Piráti

Na webu České pirátské strany je k dispozici velké množství informací týkající se financování a provozu strany, počínaje výročními zprávami, přes účetnictví strany a jednotlivé faktury až ke smlouvám a transparentním účtům.

Rozcestníkem pro orientaci ve financování Pirátů je stránka Finančního týmu, ze které je možné se dostat k výročním zprávám (nejnověji za rok 2018), pohybům na účtech či rozpočtu strany a jeho plnění. V sekci „Aktuální rozpočet strany“ je také možno nalézt výdaje Poslaneckého klubu Pirátů, velmi přehledně jsou také příjmy a výdaje klubu zpracovány přímo na stránkách strany. V Aktuálním rozpočtu strany je pak také možno dále dohledávat detaily k jednotlivým nákladům a jejich fakturám. Zároveň je možno do účetnictví Pirátů vstupovat i přes jejich Otevřené účetnictví, které zobrazuje hospodaření strany z účetního pohledu. Transparentní účty jednotlivých poslanců nebylo možno dohledat, na stránkách strany jsou k dispozici jen příjmy a náklady jednotlivých poslanců vážících se k asistentovnému a „expertovnému“ (např. Mikuláše Ferjenčíka), nicméně kompletní přehled všech pohybů k dispozici není.

Registr smluv, na základě kterých dochází k plnění a proplácení faktur, je pak také k dispozici na stránkách strany.

Evropský poslanecký klub a evropští poslanci poté fungují podle stejného modelu a jejich výdaje, faktury, registr smluv, popř. transparentní účty (např. Mikuláše Peksy) jsou taktéž k dispozici na internetu.

Předně uveďme, že poslanec Bartoš reaguje na poznámku moderátorky, že pirátský místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal při hlasování o nominantech na státní vyznamenání nevěděl, kdo to byl Karel Sýs. Část Pirátů pak navíc pro tohoto komunistického básníka, resp. pro nominaci na jeho vyznamenání, hlasovala.

Co se pak týče samotného výroku, Vojtěch Pikal skutečně předkládal jednotlivé návrhy na udělení státních vyznamenání pouze po jménech, na schůzi 25. května 2018 se neprojednávaly jednotlivé medailonky navržených vyznamenání, není to ovšem něco neobvyklého, jak Vojtěch Pikal zmínil na schůzi, medailonky byly rozeslány poslancům den před hlasováním a podle pravidel sněmovního jednání mohou být návrhy (jiné než návrhy zákonů) zařazeny na pořad schůze tak, aby měli poslanci podklad (tzv. sněmovní tisk) doručený nejméně 24 hodin před projednáváním návrhu na schůzi.


„Nebudu samozřejmě číst podrobně ty jednotlivé medailonky, které vám byly rozeslány během včerejška a jsou vám k dispozici již delší dobu na discích Sněmovny (od 11. května 2018, pozn. Demagog.cz), to můžeme případně potom rozebrat podrobně, jestli bude mít někdo zájem. Já bych teď jenom načetl ta jména a pak budeme hlasovat u každého jména jednotlivě a potom o návrhu jako celku.“ – Místopředseda PSP Vojtěch Pikal, stenoprotokol 13. schůze, pátek 25. května 2018.

Na sněmovním webu byly medailonky dostupné již od 11. května 2018. Návrh byl součástí pořadu 13. plenární schůze Sněmovny dle doporučení grémia Sněmovny, přičemž byl zařazen jako bod č. 114. Dne 25. května 2018 pak skutečně došlo k předřazení tohoto bodu, resp. jeho zařazení jako pevný bod programu daného dne. Tento návrh však podal sám místopředseda Sněmovny Pikal.

„A pak mám druhý návrh. Jedná se o to, že na dnešní schůzi jsou zařazeny návrhy Poslanecké sněmovny na udělení státních vyznamenání. Jedná se o bod 114, sněmovní dokument 731. Já bych vás chtěl poprosit, abychom ho projednali dnes, to znamená 25. 5., po případném bloku třetích čtení, abychom to mohli stihnout včas dodat na Hrad. Děkuji.“

„Další návrh bylo pevné zařazení bodu číslo 114, to jsou státní vyznamenání, dnes po případném bloku třetích čtení. Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 76, bylo přihlášeno 151 poslanců, pro 149, proti nikdo. Návrh byl přijat. Já vám děkuji.“ – Místopředseda PSP Vojtěch Pikal, stenoprotokol 13. schůze, pátek 25. května 2018

Bez tohoto pevného zařazení by pak skutečně ten den nedošlo k projednání návrhu státních vyznamenání, a to vzhledem k tomu, že 25. května byly projednávány body pořadu schůze č. 21 – 33. Projednat bod 114, pod kterým byla státní vyznamenání na pořadu schůze zařazena, by se tak zjevně nestihlo.

Důležitá jsou dále i slova samotného Vojtěcha Pikala. Na svém facebookovém profilu přiznal, že jména a historii jiných nominantů si před hlasováním kontroloval. Kontrolovat „dětského básničkáře" Sýse ho však nenapadlo. Dále pak neprojednání jednotlivých nominací nepřikládal časové nemožnosti, avšak nižší důležitosti tématu. „Nepřikládali jsme tomu nějakou zásadní důležitost vedle toho, jaké tisky byly v tu chvíli připraveny na plénu,“ uvedl poslanec Pikal.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť medailonky nominantů byly k dispozici již 2 týdny před předmětným hlasováním a návrh na předřazení bodu, který dle Bartoše měl danou chybu spočívající v hlasování i pro komunistického básníka Karla Sýse způsobit, pak podal sám pirátský místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal. Neprojednání nominantů na jednání poslaneckého klubu také Vojtěch Pikal zdůvodnil nikoliv časovou nemožností, nýbrž nižší atraktivností tématu. Informace o jiných nominantech si navíc Vojtěch Pikal zjišťoval individuálně.

Volba předsedy Pirátské strany a jeho místopředsedů probíhala na fóru Pirátů 11.–12. ledna 2020 v Ostravě. Volba předsedy je rozdělena do dvou kol. Celkem se hlasování zúčastnilo 653 členů Pirátů. Kandidáty na post předsedy strany byli Ivan Bartoš, Mikuláš Ferjenčík a Vojtěch Pikal. Ivan Bartoš získal v prvním kole 606 hlasů, Vojtěch Pikal 376 a Mikuláš Ferjenčík 261. Do druhého kola postoupili Vojtěch Pikal a Ivan Bartoš. Vojtěch Pikal svou kandidaturu stáhl, a proto se předsedou Pirátské strany stal Ivan Bartoš, aniž by proběhlo druhé kolo volby.

Ivan Bartoš tedy získal pouze o 230 hlasů více než Vojtěch Pikal, nikoliv 300, jak tvrdí Ivan Bartoš. Dopustil se tak nepřesnosti a výrok proto v souladu s naší metodikou hodnotíme jako nepravdivý.

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty, nikoliv pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Dle této zprávy vyžaduje například provoz elektrárny na zemní plyn v mediánu 370 g/kWh přímých emisí a 490 g/kWh za životní cyklus. Uhelné elektrárny produkují v mediánu 760 g/kWh přímých emisí a 820 g/kWh za životní cyklus.

Obnovitelné zdroje, které jsou považovány za bezemisní, mají sice nulové přímé emise, ale nemají nulové emise za celý životní cyklus. Medián jejich hodnot je v aktuálních ekonomických podmínkách o řád nižší. Větrné elektrárny za životní cyklus vyprodukují v mediánu 11 či 12 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), solární elektrárny vyprodukují 27/41/48 g/kWh (záleží na jejich druhu), vodní elektrárny vyprodukují 24 g/kWh, biomasa pak 230 g/kWh.

Z této studie tedy vyplývá, že nahrazením uhlí jako zdroje výroby elektřiny některým z obnovitelných zdrojů by došlo ke snížení množství vyprodukovaného CO2 více než 60×. Solární panely však dle studie produkují v mediánu 41 g či 48 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (dle druhu), což představuje zhruba dvacetinu emisí produkovaných uhelnými elektrárnami za životní cyklus. Vzhledem k tomu, že europoslanec Peksa nespecifikoval, kterým obnovitelným zdrojem by mělo být uhlí nahrazeno, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Lídři členských států EU se ve čtvrtek 12. 12. 2019 shodli na záměru dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Jedna ze zpráv IPCC, tedy expertského panelu OSN, jehož členové jsou nominováni jednotlivými členskými státy, však skutečně ukazuje, že dosažení uhlíkové neutrality je možné i dříve.

Zpráva IPCC (.pdf str. 12–13), která státům poskytuje informace o možných variantách dosažení uhlíkové neutrality, cílí na snížení emisí CO2 do roku 2030 o 40–60 % oproti roku 2010. Uhlíkové neutrality pak může být dle zprávy dosaženo v letech 2045–2055. Tyto ambice přitom vycházejí ze snahy zamezit globálnímu oteplení o více než 1,5 °C.

Zdroj: (IPCC, .pdf, str. 13)

Modrý pruh na velkém grafu na levé straně ukazuje rozpětí možných rychlostí snižování emisí CO2 a z něj tedy plyne, že uhlíkové neutrality lze dosáhnout i dříve než v roce 2050.

Výstavba jaderných elektráren může trvat 15 až 25 let. V těch je zahrnuta nejen samotná výstavba elektrárny, ale také hledání investorů a licenční proces. Medián (.pdf, str. 3) doby samotné výstavby jaderné elektrárny v posledních letech je 8,5 roku, průměrná délka je pak 5 až 6 let.

Stavba jaderných elektráren se často prodlužuje v průběhu výstavby. Jako příklad můžeme uvést výstavbu 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku. Její stavba začala v roce 1981, ale byla pozastavena v roce 1991. Znovu se začalo stavět v roce 1996, kdy se pokračovalo se stavbou 1. a 2. bloku. První blok byl uveden do provozu v roce 1998 a druhý v roce 2000. Dostavba 3. a 4. bloku začala v roce 2008. Po několika prodlouženích je aktuální termín uvedení 3. a 4. bloku do provozu plánován na roky 2020 a 2021.

Problém s prodlužováním výstavby má i francouzská jaderná elektrárna Flamanville. Stavba byla zahájena v roce 2007 a její dokončení se plánovalo na rok 2012. Kvůli problémům se termín uvedení do provozu odložil na rok 2018. Objevily se však problémy s kvalitou svarů, které bude nezbytné opravit. Podle aktuálních informací by do provozu měla být uvedena v roce 2022.

O obrovských investicích do obnovitelných zdrojů se například zmiňuje článek Českého rozhlasu, ve kterém je uveden příklad Německa:

„Německá die Energiewende – proměna energetiky s cílem nahradit klasické elektrárny kombinací obnovitelných zdrojů, plynu, decentralizace a úspor – je dnes motorem rozvoje fotovoltaiky, baterií i chytrých sítí. Země dnes vyrábí z obnovitelných zdrojů 31 procent elektřiny, do roku 2030 chce mít 50 procent a do poloviny století na 80 procent.“

Náklady na rozvoj čisté energie v Německu dosahují 770 mld. korun ročně a jsou částečně financovány například takzvaným poplatkem za obnovitelné zdroje.

K inovacím a rozvoji technologie dochází i v rámci soukromého sektoru. Tyto pokroky plynou z masivních investic soukromého sektoru v řádu stovek milionů dolarů. Podle stejného zdroje rovněž existuje v posledních letech trend zvyšování investic do solárních panelů.

Vlivem vývoje fotovoltaických článků tak dochází k postupnému zvyšování jejich efektivnosti. Vysoké investice se skutečně promítly i do reálných nákladů na výstavbu solárních elektráren, které začínají být výnosné i bez vysokých státních dotací, jak tomu bylo v minulosti. Konkrétně se uvádí:

„Ještě v roce 1977 stál jeden watt 77,67 dolarů, do roku 2013 klesla jeho cena na 0,73 dolarů za watt. Dnes se pohybuje pod 0,2 dolarů za watt. Energie ze solárních panelů nebyla nikdy dříve cenově dostupnější.“

Ovšem skutečnost nemůžeme zcela zjednodušovat. Investice a následné inovace měly bezesporu významný podíl na snižující se ceně solárních panelů, ovšem významnou roli hraje samotný trh. To dokazuje příklad nestability trhu se solárními články v Číně. V tomto případě kvůli omezení státních dotací na výstavbu solárních elektráren došlo k přebytku solárních panelů na světovém trhu, což mělo za následek rapidní pokles jejich ceny.

Evropská komise zveřejnila 11. prosince 2019 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem The European Green Deal (.pdf, str. 5). Zde se píše také o riziku zvýšení emisí uhlíku ve třetích státech, které může vznikat například přesunem průmyslové výroby mimo EU v důsledku přísnější regulace emisí v EU než v jiných zemích.

Tento stav by Evropská komise měla řešit návrhem mechanismu, který by zohlednil uhlíkovou stopu zboží importovaného do EU a promítl ji na jeho ceně. Takový mechanismus lze nazvat „přeshraniční uhlíkovou daní“ (ČT24, LN). Návrh hodlá Komise prosadit v případě, pokud zbytek světa nesrovná své ambice s klimatickými ambicemi Evropské unie. Dle přiloženého harmonogramu (.pdf, str. 2) má Komise v plánu tento návrh pro některá odvětví prosadit již v roce 2021. Tento rok však uvádí jako předběžný odhad.

New Deal (Nový úděl) byl název souboru ekonomických a sociálních programů, které byly uplatňovány od roku 1933 do začátku čtyřicátých let 20. století za vlády prezidenta USA Franklina D. Roosevelta. Cílem programů bylo reformovat finanční systém, boj proti chudobě a nastartování ekonomiky USA po vypuknutí Velké hospodářské krize, kterou vyvolal krach na Wall Street v roce 1929. Zejména za zásadní reformy je považováno pojištění vkladů do bank a usnadnění procesu získávání úvěru. Byly také zavedeny programy na poskytování půjček farmářům a refinancování hypoték. Situace se skutečně začala po zavádění změn z programu New Deal zlepšovat. Zlepšení ekonomické situace je také přičítáno přípravám na válku, které přinesly nové pracovní pozice a investice.

Pokud budeme vycházet z běžně užívaného českého překladu New Deal neboli Nový úděl, tak skutečně nejbližším překladem Green New Deal může být Nový zelený úděl, tedy pouze verze překladu s jiným slovosledem, než je použito ve výroku. Překlad Nový zelený úděl se již v českém zpravodajství objevuje a ve výroku použitá obměna s jiným slovosledem Zelený nový úděl také.

V kontextu výroku je odkazováno na nový program Evropské komise European Green Deal, který má za cíl do roku 2050 z Evropy vytvořit kontinent s nulovou emisní stopou. Tohoto cíle se snaží dosáhnout návrhem opatření, které se zejména zakládají na podpoře (.pdf, str. 1) veřejných služeb, veřejné ekologické dopravy, ekologického bydlení, obecného snížení emisí, vytvoření nových pracovních míst, růstu kvality života a ukončením růstu HDP jako primárního měřítka pokroku (nahrazení měřítkem úrovně zdraví a životního prostředí).

Pro konečnou část výroku je nejdůležitější částí plánu European Green Deal financování výše avizovaných změn. Program nabízí řešení, kdy celý projet bude z významné části financován (str. 15–19) rozpočtem členských států EU a také zdaněním, které bude zaměřené na boj s emisemi. Dále přesměrováním dotací, které směřují na projekty v souvislosti s fosilními palivy na jiné zelenější projekty.

Z programu vyplývá, že investice do rozvoje Evropy bude probíhat v souladu s výrokem pomocí půjček s velmi nízkým úrokem (levných půjček), jako například v případě nové potravinové politiky. Nová potravinová politika je založena na podpoře drobných zemědělských hospodářů a udržitelných metod zemědělství, jejichž nedostatek je vytýkán dosavadnímu systému podpory velkých zemědělských podniků.

Daňový balíček (vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní) je souborem novel daňových zákonů (hlavně zákona o daních z příjmu, zákona o daních z přidané hodnoty a daňového řádu). S návrhem přišlo Ministerstvo financí a poslancům byl rozeslán 13. června 2019.

První čtení návrhu proběhlo 9. a 10. července 2019 na 33. schůzi. Návrh zákona byl přikázán k projednání výborům. Dne 25. září prošel návrh zákona druhým čtením a tisk spolu s podanými pozměňovacími návrhy znovu projednal Rozpočtový výbor. Třetí čtení bylo zahájeno 18. října 2019 na 35. schůzi a návrh zákona byl schválen (.pdf) Poslaneckou sněmovnou. Zákon byl do Senátu doručen 8. listopadu 2019.

Daňový balíček přináší změny hned v několika oblastech. Mezi ně patří například vyšší zdanění tabákových výrobků, lihu a hazardu. Daňový balíček (.pdf, str. 35 a násl.) v navrhovaném znění dále odhaduje zvýšení daňových příjmů pro rok 2020. U daně z hazardu je to navýšení příjmů o 3,6 miliardy (str. 35), u spotřební daně na lihoviny a tabák pak dohromady 8,6 miliardy (str. 37–38). Změna zdanění technických rezerv pojišťoven pak má mít za následek navýšení příjmů až o 10,5 miliardy (str. 36).

Ministerstvo financí poprvé předložilo vládě návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020 16. září 2019. Své záměry stran rozpočtu pro rok 2020 však prezentovalo již v květnu 2019 tiskovými zprávami, které hovořily o zdanění tabákových výrobků, tvrdého alkoholu a hazardu od prvního ledna 2020, o zavedení digitální daně či úpravě pravidel tvorby rezerv pojišťoven.

Výsledný návrh státního rozpočtu počítal s celkovými příjmy ve výši 1 578,1 mld. korun. Dne 30. září 2019 byl návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně. Předseda sněmovny rozhodl 1. října 2019 o konání 1. čtení, to se uskutečnilo 23. října 2019. Jednotlivé kapitoly státního rozpočtu byly přikázány k projednání výborům. Projednávání tisku bylo navrženo na pořad 39. schůze, tedy od 26. listopadu.

Na 35. schůzi Poslanecké sněmovny, která se uskutečnila 23. října, hovořila ministryně financí Alena Schillerová o konkrétních parametrech návrhu státního rozpočtu. V souvislosti s příjmy státního rozpočtu uvedla: „Očekáváme, že celkové příjmy meziročně vzrostou o 7,7 %, neboli o bezmála 113 mld. korun, na částku 1 578 mld. korun. (...) Co se týče příjmů (...) navrhuji v objemu téměř 819 mld. korun, tedy o téměř 50 mld. korun vyšší. K tomu více než z poloviny přispěla nová daňová opatření jako zvýšení sazeb daně z hazardu, spotřebních daní z tabáku a lihu, změna právní úpravy pro tvorbu rezerv pojišťovně či zavedení digitální daně.“ Z tohoto sdělení můžeme vyvodit, že Ministerstvo financí počítalo při přípravě návrhu státního rozpočtu s těmito dodatečnými příjmy plynoucími ze změn zákonů v daňovém balíčku.

Lze tedy uzavřít, že Ministerstvo financí již v květnu v rámci přípravy návrhu státního rozpočtu otevřeně hovořilo o změnách v oblasti daní, které měly navýšit příjmy státního rozpočtu v roce 2020. Až v červnu byl následně poslancům rozeslán návrh daňového balíčku a začalo jeho „protlačování“.