Stropy (na sociální pojištění, pozn.) jako první v této zemi navrhl nějaký Bohuslav Sobotka, jako ministr financí a později jako poslanec již v roce 2006.
Na základě informacích z internetových stránek Poslanecké Sněmovny Parlamentu ČR a dalších zdrojů byl výrok označen za pravdivý.
Bohuslav Sobotka opravdu v minulosti navrhl zavedení stropů na sociální pojištění (tzv. maximálního vyměřovacího základu). Konkrétně v rámci vládního zákona o nemocenském pojištění, který byl schvalován mezi lety 2005/2006.
O daných stropech se zmiňuje například článek ze serveru lidovky.cz z roku 2005. Odkazuje se na něj také v roce 2006 Petr Nečas.
Opět, v té době již jako opoziční poslanec, se o prosazení dané problematiky pokusil v roce 2007. Návrh poslanců Milana Urbana, Zdeňka Škromacha, Bohuslava Sobotky a Hany Šedivé na vydání zákona o zavedení maximálního vyměřovacího základu pro placení pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, jehož obsahem bylo zavedení výše zmíněných stropů, byl předložen jako sněmovní tisk 166.
Tyto stropy jsou správné, jsou zavedeny v celé Evropě, byli jsme poslední členská země Evropské unie, která neměla tyto stropy na sociální pojištění.
Na základě informací z MISSOC (Vzájemný informační systém pro sociální ochranu, který zajišuje Evropská komise), Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (ISSA) a estonské legislativy jsme označili výrok za nepravdivý.
Data na serveru MISSOC dokládají, že v lednu 2011 nemělo 11 zemí Evropy stanoveno žádný horní limit, tudíž nemohla být Česká republika poslední.
Konkrétně můžeme uvést například estonský případ. Na části webových stránkách ISSA, které se týkají Estonska, se lze dočíst, že "there are no maximum earnings for contribution calculation purposes", což znamená, že v dané zemi stropy na sociální pojištění zavedeny nejsou.
Výjimky z výměry soc. pojištění jsou v §3 estonského zákona o soc. pojištění a §13 a §31 zákona o dani z příjmu.
Tento konkrétní zákon (druhý pilíř důchodového systému, pozn.), k němu se vyjádřili kladně, OECD.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě řeči pronesené generálním tajemníkem OECD Angelem Gurríou.
Česká televize uvedla úryvek z řeči generálního tajemníka Angela Gurríi, kterou pronesl při příležitosti představení výsledků nového hospodářského přehledu pro Českou republiku během své pražské návštěvy v pátek 18.Iistopadu :„Já můžu české vládě jen pogratulovat k návrhu druhého pilíře. Vím, že tady v Česku se o něm hodně debatuje. Je to téma, které se dotýká každého. Jak občanů, tak velkých společností. A je to logické. Do důchodového spoření jde z kapes občanů hodně peněz ". O této zprávě dále informovala i další média jako například internetový portál ihned.cz, a Gurríův postoj pak poněkud podrobněji představil na svém portálu Svaz průmyslu a dopravy ČR.
I proti roku 2005 je reálná hodnota důchodů vyšší nyní o 12 %.
Nejdříve vysvětlíme, co se míní reálnou hodnotou důchodu. Tato hodnota se vypočítává tím, že se průměrná výše důchodu podělí průměrnou výši spotřebitelských cen, respektive průměrnou výši životních nákladů domácnosti. Podle údaju Českého stastického úřadu, při srovnání let 2005 a 2010, skutečně dojdeme k tomu, že reálná výše starobního důchodu narostla o 12,72%, což přibližně odpovídá premiérově tvrzení. Jsou to údaje nejmladšího data vedená ve statistikách ČSÚ, a proto tedy označujeme výrok za pravdivý.
V loňském roce bylo 51 % odchodů do důchodu předčasných.
Podle údajů, které se nám podařilo získat z veřejně dostupných statistik České správy sociálního zabezpečení (pdf.), byl za rok 2011 celkový počet odchodů do důchodu 164 857. Údaj, který odpovídá žádostem o předčasný odchod do důchodu, tak jak je to definováno v § 31 zákona o starobních důchodech č.155/1995, je zde uveden pod hodnotou 80 373. Na procenta nám to dává necelých 48,75% z celkového počtu odchodů do důchodu. Z důvodu psychologického rozdílu, které tato hodnota vyvolává oproti 51% uvedený Petrem Nečasem, a díky tomu, že tento rozdíl převedeno na čísla představuje skoro tři a půl tisíce předčasných důchodu, označujeme výrok za nepravdivý.
Tímto opravujeme nepřesnosti uvedené v předchozím zdůvodnění, které odrážely špatné uvedení statistik na stránkách ČSSZ, kde byla uvedena statistika za celý rok pod označením 4. čtvrtletí 2011, což je dokument, na který se dostanete při kliknutí na odkaz v pdf. výše. Správně označená statistika je zde.
Dnes je jich více než 2,8 milionů důchodců.
Premiér pravdivě uvádí počet 2,8 milionu důchodců, který se vztahuje k poběratelům důchodů všech typů.
Podle údajů ČSÚ k 31.12.2010 bylo v ČR už k 31.prosince 2010 2,82 milionu důchodců (zaohrouhlujeme). Z toho 1,65 milionu pobíralo důchod starobní, zatímco 450 tisíc pobíralo důchod invalidní a 720 tisíc důchod vdovský, vdovecký či sirotčí. Jde tedy z velké části o ekonomicky aktivní obyvatele.
Premiér ovšem hovoří o valorizaci penzí a ta probíhá souměrně pro všechny typy důchodů (pro př. k invalidním důchodům zde). V kontextu valorizace penzí proto považujeme zmínění počtu 2,8 milionu důchodců za pravdivý výrok.
I státy, jako je Švédsko nebo jako je Německo, váží výplatu důchodů na výši příjmů, na to, jak se vyvíjí, zda celkový výběr důchodového pojištění roste, stagnuje, nebo klesá.
Premiér má pravdu, když tvrdí, že ve Švédsku a v Německu je výše vyplácených důchodů vázána na příjmy důchodového systému.
Stejně jako v ČR, se i ve Švédsku a Německu výše důchodů primárně odvíjí od výše průměrných příjmů.
V rozpočtu švédského důchodového systému ovšem od roku 2001 funguje automatický vyrovnávací mechanismus. Jakmile příjmy systému poklesnou a měl by vzniknout deficit, vyplácené důchody se sníží natolik, aby byl deficit vyrovnán. V případě budoucího přebytku se pak výše důchodů automaticky vrátí na původně plánovanou úroveň. Více v publikaci Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (.pdf, anglicky).
Do německého systému byl v letech 2003 a 2004 zaveden tzv. "faktor udržitelnosti". Není to stejný vyrovnávací systém jako ve Švédsku a vazba výše důchodů na příjmy systému je pouze nepřímá. Růst výše důchodů se zpomalí nebo dokonce zastaví, když poklesne počet plátců do systému v poměru k počtu důchodců. Publikace Světové banky (.pdf, anglicky, str. 602) ukazuje, kde se německý systém tomu švédskému přibližuje.
Premiér se sice odvolává na nestejné systémy, pravdivě ale mluví o vazbě mezi výplatou důchodů a příjmy důchodového systému.
Jeho podmínkou byla rezignace vlády a předčasné volby (podmínkou Roberta Fica pro to, aby hlasoval pro účast Slovenska na evropském záchranném mechanismu, pozn.).
Výrok označujeme na základě vyjádření Roberta Fica za pravdivý.
2.10.2011 se v relaci TA3 V politike sám Robert Fico vyjádřil, že jeho strana je připravena hlasovat za změny v eurovalu, ale musí to mít své politické důsledky. „Jestli se ukáže, že nejsou schopni vládnout a přijímat rozhodnutí tak vážného charakteru, určitě euroval projde s našimi hlasy, o tom nepochybujte, my jsme za euroval. Ale není možné, aby tu byla vláda, která není schopna vládnout“,zdůraznil předseda strany Smer. V takovém případě musí podle něj nastat buď rekonstrukce vlády, anebo předčasné parlamentní volby, přičemž Smer preferoval druhou možnost. Slovenská vláda se nakonec rozhodla spojit hlasování o eurovalu s vyslovením důvěry vládě. Robert Fico se v této souvislosti vyjádřil, že právě tímto opatřením vláda zabránila opozici hlasovat. Po pádě vlády Ivety Radičové a dohodě politických stran na vypsání předčasných parlamentních voleb, se Smer k schválení eurovalu nakonec připojil, proto označujeme výrok za pravdivý.
Byla to Česká republika, která dojednala změnu článku 15 tohoto fiskálního kompaktu, (který umožňuje kdykoliv kterékoliv členské zemi Evropské unie se bez jakýchkoliv problémů dodatečně připojit k té smlouvě.)
Tento výrok musíme hodnotit jako neověřitelný. Tvrzení Petra Nečase o iniciaci jednání ve věci článku 15 fiskální smlouvy EU sice potvrzuje hned několik zdrojů, například agentura Reuters nebo euobserver.com, ale všechny vychází ze slov samotného premiéra Nečase. Vzhledem k tomu, že jsme nenašli žádný jiný zdroj než slova pana premiéra, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
(Byla to Česká republika, která dojednala změnu článku 15 tohoto fiskálního kompaktu,) který umožňuje kdykoliv kterékoliv členské zemi Evropské unie se bez jakýchkoliv problémů dodatečně připojit k té smlouvě.
Část výroku zmiňující možnost připojení k paktu je podle článku 15 pravdivá. Ve zmiňovaném textu (.pdf) se tvrdí, že: " Tato smlouva bude přístupna i členským zemím Evropské unie, které v současnosti nejsou smluvními stranami."
