My jsme některé kroky udělali. Například došlo k tomu, že firemní školky jsou financovány z veřejných prostředků.
V roce 2011 bylo novelou Školského zákona umožněno zakládat školky "ke vzdělávání dětí zaměstnanců" (dle §34, odst. 8). Upřednostňování dětí zaměstnanců bylo původně považováno za diskriminační praktiku. Po uvedené změně mohou firemní školky také žádat o podporu dle §160 Školského zákona (úpravu shrnuje a vysvětluje MŠMT) ve výši několika tisíc korun na dítě měsíčně (zprávu podaly např. Finanční noviny).
Rozvírají se nám nůžky mezi financováním, které jde na jednoho žáka téhož oboru v různých krajích. Já bych uvedl příklad, pokud budeme mít třeba malotřídku se stejným počtem dětí, tak na jedno dítě budete mít ve Středočeském kraji 40 tisíc korun, ale třeba v Pardubickém kraji 35 tisíc.
Výrok je příliš obecný, navíc k jeho ověření chybí aktuální údaje.
Financování škol zřizovaných krajem se odvíjí od výše tzv. "krajského normativu". Jednotlivé kraje pomocí vlastní normy stanovují výši prostředků, které přidělí školám na žáka v daném oboru. Ministerstvo školství pak tyto údaje sbírá a (tak tomu bylo do r. 2011) publikuje v souhrnné podobě. Např. financování ministrem zmíněných malotřídek pak můžeme srovnat pro počet žáků 10:
(zaokr. hodnoty, v Kč/žáka) 2008 (.pdf, s.12) 2011 (.pdf, s.3)
Středočeský kraj46 00047 500Pardubický kraj45 00046 000
Při takto zvoleném počtu žáků pak vidíme určité "rozevírání nůžek", ovšem nikoli s hodnotami, které uvádí ministr Fiala. Jím uváděné hodnoty bohužel ověřit nemůžeme, neboť jednak zatím nedošlo ke zveřejnění přehledu z minulého roku, jednak nevíme, jaký počet žáků má ministr na mysli. V roce 2011 (.pdf, s.3) by se jím uváděnému poměru blížilo financování pro školy o 22 žácích (39 000 pro Středočeský, 31 000 pro Pardubický kraj).
S žádostí o poskytnutí podkladů, ze kterých Petr Fiala vycházel jsme se obrátili na ministerstvo.
Uvědomme si, že dnes už fakticky nabízí druhý cizí jazyk v rámci disponibilních hodin více než 80 % škol.
Nebyla nalezena žádná studie či analýza, která by potvrzovala nebo vyvracela tento výrok. Požádali jsme o vyjádření profesora Fialu a níže citujme jeho odpověď: "... výrok je založen na podkladech poskytnutých Českou školní inspekcí, která podle ustanovení školského zákona mj. pravidelně zjišťuje a hodnotí průběh, podmínky a výsledky vzdělávání. Na základě analýzy inspekčních výstupů a příslušných datových záznamů sledovaných škol z období 18. 10. 2012 - 17. 12. 2012 nabízí podle tvrzení České školní inspekce 82% škol výuku druhého jazyka. Toto číslo potvrzuje trend zjištěný Českou školní inspekcí v roce 2011/2012, kdy výuku druhého cizího jazyka nabízelo 79% subjektů poskytujících základní vzdělání...." I přes toto ujištění se nám nepovedlo dohledat příslušnou analýzu a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Přidáváme odkaz na nejaktuálnější výroční zprávu (.pdf) České školní inspekce, ve které se nám na tohle téma podařilo najít pouze tuto informaci: " K navýšení minimální časové dotace výuky cizích jazyků využilo disponibilních hodin 77,5 % škol, 22,5 % škol této možnosti nevyužilo a disponibilní hodiny využilo pro posílení výuky jiných předmětů. " Z této formulace ovšem nevyplývá, jestli školy posilují výuku o další cizí jazyk, nebo rozšiřují výuku prvního cizího jazyka.
Uvědomme si, že první cizí jazyk mají děti od třetí třídy. V 98,9 % případů je to angličtina.
Výroční zpráva (.pdf, str. 78) České školní inspekce potvrzuje slova ministra Fialy. Výuka cizího jazyka začíná ve třetí třídě a podle výše zmíněné zprávy je v celé ČR angličina jako první cizí jazyk zastoupena v 98,5%. Petr Fiala se tedy od skutečnosti odchýill jen velmi minimálně a výrok hodnotíme jako pravdivý.
Dnes máme čtvrtý nejstarší pedagogický sbor ze všech zemí Evropské unie.
Aktuální studie OECD Education at a Glance 2012 (.pdf) přináší srovnání 34 členských zemí OECD a některých dalších nečlenských států v oblasti vzdělávání. Studie zahrnuje celkem dvacet jedna z dvaceti sedmi členských států EU. Data srovnání věku učitelů pochází z r. 2010.
Ze souboru dat (.xls, záložka Data C_D5.1) této studie vyplývá, že v oblasti sekundárního vzdělávání má Česká republika pátý nejstarší učitelský sbor ze srovnávaných zemí. V sektoru primárního vzdělávání má pak ČR dle této studie (.xls, záložka Data C_D5.3) druhý nejstarší pedagogický sbor ze srovnávaných zemí.
Protože studie poskytuje data pouze o procentuálním zastoupení učitelů v daném věku na určitém stupni, nelze tyto data spojit a vytvořit "celkový žebříček". Studie také nezahrnuje všechny členské země EU. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Máme už jen něco nad 20 % učitelů do 35 let, nad 50 % nebo téměř 50 % jsou učitelé starší 46 let.
Data podle Analýzy ÚIV (Ústav pro informace ve vzdělávání) za rok 2010 (. pdf) potvrzující výrok ministra Petra Fialy.
do 25 let26 - 3536 - 4546 - 5556 - 6566 a více let3,2 %19,1 %26,9 %33,8 %15,5 %1,5 %
tzn.
do 35 letnad 46 let22,350,8
Například Ústavní soud dokonce zakázal stáže na ministerstvu soudcům.
Ústavní soud tyto stáže na Ministerstvu spravedlnosti soudcům zakázal (článek č.1) v říjnu 2010 s dokazem na: "...narušení principu kontinuálního výkonu soudcovské funkce a riziko spojené se vznikem střetu zájmů a ohrožení nezávislosti a nestrannosti soudce po návratu do své soudcovské funkce."
O tomto ustanovení už rozhodoval jednou nález Ústavního soudu č. 349/2002 Sb. (rtf. strana 9.) ve kterém se píše mimo jiné: Ke zrušení jsou dále navrhována v ustanovení § 68 odst. 1 citovaného zákona slova „k ministerstvu nebo“ a tatáž slova v § 99 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, kterými je umožněno přidělení soudce k Ministerstvu spravedlnosti a stanovuje se dočasné zproštění výkonu funkce soudce v případě tohoto přidělení.
V roce 2010 byla pak možnost stáží zrušena definitivně.
To znamená, že úplně každý se přihlásit nemůže (do výběrového řízení na uvolněné posty soudců, pozn.). Jsou tam zákonné podmínky od praxe a určitých odborných zkoušek.
Zákon č. 6/2002 Sb. o soudcích a soudech, konkrétně ustanovení § 60 odst. 1 a 3 stanoví obecné předpoklady pro ustanovení soudcem. Jsou jimi státní občanství ČR, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, věk minimálně 30 let, blíže nespecifikovaná morální způsobilost a úroveň zkušeností, souhlas s ustanovením soudcem, dále vysokoškolské vzdělání v magisterském programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky. Další podmínky stanoví zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Za předchozího režimu byly některé trestné činy, které se týkaly podle mě toho nejzásadnějšího, což je ochrana života a zdraví. Třeba za vraždu, to je vlastně do patnácti let, ale za některé daňové záležitosti nebo majetkové vůči státu byly tresty vlastně velice obdobné. (Reakce na dotaz moderátora: "Přijde vám vzhledem k fenoménu korupce, klientelismu, pane ministře, ta výše trestů úměrná, respektive ta spodní hranice pěti let, kterou převážně judikují české soudy?")
Obecné shrnutí vývoje (rekodifikace, novelizace atd.) v oblasti trestního práva hmotného v období let 1948-1989 nabízí např. text Tomáše Gřivny Trestní právo hmotné (.pdf), který je součástí sborníku Komunistické právo v Československu.
Jedním ze základních pramenů trestního práva ve sledovaném období je "nový" Trestní zákon z roku 1950 (.pdf), který ve své zvláštní části v jednotlivých hlavách vymezuje ve výroku uvedené skutkové podstaty a sankce (uvedeny vždy ty "základní") následovně: "Vražda § 216. (1) ... patnáct až pětadvacet let, Zkrácení a ohrožení daně § 148. (1) ... dvě léta a trestem peněžitým a Rozkrádání a poškozováni majetku národního a majetku lidových družstev § 245. (1) ... až pět let."
Následné novelizace tohoto předpisu dle textu Tomáše Gřivny nepřináší změnu ve sledovaných oblastech.
Po přijetí Ústavy v roce 1960 byl přijat i nový Trestní zákon z roku 1961 (.pdf). Ten ve výroku uvedené skutkové podstaty a sankce (opět uvedeny vždy ty "základní") mění následovně: "Vražda § 216. (1) .. deset až patnáct let nebo trestem smrti., Zkrácení daně § 148 (1) .. až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem a Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví § 132 (1) ... na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem."
Následné novelizace tohoto předpisu (do roku 1989), a to konkrétně Zákon č. 45/1973 Sb., dle textu Tomáše Gřivny přináší změnu v jedné ze sledovaných skutkových podstat. Tento zákon totiž umožnil ukládat místo trestu smrti trest odnětí svobody od patnáct do dvaceti pěti let věku (zákon je účinný ještě v roce 1973).
Obecně lze konstatovat, že výrok ministra Blažka je zavádějící.
Uvedená sankce maximálně "do patnácti let" za trestný čin vraždy byla v "minulém režimu" (1948-89) specifická pouze pro období 1961-1973 (nezapomínejme však také na možnost udělení trestu smrti). Sankce za "daňové záležitosti" (viz výše) se místo v moderátorově dotazu uváděných pěti let pohybují v intencích do dvou a tří let. Za pravdu ministrovi dávají jím uvedené "majetkové činy vůči státu", kde se sazba pohybovala skutečně do maximální výše diskutovaných pěti let (avšak moderátor upozorňoval na praxi udělování nižší trestní sazby za jiný trestný čin, a to úplatkářství, konkrétně § 331 (Přijetí úplatku) odst. 4 písm. a) a b) trestního zákona, kde se sankce pohybují od pěti do dvanácti let).
Dneska už vzít někomu život, abych to řekl nejobecněji, už se dostáváme nejenom k doživotí, ale třicet let a podobně.
Od roku 1989 skutečně došlo změnami trestní legislativy k navýšení sazeb.
Ministr popisuje vývoj výše trestů po listopadu 1989. První polistopadová úprava (z. č. 175/1990 Sb., .pdf, str. 13) trestního zákona stanovila za trestný čin vraždy základní sazbu 10-15 let odnětí svobody. V současnosti je tato sazba 10-18 let. Odnětí svobody na "třicet let a podobně" může být uloženo jako výjimečný trest, a to dle okolností vraždy.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
