Zahraniční politika

Když se podíváte do těch čísel, komu všemu jsme na světě zajistili politický azyl u nás v době, kdy mu skutečně hrozilo, že bude perzekvován, že může třeba skončit ve vězení, nebo ještě hůř, může přijít o život, tak jsou to stovky, možná tisíce lidí ze států východní Evropy, Asie, ale i jiných.

A ta výzva, která zaznívá z mezinárodního společenství, nejen od Velké Británie, Česko se také připojilo k ostatním státům Evropské unie ve společném prohlášení, že Čína by měla respektovat princip „jedna země, dva systémy“.

Tady mohu potvrdit to, že skutečně cesta druhého nejvyšší ústavního činitele na Tchaj-wan není z pozice členských států Evropské unie úplně běžná.

Byl to právě pan senátor Vystrčil, který po té cestě do Peru prohlásil, že už nikam nepojede a že už nikdy nikam teda nevyrazí.

Pravidla obchodu mezi Českou republikou a Čínou dnes jsou určovány jednáním mezi EU a Čínou.

Samozřejmě, ale zaplatili jsme za to stejně, jako zaplatil Izrael za československé zbraně, když vznikal, ale v té době jsme stejně byli jediný stát, který byl Izraeli schopen a ochoten ty zbraně prodat.

Tak v první řadě základem naší celkové zahraniční politiky je, že je proexportní, to znamená, máme spoustu aparátů, které podporují export včetně našich úřadů, které pracují v Číně.

Tchaj-wan je naopak spíš investorem, který investuje a využívá levné pracovní síly.

Ale my jsme extrémně otevřenou ekonomikou a naší prioritou je export. To znamená, zvyšování exportu právě do Číny.

Prezident Zeman si opakovaně stěžoval, že ten poměr 1:10 místo toho, aby se přibližoval, tak roste, dnes je přibližně 1:10,5; 1:11, takže ten nepoměr se spíš prohlubuje, než by se snižoval.