ANO

Finanční správa zveřejňuje na webu pouze roční statistiky, poslední dostupná čísla jsou tedy z konce roku 2012, tehdy se jednalo o necelých 135 miliard. Na přímý dotaz potvrdilo Generální finanční ředitelství, že k 31. říjnu 2013 činila tato částka 141 572 milionů korun.

Pohledávky České správy sociálního zabezpečení jsou pak zveřejňovány čtvrtletně, poslední dostupný údaj k 30. září jsou necelé 64 miliardy korun, dohromady s nedoplatky na daních se tedy skutečně jedná o více než 200 miliard korun.

Údaje o dovozu najdeme na stránkách Českého statistického úřadu, jsou založeny na výkazech Intrastat, tedy pochází přímo od firem. Podle této evidence byla hodnota dovozu v roce 2012 více než 2,7 bilionu korun. Údaje o vykazování DPH z dovozu se nám však nepodařilo dohledat, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Evropský účetní dvůr je orgán Evropské unie se sídlem v Lucemburku. Jeho hlavním úkolem je kontrola nakládání s penězi z dotací plynoucími do jednotlivých zemí. Za tímto účelem vydává každoročně výroční zprávu, kdy hodnotí jednotlivé dohledové orgány členských zemí, pro Českou republiku je to ministerstvo financí.

Účetní dvůr nesestavuje žádný žebříček, v čerstvě zveřejněné výroční zprávě za rok 2012 poukazuje na jednotlivá pochybení, v případě České republiky například „závažné nedostatky ve fungování systémů řízení a kontroly ve dvou operačních programech (OP Životní prostředí (příspěvek EU ve výši 65 milionů EUR) a OP Doprava (příspěvek EU ve výši 194 milionů EUR))“ nebo „nedodržování agroenvironmentálních požadavků“.

Výroční zpráva uvádí počty nevyřízených výhrad k vyčíslení hrubého národního důchodu (HND, strana 70) a k vykazování DPH (strana 74), ani v jednom případě nedosahuje Česká republika zdaleka nejhorších výsledků.

Ve výroční zprávě za rok 2011 dopadlo Česko v počtech nevyřízených výhrad vzhledem k ostatním zemím EU skutečně nejhůře (str. 60). Zpráva také obsahuje přímé porovnání účinnosti vybraných dozorových orgánů, kde rovněž Česko jako jediná země dosáhla celkového hodnocení "neúčinné" (str. 147 až 149).Toto srovnání ovšem zahrnuje pouze sedm zemí a nic se nemění na faktu, že tato statistika je již zastaralá.

Je rovněž možné, že poslanec Babiš měl na mysli zprávu Evropské komise, která ČR, resp. MF, označila za nejhorší v dohledu nad evropskými dotacemi. I kdybychom ovšem nebrali v potaz, že Brusel a Lucembursko jsou geograficky poměrně vzdálené, MF financí ve své reakci upozornilo, že:

- "primárně odpovědným za kontrolu je řídící orgán"

- a dále, že Komise hovoří "o systému auditu, který fungoval do roku 2012"; systém auditních činností byl přitom od letošního roku změněn, což EK "hodnotila pozitivně".

Ani v jednom případě se tak Andrej Babiš nevyjadřuje k aktuální situaci a vzhledem k použití přítomného času jeho výrok tedy nemůže být pravdivý.

Předpokládáme, že Andrej Babiš má na mysli britského premiéra Davida Camerona a nikoliv oscarového režiséra a scénáristu Jamese Camerona.

David Cameron skutečně v roce 2010 obeslal státní instituce s dopisem žádajícím zveřejnění informací o jejich fungování, jak dokládá článek listu The Guardian, v němž je přiložen i premiérův dopis. Požaduje je v rámci vládního programu pro zpřehlednění a větší transparentnost práce státních orgánů, jehož výsledkem je mimo jiné webová stránka http://data.gov.uk/.

Nicméně premiér Cameron žádal po centrální vládě pouze zveřejnění informací o „nových výdajových položkách centrální vlády větších než£25,000, " nikoliv o "všem, co nakoupí." V přepočtu jde tedy o položky vyšší než 800 000 Kč. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nejsme schopni dohledat všechny firmy, které Andrej Babiš koupil a tím pádem ani popsat jejich stav v době tohoto nákupu.

Samotný koncern Agrofert, který Babiš vlastní, tvoří asi 200 firem. Tyto společnosti podnikají v sektoru chemie, zemědělství, potravinářství, pozemní techniky, obnovitelných zdrojů a nově i lesnictví, těžby a zpracování dřeva.

Mimo tento koncern nejsme schopni dohledat zbývajících cca 300 firem, které měl Babiš koupit a ani popsat jejich stav v době tohoto nákupu. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Martin Komárek se ve svém výroku vyjadřoval k tomu, že neví, zda by případné propuštění Davida Ratha z vazby již před předčasnými volbami nějak ovlivnilo např. výsledek sociální demokracie. Mluví o tom, že jeho hnutí by kartu Davida Ratha v kampani nevytáhlo a poukazuje na to, že doposud se k této kauze ANO zdrželo komentářů. To však není pravda, neboť jak je patrné z následujícího výčtu, Davidem Rathem a jeho kauzou operují v mediálních výstupech zástupci ANO včetně předsedy Babiše již poměrně dlouhou dobu.

Milan Hulík, předseda Rozhodčí a smírčí komise hnutí ANO a garant programové sekce právo a spravedlnost, skrze blog na webových stránkách hnutí ANO opakovaně naráží na Davida Ratha a jeho kauzu, viz například „Rath sice zazářil svým krabicovým vínem, ale jeho litoměřická indispozice jej z tvrdé konkurence bavičů vyřadila, " či „...největšími bojovníky proti korupci jsou ti, kteří ji vyhlásili boj na život a smrt (Rath, Peake), než se zjistilo, že i pro ně platí to césarovské „I ty, Brute (Brutko)?“

Petr Havlíček, předseda hnutí pro Pardubický kraj, se přidává se svým prohlášením: „To by nedokázal ani Rath. Podívejte se na něj, jak to všechno zbabral, břídil jeden, už si ani neškrtne." Hnutí ANO prokazatelně kartu Rath využilo i prostřednictvím svého předsedy a zakladatele Andreje Babiše. Ten se ostře a poměrně rozsáhle ohradil proti srovnání s Davidem Rathem a definitivně kauzu odsoudil posledním odstavcem článku na svém blogu.

V rámci samotné kampaně pak Babiš použil kartu Rath minimálně na mítinku v Brně, referovaly o tom např. eurozprávy.cz, kdy prohlásil: " Jediný rozdíl mezi Rathem a některými dalšími politiky je ten, že Ratha chytili ".

Proto přinejmenším nelze říci, že o Davidu Rathovi a jeho kauze nikdy nemluvili.

Na druhou stranu dodáváme, že místopředsedkyně strany Věra Jourová se vyjádřila, že si „jako jedna z mála možná umí představit, jak mu (Rathovi, pozn. Demagoga) je a soucítí s ním." Sama totiž ve vazbě 33 dní strávila, než byla propuštěna.

K rozpuštění poslanecké sněmovny došlo 20. srpna, prezident Miloš Zeman toto rozhodnutí poslanců potvrdil 28. srpna a vyhlásil předčasné volby na 25. - 26. října.

Podle průzkumů veřejného mínění prováděné společností MEDIAN na přelomu červen-červenec (pdf.) a červenec-srpen (pdf.) byla strana ANO 2011 řazena spolu s dalšími stranami (např. Úsvit přímé demokracie, Česká pirátská strana) mezi ty, jejichž podpora se pohybovala kolem 2% (resp. méně než 2%).

Následující průzkumy byly již prováděny po vyhlášení předčasných voleb:

Průzkum společnosti MEDIAN z období září-říjen (pdf.) ukazuje již 13% podporu strany ANO.

Jiná společnost (TNS Aisa) zachytila průzkumy, jakým způsobem se vyvíjela podpora jednotlivých stran v období od začátku září do poloviny října. Podpora ANO se dle tohoto průzkumu (v daném období) vyšplhala ze 7% na celkových 16%.

Do 1. ledna letošního roku se financování církví řídilo zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Na základě tohoto zákona poskytoval stát registrovaným církvím příspěvek především na platy duchovních, ale i na financování dalších výdajů.

Účinnost tohoto zákona byla zrušena zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, čili o tzv. církevních restitucích. Tento zákon v §17 upravuje financování církví, zavazuje se poskytovat příspěvek na podporu jejich činnosti pouze po následujících 17 let, kdy se navíc „od čtvrtého roku přechodného období každoročně snižuje o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce“.

Podle údajů ministerstva kultury činil tento příspěvek (.xls) v roce 2012 1,4 miliardy korun. Příspěvek během let postupně narůstal, jak je patrné z následující tabulky:

v tis. Kč19942000200620112012Počet duchovních2,5783,5014,2854,8924,892Platy (včetně pojistného)281,267568,8731,007,2711,348,0001,348,000Příspěvek CELKEM377,399662,5381,113,8981,444,7531,440,815

V dlouhodobém výhledu má tedy skutečně dojít k finanční nezávislosti církvi na státu, tvrzení o „několika miliardách ročně“ je ale přehnané a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Martin Stropnický v nedělní Partii (v čase 9:50) z 27. října potvrdil existenci analýzy, přímo hovoří o průniku 61 procent s ČSSD.

Následně místopředsedkyně hnutí Věra Jourová v pátek 8. listopadu 2013 dala novinářům informaci, že „s programem lidovců vidí hnutí shodu ve zhruba 80 procentech, s ČSSD asi v 60 procentech." Tuto zprávu, kterou přinesla ČTK, obratem vydalo několik zpravodajských serverů, například Deník.cz, Lidovky.cz či Týden.cz.

Zmíněnou analýzu nemáme sice k dispozici, nicméně její existenci potvrdili již bezprostředně po volbách další čelní představitelé hnutí ANO, hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Oslovili jsme také hnutí ANO s žádostí o poskytnutí této analýzy, abychom mohli nabídnout primární zdroj k výroku poslance Komárka. Výrok případně doplníme po obdržení odpovědi.

V návrhu volebního systému Karla Janečka se konkrétně píše: " Každý volič disponuje dvěma plusovými hlasy. Buď zvolí politickou stranu jako celek, což znamená, že oba její kandidáti získají po jednom hlase, nebo své hlasy přidělí dvěma kandidátům z odlišných kandidátních listin. Volič má také jeden minusový hlas, který udělí kandidátovi z kterékoliv kandidátky, kterého v poslanecké sněmovně nechce. Všechny hlasy mají stejnou váhu, tudížza každý plusový hlas se kandidátovi jeden bod přičte a za každý minusový jeden bod odečte." Na svém webu pak Janeček také ještě uvádí, že změnou projde také počet volebních obvodů, kdy ze současných 14 se jejich počet zvýší na 81.

Návrh zákona o tzv. registru smluv (Sněmovní tisk č. 740) předložila sněmovně skupina poslanců 28. června 2012, zástupcem navrhovatele byl Jan Farský. K návrhu se nejprve vyjádřila vláda, která uvedla několik připomínek (.pdf, dostupné ke stažení zde). Především vyzvala k širší odborné diskuzi, neboť se dle jejího vyjádření mělo jednat o výrazný zásah do celého systému smluvního práva. Mezi další vládní připomínky patřilo nejednoznačné vymezení smluv, které by měly být zveřejňovány a problémy s některými odůvodněními.

Návrh zákona byl poté Organizačním výborem doporučen k projednání Ústavně právnímu výboru. Při 1. čtení tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně, které proběhlo na schůzi 9. listopadu 2012, byl návrh přikázán k projednání výborům.

Návrh zákona projednávali Ústavně právní výbor (čtyřikrát) a Výbor pro pro veřejnou správu a regionální rozvoj (jednou). Ve všech případech bylo projednávání návrhu zákona přerušeno, přičemž se nám nepodařilo přesně dohledat, proč tomu tak v některých případech bylo. Po jednání 27. února 2013 požádal Ústavně právní výbor o stanovisko k návrhu Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo pro místní rozvoj (.pdf, dostupné ke stažení zde). Po jednání 29. května 2013 bylo přerušení odůvodněno potřebou informací, které měli dodat navrhovatelé zákona ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a které by se týkaly odhadu rozpočtových dopadů na města, obce i kraje. Navrhovatelé byli také vyzvání, aby ve spolupráci s Ministerstvem financí navrhli kompenzační mechanismus pro samosprávy vedoucí k eliminaci dodatečných rozpočtových nákladů plynoucích z uzákonění povinného registru smluv (.pdf, dostupné ke stažení zde).

Mezi největší kritiky tohoto návrhu patřila ODS. Dle České televize straně například vadilo ustanovení, které by rušilo smlouvy, které nebudou v registru zveřejněny do tří měsíců od jejich uzavření. ODS měla také výhrady k tomu, že by se vedle smluv měly zveřejňovat i faktury, neboť by to daný systém zahlcovalo. Česká televize 30. května 2013 informovala o již pátém přerušení projednávání daného návrhu zákona. Poslanci za ODS, ČSSD a KSČM se tehdy měli vyjádřit, že je dále nutné analyzovat možný dopad této normy. Projednávání tohoto sněmovního tisku bylo ukončeno s koncem volebního období, což znamená, že návrh zákona putoval legislativním procesem přes rok bez žádného výsledku.