ANO

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, také známé jako Istanbulská úmluva, vznikla už v roce 2011 v Istanbulu. Jak název napovídá, úmluva se věnuje primárně domácímu a sexuálnímu násilí, jeho obětem a prevenci. V případě ratifikace úmluvy získají státy povinnost například zřídit bezplatné telefonní linky, podniknout kroky ke vzniku snadno přístupných krizových center, zajistit psychologickou pomoc (.pdf, str. 10) nebo provádět osvětové kampaně (str. 8). Cílem úmluvy je tak maximálně eliminovat násilí a diskriminaci vůči ženám (str. 4).

Většina ze 46 členských států Rady Evropy úmluvu podepsala a následně ratifikovala, aby mohla v jejich právním řádu vstoupit v platnost. V České republice je k ratifikaci Istanbulské úmluvy jako mezinárodní smlouvy nutno schválení oběma komorami Parlamentu, jak udává čl. 49 Ústavy. Vláda Petra Fialy odsouhlasila návrh ratifikace v červnu 2023. Sněmovna však projednávání odkládala a čekala až na vyjádření Senátu, který se postavil proti schválení, čímž proces ratifikace v Česku skončil.

Česká republika tak dnes patří k menšině zemí, které stále úmluvu neratifikovaly. Ve státech střední Evropy, tedy v zemích „okolo nás“, úmluva ale také nebyla ratifikována. Kromě Česka jde o Slovensko a Maďarsko. Jak ukazuje mapa níže, smlouvu neratifikovaly ani Litva a Bulharsko. Úmluva neplatí ani v dalších dvou zemích Rady Evropy, tedy v Arménii a Ázerbájdžánu, který úmluvu ani nepodepsal. Ve zvláštním postavení vůči úmluvě je v současné době Turecko, které původně úmluvu ratifikovalo už v roce 2012, ovšem v roce 2021 od svého rozhodnutí ustoupilo.

Helena Válková svým výrokem upozorňuje na to, že Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí už přijaly „všechny země kolem nás“, což není přesné. Podobně jako Česko ji neratifikovaly ani další státy střední Evropy jako Slovensko nebo Maďarsko. Kromě toho smlouva neplatí ani v Litvě, Bulharsku, Turecku, Arménii a Ázerbájdžánu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Poslankyně Helena Válková (ANO) v kontextu debaty popisuje svůj postoj k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, dokumentu, který je také známý jako tzv. Istanbulská úmluva (.pdf). Jak název napovídá, úmluva se věnuje primárně domácímu a sexuálnímu násilí, jeho obětem a prevenci. Rada Evropy úmluvu přijala v roce 2011, v platnost dokument vstoupil v roce 2014 poté, co úmluva získala 10 ratifikací.

Česká republika úmluvu podepsala v roce 2016. Senát o její ratifikaci hlasoval v lednu 2024, horní komorou ale těsně neprošla. Pro bylo 34 ze 71 přítomných senátorů, k jejímu přijetí chyběly dva hlasy. Obsah Istanbulské úmluvy tak pro Českou republiku nadále není závazným.

Ochrana a podpora obětí

Istanbulská úmluva stojí na čtyřech pilířích – prevence násilí, ochrana obětí, stíhání pachatelů a koordinace politik napříč institucemi (.pdf). Požadavky na tvorbu bezpečného zázemí, které může mít formu azylových domů, spadají do pilíře zabývajícího se ochranou obětí (.pdf, str. 9–11).

Poslankyně Válková uvádí, že úmluva státům ukládá povinnost vytvořit v krajích dostatek azylových domů pro matky s dětmi. Článek 23 úmluvy (.pdf, str. 10) požaduje, aby státy aktivně prováděly „opatření pro zřízení dostatečného počtu vhodných a snadno přístupných příbytků, které by poskytovaly útočiště, a ty by měly proaktivně nabízet obětem, obzvláště ženám a dětem“. Předchozí článek pak státům ukládá učinit „nezbytná legislativní či jiná opatření, aby zařízení poskytující služby okamžité, krátkodobé i dlouhodobé odborné pomoci byla geograficky rozložena tak, aby byla přístupná veškerým obětem násilných činů, spadajících do působnosti této úmluvy“. Istanbulská úmluva tedy mluví o útočišti, respektive příbytcích pro oběti násilí, zejména ženy a děti. Zároveň klade státům povinnost poskytovat pomoc obětem tak, aby byla přístupná všem obětem na území státu.

Požadavek na zřízení azylového domu v každém kraji České republiky se objevil poprvé v Akčním plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2015–2018 (.pdf, str. 17), který vláda schválila v roce 2015. Aktuální Akční plán pro roky 2023–2026 ale takto formulovaný požadavek již neobsahuje, pouze zmiňuje potřebu dostupnosti a předvídatelného financování specializovaných azylových domů (.pdf, str. 37).

Závěr

Helena Válková popisuje jeden z bodů Istanbulské úmluvy, který požaduje, aby státy aktivně poskytovaly útočiště obětem domácího a sexuálního násilí. Podle Istanbulské úmluvy by měly státy zajistit dostatečný počet takových příbytků, zařízení odborné pomoci by měla být geograficky rozložena tak, aby byla přístupná všem obětem. O konkrétním rozmístění azylových domů do krajů se ale úmluva nezmiňuje. S ohledem na to, že Helena Válková správně popisuje podstatu požadavku vyplývajícího z Istanbulské úmluvy, hodnotíme její výrok jako pravdivý s výhradou.

Helena Válková zjevně mluví o návrhu novely zákona o střelných zbraních, o níž Sněmovna hlasovala v říjnu 2020. V kontextu výroku totiž zmiňuje „rozvolnění podmínek nákupu tlumičů“, ke kterému dle ní na základě novely došlo (audio, čas: 20:30). Tato úprava byla zahrnuta v pozměňovacím návrhu ke zmíněné novele (.pdf), který umožňuje prodej tlumičů pro civilní užití (str. 4 z 32).

Sněmovna tento pozměňovací návrh schválila v říjnu 2020 a novelizace následně úspěšně prošla legislativním procesem a vyšla ve Sbírce zákonů. Vzhledem k úpravě zákona již není pro nákup tlumičů nutné nákupní povolení, nositelům zbrojního průkazu stačí pouze podat ohlášení na policii.

Poslankyně Válková nebyla při hlasování o pozměňovacím návrhu ani celé novele přihlášena. Aktivně tedy proti „změkčení zbraňové legislativy“ nehlasovala. Všichni přihlášení členové poslaneckého klubu ANO naopak hlasovali pro přijetí pozměňovacího návrhu i celé novely. Válková v den schválení novely byla omluvena i ze všech dalších hlasování.

Helena Válková tedy skutečně nehlasovala pro novelu, která umožnila prodej tlumičů pro civilní užití. Na hlasování v Poslanecké sněmovně ani nebyla přítomna. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně a kandidátka do Senátu za hnutí ANO Helena Válková reagovala na otázku o právu bránit se se zbraní. Podle ní bylo zbytečné do ústavního pořádku přidávat ustanovení o takovém právu, protože už předtím tuto problematiku dle jejího názoru dostatečně zahrnoval trestní zákoník.

Senátor Zdeněk Hraba byl v roce 2019 jedním z 35 předkladatelů návrhu novely ústavního zákona (.pdf), který do Listiny základních práv a svobod zakotvil „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“, a to za podmínek stanových zákonem (str. 3). Poslanecká sněmovna tento návrh schválila v létě 2021, stejně jako Senát. Přijatá změna následně nabyla účinnosti v říjnu 2021.

Návrh tedy nebyl novelou Ústavy, ale Listiny základních práv a svobod. Ta je nicméně součástí ústavního pořádku České republiky, výrok Heleny Válkové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidátka na hejtmanku Jihomoravského kraje za hnutí ANO Ivana Solařová v debatě vyjadřuje podporu pro Klimatický akční plán (KAP) Jihomoravského kraje. Zmiňuje však, že některé obce již mají své vlastní strategie pro adaptaci na změnu klimatu, někdy označované jako SECAP (Sustainable Energy and Climate Action Plan). Jako příklad uvádí Hodonín a Břeclav.

Hodonín

V dubnu 2024 uzavřelo město Hodonín s Nadací Partnerství a organizací Člověk v tísni dohodu o spolupráci na tvorbě městské Adaptační strategie na změny klimatu. Součástí strategie mají být opatření na zadržování vody v krajině, omezení půdní eroze, rozvoj zeleně či opatření proti přehřívání při vlnách veder. V současné době již probíhá obnova tornádem poničeného příměstského lesa Bažantnice. Dokončení adaptační strategie se ale předpokládá až v březnu 2025.

Břeclav

Břeclav si nechala zpracovat Adaptační strategii Břeclav (.pdf, str. 814) v roce 2022. V rámci této strategie byla zatím navržena opatření pro nevyužívaný areál bývalého cukrovaru, kde má vyrůst nová obytná čtvrť. Podle mluvčí města jde například o pasivní standardy budov, instalaci fotovoltaiky nebo jímání vody a její použití na zálivku.

Závěr

K 12. září 2024, kdy proběhla předvolební debata, měla Břeclav svoji Adaptační strategii již zpracovanou. Hodonín svou strategii ale teprve připravuje, měla by být hotová až na začátku roku 2025. Výrok Ivany Solařové tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Poslankyně a kandidátka na hejtmanku za hnutí ANO Jana Mračková Vildumetzová v kontextu výroku mluví o potřebě vládní pomoci Karlovarskému kraji. Podle jejího názoru potřebuje kraj za pomoci státu zřídit vysokou školu, aby nedocházelo k odlivu studentů do jiných regionů.

V současné době je Karlovarský kraj jediným krajem v republice, který nemá vlastní vysokou školu, ačkoliv některé univerzity z ostatních krajů studium v Karlovarském kraji nabízejí. Ve veřejně dostupných zdrojích ani v databázi mediálních článků Newton jsme nenašli, kolik lidí odchází studovat mimo region. Obrátili jsme se proto na tiskového mluvčího hnutí ANO Martina Vodičku s dotazem, z jakého zdroje kandidátka tohoto hnutí čerpala informace.

Vodička nám zaslal „Mapovací studii možností posílení vysokoškolského studia v Karlovarském kraji se zaměřením na profesní bakalářské programy“ (.pdf). Studii zpracoval kolektiv autorů (str. 2), například Jan Vávra ze Sociologického ústavu Akademie věd nebo finanční ředitelka Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Zita Nidlová (.pdf, str. 25).

Z této analýzy, která vznikla na základě Memoranda o spolupráci v oblasti profesního terciárního vzdělání uzavřeného mezi Hospodářskou komorou Karlovarského kraje, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Karlovarským krajem (.pdf, str. 1), vychází, že přibližně 95 % studentů, kteří se hlásí na vysoké školy, odchází studovat mimo Karlovarský kraj. Důvodem je kromě nedostupnosti studia také nedostatek relevantních oborů, nízká prestiž poboček univerzit v regionu, snaha o osamostatnění a hledání lepších pracovních příležitostí (str. 5).

Co se týče odlivu žáků 9. tříd hlásících se na střední školy, z nich se podle analýzy v roce 2024 18 % hlásilo na školy mimo Karlovarský kraj. Zaslaný dokument se u tohoto čísla odvolává na data Odboru školství, mládeže a tělovýchovy Karlovarského kraje (.pdf, str. 35).

Jana Mračková Vildumetzová tedy uvádí přesná čísla, a její výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jana Mračková Vildumetzová (ANO) zmiňuje otevření dvou středních škol jako příklad konkrétních kroků vlády Karlovarského kraje pod vedením hnutí ANO. Zjevně tedy mluví o volebním období 2016–2020, kdy byla tři roky hejtmankou a v roce 2020 ji poté ve funkci vystřídal její stranický kolega a náměstek Petr Kubis. Vítězné hnutí ANO tehdy vládlo v koalici s ODS, Hnutím nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, Piráty a SPO.

V roce 2018 svou pobočku v Sokolově otevřela pražská Vyšší policejní škola a Střední policejní škola Ministerstva vnitra. Do prvního ročníku byli přijati uchazeči, kteří se z kapacitních důvodů nedostali na střední policejní školu v Praze.

V roce 2020 v Sokolově vznikla také pobočka Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany. Tato střední škola nabízí obor strojírenství se zaměřením na potřeby vzdušných sil armády. Původní plán otevřít vojenskou školu ve stejný rok, kdy zahájila výuku ta policejní, nevyšel kvůli nízkému počtu zájemců a náročnosti příjímacích zkoušek.

V rámci volebního období 2016–2020, kdy v Karlovarském kraji vládlo hnutí ANO, byly v Sokolově otevřeny pobočky dvou středních škol. V roce 2018 zahájila výuku Střední policejní škola Ministerstva vnitra a v roce 2020 pak Vojenská střední škola Ministerstva obrany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jana Mračková Vildumetzová mluví o výstavbě dálnice D6, která má spojovat Karlovarský kraj s Prahou. Její trasa povede přes Karlovy Vary, Sokolov a Cheb až k německým hranicím. V provozu jsou zatím pouze některé její části, přičemž v Karlovarském kraji je dokončená trasa mezi Vary a Chebem.

Nejnovějším zprovozněným úsekem na trase z Prahy do Karlových Varů je 6,5 kilometrů dlouhá přeložka u obce Krupá (.pdf). Její stavba začala v březnu 2022 a k otevření došlo 27. srpna 2024. Přeložka navázala na již zprovozněný úsek od Prahy končící u Krušovic.

K otevření prvního úseku D6 došlo již v roce 1985. Dokončení dálnice mezi Prahou a Karlovými Vary je plánováno na rok 2028, čímž dojde ke spojení hlavního města s Chebem. V letech 2029–2031 je pak v plánu výstavba poslední části dálnice, a to spojení Chebu s německou hranicí (.pdf, str. 4).

Přeložka u obce Krupé měřící 6,5 kilometru se skutečně nedávno otevřela, a to konkrétně na konci srpna. Výrok Jany Mračkové Vildumetzové tak hodnotíme jako pravdivý.

Jana Mračková Vildumetzová (ANO) v debatě mluví o dostavbě dálnice D6, která má spojit Karlovarský kraj s Prahou. Zprovozněné jsou zatím pouze některé její části, přičemž v Karlovarském kraji je dokončená trasa mezi Karlovými Vary a Chebem. Ta je od 1. ledna 2018 osvobozena od poplatků a k jízdě po této dálnici tedy není potřeba dálniční známka. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo mj. zklidnění dopravy v okolních obcích.

Tento krok byl součástí iniciativy tehdejšího ministra dopravy Dana Ťoka (za ANO), který rozšířil počet nezpoplatněných dálničních úseků již od roku 2016. Další pak přibyly v roce 2017, kdy Ministerstvo dopravy od poplatků osvobodilo 111 kilometrů dálnic. Cílem těchto opatření bylo snížit množství aut v centrech velkých měst. Osvobozené úseky tedy nejčastěji tvořily obchvaty měst a části dálnic, které spojují nezpoplatněné silnice.

Zastupitelstvo Karlovarského kraje usiluje o zachování nezpoplatněného úseku mezi Karlovými Vary a Chebem do té doby, než budou dostavěny zbývající úseky D6. Spojení s Prahou má být dokončeno v roce 2028. V letech 2029–2031 je pak v plánu výstavba poslední části dálnice, a to spojení Chebu s německou hranicí (.pdf, str. 4).

Část dálnice mezi Karlovými Vary a Chebem je tedy bez poplatku a řidiči po ní od začátku roku 2018 můžou jezdit bez dálniční známky. Tento krok prosadil někdejší ministr dopravy Dan Ťok (za ANO). Výrok Jany Mračkové Vildumetzové tak hodnotíme jako pravdivý.

Jana Mračková Vildumetzová (ANO) mluví v kontextu výroku o potřebě dokončení dálničního spojení Karlovarského kraje s Prahou. Podle jejích slov předchozí vlády nevyvinuly dostatek snahy, aby se dálnice D6 zrealizovala. Dodává, že prioritu mají jiné kraje jako Ústecký nebo Středočeský a Karlovarský kraj se v tomto ohledu zanedbává, což podle ní přispívá k vysoké nehodovosti v tomto regionu.

Realizace dálnice D6

V současné době jsou v realizaci tři úseky dálnice D6 společně s odpočívkou Kolešov. Tyto úseky se nachází na území Středočeského a Ústeckého kraje a jejich otevření se plánuje na rok 2025 a 2027 (vše .pdf, str. 4). V Karlovarském kraji se nyní žádná část dálnice D6 nebuduje. Nejnovější dálniční stavba v tomto regionu přitom pochází z roku 2012.

K zahájení prací na několika úsecích D6 v Karlovarském kraji má podle Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) dojít v roce 2025, konkrétně se jedná o trasu mezi Žalmanovem a Bošovem. V případě úseku Knínice–Bošov ŘSD předpokládá, že se se stavbou začne už na přelomu letošního a příštího roku. U zmíněných úseků v současné době probíhá výkup pozemků (.pdf, str. 4), u jednoho z nich bylo v červenci 2024 zahájeno řízení na výběr zhotovitele.

Realizace posledních dvou úseků, které by propojily Karlovy Vary s Prahou, by pak měla proběhnout v letech 2026 až 2028. Výhledově by mohla dálnice D6 vést z Chebu až na hranice s Německem. Dodejme, že dokončení dálnice D6 se stále prodlužuje, v roce 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš sliboval dokončení dálnice do roku 2025, později mluvil o roku 2026. Na vině jsou komplikace při výkupu pozemků nebo výběr zhotovitele.

Závěr

V současné době jsou realizovány tři úseky dálnice D6 ve Středočeském a Ústeckém kraji. V Karlovarském kraji se žádný úsek nebuduje, poslední se zde otevřel v roce 2012. Podle plánů Ředitelství silnic a dálnic se jeden nový úsek D6 v Karlovarském kraji začne realizovat až na přelomu roku 2024 a 2025, zatím u tohoto projektu probíhá řízení na výběr zhotovitele a výkup pozemků. Výstavba dalších částí D6 na trase mezi Prahou a Karlovými Vary se plánuje na roky 2025 až 2028. Výrok Jany Mračkové Vildumetzové tak hodnotíme jako pravdivý.