ODS

Číslo půl milionu odpovídá celkovému počtu cizinců žijících v ČR v roce 2016, jak dokládají data Českého statistického úřadu.

Pokud se podíváme detailněji (.xls) na národnosti, nejvíce je zde Ukrajinců (skoro 110 tisíc), následovaní jsou Slováky (107 tisíc lidí), dále tu jsou třeba Vietnamci (58 tisíc) a Poláci (přes 20 tisíc). Jen cca polovina (.xls) z tohoto půl milionu cizinců zde však má trvalý pobyt, druhá část (221 tisíc) má jen dlouhodobý pobyt (nad 90 dní).

Kolik cizinců v ČR pracuje, nelze přesně uvést (určitý počet cizinců zde pracuje nelegálně, ale hlavně cizince podle typu potřebného povolení eviduje buďto ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo ministerstvo vnitra – přesné a sjednocené statistiky nejsou). Existují pouze kvalifikované odhady: nejnovější odhad ČSÚ pro rok 2015 uvádí 323 tisíc cizinců na úřadech práce a téměř 80 tisíc cizinců s platným živnostenským oprávněním (což samozřejmě neznamená, že živnost provozují).

Česká republika se podpisem Smlouvy o přistoupení k EU stala členem hospodářské a měnové unie, která má jednotnou měnu, euro. Aby jej mohla přijmout, musí nejprve splnit tzv. konvergenční kritéria. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Fiala hovoří o tzv. konvergenčních kritériích, která jsou nezbytnými předpoklady pro přijetí eura. Tato kritéria se týkají stabilní míry inflace, schodku veřejných rozpočtů, kurzu měny a výše dlouhodobých úrokových sazeb a jsou posuzovaná za určité časové období.

Členské státy, které doposud nesplnily tato kritéria, mají výjimku z účasti v eurozóně. Česká republika patří od okamžiku svého vstupu do EU právě mezi členské státy s výjimkou, což potvrzuje znění Aktu (.pdf, čl. 4) o podmínkách přistoupení deseti nových členských států (včetně ČR) k Evropské unii z roku 2004.

Důvodem pro trvající výjimku pro ČR je nesplnění jednoho ze čtyř kritérií, konkrétně stability kurzu koruny k euru. Pro splnění tohoto kritéria je třeba účastnit se mechanismu ERM II. Je však třeba podotknout, že se ČR tohoto mechanismu ani neúčastní, proto nelze říci, zda toto kritérium reálně splňuje. Podle výročních zpráv ČNB a Komise je totiž ČR na přijetí eura připravená, neboť ostatní kritéria splňuje s rezervou.

I přes neúčast v tomto mechanismu má Česká republika povinnost k přijetí eura. Tuto povinnost obsahuje samotná účast v hospodářské a měnové unii, jejíž jednotnou měnou je právě euro.

Jakmile členský stát všechna kritéria splní, rozhodne Rada o zrušení jeho dosavadní výjimky. Rada pak následně stanoví přepočítací koeficient dosavadní měny na euro a přijme další opatření pro jeho přijetí. K vydání takového rozhodnutí je třeba souhlasu příslušného členského státu a všech států eurozóny.

V Ústeckém kraji vládne koalice KSČM, sociálních demokratů a koalice SPD-SPO (Okamurovci a Zemanovci). Hnutí ANO zde o koalici vyjednávalo, nakonec však skončilo v opozici. V žádném kraji hnutí ANO nevládne s KSČM.

Po komunálních volbách hnutí ANO vytvořilo na radnicích měst několik koalic s komunisty, z nichž se některé již stihly rozpadnout (např. v Havířově). Aktuálně spolu stále tvoří koalici např. v Chomutově a ve Znojmě (zde vládnou ještě s ČSSD).

Výrok je hodnocen jako nepravdivý s ohledem na to, že hnutí ANO nevládne s komunisty v žádném kraji.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť Miroslav Kalousek nevyjadřoval před krajskými volbami přílišnou touhu po krajských koalicích s hnutím ANO, zcela je nevylučoval. Navíc je problematické tvrzení, že ve Středočeském kraji s hnutím ANO tvoří koalici právě TOP 09. Ve skutečnosti 3 z 5 zvolených zastupitelů koalici skutečně tvoří, strana je nicméně právě kvůli tomuto postoji vyloučila a tito zastupitelé nyní figurují pod jiným subjektem, zatímco TOP 09 je v opozici.

Například v rozhovoru pro zpravodajský server Echo24.cz z 5. října 2016 Kalousek řekl, že TOP 09 vylučuje krajské koalice s extremisty. K hnutí ANO uvedl, že tuto politickou stranu jako koaličního partnera nepreferuje, avšak upřednostnil tuto variantu před koalicí právě s extremisty, mezi něž jmenovitě zařadil KSČM.

Podobně Miroslav Kalousek hovořil v rozhovoru pro server Novinky.cz z 26. září 2016, kde uvedl, že na krajské úrovni nevylučuje koalici s hnutím ANO tak striktně jako v případě koalice na celostátní vládní úrovni.

Konkrétně zde uvedl:

„V rámci kraje to nevylučuji tak striktně jako v rámci koalice do Sněmovny. Tam můžu jednoznačně říct, že s politickou divizí Agrofertu do vlády jednoznačně nepůjdeme. V případě krajů se bude jednat o tu nejméně preferovanou variantu. Bude to moje osobní přání. Ale koalice se dělají až po volbách. Velmi bych si nepřál, aby TOP 09 byla v koalici, kde hejtmanem bude někdo za politickou divizi Agrofertu.
*Ale pokud by nemělo ANO hejtmana, koalici si dokážete představit.Politika je umění možného. V případě kraje ta pozice není tak striktní, kraj neurčuje celostátní pravidla. Nebude-li zbytí, koalici si představit umím, ale ne s hejtmanem. Kdyby byl v koalici nějaký radní za ANO, tak ano. Tak rigidní politik být nechci.“

Je faktem, že hnutí ANO vládne společně s TOP 09 (a také s Žít Brno, Starosty pro Jihomoravský kraj a ČSSD) v Jihomoravském kraji, koalice zde vznikla na konci října 2016. Hnutí ANO zde má rovněž hejtmana v osobě Bohumila Šimka.

Jiná je situace ve Středočeském kraji. Zde vládne ANO s ODS, STAN a třemi zastupiteli z TOP 09. Krajská organizace TOP 09 vyjednávání o krajské koalici v tomto kraji brzy ukončila (například kvůli nominaci Jaroslavy Jermanové z ANO na post hejtmanky; původně se uvažovalo, že se hejtmanem stane Vít Rakušan z hnutí STAN). Tři zastupitelé TOP 09 se tak stali součástí vládní krajské koalice v rozporu s rozhodnutím krajského výboru TOP 09. Strana tyto zastupitele vyloučila z klubu zastupitelů, aktuálně ji tedy reprezentují pouze dva lidé - Jan Jakob a Petr Tiso.

Třemi vyloučenými zastupiteli byli Daniel Marek, Michaela Vojtová a Milan Schweistill. Na webu volby lze dohledat, že byli zvoleni na kandidátce TOP 09. Přehled krajských zastupitelů ovšem ukazuje, že jsou vedeni jako Nezávislí Středočeši. Marek se stal náměstkem hejtmanky pro oblast kultury a památkové péče.

Nesouhlas s postupem tří zastupitelů, kteří jsou spojeni s koalicí s ANO, podpořilo i vedení TOP 09 v čele s Miroslavem Kalouskem. Lze tedy konstatovat, že spíše než o porušení slibu šlo o ono „neposlechnutí“, jak Udženija říká. Nicméně konstatovat, že TOP 09 jako strana tvoří koalici ve Středočeském kraji s hnutím ANO, je přinejmenším zavádějící.

Třetí vlna zavádění EET se skutečně týká také lékařů, advokátů i notářů.

Podle § 37 zákona o evidenci tržeb dojde k zavedení EET celkově ve čtyřech vlnách. Přehledně popisuje jednotlivé povinné subjekty také specializovaný web Finanční správy.

První vlna zasáhla především majitele stravovacích a ubytovacích zařízení, druhá podnikatele v maloobchodě a velkoobchodě. Od 1. března příštího roku se začne evidovat v rámci většiny oborů podnikání. Výjimku mají jen někteří řemeslníci a poskytovatelé služeb, jichž se týká až tzv. čtvrtá vlna EET od 1. června 2018.

Třetí fáze EET tedy řemeslníky přímo nezahrnuje. Stejně jako ostatní živnostníci budou muset počátkem března začít evidovat i lékaři, advokáti a notáři.

Udženija má pravdu, co se týče uvedených profesí, nicméně řemeslníci třetí vlnou EET přímo nebudou dotčeni. Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou právě k řemeslníkům, hlavní sdělení výroku je popsáno správně.

Alexandra Udženija si pravděpodobně plete vydání nového občanského průkazu a vydání prvního občanského průkazu. V případě vydání nového občanského průkazu totiž není nutné předkládat rodný list, nýbrž stačí doložit svou totožnost dosavadním občanským průkazem.

Rodný list v tomto případě předkládá pouze občan, kterému byl vydán občanský průkaz bez strojově čitelných údajů bezprostředně po nabytí státního občanství udělením, nebo občan, jehož dosavadní občanský průkaz již pozbyl platnosti. V případě vydání občanského průkazu bez strojově čitelných údajů se navíc musí předložit pouze dvě fotografie a vyplněná žádost.

K vydání prvního občanského průkazu občanovi s trvalým pobytem na území ČR naopak rodný list potřebný je. Různé další doklady se předkládají ve specifických případech, například v případě omezení svéprávnosti.

Stát, respektive ministerstvo vnitra, by údaje o občanech měl mít zaznamenané v Registru obyvatel. V tomto registru jsou mimo jiné informace o všech občanech České republiky. Kromě jiného například jména, data narození a úmrtí, adresy a čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů.

Přestože stát tyto informace má, musí žadatel o první nebo nový občanský průkaz prokázat svou totožnost. K tomu slouží právě rodný list nebo dosavadní občanský průkaz. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Vláda premiéra Bohuslava Sobotky, ve které jsou zastoupeny ČSSD, ANO a KDU-ČSL, opravdu zvyšovala platy státních zaměstnanců.

Poprvé se na navýšení platů dohodli představitelé uvedených stran v roce 2014. Všem zaměstnancům státní sféry byla zvýšena mzda o 3,5 procenta. Tento růst se netýkal doktorů, kteří přidáno dostali až od začátku roku 2015, jednalo se však o pětiprocentní zvýšení platu.

V roce 2015 došlo opět k navýšení platů státních zaměstnanců. Například policisté, hasiči či pracovníci v sociálních službách dostali přidáno o 3 procenta, učitelé 3,3 procenta a zdravotničtí pracovníci o pět procent.

V roce 2016 navýšila vláda státním zaměstnancům o 4 procenta, zdravotnickým pracovníkům se zvedl plat k 1. lednu 2017 o 10 procent. Ve školství se platy zvýšily již k 1. září 2016, a to celkem o 8 procent pro učitele a o 5 procent pro nepedagogické pracovníky.

V roce 2017 vláda zvýšila platy o 10 procent příslušníkům Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Výdělky v sociálních službách se mají v tomto roce zvýšit od července o 23 procent. Pracovníci v kultuře či v nepedagogických profesích ve školství si přilepší o 9,4 procenta. Přidáno dostanou i zdravotní sestry.

V roce 2016 byly platy zvýšeny i i zaměstnancům příspěvkových organizací jako jsou muzea, galerie, knihovny a některá divadla.

Vláda díky dohodě s dopravci, zástupci krajů a zaměstnaneckými odbory vyjednala v roce 2016 zvýšení platů řidičů autobusů, kteří pracují v soukromých firmách a nejsou státními zaměstnanci. Jejich plat se zvýšil k počátku nového roku ze 71,60 korun na hodinu na 98,10 korun za hodinu.

Před stávkou řidičů autobusů, která měla proběhnout 6. dubna 2017, vláda přislíbila 420 milionů korun, aby pomohla krajům a vlastníkům dopravních firem naplnit zvýšení platů řidičů.

Jde tedy primárně o kroky, které zvyšují platy ve veřejném sektoru. Vláda ovšem také třikrát zvýšila minimální mzdu, čímž jsou zaměstnavatelé povinni vyplácet více peněz svým zaměstnancům. První zvýšení provedla Sobotkova vláda v roce 2015, kdy došlo k navýšení o 700 Kč na 9200 Kč. O rok později činila minimální mzda 9900 Kč. V roce 2017 došlo k jejímu navýšení na 11 000 Kč. Tato rozhodnutí zvyšovala mzdy v soukromé sféře, byť poměrně malému počtu lidí, kteří ji pobírají (jde zhruba o 3 procenta zaměstnanců).

Nehodnotíme správnost využití instrumentu minimální mzdy či správnost návrhů pravicové ODS, která sází na snížení daňových sazeb pro fyzické osoby a snížení odvodů. To je věcí pravo-levého vidění. Hodnotíme pouze kroky vlády a to, zda zvyšuje platy pouze ve veřejném sektoru (jak Udženija uvádí). To skutečně dělá po celou dobu vládnutí, nicméně zvyšuje také minimální mzdu, čímž přilepšuje i lidem v soukromé sféře, byť jde o relativně malý počet lidí, jelikož ji pobírá pouze zlomek zaměstnanců. Kromě toho Sobotka jednal o platových podmínkách v Aholdu.

Výrok hodnotíme tedy jako zavádějící, protože Udženija naznačuje, že ČSSD zvyšovala platy výhradně ve veřejné sféře, což neplatí zcela. Navíc je otázkou, zda vláda jako taková disponuje instrumenty, jak mzdy v soukromé sféře zvýšit.

Na základě porovnání programů ČSSD a ODS hodnotíme výrok jako pravdivý, Alexandra Udženija správně popisuje rozdíl v přístupu obou stran ke snaze o zvýšení mezd v České republice. Dodejme, že nehodnotíme správnost jednoho či druhého přístupu ani to, zda je levici a odborům jedno, „kde na to zaměstnavatelé vezmou“, jelikož jde spíše o vyjádření názoru než o faktické tvrzení.

ČSSD má ve svém dlouhodobém programu jako jednu z priorit právě zvyšování minimální mzdy (.pdf). Sociální demokracie má v plánu prosazovat minimální mzdu ve výši 40 % průměrného měsíčního výdělku dané země nebo 60 % mediánového příjmu (str. 11). Významným bodem je i progresivní zdanění a zavedení majetkových daní, což ČSSD považuje za svůj klíčový nástroj pro udržení fungování sociální a solidární politiky (str. 22).

ČSSD již představila svůj návrh progresivního zdanění. Počítá se čtyřmi daňovými sazbami, nejvyšší sazbou 32 % by se měly danit příjmy od 50 000 Kč výše. Právě progresivní zdanění v kombinaci se zvýšenou minimální mzdou může zásadně navýšit náklady práce a zejména pro vysokopříjmové zaměstnance může vést k nepřiměřenému daňovému zatížení (mzda by se podle stávajícího návrhu snížila až o desítky tisíc korun). Dodejme, že návrh, který sociální demokraté představili, mají podle jejich vlastních slov ještě upravovat, jelikož se setkal u veřejnosti i v rámci strany se silným odmítnutím.

S nárůstem výše minimální mzdy souhlasí i odbory, od roku 2018 žádají tuto mzdu ve výši alespoň 12 500 Kč. Na tom se však tripartita nedohodla a podle vlády se má zvýšit na 12 200 Kč. Odbory také vyráží do boje s heslem #KonecLevnePrace.

Oproti tomu ODS odmítá progresivní zdanění. Podle jejich programu by strana chtěla prosadit zvýšení čistých mezd zaměstnanců zavedením 15% sazby z hrubé mzdy a prosazení nižších povinných odvodů ze mzdy hrazené zaměstnavateli o dva procentní body za účelem snížení nákladů práce. Tyto změny v daňovém systému by způsobily jednorázové okamžité zvýšení mzdy všem zaměstnancům o několik procent. Právě v tomto bodě lze rozpoznat rozdíl mezi tradičně levicovějšími přístupy a pravicovějším přístupem ODS. Zatímco ODS chce jít cestou snižování daní a tím snižování nákladů práce, což by teoreticky mohlo vést ke zvyšování mezd, ČSSD se snaží tlačit na zvýšení mezd v ekonomice zvyšováním minimální mzdy a prosazuje daňovou progresi, která sníží daně lidem s nízkými až mírně nadprůměrnými příjmy. Výpadek v příjmech by pak kompenzovali vysokopříjmoví zaměstnanci, kteří by byli zdaněni více. Tento koncept v České republice fungoval do roku 2007.

V tomto volebním období se skutečně odehrálo pouze jedno hlasování o nedůvěře vládě (na 28. schůzi v květnu 2015). Slovo „pouze“ uvádíme proto, že v minulém období opozice vyvolala takové hlasování hned pětkrát.

Podle článku 72 odst. 2 Ústavy České republiky je pro vyslovení nedůvěry vládě zapotřebí 101 poslanců.

„Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.“

To je tedy více, než je potřeba pro vyslovení důvěry, kde stačí většina přítomných poslanců.

Opozice (pokud budeme brát za opozici všechny poslance, kteří netvoří vládní koalici) v současné době disponuje 89 mandáty. Pro úspěšné vyslovení nedůvěry by tedy bylo třeba hlasů všech poslanců mimo koalici a k tomu alespoň 12 dalších hlasů z řad současné koalice. Dodejme, že při jediném dosavadním hlasování o nedůvěře v tomto období nehlasovali proti vládě ani všichni poslanci opozice. KSČM se např. zdržela, jak je patrné ze stenoprotokolu z jednání (hlasuje se po jménech - vizte např. hlasování Vojtěcha Filipa, předsedy KSČM).