V Německu jsou 3 podmínky, které musí být splněny najednou (pro splnění podmínek, kdy firma podléhá kontrole státního kontrolního úřadu, pozn.). Musí to být monopolista, musí převážně vykonávat poskytovat veřejné služby buď úplně, nebo převážně a musí na tyto veřejné služby čerpat státní peníze.
Poslanec Stanjura zavádí, když naznačuje, že každá kontrolovaná firma musí zmíněné podmínky splňovat.
Kontrole něměckého ekvivalentu NKÚ, tzv. Spolkového účetního dvora, podléhají mj. právnické osoby ("firmy"), které splňují Stanjurou jmenované podmínky.
Jak ale popisuje publikace Ministerstva vnitra ČR (.pdf, str. 177-178), jsou ve stanovených případech povinně kontrolovány také další právnické osoby (tedy i soukromé firmy), které nemusí výše uvedené podmínky splňovat. Jde o ty, které provádějí části plánu spolkového rozpočtu, obdržely od Spolku náhradu nákladů nebo dotaci, spravují jeho prostředky nebo, a to především, pokud byly Spolkem založeny. Kotrola účetního dvora může být i dojednaná, případně určena ve stanovách subjektu.
(Přesný výčet kontrolovaných subjektů je v § 91 zákona o Spolkovém účetním dvoře - .pdf, německy)
V závěru loňského roku ministerstvo vytvořilo podpůrný program pro chov prasat, na němž získali chovatelé 328 milionů korun, podpořili jsme i drůbežáře částkou zhruba 53 milionů korun. Na ten letošní rok je tam přibližně 120.
Na základě tiskové zprávy ministerstva zemědělství z 22. prosince 2011 tvořily tento podpůrný program dva dotační programy.: "8. Nákazový fond, a to podprogramu 8.F.b) Podpora vybraných činností zaměřených na ozdravování chovů prasat a podprogramu 8.F.c) Podpora vybraných činností zaměřených na preventivní opatření proti výskytu zoonóz v chovech drůbeže." Částky uváděné ve zprávě jsou ve výši 325 milionů na podporu sektoru chovu prasat a téměř 53 miliónů na podporu chovu drůbeže. Žádná jiná tisková zpráva, která by zmiňovala plánovanou výši finančních prostředků pro tyto programy na rok 2012, ministerstvem zveřejněna nebyla. Není proto možné Bendlův výrok jednoznačně potvrdit ani vyvrátit.
Já jsem zodpovědný zafungování národního podniku, proto jsem tam poslal kontrolu. Nikoliv soukromé firmy, ale řádně vysoutěžených auditorů, kteří byli vysoutěženi ještě předtím, než jsem na ministerstvo zemědělství přišel.
Právní postavení národního podniku Budějovický Budvar je i v současné době předmětem sporů (viz např. rozsudekNejvyššího správního soudu (pdf.), ČTK 2008 atd.), neboť není právním řádem vůbec upraveno. Získat informace o skutečné právní regulaci n. p. Budějovický Budvar je velmi komplikované, avšak obecně lze tvrdit, že zakladatelem n. p. je ministerstvo zemědělství (zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, obchodní rejstřík, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích). Tj. ministr zemědělství je formálně zodpovědný za fungování n. p. Budějovický Budvar (jmenuje ředitele apod.).
Auditem v podniku byla pověřena firma HZ Consult, s.r.o., (tedy kapitálová obchodní společnost, která je předmětem soukromého práva). Podle neoficiálních zdrojů (tj. informace nejsou veřejně dostupné např. na stránkách ministerstva zemědělství) firma provádí audity pro ministerstvo zemědělství na základě kontraktu, který vznikl ještě před nástupem min. Petra Bendla (Česká pozice, Týden.cz, vz24.cz).
To, co říkal pan předseda Urban, není pravda, energetická koncepce se nezabývá cenotvorbou. Totiž ta cenotvorba bude vyplývat ze zdroje těch mixů. Pokud se rozhodneme, že budeme podporovat obnovitelné zdroje, tak ta cena prostě poroste.
Státní energetická koncepce (.pdf) schválená v roce 2004 a její aktualizace z roku 2010 se skutečně nezabývá cenotvorbou. V kapitole Dílčí cíle a jejich specifikace v jednotlivých oblastech a části Liberalizace a integrace trhu s elektřinou se pouze zmiňují obecné faktory, které by mohly mít do jisté míry vliv na podobu trhu s elektřinou, konkrétní opatření na tvorbu koncových cen však absentují. Zde má tedy ministr Kuba pravdu.
Cena elektrické energie je tvořena cenou silové elektřiny a pak také cenou za přenos elektřiny prostřednictvím České přenosové soustavy (ČEPS). Do koncové ceny také ze zákona zasahuje Energetický regulační úřad a to na základě vyhlášky (.pdf) č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen.
Co se týče zmíněného energetického mixu, Česká republika se zavázala vůči EU, že bude sama zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů energie - konkrétně do roku 2020 se jedná o 13% podíl (viz Státní energetická koncepce (.pdf, str. 12). Vliv mixu na cenu elektrické energie je nepochybný - podle typu mixu a podílu jednotlivých složek je významné, nakolik a za jakou cenu si energetika dokáže pořídit fosilní paliva, jak nákladná bude výstavba nových energetických zdrojů, resp. zmodernizování přenosové soustavy. Dalším významným faktorem jsou procesy na celoevropském trhu a významné pohyby v energetikách jednotlivých evropských zemích - např. plánované uzavření jaderných elektráren ve Spolkové republice Německo. Výrok ministra Kuby je tak, co se týče názoru na vliv mixu na cenu, platný.
My jsme definovali společně se zástupci podnikatelů a myslím si, že s velkým procentem podnikatelů České republiky, se Svazem průmyslu a dopravy, s Hospodářskou komorou, prioritní země, pokud jenom zmíním, prioritních zemí je 12, zájmových zemí mimo Evropskou unii je 28.
Údaje o prioritních a zájmových zemích uvedené Martinem Kubou jsou v souladu s Exportní strategii České republiky pro rok 2012-2020, která byla představena 6.února 2012. Hlavním důvodem pro její vytvoření byla skutečnost, že podíl exportu zboží a služeb na HDP byl v roce 2010 79%, a stále se navyšuje. Úřad vlády ČR tedy stanovil exportní strategii, jež bude dále zefektivňovat český exportní systém. Součástí této strategie je mimo jiné i definování prioritních a zájmových zemí z celého světa (mimo EU). Hlavní kritéria pro jejich výběr potom vycházela z statistických udajů o dlouhodobosti vzájemných vazeb, růstovém potenciálu exportních trhů a konkrétních potřebách exportérů. Při tvorbě této koncepce úřad vlády spolupracoval především s Hospodářskou komora ČR a svazem průmyslu a dopravy.
Ono to projednávání nebylo příliš otevřené a Česká republika, je třeba říct, že vždycky tlačila na to, aby se projednávalo otevřeně, všechny parametry byly položeny na stole.
Ministerstvo průmyslu a obchodu bylo samo gestorem smlouvy ACTA za Českou republiku. V dokumentuVyjednávání dohody ACTA na webu ministerstva se doslova uvádí, že "gestorství v praxi znamená, že ministerstvo koordinovalo za Českou republiku přípravu pozic pro vyjednávání textu dohody a po finalizaci textu dohody podniklo v souladu s právním řádem České republiky kroky k tomu, aby dohoda zavazovala Českou republiku a Evropskou unii." Je tedy otázkou, proč ministerstvo díky své pozici v procesu příprav dané smlouvy neučinilo projednávání otevřenější (má-li ministr Kuba pocit, že otevřené nebylo). Výrok ministra Kuby, že Česká republika vždy tlačila na to, aby se projednávala smlouva otevřeně, je neověřitelný, neboť ministerstvo ani vláda nezveřejnili žádný zdroj podporující toto stanovisko. Vláda ČR pouze informovala o podpisu dané smlouvy a o pozastavení ratifikace v České republice. Smlouva ACTA (.pdf) je českém znění přístupná na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.
