuře ODS a migrační krize (.pdf) tento návrh není obsažen. Zmínka o zvýšení trestu za převaděčství je však na webové stránce ODS v záložce migrační krize. První ucelený text s řešeními migrační krize vydal předseda ODS na začátku července 2015.

Podle informace ČTK z 10. září 2015 " Ministerstvo žádné zpřísnění legislativy v souvislosti se současnou uprchlickou vlnou nechystá. "

Samotné převaděčství je upraveno v trestním zákoníku v § 340 Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice. Jeho úprava nebyla ve vládních návrzích v Poslanecké sněmovně doposud předložena.

Balkánská trasa byla uzavřena rozhodnutím Rady 7. března 2016. To dokládá společné prohlášení lídrů zemí z tohoto jednání. V prohlášení je uvedeno: "...uzavření převaděčských tras, rozbití obchodních modelů převaděčů, ochraně našich vnějších hranic a ukončení migrační krize v Evropě ", přičemž se počítá s úzkou spoluprací se zeměmi západního Balkánu, které nejsou členy EU. " Toky nelegální migrace na západobalkánské trase nyní skončily."

V této debatě tedy samozřejmě mají své slovo zasažené státy, ovšem tvrzení, že " nic z toho se neprosazovalo v Bruselu ", je mylné. Donald Tusk po zmíněném jednání uvedl, že uzavření západobalkánské trasy "není otázkou unilaterálních jednání, nýbrž společným rozhodnutím osmadvacítky ".

Pokud se ovšem ohlédneme za kroky, které tomuto uzavření předcházely, zjistíme následující. Sobotka v únoru 2016 svolal do Prahy mimořádný summit zemí V4, na němž byl dohodnut tzv. Plán B pro jednání v rámci EU. Vyjma členských zemí V4 byli jednání přítomni i prezident Makedonie a premiér Bulharska. Zde skutečně v závěrečném prohlášení ja obsaženo, že v případě problémů s dohodou s Tureckem je třeba posílit kontroly vnějších schengenských hranic a to případně i bez zahrutí Řecka.

Tento plán byl na následujícím únorovém summitu v Bruselu odmítnut. Tusk se v reakci na záložní plán, s nímž přišla pár dní před zmíněným summitem Visegrádská čtyřka vyjádřil tak, že není čas na plány A, B nebo C.

Následně ovšem na březnovém jednání byl plán na uzavření balkánské trasy schválen.

Sobotka komentoval podrobně celá jednání v Poslanecké sněmovně 22. března při informaci vlády o migrační krizi. K danému uvedl:

" Jsem rád, že za poslední dva měsíce se vývoj na evropské úrovni posunul, a jsem také rád, že v základní rovině dnes evropské státy následují to, co jsme v rámci V4 říkali od samého počátku řešení migrační krize. Na otázku migrační krize existuje pouze společná evropská odpověď a ta spočívá dnes v uzavření balkánské trasy, spočívá v zajištění ochrany schengenského prostoru, dnes zejména v Řecku, a také v aktivním působení v Sýrii, kde leží velká část příčiny celé dnešní situace.(...)Přesně v tomto duchu jsme pak přistoupili k druhému tématu našeho pražského setkání, kterým byla právě otázka řešení migrační krize. Shodli jsme se na tom, že je potřeba uzavřít balkánskou trasu. Bylo pro nás jako pro státy V4 podstatné diskutovat o těchto otázkách také se zeměmi, kterých se naše návrhy bezprostředně týkají. Přizvali jsme proto k této debatě prezidenta Makedonské republiky a také předsedu vlády Bulharské republiky, kteří nakonec naše záměry potvrdili a podpořili. Součástí naší pozice bylo i to, že akční plán mezi Evropskou unií a Tureckem musí být jednoznačně uveden v život a musí být naplňován.

Chci připomenout a zdůraznit, že únorové setkání států V4 tady v Praze bylo v té době jedním z nejdůležitějších setkání nad věcnými otázkami, jak dál postupovat v oblasti migrace. Šlo nám o to přinést našim státům a také Evropě naprosto konkrétní výsledky. Tím, že jsme se tady v Praze shodli s Makedonií a že jsme se shodli s Bulharskem na postupu vůči balkánské migrační trase, jsme podle mého názoru ukázali, že naším cílem není politika, která by vedla k prohlubování migrační krize, ale že naším cílem je konkrétní účinné řešení, které zastaví nelegální migraci do středu Evropy.

Březnová jednání na evropské úrovni ukázala, že strategie V4 v tomto směru byla správná. Evropská komise si nakonec osvojila do značné míry naše zásady přístupu k řešení migrační krize. Nejprve 7. března proběhl summit Evropská unie - Turecko. Zde byly dohodnuty konkrétní kroky, zejména to, že Turecko bude přebírat zpět nelegální migranty z Řecka, tedy z nejbližší evropské země, kde jich dnes jsou desítky tisíc. Ale došlo také ke shodě ve věci uzavření balkánské trasy, a tím jsme docílili odpovědi Evropské unie, kde jsme řekli "jsme schopni účinně chránit vlastní hranice. "

Jak je tedy patrné, Sobotka veřejně uvedl, že daný návrh vzešel i na základě tlaku, který iniciovala V4 ve shodě s Makedonií a Bulharskem. Tento návrh se stal součástí řešení přijatého na březnovém summitu EU (uzavření balk. trasy, dohoda s Tureckem). Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, nebot Fiala značně zjednodušuje Sobotkova vyjádření k danému problému i samotná přijatá řešení.