Petr Fiala

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu.

Analýza ve zkratce sleduje, nakolik podobně hlasují poslanci, a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor, politolog a analytik sdružení KohoVolit tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala, nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Výrok je hodnocen z tohoto důvodu jako pravdivý, i když je korektní zmínit, že jde o stav platný k dnešnímu dni a do budoucna se může vyvíjet.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

O tom, zda nejvyšší orgány ODS rozhodly o postoji k vládnutí s ANO a Andrejem Babišem, nejsou dohledatelné písemné dokumenty. V materiálech ODS ani v rozhovorech s představiteli ODS tato informace nefiguruje. Konzistentně však tvrdí, že by do vlády s ANO nešli ani s Andrejem Babišem, ani bez něj. Za důvod pokládají i Vyšehradskou deklaraci, kterou vyhlašují, jaké programové body musí koaliční subjekty prosazovat, aby s nimi ODS vstoupila do vlády.

V rozhovoru v červnu 2017 Alexanda Udženija odpověděla na otázku, zda může vyloučit koalici ANO s ODS, toto: „Když říkáme, že Babiš nemůže být jako ministr v žádné vládě a že jeho osoba rovná se ANO, tak je to snad jasná odpověď. Nepodpoříme vládu, kde by figuroval. Předpokládám ale, že sociální demokracie nebo KDU-ČSL by s tím problém neměly.“

25. srpna 2017 byl na stránkách ODS zveřejněn rozhovor s Miroslavou Němcovou o spolupráci ODS s Andrejem Babišem. Ta řekla: „Petr Fiala v řadě svých prohlášení říkal, že nepřipadá v úvahu, aby ODS vstoupila do vlády, pokud by se jejím premiérem stal Andrej Babiš.“ Spolupráci s ANO odmítl i Zbyněk Stanjura. Na otázku, zda o budoucí vládě jednají v ODS za zavřenými dveřmi, odpověděl, že už to mají dávno vyřešené. „Hnutí ANO bez Andreje Babiše je protimluv, nic takového neexistuje. Jestliže říkáme, že ANO je hnutí jednoho muže, že hnutí ANO je Andrej Babiš, tak říkáme, že takový model není reálný. To se nemusím kolegů z ANO ani ptát. My jsme jasně řekli, že s Andrejem Babišem do vlády nevstoupíme.“ 4. října 2017 se Pavel Blažek k otázce, zda si umí představit koalici s ANO, nebo ji může zcela vyloučit, vyjádřil takto: „Podle mě to není možné. Nevím sice, jak dopadnou volby, od jejichž výsledku se bude odvíjet vnitrostranická debata v ODS směrem ke kongresu, co mohu ale vyloučit, je, že by ve straně převládli lidé, kteří by preferovali koalici s Babišem. V opačném případě bychom porušili úplně všechno, co říkáme před volbami, a to si nedovolí jakákoli skupina v ODS.“ Členové předsednictva, tedy první místopředsedkyně Alexandra Udženija a předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura se nevyjádřili, že by se v ODS na tomto postupu dohodli. Miroslava Němcová dokonce odkazuje pouze na Petra Fialu, nikoliv na představenstvo ODS či prohlášení jiného nejvyššího orgánu strany.

Je pravda, že ODS vystupuje proti EET kriticky dlouhodobě. Častým argumentem je právě ochrana živnostníků, kterým má EET značně ztěžovat činnost. Martin Kupka, místopředseda ODS, například v srpnu 2015 upozorňoval zejména na živnostníky působící na venkově, pro které bude podle něj EET jen dalším důvodem svou činnost ukončit. V listopadu téhož roku se pak ODS snažila schválení EET zabránit pomocí příběhů konkrétních živnostníků, pro něž by zavedení znamenalo velkou komplikaci nebo i konec podnikání.

Uvádění Chorvatska jako příkladu země, ve které v důsledku zavedení EET k poklesu počtu živnostníků skutečně došlo, je však zavádějící. Podobný výrok jsme ostatně ověřovali už v roce 2015. Ačkoliv počet OSVČ v Chorvatsku opravdu klesá, není zde patrná přímá souvislost se zavedením EET. Ta zde totiž byla zavedena až v roce 2013, zatímco k poklesu živnostníků dochází dlouhodobě.

Podobný výrok jsme již hodnotili v jedné z minulých diskuzí. Petru Fialovi dáváme za pravdu, neboť skutečně nelze zcela jednoznačně přiřknout zvýšený výběr DPH pouze elektronické evidenci tržeb.

Ministerstvo financí ve svém aktuálním pokladním plnění uvedlo, že za období leden až srpen 2017 získal stát na dani z přidané hodnoty prostřednictvím EET 2,7 miliardy korun. Celkově pak výběr DPH vzrostl o cca 10 %. Nedokážeme korektně popsat, jaký je přesný přínos EET pro výběr DPH.

Výběr daní je výrazně ovlivněn ekonomickým růstem, který Česká republika zažívá, vláda také podniká opatření ke zvyšování daní. Například u DPH jde jednak o EET, ale také o kontrolní hlášení. Evidence tržeb ovšem pokrývá jen část celého DPH, nespadá do ní řada položek či služeb. Souhrnně je tedy velmi komplikované posoudit, nakolik právě zavedení evidence zvýšilo výběr v celé DPH. Není možné z naší pozice korektně a autoritativně určit, zda skutečně existuje (resp. jak velký je) vliv EET na zvýšený výběr DPH.

Mezi ekonomy v tomto směru také nepanuje absolutní shoda. Jaroslav Ungerman, makroekonom ČMKOS, ve svém textu na webu Argument psal na jaře 2017 o tom, že vliv EET na výběr DPH je nesporný. Argumentoval tím, že v sektorech, které EET zavedly (stravování), došlo v daném období k výraznému nárůstu tržeb (o cca 21 %). Mělo by být tedy logické, že dojde i ke zvýšení výběru.

Oproti tomu ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek ohledně dopadu EET vyjádřil v srpnu 2017 jisté rozpaky. „Na rozdíl od kontrolních hlášení, jejichž přínos byl pro státní kasu nesporný, se dopad EET zatím jeví spíš na úrovni statistické chyby,“ uvedl.

Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 prohlásil, že z jeho oficiálních a nezávislých dat nelze určit vliv zavedení EET. Zde ovšem dodejme, že prohlášení se týkalo pouze první části systému, tj. spuštěné první vlny. Vliv zavedení elektronické evidence nelze na základě těchto dat potvrdit ani vyvrátit. ČSÚ upozorňuje na metodické rozdíly: „Tím hlavním je skutečnost, že ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost. Zcela shodné není ani vymezení obsahu obou ukazatelů.“

Ministerstvo financí k některým svým výpočtům využívá statistik ČSÚ (např. Konvergenční program 2017, str. 44).

V souvislosti s tímto výrokem je velice nutné zdůraznit, že Demagog.cz srovnání týkající se pravdomluvnosti politiků a obdobných hodnocení s výjimkou tohoto výroku nedělá a není to ani jeho účelem. Snahou Demagog.cz je nabídnout veřejnosti nestranné a objektivní informace o tom, jak si politici vedou ve svých výrocích, a umožnit tak veřejnosti, aby si vytvořila vlastní názor na základě poskytnutých informací. Je tomu tak z několika důvodů - zejména nelze poměřovat míru nepravd. Politik v diskuzi může vědomě lhát, může se ovšem také zmýlit a nejde už jednoduše kvantifikovat „míru škodlivosti“ takového prohlášení.

Výrok je hodnocen jako pravdivý pouze proto, že jej chápeme jako Fialovu možnou interpretaci našich dat. Z tohoto pohledu je výrok postaven korektně. Jedním dechem ovšem dodáváme, že z našeho pohledu je tato interpretace přinejmenším problematická. Na našem webu uvádíme, jak s jednotlivými statistikami nakládat.

Pravdomluvnost lídrů určujeme pro tento konkrétní výrok dle procentuálního podílu pravdivých výroků ze všech výroků lídra, které byly na Demagog.cz hodnoceny, a vztahujeme ji k datu 11. října 2017.

Nejvyšší podíl pravdivých výroků zaznamenal v hodnocení dle Demagog.cz lídr STAN Jan Farský s 84,6 % pravdivých výroků (celkem 13 výroků, z nich 11 pravd). Jde tedy vidět, že např. Jan Farský má naprosté minimum ověřených výroků, což samotnou Fialovu interpretaci staví do problematické roviny.

Druhý nejvyšší podíl pravdivých výroků - 73,5 % - si připsal Ivan Bartoš, jednička Pirátů (68 výroků, 50 pravd). Třetím nejpravdomluvnějších z politických lídrů byl lídr ODS Petr Fiala, z jehož výroků bylo 71 % pravdivých (186 výroků, 132 pravd).

Na dalších místech se z hlediska podílu pravdivých výroků umístili lidovecký lídr Pavel Bělobrádek s 70,3 % pravdivých výroků, volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek s podílem 66,7 % a předseda a lídr TOP 09 Miroslav Kalousek s výsledkem 61,8 % pravdivých výroků.

Méně úspěšně si z volebních lídrů vedli Vojtěch Filip za KSČM (51,3 % pravdivých výroků), šéf ANO 2011 Andrej Babiš (46,1 %) a lídr SPD Tomio Okamura (42,8 %).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož Petr Fiala jako předseda ODS skutečně patří k nejpravdomluvnějším politickým lídrům. Konkrétně je po Janu Farském a Ivanu Bartošovi na třetím místě s 71 % pravdivých výroků.

Petr Fiala takto odpovídal na otázku Jindřicha Šídla týkající se počtu zrušených živností v reakci na zavedení EET. Dodal, že celkový počet není tak důležitý, a svůj obrázek si vytvoří při debatách se starosty obcí na svých cestách po Česku.

Za uplynulé čtyři roky ukončilo svou činnost skutečně asi 39 tisíc živnostníků. Zatímco v září roku 2013 (.pdf) podnikalo jako OSVČ 623 961 občanů, nejaktuálnější data (.pdf) hovoří o počtu 585 296 osob.

Je však třeba zmínit, že ve stejném časovém rozmezí přibylo asi 32,5 tisíce OSVČ vykonávajících svou činnost jako vedlejší pracovní poměr. Počet živnostníků navíc trvale klesá již několik let. Počet podnikatelů (.xls) jako takových naopak trvale stoupá.

Předseda ODS dvakrát zdůraznil, že se jedná o jejich celkový počet, nikoli o živnosti zrušené v souvislosti s EET. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Občanští demokraté zveřejnili Vyšehradskou deklarac i, v níž se zavazují k 12 bodům (de facto podmínkám), za kterých vstoupí do případné vlády. Jde např. o nezvyšování daní, zrušení EET nebo „významné“ snížení odvodu sociálního pojištění pro zaměstnavatele.

Je faktem, že ostatní kandidující strany deklarují některé nepřekročitelné podmínky (např. řada stran odmítá koalice s komunisty, část s hnutím ANO), resp. akcentují své programové teze. Žádný subjekt takto přímo neuvádí v rámci publikovaného prohlášení relativně konkrétní závazky, které jsou nepřekročitelné.

Žebříček Doing Business sestavuje World Bank v současnosti ve 190 ekonomikách světa. Tento žebříček se zaměřuje na malé a střední podniky a přívětivost podnikatelského prostředí. Hodnotí „jednoduchost“ podnikání, právní předpisy, regulační opatření ve státě a prosazování obchodních pravidel.

IndikátorDistance to Frontier měří v průběhu delšího časového období celkovou úroveň regulací v podnikatelském prostředí v dané ekonomice. Pomocí benchmarkingu zachycuje rozdíl mezi danou ekonomikou a nejlepším výsledkem v historii měření.

V celkovém hodnocení Doing Business Česká republika oproti loňskému roku poskočila o 0,28 % bodů, hodnocení pro rok 2017 je 76,71. V roce 2014 bylo celkové hodnocení 71, 66. Celkově se tak dá říci, že došlo ke zlepšení přívětivosti v podnikatelském prostředí. Hodnocení nabízí i přehled kroků, které se udály v podnikatelském sektoru. Většina z nich je hodnocena kladně.

UkazatelPaying taxes má v letošním roce 80,69 bodů (Distance to Frontier), v roce 2016 to bylo 80,50. V roce 2014 byla ČR hodnocena 75,74 body. Daňový systém kritizuje i NKÚ, který zkoumal správu daně z příjmů fyzických osob v letech 2012–2015. S ituaci považuje za nepřehlednou, negativní dopad na hodnocení má celkové množství odpočitatelných položek a slev na dani a jejich rozšiřování nebo naopak rušení. Složitost daňového systému vytýká ČR i Evropská komise, podle níž bylo přijato málo opatření zjednodušujících daně či snižujících náklady spojené s placením daní.

Zpráva z Evropské komise zmiňuje i přílišnou byrokracii, což je spojeno i s celkovou zaostalostí Česka v oblasti využívání elektronizace správy. Na druhou stranu např. MPO zavedlo kroky ke snížení administrativní zátěže (.pdf, str. 26). Byrokracii jistě nezavedla tato vláda, jde o postupně budovaný nárůst administrativy.

Počet státních zaměstnanců dlouhodobě roste, jak uvádí jedna z našich předchozích analýz. Od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 tisíc. Toto číslo se skutečně jeví jako vysoké, v procentuálním vyjádření jde o 6,8% nárůst oproti roku 2014.

S dálnicemi je situace poněkud komplikovanější. Nových kilometrů dálnic je celkem 25. Konkrétně jde o úseky:

D3: 0309/III Borek – Úsilné (zprovozněno 27. 9. 2017) – 3,2 km

D4: Skalka – II/118 (zprovozněno 4. 10. 2017) – 4,8 km

D8: 0805 Lovosice – Řehlovice (zprovozněno 17. 12 .2016) – 12,5 km

D11: 1105-2 Osičky – Hradec Králové (zprovozněno 21. 8. 2017) – 4,4 km

Již dříve jsme však ověřovali situaci týkající se dálnic. V roce 2014 nebyla plánována žádná nová dálnice. Postupně však došlo k výstavbě nových úseků, např. u Hradce Králové, která byla zdržena problematickým vykupováním pozemků.

Podtrženo, sečteno - daňový systém je považován za komplikovaný, v tom má Petr Fiala pravdu. Nemýlí se ani v kritice přílišné byrokracie. Došlo i ke zvýšení počtu státních zaměstnanců. Podnikatelské prostředí je však navzdory jeho tvrzením vcelku přívětivé a nestavění dálnic je problémem, který začal již dříve, než současná vláda nastoupila.

V programu pro letošní parlamentní volby ODS v kapitole věnující se zahraniční politice skutečně uvádí, že „... za klíčové považujeme členství v NATO a v Evropské unii.“

Svůj vztah k EU ODS v tomto programu charakterizuje jako konzistentní - není prý naivně eurooptimistickou ani radikálně euroskeptickou stranou. Dále uvádí: „Členství v EU je geopoliticky i ekonomicky jedinou realistickou možností, jak ukotvit naši exportně orientovanou zemi v politickém i ekonomickém prostředí evropského kontinentu.“

Na své programové konferenci v dubnu letošního roku ODS veřejnosti představila analýzu Silné Česko v Evropě 21. století (.pdf), která se věnuje pozici ODS vůči Evropské unii.

V tomto dokumentu strana například uvádí, že „ODStaké nikdy nepožadovala vystoupení z EU...“ (str. 4) a dále, že „EU je především společenstvím členských států, které má sloužit prosazování jejich zájmů. Evropská integrace nenía nesmí být cílem sama o sobě.“ (str. 4)

Jiným názorem, než jaký oficiálně zastává strana, je známý Václav Klaus mladší, který minimálně jednou k vystoupení z EU Česko vyzval. Učinil tak na svém facebookovém profilu 22. 7. 2016. Klaus ml. zde mimo jiné uvedl: „Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“

Předseda strany Fiala pak na Klausovu výzvu reagoval pro zpravodajský server iDNES.cz slovy, že „ODS je demokratická strana, naši členové vyjadřuji různé názory, a proč ne? Tak to má být. Politika ODS je ale jasná a jednotná. Z EU neodcházíme, chceme ji reformovat, bezpečnost je dnes priorita“.

Všechny uskutečněné volby do dolní komory měly od devadesátých let pouze dva vítěze, ODS nebo ČSSD. Tyto dvě strany dominovaly stranickému systému až do voleb v roce 2010. Vrchol dvoustranické hegemonie přišel po parlamentních volbách v roce 2006, kdy obě strany získaly dohromady 155 z 200 mandátů, o čtyři roky dříve ODS s ČSSD utržily celkem 128 mandátů.

Ve volbách v roce 2002 získali občanští demokraté 24,47 % hlasů, které pro stranu znamenaly 58 mandátů. Ve volbách však s 30,2 % zvítězila ČSSD, a občanští demokraté tak strávili čtyři roky v opozici. Sociální demokraté utvořili vládu s koalicí stran KDU-ČSL a US-DEU. Čtvrtou parlamentní stranou tehdy byli komunisté.

O čtyři roky později, tj. v roce 2006, dosáhla ODS historického úspěchu, když ve volbách zvítězila se ziskem 35,38 % a po volbách zasedlo ve sněmovně v jejích barvách 81 poslanců. Křehkou koalici s občanskými demokraty tvořilo 13 lidoveckých a šest poslanců ze Strany zelených. Do opozičních lavic usedli sociální demokraté a komunisté.

Z výše uvedeného vyplývá, že v roce 2006 dosáhla dvoustranickost systému svého vrcholu, dvě nejsilnější strany si rozdělily přes 3/4 všech poslaneckých křesel.

Rozpad tradičního stranického systému ilustruje zisk ODS v posledních uskutečněných volbách v roce 2013, kdy se strana, která v roce 2006 získala přes 35 % hlasů, musela spokojit se ziskem pouhých 8 %.