ODS

Na základě veřejně přístupných zdrojů byl výrok Jana Zahradila označen za pravdivý. Oficiální znění daného vládního mandátu není sice dohledatelné, pokud však nebudeme striktně lpět na doslovnosti, tak vyjádření premiéra Nečase a ministra Kalouska daný výrok potvrzují.

Úřad vlády ČR uvedl v emailové komunikaci následující: " Mandát byl projednán a schválen (.pdf) Výborem pro Evropskou unii dne 29. února 2011. Vzhledem k tomu, že jednání Evropské rady jsou neveřejná, jsou i dokumenty, obsahující informace k těmto jednáním (a to je právě případ i zmíněného mandátu) dokumenty interními a tudíž veřejnosti nepřístupnými."

Na zasedání poslanecké sněmovny však premiér Nečas informoval poslance ohledně rámcové pozice přijaté vládou na schůzi 18. ledna 2012. Řekl, že "rámcová pozice, schválená vládou 18. ledna, jasně říká - cituji: "S ohledem na změnu podmínek pro přijetí eura v důsledku ratifikace smlouvy se v souladu s programovým prohlášením vlády jeví nezbytné, aby byl souhlas s ratifikací této smlouvy vyjádřen v referendu nebo aby referendem bylo podmíněno pozdější přijetí eura, jež nastane účinností smlouvy, jímž nastane účinnost smlouvy vůči ČR. Bez jasné politické shody na této věci nemůže pověřený zástupce vlády ČR smlouvu podepsat.
Znovu opakuji citaci poslední věty z rámcové pozice, schválené jednomyslně vládou 18. ledna letošního roku: "Bez jasné politické shody na této věci nemůže pověřený zástupce vlády ČR smlouvu podepsat."
Ohledně premiérova vystoupení se píše také na stránkách Vlády ČR. Také slova Miroslava Kalouska, místopředsedy TOP 09, na tiskové konferenci po jednání vlády z 18. ledna 2012, potvrzují danou diskuzi ohledně způsobu ratifikace smlouvy:

"Velmi vážnou diskuzi jsme vedli o způsobu ratifikace této smlouvy, kdy vláda většinou obou dvou našich koaličních partnerů, z důvodů, které bereme na vědomí a respektujeme, si přeje ratifikaci referendem.Ministři za TOP 09 jsou opačného názoru, nehlasovali jsme pro referendum a nedomnívám se, že by TOP 09 jako politická strana podpořila tento zákon o referendu v PS i v Senátu, sdělili jsme našim koaličním partnerům 3 důvody, které proto máme."
To jasně ukazuje situaci, při níž opravdu obdržel premiér Nečas od vlády mandát, o kterém hovoří europoslanec Zahradil, ošem za situace vyplývající z Jednacího řádu vlády (článek VI hovoří o schvalování usnesení vlády nadpoloviční většinou všech členů vlády), tedy za nesouhlasu jedné ze tří koaličních stran. Výše uvedenou rámcovou pozici vlády k návrhu mezinárodní smlouvy o posílené hospodářské unii schválil také vládní orgán Výbor pro Evropskou unii.

Premiér Nečas skutečně, spolu s dalšími dvanácti premiéry, poslal dopis týkající se dokončení jednotného trhu EU. Dopis byl adresován předsedovi Evropské komise José Manuelu Barrosovi a předsedovi Evropské rady Hermannu van Rompuyovi. Tuto informaci oficiálně potvrdil informační portál Euroskop.cz. Summit Evropské rady také zohlednil požadavky tohoto dopisu. 12 zemí (Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Slovensko, Irsko, Španělsko, Itálie, Polsko a Nizozemí), které tento dopis iniciovaly, se přiklonilo k požadavkům tohoto dopisu, navíc se k nim připojilo i Německo a Malta. Přesné znění dopisu se dá najít zde. Výrok tedy můžeme označit za pravdivý.

Tento výrok lze považovat za zavádějící.

Jediným existujícím výzkumem (časový rámec publikovaných výzkumů je vztažen od počátku roku 2012) veřejného mínění, který odpovídá na otázku, jež koreluje s faktickým výrokem řečníka, a která zní: "Pokud by se v tuto chvíli konalo všelidové referendum o vstupu ČR do eurozóny, souhlasili byste i se vstupem ČR do eurozóny a přijetím eura jako hlavní společné měny?", je výzkum agentury Sanep, publikovaný 22. ledna 2012. V něm 71,3% respondentů vyjádřilo svůj nesouhlas s účastí ČR v eurozóně. Pokud tedy použijeme argument "odmítnutí eurozóny veřejností" (na základě uvedeného průzkumu) a následně jej konfrontujeme s postojem vlády, je dále nutné uvést, že oficiální postoj vlády, který by deklaroval odmítnutí vstupu do eurozóny, a tudíž by byl v souladu se zmíněným průzkumem, neexistuje. Vláda v samotném vztahu a závazku k přijetí jednotné evropské měny není jednotná. Tento postoj dokládají následující uveřejněné výstupy z vládních jednání či vystoupení předsedy vlády a jejích členů (časově vymezeny opět počátkem roku 2012) - např. ČTK - novinky.cz, zpravy.rozhlas.cz, týden.cz, idnes.cz atd.

Poslanec Zahradil pravdivě tvrdí, že operačních programů zde bylo a je realizováno několik desítek.

V období 2004-2006, tedy zejména za vlád ČSSD (Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy) bylo financování z evr. fondů realizováno v podobě 5 operačních programů (OP) a několika iniciativ společenství (až 12 iniciativ, některé byly ale realizovány v rámci OP). V rámci těchto 5 programů bylo ovšem čerpání prostředků dále děleno, např. pro Společný regionální OP do 5 priorit, 11 opatření a dalších 6 podopatření.

Pro léta 2007-2013, tedy období vlád Topolánka, Fischera a Nečase, bylo stanoveno dokonce 26 OP, které zahrnují i dřívější iniciativy. 26 OP je dále strukturováno do priorit, resp. prioritních os, jejichž souhrnný počet už přesahuje stovku.

Evropské prostředky jsou poskytovány skrze desítky operačních progamů, které jsou dále složitě děleny. Poslanec Zahradil má v tomto pravdu. Necháme na posouzení čtenáře, zda více než 650 miliard korun, které na tyto programy připadají, by mělo být rozděleno na větší či menší množství programů, a zda desítky jsou " strašně moc ".

Výroky politiků v koaličních jednáních nejsou k dispozici.

Další případ, kdy není možné posoudit, jakým způsobem probíhala jednání, a zvláště kdo z politiků co řekl. Nedá se ověřit, jestli se předseda TOP 09 Schwarzenberg na jednáních vyjadřoval ohledně kontrasignace prezidentských milostí negativně nebo ne. Nutno zmínit, že na veřejně přístupných zdrojích o vládních jednáních jsou k dispozici pouze výsledky hlasování členů vlády, programy usnesení a výsledky těchto jednání, nikoliv už samotný průběh. O prezidentských milostech se přitom na oficiální úrovni ještě nejednalo.

Podle volně dostupných údajů o počtu udělených milostí (do 27. října 2011) musíme výrok hodnotit jako pravdivý.

V letech 1992 - 2002 bylo podle archívu oficiálních webových stránek prezidentské kanceláře uděleno prezidentem Václavem Havlem celkem 1453 milostí. V období od 10. prosince 2003 do 27. října 2011 bylo pak podle výčtu prezidentských milostí zveřejněných na oficiálních webových stránkách prezidentské kanceláře uděleno prezidentem Václavem Klausem celkem 370 milostí. To dohromady dává celkový počet 1823 milostí udělených oběma prezidenty.

Institut milosti hlavy státu skutečně existuje v mnoha státech, tento výrok je pravdivý.

Určitý reprezentativní výčet zemí lze nalézt na anglické Wikipedii. Milost může udílet hlava státu např. Ruska (článek 89 ústavy), Spojených států amerických (Hlava II. článek 2. odstavec 1.), Řecka (.pdf) (Hlava III. článek 49.) nebo Iránu (článek 110 ústavy). Liší se však v proceduře nutné k jejich udělení. Hlava státu může udělovat milosti bez dalších omezení, může dbát na doporučení komisí k tomuto účelu zřízených případně ministra spravedlnosti, může vyžadovat kontrasignaci. V některých zemích, např. Kanadě, milosti může udílet jak generální guvernér, tak komise zřízená pro udělování milostí. Ve Švýcarsku milosti, v případě menších provinění, uděluje federální parlament (článek 173 ústavy).

Najít nějakou jinou srovnatelnou demokracii, kde by byl stejný právní i faktický stav prezidentských milostí, tzn. kde by prezident měl pravomoc jak agraciace (odpuštění části nebo zbytku pravomocně uděleného trestu), abolice (nezahájení nebo nepokračování v trestním řízení) tak i rehabilitace (zahlazení následků odsouzení, tedy považování osoby za bezúhonnou) bez výjimky pro jakékoliv trestní řízení, dále neměl povinnost své rozhodnutí odůvodňovat, nebyl ze své funkce komukoliv odpovědný, jeho rozhodnutí nebylo kýmkoliv přezkoumatelné, nemusel ho s kýmkoliv konzultovat a počet milostí se pohyboval v řádu desítek ročně, nejednalo by se tedy o zcela výjimečně udělené milosti pro několik jednotlivců za volební období, je však téměř vyloučeno.

Všechny Stanjurou zmíněné návrhy jsou skutečně v projednávání nebo schváleny.

V současnosti je projednáváno, resp. před vyhlášením, 5 návrhů, které mění ústavní pořádek ČR:

Návrh změny ústavy, týkající se přímé volby a postavení prezidenta, byl schválen i podepsán prezidentem.

Senát bude projednávat návrh na omezení imunity: Nově, pokud příslušná komora odepře souhlas ke stíhání senátora, ústavního soudce, nebo poslance, bude stíhání vyloučeno pouze po dobu trvání mandátu/funkce (dnes platí, že trestní stíhání, je-li odepřeno, je vyloučeno navždy).

Ve sněmovně ve druhém čtení, je návrh změny ústavou dané působnosti NKÚ, který by nově měl kontrolovat i hospodaření krajů, obcí a zákonem určených právnických osob.

Doplňme, že je zde návrh ústavního zákona o celostátním referendu (oživený po loňském zamítnutí) a úst. zákona o změnách hranic s Rakouskem.

Novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, jež bude projednávána v plénu Poslanecké sněmovny PČR 12.3. 2012, opravdu rozšiřuje kontrolní pravomoci NKÚ, a to dokonce ve větším rozsahu než uvádí Zbyněk Stanjura.

Výše zmíněná novela upravuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu v těchto oblastech:

• "Hospodaření s majetkem státu a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí,
• příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet, včetně závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, a příjmy a výdaje státních fondů,
• hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony,
• hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, jde-li o

1. zdravotní pojišťovny,
2. veřejné výzkumné instituce,
3. dobrovolné svazky obcí,
4. příspěvkové organizace územních samosprávných celků,
5. Regionální rady regionů soudržnosti,
6. Českou televizi,
7. Český rozhlas,
8. veřejné vysoké školy,
9. Českou národní banku."

Poslanec Stanjura zavádí, když naznačuje, že každá kontrolovaná firma musí zmíněné podmínky splňovat.

Kontrole něměckého ekvivalentu NKÚ, tzv. Spolkového účetního dvora, podléhají mj. právnické osoby ("firmy"), které splňují Stanjurou jmenované podmínky.

Jak ale popisuje publikace Ministerstva vnitra ČR (.pdf, str. 177-178), jsou ve stanovených případech povinně kontrolovány také další právnické osoby (tedy i soukromé firmy), které nemusí výše uvedené podmínky splňovat. Jde o ty, které provádějí části plánu spolkového rozpočtu, obdržely od Spolku náhradu nákladů nebo dotaci, spravují jeho prostředky nebo, a to především, pokud byly Spolkem založeny. Kotrola účetního dvora může být i dojednaná, případně určena ve stanovách subjektu.

(Přesný výčet kontrolovaných subjektů je v § 91 zákona o Spolkovém účetním dvoře - .pdf, německy)