ANO

Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nabyl platnosti již roku 2002, účinnosti měl nabýt k 1. 1. 2004. Jeho účinnost však byla opakovaně odkládána. Zákon je tak stále neúčinný, tj. bez právní síly. Účinnosti by měl nabýt k 1. 1. 2015, pokud tedy nebude znovu odsunuta.

S existenci tohoto zákona počítá již Ústava České republiky ve svém čl. 79 odst. 2. Toto ustanovení stanovuje, že: Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

Takový účinný zákon však český právní řád v současnosti postrádá. Pracovní poměr státních zaměstnanců se tak nyní řídí především zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.

Jelikož ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, počítající se zákonem o státní službě, nabyl účinnosti se vznikem nového státu, tedy 1. 1. 1993, hodnotíme výrok poslance Komárka jako pravdivý.

Služební zákon neboli zákon č. 218/2002 Sb., (pdf.) o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech byl vyhlášen ve Sbírce zákonů již 28. května 2002. Dle prohlášení Úřadu vlády ČR má nabýt úplné účinnosti skutečně až 1. ledna 2015.

V programovém prohlášení Vlády ČR z 4. srpna 2010 (pdf.) se vláda zavazuje mimo jiné, že: „Vláda bude usilovat o odpolitizování veřejné správy zaváděním moderních principů řízení orgánů veřejné moci a metod řízení kvality. Vláda předloží návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy.“

V červnu 2013 vláda schválila návrh zákona o státních úřednících, který by měl vézt mimo jiné k odpolitizování úřední správy a vznik pozice státního tajemníka.

Poslanecká sněmovna však tento návrh nemohla schválit v důsledku jejího rozpuštění v srpnu 2013.

S ohledem na tyto informace shledáváme výrok poslance Komárka jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože samotná mnichovská dohoda otázku platnosti či účinnosti neřeší a odborníci na mezinárodní právo se v otázce její platnosti neshodují dodnes.

Za nulitní však byla mnichovská dohoda jednoznačně označena ve Vyhlášce ministra zahraničních věcí z roku 1974 o Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa. Z právního hlediska to označuje naprostou neplatnost smlouvy od samotného počátku (například v důsledku nedostatečných kompetencí či neexistenci vůle).

Již za války pak zpochybnili Britové závaznost dohody pro Velkou Británii, její závaznost podle nich zanikla jejím závažným porušením Hitlerem, když v březnu 1939 převzal vládu nad zbylým územím Československa.

K pochybnostem o neplatnosti smlouvy vedou i další důvody, především to, že byla tehdejšímu Československu „vnucena pod hrozbou síly“.

Uvedený faktický výrok se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů ověřit.

Obrátili jsme se proto na doc. Filipa Křepelku z katedry Mezinárodního a

evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, který nám

prostřednictvím emailu poskytl následující stanovisko:

"Dobrý den,
právo Evropské unie ani Rady Evropy jako druhé relevantní organizace:
- neřeší vztahy mezi státy a jeho církvemi (privilegování, dotace, apod.), nejde-li to za hranu náboženské svobody.- neukládá restituce ani individuální, ani institucionální.
Tj. restituce jsou možné, ale nikoli mezinárodně - a evropskoprávně povinné.

Jiná věc je, "co se sluší", ale též zde bych řekl, že jde o náladu akorát v určitých kruzích a že téma mezinárodních vztahů to není.Filip Křepelka" Na základě výše uvedeného odborného stanoviska výrok označujeme jako

nepravdivý.

Během ověřování výroku jsme oslovili také Martina Komárka s dotazem, z jakých zdrojů čerpal v rámci tohoto konkrétního výroku. Odpověď nově zvoleného poslance hnutí ANO přinášíme v plné šíři:

"Milý pane Garguláku, vycházel jsem z těchto premis:
1) EU požaduje odluku církví od státu, tedy to platí i pro Česko a bez majetkového vyrovnání to nejde.
2) Republika se k restitucím zavázala. Část bývalého církevního majetku je dokonce vyjmuto z hospodaření obcí a leží ladem. Kdyby republika požadavek nesplnila, mohla by se ho církev domáhat u našich i mezinárodních soudů.
Další prověření těchto tezí si dovoluji nechat na Vás.
Server demagog považuji za skvělou korekci občasných politických tlachů a pevně doufám, že si udrží nezávislost, korektnost a tedy důvěryhodnost.
S úctou,
M.K."

Martina Komárka jsme dále konfrontovali se stanoviskem doc. Křepelky. Poslanec hnutí ANO zaslal následující vyjádření:

"Milý pane Garguláku,

asi jsem se vyjádřil ne zcela srozumitelně.

Vycházím z listiny práv a svobod, která ukládá, aby církve vykonávaly svou činnost nezávisle na státu. Což v Česku není. A není to možné, aniž církve získají zpět nějaký majetek.

Dále z toho, že církve obdržely od státu (dokonce už od bývalého ČSFR) závazný příslib, že budou za křivdy odškodněny. Takže se domnívám, že se mohou dodržení příslibu domáhat u mezinárodních soudů (nevím s jakým výsledkem, ale to jsem neříkal). Nejsem vševěd, ale právníci, s nimiž jsem se radil, tvrdí, že tento nárok podporují například nálezy ústavního soudu z 24. června 2009, 1. července 2010 či 22. února 2011.

S úctou,

M.K."

Martin Komárek ukončil spolupráci s MF Dnes k datu 3. června 2013. Vydavatelství MAFRA bylo skupinou Agrofert Andreje Babišem koupeno až na konci června 2013 a k oficiálnímu převzetí došlo v řijnu téhož roku.

Martin Komárek podle našich zpráv odešel z MF Dnes, kde působil více než 20 let jako politický komentátor, ke dni 3. června 2013. Zprávy komentující jeho odchod shrnul článek na webových stránkách hnutí ANO. Dva z těchto článků hovoří o spolupráci s deníkem po dobu následujících dvou měsíců, poslední jeho komentář pro idnes.cz vyšel ale 31. května. Na stránce hnutí ANO již 4. června den vyšel příspěvek Martina Komárka nastiňující jeho vizi svého působení v hnutí.

Již od dubna se skutečně spekulovalo o koupi koncernu Ringier Axel Springer Media AG, vydavatele takových medií jako například Blesk či Reflex. Tuto zprávu vypustil server E15.cz, špatně ji interpretovali i na webu Finance.cz. To ovšem 24. června dementovali sám Andrej Babiš i vydavatelství Ringier

Zpráva o tom, že Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra obletěla republiku dva dny poté., tedy necelý měsíc po odchodu Martina Komárka z MF Dnes. Vyjádření Martina Komárka tedy hodnotíme jako nezávadné.

Výrok hodnotíme na základě informací Etického kodexu poslance politického hnutí ANO 2011 jako pravdivý.

Etický kodex poslance politického hnutí ANO 2011 upravuje hlasování poslance v čl. 1 písm. c): " zásada svědomitosti - poslanec se při výkonu svého mandátu rozhoduje na základě důkladného, objektivního a kvalifikovaného posouzení projednávané věci. Návrhy zákonů, pozměňovací návrhy a jiné návrhy před jejich podáním projedná s klubem, či vedením klubu. Usnese-li se klub na závazném jednotném hlasování, je poslanec povinen toto usnesení akceptovat, rozhodne-li se neakceptovat usnesení klubu, seznámí se svým postojem předsedu klubu."

Pokutování poslance upravuje čl. 4: " Dodržování etického kodexu poslance bude kontrolovat vedení klubu. Pokud vedení klubu konstatuje, že došlo k porušení některého z výše uvedených závazků, zavazuje se poslanec zaplatit sankci až do výše měsíčního platu, jejíž výnos bude věnován na dobročinné účely. "

Z Etického kodexu tedy vyplývá, že vedení klubu má pravomoc posoudit povahu odlišnosti osobního hlasování od klubem schváleného hlasování a na základě tohoto posouzení je oprávněn udělit poslanci pokutu.

Pravdivost výroku Martina Komárka potvrzují zpravodajské články k tématu, projev bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR a doplňující informace poskytuje Český statistický úřad.

Martin Komárek ve svém výroku uvádí, že se některé soudní procesy " táhnou strašně dlouho " a zmiňuje také případ Mostecké uhelné společnosti. Je jistě na subjektivním zvážení čtenáře, jaký časový interval považuje za "strašně dlouho". Nicméně ke zmíněné kauze MUS (od r. 1996), kde zapojení švýcarského soudu v Bellinzzoně dokládají články z českých, anglických (eng) i švýcarských (eng) zdrojů můžeme přidat například také případy firmy H-System (od r. 1999), CS Fondy (od r. 1997), investiční fond Trend (od r. 1997), kauza Union banky (od r. 2003) a další (výčet jiných kauz lze dohledat například v projevu Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR ze dne 17. ledna 2013 nebo webových zpravodajských stránek ČTK ceskenoviny.cz).

Pro doplnění uvádíme informace ze statistické ročenky ČR 2012 Českého statistického úřadu. Ten uvádí ve svém dokumentu (.xls) "SOUDNICTVÍ, KRIMINALITA, NEHODY: Pravomocná rozhodnutí soudu a průměrné délky soudního řízení" průměrné délky soudních řízení rozdělených podle druhů.

Oslovili jsme o potvrzení tvrzení poslance Komárka iniciativu Rekonstrukce státu. Ta nám potvrdila, že se zmíněná schůzka i za přítomnosti Martina Komárka uskutečnila, nicméně přesný obsah schůzky, resp. fakt, který poslanec popisuje, doposud potvrzen nemáme. O doplnění informace jsme opět požádali Rekonstrukci státu, po případné odpovědi z jejich strany výrok doplníme. V tuto chvíli jej však musíme hodnotit jako neověřitelný.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Privatizace Mostecké uhelné společnosti byla schválena na základě Usnesení vlády č. 819 ze dne 28. července 1999.