Robert Plaga

Česká školní inspekce (ČŠI) provedla mezi 1. až 14. dubnem šetření mezi 5 000 řediteli základních a středních škol. Výzkum proběhl pomocí řízeného rozhovoru a cílem bylo zjistit, „jakými formami a způsoby školy distanční vzdělávání pojímají, na co se při vzdělávání zaměřují, jak se daří s žáky komunikovat, s jakými překážkami se setkávají nebo jakou pomoc či podporu potřebují“. 

Podle uvedeného šetření (zveřejněného 15. dubna 2020) se do distančního vzdělávání zapojovala většina žáků a se svými učiteli komunikovalo 81 % žáků na prvním stupni ZŠ, 72 % žáků na druhém stupni ZŠ a 80 % studentů SŠ. Z uvedených dat je tak zřejmé, že velká část žáků se však do výuky nezapojila.

Česká školní inspekce uvádí, že se v dubnu 2020 do výuky nezapojovalo na 250 tisíc žáků a studentů. Podle ČŠI se toto číslo podařilo za necelý rok snížit na 50 tisíc (.pdf, str. 16). Žáci jsou podle ČŠI nyní lépe technicky vybavení. Vláda na začátku školního roku 2020/2021 poskytla 20 000 Kč na každého učitele ZŠ a dohromady 1,2 mld. Kč na technické vybavení pedagogů i žáků ze sociálně slabších rodin. Problémem distanční výuky je však také nižší motivace žáků i rodičů (.pdf, str. 16).

Česká školní inspekce (ČŠI) 17. března 2021 zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), která se věnuje distančnímu vzdělávání na základních a středních školách v souvislosti s pandemií covidu-19. Tento dokument, jenž se zabývá především dopady mimořádných opatření na podmínky a průběh vzdělávání v distančním režimu (.pdf, str. 8), se pak vztahuje k období od září 2020 do konce února 2021.

Zpráva například uvádí (.pdf, str. 10), že se distanční výuky z technických důvodů neúčastní zhruba 50 tisíc žáků. Se školou však tito žáci spolupracují jinými cestami (například předáváním úkolů). Doplňme, že v porovnání s obdobím první vlny epidemie na jaře 2020 tento počet klesl, a to z původních 250 tisíc (.pdf, str. 10, 15).

Další skupina žáků se pak podle České školní inspekce on-line výuky sice účastní, ale nepravidelně nebo pracuje nedostatečně (.pdf, str. 10). Důvody jsou většinou problémy v rodině spojené s nízkou motivací ke vzdělání či malou podporou od rodičů. Zpravidla jde o starší žáky, jejichž vzdělávání je náročné i při klasické prezenční výuce. „Tato situace bohužel stále rozevírá vzdělanostní nůžky mezi žáky pocházejícími ze socioekonomicky silnějšího a socioekonomicky slabšího rodinného prostředí,“ dodává ve zprávě (.pdf, str. 10) ČŠI.

Uveďme také, že absolutní počty těchto žáků Česká školní inspekce v dokumentu neuvádí. Zpráva vyjadřuje určitá data, která se vztahují k procentu dětí (.pdf, str. 16–17), jež „se neúčastní on-line synchronní výuky z důvodu problémů v rodinném prostředí nebo nízké motivace“, z těchto informací však přesná čísla vyčíst nelze.

Plné zapojení všech žáků do distanční výuky se poté dle České školní inspekce (.pdf, str. 10) stále nedaří. Při tematickém šetření v dubnu 2020 ředitelé škol odhadovali, že žáků, kteří nebyli žádným způsobem zapojení do distanční výuky, bylo v té době přibližně 10 tisíc. I když podle dokumentu (.pdf, str. 14) v únoru 2021 někteří ředitelé uváděli snížení počtu takovýchto žáků, z celorepublikového hlediska podle ČŠI situace stále není dobrá (.pdf, str. 10). Inspekce ve zprávě mimo jiné píše, že nelze předpokládat, že „k výraznějšímu a plošnému snížení počtu žáků, kteří jsou zcela mimo vzdělávání, od školního roku 2020/2021 skutečně došlo“.

Podrobnější informace pak podle ČŠI budou k dispozici poté, co Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejní výsledky svého dotazníkového šetření z února 2021 (.pdf, str. 10, 14), které se na tuto problematiku rovněž zaměřovalo. Pro úplnost doplňme, že právě z jeho dat pravděpodobně vychází také tvrzení ministra školství Roberta Plagy.

Česká školní inspekce (ČŠI) 17. března zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), která se věnuje distančnímu vzdělávání na základních a středních školách ve spojitosti s pandemií covidu-19. Zabývá se přesněji obdobím od září 2020 do konce února 2021 (.pdf, str. 8). K počtu dětí ze „sociálně nepodnětných rodin“, které se neúčastní distanční výuky, však tento dokument neposkytuje žádná konkrétní data a ani přesná srovnání se situací během loňského jara.

Pouze konstatuje, že „stále existuje i skupina žáků, kteří se on-line distanční výuky účastní nepravidelně nebo nepracují dostatečně, zejména z důvodu problémů v rodinách, zpravidla spojených s nízkou motivací ke vzdělávání či s nízkou podporou ze strany rodiny“ (.pdf, str. 10). Tento trend se pak dle ČŠI projevuje zejména na školách s obecně vyšším podílem žáků pocházejících ze „socioekonomicky složitějšího rodinného prostředí“. Tedy z rodin žijících v sociálně vyloučených lokalitách, rodin zatížených exekucí, rodin s nižším dosaženým vzděláním, s problematickým bydlením nebo s větším počtem dětí a nižšími příjmy (.pdf, str. 16).

Zpráva ČŠI (.pdf, str. 4) z května minulého roku poté pouze říká, že „nejsložitější situace je v tomto směru v regionech s nízkým socioekonomickým statusem a zejména ve vyloučených lokalitách“. Ovšem žádná konkrétnější čísla ve zprávě rovněž nenalezneme.

ČŠI dále ve zprávě z března 2021 k neúčasti těchto dětí na distanční výuce poměrně neurčitě uvádí (.pdf, str. 10): „Ze zjištění České školní inspekce ovšem jednoznačně plyne, že tam, kde školy hledají cesty, jak žáky s respektem k jejich velmi různým podmínkám vzdělávat, se to v mnoha případech i přes nepříznivé socioekonomické zázemí těchto žáků nakonec podaří, byť třeba ne v plné míře.“ Bohužel však toto tvrzení dále nerozvádí, a nedokážeme tedy posoudit, zda se v celkovém pohledu počet žáků ze „sociálně nepodnětných rodin“, kteří se neúčastní distanční výuky, snížil, či nikoliv.

Přiložený graf z březnové zprávy ČŠI (.pdf, str. 17) pak porovnává podíl zapojení žáků s nedostatečným socioekonomickým zázemím do on-line výuky podle jednotlivých typů škol. Z grafu lze vyčíst, že největší podíl žáků, kteří se neúčastní on-line výuky kvůli problémům v rodinném prostřední nebo kvůli nízké motivaci, je na středních odborných školách bez maturity. Téměř 90 % těchto škol zaznamenalo nějaký podíl nezapojených žáků, přičemž přibližně na pětině SOŠ bez maturity se z výše popsaných důvodů on-line výuky neúčastní cca 20 % žáků.

Nejlépe jsou na tom naopak podle zjištění ČŠI neúplné základní školy, z nichž pouze méně než 10 % zaznamenalo, že se žáci neúčastní on-line výuky z důvodů problémů v rodinném prostředí nebo nízké motivace.

ČŠI v tomto ohledu poznamenává, že se většinou jedná o žáky, jejichž vzdělávání je náročné i během běžné výuky, a tato situace dále zvýrazňuje rozdíly mezi žáky ze socioekonomicky slabších a silnějších rodin (.pdf, str. 10). 

Na prohlubování rozdílů ve vzdělávání během distanční výuky upozorňuje i šetření (.pdf, str. 7) společnosti PAQ Research z prosince 2020, které se zabývalo touto problematikou z pohledu rodičů (tedy nikoli z pohledu škol jako ČŠI). Podle této studie nemusí ani zlepšení distanční výuky na straně škol vést k většímu zapojení žáků z rodin, jenž čelí překážkám v technologickém vybavení nebo ve schopnosti rodin pomáhat dětem ve výuce (.pdf, str. 7).

Pro úplnost doplňme, že Česká školní inspekce ve své zprávě z března 2021 (.pdf, str. 10) zmiňuje také počty žáků, kteří se neúčastní distanční výuky vůbec, a to jak z důvodů námi zmiňované nedostatečné motivace a podpory ze strany rodin, tak ale i z důvodu chybějící digitální techniky (.pdf, str. 14). Žáků, kteří tak zůstávají zcela mimo vzdělávání, bylo podle České školní inspekce v dubnu 2020 přibližně 10 000 (.pdf, str. 10). ČŠI poté podle zprávy nepředpokládá, že se tento počet v únoru 2021 ve srovnání s jarem 2020 výrazněji a plošně snížil. Zdůrazněme, že se zmiňované číslo vztahuje obecně k dětem neúčastnícím se distanční výuky, nikoli tedy jen k dětem ze „sociálně nepodnětných rodin“.

Protože se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo nedohledat data ani tvrzení České školní inspekce, která by potvrzovala či vyvracela tvrzení ministra Plagy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

26. června 2020 předložil poslanec KSČM Jiří Dolejš pozměňovací návrh (.docx, str. 2) k návrhu novely zákona o státním rozpočtu, ve kterém žádal zajištění technického vybavení žákům, kteří doma nemají možnost pro zapojení se do online výuky. Dne 8. července 2020 byl Poslaneckou sněmovnou spolu se změnou státního rozpočtu pozměňovací návrh schválen.

Na pořízení digitálních učebních pomůcek bylo vyhrazeno 300 milionů korun. 17. srpna 2020 vláda schválila uvolnění dalších 984,5 milionů korun ze státního rozpočtu na pořízení technického vybavení do základních škol. Celková částka finanční podpory tak dosáhla téměř 1,3 miliardy korun. Částka se do škol rozdělila dle počtu učitelů vykázaného ke 30. září 2019, přičemž na jednoho učitele byla stanovena částka ve výši 20 000 korun. O finanční prostředky základní školy nemusely žádat, byly jim poskytnuty místně příslušnými krajskými úřady v průběhu měsíce října 2020 jako navýšení normativního rozpisu.

17. března 2021 vydala Česká školní inspekce tematickou zprávu, ve které zhodnotila posuny a zkušenosti škol rok od nástupu pandemie nemoci covid-19. Z údajů vyplývá (.pdf, str. 15), že mezi hlavní příčiny úspěšného zapojení těch žáků, které se na jaře 2020 do online výuky začlenit nepodařilo, patří zapůjčení digitální techniky pro distanční vzdělávání. 

Počet žáků, kteří se kvůli nedostatečnému technickému vybavení při distančním vzdělávání neúčastní online výuky, klesl (.pdf, str. 16) proti minulému jaru v základních a středních školách ze zhruba 250 tisíc na přibližně 50 tisíc. Podle České školní inspekce se ale zřejmě proti loňskému jaru nesnížil (.pdf, str. 10) počet žáků, které se do vzdělávání na dálku nedaří zapojit vůbec. Loni v dubnu jich podle inspekce bylo kolem 10 000 (.pdf, str. 10). Možnosti zápůjček počítačů využilo (.pdf, str. 15) zhruba kolem 50 000 žáků a studentů, tedy kolem 3,5 % všech. Aktuální zjištění inspekce vychází (.pdf, str. 8) z jejích různých aktivit v základních a středních školách od září do konce února s důrazem na 3 539 kontrol v online hodinách a rozhovory s 3 154 učiteli z 385 základních a středních škol v lednu a únoru 2021.

Ministr školství Robert Plaga v rozhovoru mluví o žácích, kteří se nezapojují do distanční výuky a následně uvádí informace o zajišťování techniky těm žákům, kteří se nemohli zapojit kvůli nedostatečnému technickému vybavení. Proto výrok Roberta Plagy interpretujeme tak, že poukazuje právě na ty žáky, kteří se neúčastní online distanční výuky kvůli nedostatečnému technickému vybavení, ale spolupracují se školou jinými cestami.

17. března 2021 Česká školní inspekce zveřejnila tematickou zprávu (.pdf), ve které se věnuje posunům a zkušenostem škol za rok od nástupu pandemie nemoci covid-19. Z této zprávy vyplývá (.pdf, str. 10), že počet dětí, které se neúčastnily online výuky, se skutečně snížil z odhadovaných 250 tisíc na jaře 2020 na zhruba jednu pětinu, tedy přibližně 50 tisíc.

Česká školní inspekce ve své zprávě navíc dodává (.pdf, str. 14), že nepřesnosti v těchto číslech může způsobovat fakt, že školy úroveň nezapojení hodnotí odlišně. Zatímco některé školy hodnotí jako nezapojeného žáka toho, kdo vůbec nereaguje a nevyzvedává si úkoly, pro jiné školy je nezapojený žák již v případě, kdy se zapojuje do synchronní výuky minimálně a úkoly odevzdává jen výjimečně.

Česká školní inspekce jako jeden z hlavních důvodů zlepšení uvádí (.pdf, str. 15) obstarávání digitální techniky, ať už díky zakoupení rodiči nebo půjčování ze škol. Situaci taktéž přispěl fakt, že od začátku školního roku 2020/2021 je distanční vzdělávání ze zákona povinné. 

Dne 14. října 2020 došlo v České republice k uzavření škol do 1. listopadu (.pdf, str. 1). Vláda následně toto krizové opatření prodloužila až do 20. listopadu (.pdf, str. 1). Právě v souvislosti s uzavřením škol pak ministr školství Robert Plaga zmínil na tiskové konferenci dne 30. října 2020 počet tzv. určených školských zařízení, která mají být otevřena pro děti zaměstnanců kritické infrastruktury: „Z mého pohledu se podařilo ve spolupráci s kraji nastavit a v této chvíli je 405 určených škol po celé České republice, které fungují pro kritickou infrastrukturu.“ 

Kritickou infrastrukturou se podle stránek MŠMT rozumí např. zaměstnanci bezpečnostních sborů, obecní policie, poskytovatelé zdravotních služeb apod.

Vládní usnesení č. 1033 (.doc) z 12. října 2020 nařizuje hejtmanům krajů a primátorovi hlavního města Prahy určit školu nebo školské zařízení, které bude vykonávat nezbytnou péči o děti ve věku od 3 do 10 let, jejichž zákonní zástupci pracují ve výše zmíněných profesích.

Dle dostupných informací na webových stránkách jednotlivých krajů se jedná o celkem 404 určených školských zařízení (viz tabulka níže). A to včetně 10 jídelen (4 v Královéhradeckém, 3 ve Středočeském kraji a 3 v kraji Vysočina) a jedné pedagogicko-psychologické poradny (v Pardubickém kraji). I pokud bychom do celkového počtu určených zařízení nezapočítávali jídelny a zmíněnou poradnu, pohybovalo by se Robertem Plagou uváděné číslo 405 škol v rámci naší 10% tolerance, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Uveďme, že školská zařízení jsou vyčleněna ve všech krajích: Ústeckém (.pdf), Plzeňském, Karlovarském, Jihočeském (.xls), Středočeském (.pdf), Libereckém, Královéhradeckém (.pdf), Pardubickém, Jihomoravském (.xlsx), Olomouckém, Zlínském, Moravskoslezském, v kraji Vysočina (.xlsx) a v hlavním městě Praze (.pdf).

Tuto problematiku řeší návrh novely školského zákona předložený Ministerstvem školství, který je od konce února 2019 v meziresortním připomínkovém řízení.

Tato novela mění současnou situaci, kdy je didaktická a písemná část maturitní zkoušky vyhodnocována CZVV (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, dříve CERMAT) a střední škola vyhodnocuje jen část ústní. Stávající úpravě byl vyčítán např. výběr nevhodných témat, nesrovnalosti při vyhodnocení a jejich posuzování a odtrženost (.docx, str. 13) hodnotících od možných specifičností žáků, které by jejich učitel znal a ve svém hodnocení by je vzal v potaz. V souvislosti s horším hodnocením také narostl počet odvolání, které žáci podali kvůli špatným výsledkům své písemné zkoušky.

Nová úprava vrací písemné zkoušky a jejich hodnocení zpět do gesce středních škol, ze které byly v roce 2017 vyňaty a hodnoceny CZVV (dříve CERMAT). Důvodová zpráva (.docx, str. 13) popisuje, že tato změna má vést zejména k urychlení hodnocení zkoušky, lepší zpětné vazbě, a má zkoušku zbavit anonymity zkoušejících, se kterými nebylo možno výsledky zkoušky prodiskutovat a nebylo možno zohlednit specifika žáka.

Předkládací zpráva (.docx, str. 1) počítá s účinností novely od 1. října 2020 a úspoře zhruba 19 mil. Kč (str. 2) při realizaci novely. Dle této zprávy pak bude společná, centrálně hodnocená část obsahovat skutečně pouze didaktické testy. Ústní zkoušky či slohové práce tak budou v kompetenci školy.

Školský zákon byl novelizován (.pdf, str. 12) v květnu roku 2016. Změny v rámci této novely se v praxi týkají povinné státní maturity z matematiky, ale také se týkaly uzákonění jednoho roku předškolního vzdělávání.

Tato novela č. 178/2016 Sb. zavedla povinnou maturitu z matematiky pro studenty, kteří úspěšně dokončí poslední ročník středního vzdělání po 30. září 2020. V praxi to znamená, že první povinná maturitní zkouška z matematiky bude žáky skládána skutečně na jaře 2021.

Toto ustanovení je však dále zpřesněno nařízením vlády č. 445/2016, které vyjmenovává obory, pro které bude matematika povinnou maturitní zkouškou. V březnu 2017 pak bylo toto nařízení novelizováno tak, že žáci gymnázií a lyceí budou povinnou maturitní zkoušku z matematiky skládat od roku 2021, strojírenské, technické a podobné obory pak od roku 2022.

Zejména uměleckých, sociálních a zdravotnických škol (s výjimkou lyceí) se pak povinná maturita z matematiky netýká.

Ministerstvo školství v letošním roce zpracovalo šetření, které obsahuje řadu informací o věkové struktuře učitelů. V něm (pdf, str. 8) se uvádí, že učitelů starších 40 let je v ČR 72,4 %, učitelů starších 45 let 56,9 %. Proti tomu učitelů mladších 30 let pracuje v českém školství jen 8,5 %. Nejpočetnější skupinou učitelů jsou učitelé ve věku kolem 55 let (tamtéž).

Zdroj: MŠMT

Lidé odcházející v současnosti do důchodu se narodili v letech 1954–1962 a do důchodu odcházejí ve svých 57–65 letech. Věk odchodu do důchodu závisí na pohlaví a u žen pak na počtu dětí. Podle grafu zjistíme, že se v dlouhodobém srovnání jedná o populačně spíše průměrné ročníky. V porovnání s ročníky dnešních lidí ve věku 20–30 let, tedy lidem narozeným v 90. letech, se však jedná o ročníky silné. Populačně silné jsou především ročníky 1970–1980. (Viz graf.) V absolutních (tab. 1) číslech se v letech 1954–1962 narodilo v součtu 1 300 000 obyvatel, v 70. letech pak 1 750 000 obyvatel. Naproti tomu v 90. letech se narodilo jen 1 070 000 lidí.

Populačně silné ročníky, tedy lidé narození v 70. letech, budou do důchodu odcházet ve svých 65 letech. Jedná se o lidi ve věku 40–50 let a do důchodu budou odcházet zhruba za 15–25 let.

Odchod populačně nejsilnějších ročníků nastane zhruba za 15–25 let. Učitelů ve věku 45–54 let je v systému (.pdf, str. 8) 29 %. Ročníky učitelů, které odcházejí do důchodu jsou však populačně stále silnější než ročníky lidí ve věku 20–30 let, kteří nestíhají odcházející učitele nahrazovat.

Současně s tím tvoří v systému učitelé ve věku nad 65 let 3 % učitelů (.pdf. str. 8).

Ročníky učitelů odcházejících do důchodu jsou tedy spíše průměrné. Ovšem v porovnání s ročníky nastupujících učitelů se stále jedná o ročníky populačně silné.

Svazkové školství je pojem, který podle metodického pokynu (.doc, str. 2) Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT), obsahuje školy a školská zařízení zřizovaná dobrovolnými svazky obcí. Tento metodický pokyn MŠMT aktualizovalo v letošním roce a měl by sloužit jako průvodce a metodický návod pro obce při zřizování takového typu škol nebo školských zařízení. Pojednává o kladech a záporech takového modelu spolupráce z pohledu ekonomického, účetního, pedagogického a právního.

Při hledání informací o podpoře svazkových škol ze strany MŠMT se nám podařilo dohledat Program pro rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol. Ministerstvo školství zde mimo jiné informuje, že se snaží „podpořit nárůst kapacit mateřských a základních škol zřizovaných dobrovolnými svazky obcí v lokalitách, kde není zajištěna dostatečná dostupnost předškolního či základního vzdělávání“. Tato podpora je ale spíše nastavením rovných (.pdf, str. 3) podmínek pro ty školy, jejichž zřizovatelem je obec, a těch, jejichž zřizovatelem je svazek obcí, tedy konstatováním, že se do výzvy mohou přihlašovat i školy svazkové.

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy tedy kromě vydaného metodického pokynu svazkové školy nijak zvlášť nepodporuje. Jejich podpora je stejná jako podpora škol zřizovaných jedinou obcí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.