Já jsem vstoupil do Občanské demokratické strany skutečně 7. listopadu.
Petr Fiala skutečně vstoupil do ODS 7. listopadu 2013, potvrzuje to jeho tisková zpráva vydaná ten den.
S Občanskou demokratickou stranou v ideové rovině jsem spojen velmi dlouho, vlastně od první poloviny 90. let a je to celkem veřejně o mně známo.
To, že poslanec Fiala je ideově spojen s ODS již od první poloviny 90. let se nepodařilo ověřit, nicméně jeho postoje odráží konzervativní a pravicové smýšlení, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
Poslanec Fiala v minulosti o sobě řekl: „Měl jsem i v minulosti mnoho různých nabídek vstoupit do politiky, ale vždy jsem říkal, že pokud to jednou udělám, tak to bude s ODS, s níž jsem dlouhodobě spolupracoval od 90. let - a i v tomto smyslu jsem konzervativní člověk.“ Ideovou spjatost s ODS lze pozorovat i z jeho tvorby: „Ve svých knihách opakovaně formuloval pravicová stanoviska, čímž by mohl ODS pomoci překonat současnou ideovou vyprázdněnost.“ Poslanec Fiala také uvádí 17 principů moderní pravice.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka: Vy jste řekl Hospodářským novinářům, že by nebylo šťastné, abyste kandidoval proti Miroslavě Němcové. Petr FIALA: Ano, to jsem řekl, nepovažoval bych to za optimální.
Výrok Petra Fialy hodnotíme na základě rozhovoru pro iHned.cz z 1.12. jako pravdivý.
Na otázku, zda si myslí, že je čas na změnu - ve volbě by totiž kandidoval proti Miroslavě Němcové, která je v čele ODS již řadu let, Fiala odpověděl:
" Změny jsou nutné, nejen personální. To ale není jen můj názor, vidí to každý, kdo o ODS přemýšlí – a především to chtějí členové napříč republikou. Paní Němcové si velmi vážím, nejen pro její politickou práci. Myslím, že by nebylo šťastné, kdybychom případně kandidovali proti sobě. ODS potřebuje odejít z kongresu jako strana, která je navenek sjednocená a nastoupila cestu obnovy. Jinak nemáme šanci uspět. "
Občanská demokratická strana má jeden, jednu obrovskou výhodu, kterou nazývám politickým pokladem a to je 20 tisíc členů. To má málokterá strana v České republice.
ODS se řadí mezi čtveřici stran, které mají výrazně větší členskou základnu než zbytek politického spektra v České republice.
Aktuální počet členů ODS je 21 504.
V následující tabulce jsou sestupně uvedeny počty členů současných sněmovních stran z května tohoto roku:
StranaPočet členů
KSČM
53500
KDU-ČSL
29976
ČSSD
22881
ODS
21578
TOP 09
3810
ANO 2011
720Úsvit
9
U Úsvitu přímé demokracie se pak do její členské základny řadí pouhých devět osob, což je paradoxně méně, než kolik má strana poslanců.
Co se týče ostatních politických stran, v posledních parlamentních volbách jich kandidovalo celkově dvacet tři (jedno uskupení bylo vyškrtnuto). Jejich členská základna se pak pohybuje v řádu stovek u středně velkých ne-sněmovních politických stran, u těch menších se bude vší pravděpodobností jednat ještě o nižší číslo.
Řada členů (ODS, pozn. Demagog.CZ) si stěžuje na určité nedostatky ve vnitrostranické komunikaci.
Výrok jsme zhodnotili jako pravdivý na základě četných mediálních vyjádření členů ODS k problematice vnitrostranické komunikace.
Například bývalý místopředseda Ivan Langer hovořil o nutnosti „změny ve způsobu komunikace dovnitř členské základny i směrem k veřejnosti.“ I bývalý předseda ODS Nečas poukázal na to, že: „... musíme změnit způsob svého chování a způsob své komunikace.“
Poslankyně Fisherová snažící se o zlepšení stavu v ODS navrhovala již na loňském kongresu strany mimo jiné toto: „MUSÍME uvnitř ODS důkladně komunikovat jednotlivé problémy, neřešit problémy přes média, nikdy nám to nic dobrého nepřineslo. MUSÍME navenek působit jednotně.“ Členka a bývalá poslankyně ODS Weberová dokonce popsala situaci jako „dlouhodobou absenci komunikace uvnitř strany.“ Vzhledem k těmto vyjádřením hodnotíme výrok jako pravdivý.
...ministr vnitra nerespektoval stanovisko k tomu povolaného orgánu podle zákona, podle služebního zákona, tedy své poradní komise, která mu nedoporučovala takovýto krok dělat.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z online médií.
Podle serveru Lidovky.cz ministr vnitra v demisi Pecina se skutečně "rozhodl neakceptovat stanovisko své poradní komise, která mu radila, aby řízení zastavil a počkal na rozhodnutí správního soudu."
Pecina k tomu na vysvětlenou dodal dodal: "To je pro mě věc, která je pro mě naprosto nepřijatelná - čekali bychom další dva nebo tři měsíce," zdůraznil. Podle něj by takové čekání dále destabilizovalo policii."
Případu se věnovala také další média, např. iHNed.cz, nebo Aktuálně.cz
Výběrová komise je pak skutečně ošetřena zákonem o službě státních zaměstnanců, konkrétně v paragrafu 19.
...tady dochází k jedné k zásadní lži, a to jest to, že městský soud v trestní věci pana Lessyho očistil a osvobodil. To přece není pravda (...) Soud konstatoval zásadu ne bis in idem, ne dvakrát o tomtéž. Soud dokonce zrušil to první rozhodnutí, ve kterém byl pan Lessy zproštěn té obžaloby a konstatoval, že nemůže být nikdo dvakrát trestán v téže věci (...) platí tedy, že městský soud v trestní věci neočistil pana Lessyho, konstatoval naopak, že pan Lessy již byl za skutek postižen, byl postižen kázeňsky a dokonce, když si dáte tu práci a přečtete si pečlivě to odůvodnění soudu v této věci, tak konstatoval, že byl potrestán a atributy toho trestu jsou odpovídající trestu, který by mohl on dostat, kdyby byl odsouzen v té trestní kauze.
Ve věci stíhání policejního prezidenta Lessyho rozhodoval v květnu Obvodní soud pro Prahu 7, ten zprostil Petra Lessyho obžaloby.
Odvolací Městský soud v Praze, o kterém mluví Ivan Langer, však v říjnu konstatoval, že dle zásady ne bis in diem, tedy ne dvakrát o tomtéž, již v této věci potrestal policejního prezidenta ministr vnitra v kázeňském řízení a celé trestní stíhání tedy bylo nezákonné, svým rozhodnutím tedy zrušil i původní osvobozující rozsudek obvodního soudu.
Výňatky z odůvodnění rozsudku zveřejnil server ihned.cz. Z nich vyplývá, že ministr Kubice se o potrestání policejního prezidenta Petra Lessyho pokoušel nejdříve v kázeňském řízení (strana 9), které bylo nařízeno po tom, co se měl Petr Lessy dopustit zneužití pravomocí a pomluvy. Kázeňské řízení ale bylo zastaveno, protože vinu se nepodařilo prokázat (strana 10).
Později Jan Kubice pověřil GIBS prověřením těchto činů a na základě výsledků šetření inspekce odvolal Petra Lessyho z funkce policejního prezidenta (strana 11) a plukovník Lessy byl tedy za uvedené činy potrestán (strana 20). Jak konstatoval městský soud, “(...) zejména rozhodnutím o skončení služebního poměru, resp. ve věcech služebního poměru, které má jinak obdobné náležitosti a atributy jako rozhodnutí ve věcech kázeňského řízení, byl obžalovaný svým způsobem zjevně bezprostředně postižen přinejmenším ve svých důsledcích a dopadech /osobních, personálních, finančních/ obdobným způsobem, jakoby mu byl např. v trestním řízení uložen trest zákazu činnosti, případně trest ztráty vojenské hodnosti či s ohledem na vedlejší dopady zejména rozhodnutí ve věcech služebních právě tohoto druhu, respektive vzhledem k použití právě těch zákonných ustanovaní v tomto rozhodnutí citovaných, případně i trest penězitý.”
Soud se tedy samotnou skutkovou podstatou vůbec nezabýval, konstatoval pouze, že Petra Lessyho již potrestal ministr Kubice a soud tedy v této věci rozhodovat vůbec neměl.
Vycházím z toho, co řekl policejní prezident, co by a co potvrdil ředitel Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, co potvrdil i náměstek policejního prezidenta, pan Kučera, že motivací jednání ministra vlády v demisi bez důvěry bylo jednoduché vydírání policejního prezidenta - buď vyhodíš mně nepohodlné policisty nebo já vyhodím tebe.
Výrok hodnotíme na základě veřejných vyjádření zmíněných policejních představitelů. V námi dohledaných vyjádřeních Langrova slova nepotvrzují.
Plk. Komárek, vedoucí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) poskytl po vzniku policejního schizmatu rozhovor pro IHNED. Ministr Pecina podle něj usiloval o to, aby Komárek spolupracoval s jistým policistou (Komárek jméno neuvedl), či jej dokonce ustanovil svým náměstkem. Podle vyjádření ministra šlo o pplk. Jindřicha Láta, kterého Pecina předtím prosadil do nové pracovní skupiny Progres. Náměstek policejního prezidenta Kučera pak tento tlak na personální změny potvrdil v rozhovoru pro Lidovky (Demagog.cz má k dispozici plné znění rozhovoru).
Pecina měl poté po policejním prezidentu Červíčkovi požadovat (dle Lidovek) odvolání samotného plk. Komárka a dalších vedoucích policistů. Červíček pak po jmenování druhého policejního prezidenta dle svých slov "nabyl dojmu, že vůbec v tuto chvíli nejde o to, aby byl naplněn zákon" a zmínil ministrovy požadavky na personální výměny.
Langerem uvedení policisté tedy uvedli, že Pecina vyvíjel tlak na personální změny v policii. Langerův výrok je však nepravdivý, neboť nikdo z oněch tří nemluví o "jednoduchém vydírání", při kterém by jim Pecina hrozil odvoláním.
Nejblíže takovému výroku byl gen. Červíček, i ten však pouze naznačil, že nesplněné požadavky ministra stály za jmenováním nového policejního prezidenta. Plk. Komárek pak ještě 7. prosince na přímý dotaz Aktuálně.cz řekl, že nemá žádný podklad pro tvrzení, že za tlakem na jeho odvolání stály nesplněné požadavky ministra. Náměstek Kučera pak pouze zmínil (v rozhovoru citovaném výše), že na Komárka neslyšel "jedinou konstruktivní výtku".
Když nastoupil pan ministr John, musel být odstraněn policejní prezident Martinů, byl instalován policejní prezident Lessy, ten okamžitě odvolal šéfa protikorupční policie Vrbu, dosadil tam pana plukovníka Martince, ten dodatečně vyměnil šéfa analytiky, instaloval tam pan Petržílka, a ejhle, kruh se uzavírá, pan Petržílek a pan Bárta jsou stíháni za zneužívání informací.
Výrok exministra Langera je hodnocen na základě zjištěných personálních změn v policii jako pravdivý.
Na začátek je nezbytné podotknout, že nehodnotíme, zda Martinů "musel být odstraněn", hodnotíme pouze to, zda a kdy se tak stalo. Sled personálních výměn popisovaných ve výroku se shoduje s veřejně dostupnými informacemi.
Radek John se stal ministrem vnitra ve vládě Petra Nečase ihned po jejím ustavení, konkrétně to bylo 13. července 2010. V listopadu téhož roku vyzval tehdejšího policejního prezidenta O. Martinů k odstoupení kvůli nespokojenosti se stavem policejního sboru.
Nástupcem Martinů byl po různých průtazích vybrán P. Lessy. Následně mezi jinými odešel i šéf protikorupční policie L. Vrba, který byl nahrazen T. Martincem.
V době ředitelování T. Martince nastoupil jako vedoucí odboru analýzy a informatiky právě J. Petržílek. Konečně v listopadu tohoto roku byli V. Bárta a J. Petržílek zadrženi a obviněni ve spojitosti s únikem tajných informací.
Já se jenom omlouvám, jedno sdělí, jestli dovolíte, pane Johne, já jsem nikdy pana Mrázka neviděl, nikdy jsem se s ním nesetkal, nikdy jsem s ním nemluvil.
O možnosti setkání mezi Ivanem Langerem a mafiánským kmotrem Františkem Mrázkem se již léta vedou spory. Například elitní detektiv Karel Tichý (viz profil sestavený Sabinou Slonkovou,) který spis Krakatice monitorující organizovaný zločin ve státní správě založil a spravoval, se v rozhovoru pro Aktuálně.cz nechal slyšet, že byl na místě, na kterém ve stejné době byli i Langer a Mrázek.
Na druhou stranu tato skutečnost nebyla nikdy prokázána, stejně jako nebyl uspokojivě vyřešen případ Krakatice a smrt Františka Mrázka. Tvrzení tedy musíme hodnotit jako neověřitelné.
