Pane redaktore, o čem já hovořím, to je minimální mzda kolem 40% k průměrnýmu výdělku a to je nejnižší minimální mzda ve světě. To je prostě, i země, který jsou ekonomicky daleko pod námi, tak takovýto poměr minimální mzdy k průměrné mzdě v národním hospodářství prostě mají.
Vycházíme-li z aktuálních dat OECD, kde nejnovější dostupné údaje jsou za rok 2011, vypadá poměr mezi minimální a průměrnou (mean) mzdou skutečně jako jeden z nejhorších na světě. Podle těchto údajů dosahuje minimální mzda 29 % průměrné mzdy. Hůře jsou na tom jen v Mexiku (18 %) a v USA (28 %), kde však platí pro každý stát jiná minimální mzda.
Lépe jsou na tom jak naši sousedé (Slovensko – 36 %, Polsko 36 %), tak i výše zmíněné Turecko (38 %) nebo Řecko (35 %).
Porovnání s mediánem (tzv. střední hodnota, vyjadřuje statisticky nejběžnější příjem, kdy přesně polovina populace má nižší příjem a polovina vyšší; je přesnější než průměr, protože ji tolik neovlivňují extrémní hodnoty) vyznívá ještě hůře, zde minimální mzda v ČR dosahuje 35 % mediánu, zatímco na Slovensku 46 %, v Polsku 45 % a například v Turecku dokonce 71 %.
ZeměMM vs průměrMM vs mediánČR29 %35 %Slovensko36 %46 %Polsko36 %45 %Turecko38 %71 %Řecko35 %51 %Rumunsko33 %48 %Litva36 %48 %Lotyšsko43 %57 %
Z výše uvedeného je patrné, že minimální mzda v ČR rozhodně nedosahuje ani 40 % průměrné mzdy, tento poměr je však v celosvětovém měřítku velmi špatný a skutečně zaostáváme i za méně rozvinutými zeměmi, rozhodli jsme se tedy výrok hodnotit jako pravdivý.
To znamená, že proti dnešnímu stavu by 75 procent zadní i přední plochy krabičky bylo vyhrazeno pro varovný text a velkou fotografii, plus přibude informace o možnosti odvykání kouření. (na základě směrnice EU - pozn. Demagog.cz)
Zmíněná směrnice (.pdf - str. 32 - anglicky) skutečně obsahuje tato europoslancem Pocem zmíněná nařízení.
V článku 9, bodě 1c) se uvádí, že každá krabička bude muset mít zdravotní varování, které bude pokrývat 75 % obalu z obou stran a také vnější obal.
Bod 1b) pak obsahuje povinnost informovat o možnostech odvykání kouření, kdy uvádí, že krabičky na sobě mají mít informaci pro kuřáky jako jsou telefonní čísla, emailové adresy a/nebo internetové stránky, které slouží k informování konzumentů o odvykacích programech.
Výrok Pavla Poce je tudíž pravdivý.
Tabákovému průmyslu ročně zemře na následky kouření 700 tisíc zákazníků, to je fakt.
Internetové stránky Evropské komise v části Veřejné zdraví-kouření zcela konkrétně uvádí, že: "(...) Tabák je nejrozšířenějším zdravotním rizikem, kterému lze předejít, a každoročně má na svědomí téměř 700 000 případů předčasného úmrtí. Předčasně umírá přibližně 50 % kuřáků (v průměru o 14 let dříve než zbytek populace)."
Vzhledem k informaci o fenoménu předčasného úmrtí kuřáků v EU je výrok hodnocen jako pravdivý.
Dopravní podnik je stoprocentní dceřiná společnosti hlavního města Prahy.
Jak uvádí Dopravní podnik hlavního města Prahy na svých webových stránkách, opravdu je stoprocentně vlastněn hlavním městem Prahou.
Dopravní podnik má smlouvu s konsorciem několika firem, které samozřejmě všechny jsou zcela neprůhledné, protože buď mají akcie na majitele, anebo končí někde v " ofshorech", takže majitele nedohledáte, jenom poznáte z orgánů, že jsou propojeny. A ty vymáhají odkoupené pohledávky z pokut pro dopravní podnik.
Pohledávky z přepravy Dopravnímu podniku hlavního města Prahy (DPP) vymáhaly dvě společnosti: Tessile ditta, a.s. a FIDENTIA, s.r.o. Společnost Tessile ditta, a.s., IČ 27822117, server Aktuálně.cz označuje za společnost neprůhlednou, tedy společnost s akciemi na majitele (další informace zde). Podle informací na stránkách magistrátu tato společnost vymáhala pohledávky od ledna 2008 do března 2011. Od září 2011 ji pak nahradila společnost FIDENTIA s.r.o., IČ 24255921. Tu, jakožto společnost s ručením omezeným, nelze označit za neprůhlednou, její akcie jsou na majitele. Média se o tuto společnost podle našich informací nezajímají.
Vzhledem k tomu, že v současné době pohledávky z přepravy vymáhá ve prospěch pražského dopravního podniku pouze společnost FIDENTIA, která má průhlednou vlastnickou strukturu, hodnotíme výrok jako nepravdivý.
To, co tady navrhuje iniciativa těch několika občanských sdružení kolem Rekonstrukce, Rekonstrukce státu, to jsou z velké části věci, které jsem já osobně dlouhodobě prosazoval. A dokonce je máme v programových dokumentech i v sociální demokracii a ledacos z toho jsme navrhovali. Například majetková přiznání.
Výrok Jiřího Dienstbiera hodnotíme jako zavádějící, neboť i přes jistý průnik mezi programem ČSSD a návrhy projektu Rekonstrukce státu se tyto subjekty liší v pojetí koncepce majetkových přiznání.
Shoda mezi programem ČSSD (.pdf) a návrhy Rekonstrukce státu panuje například v postoji na zrušení tzv. anonymních akcií či odpolitizování státní správy. Co se však týče návrhu majetkových přiznání, tak zde se záměry ČSSD a Rekonstrukce státu principielně liší. Zatímco ČSSD v minulosti prosazovala návrhy na majetková přiznání zaměřená na prokázání vlastnictví pro občany s vysokými příjmy, Rekonstrukce státu požaduje vyplnění majetkových přiznání pouze pro poslance, senátory a členy vlády. Zároveň Rekonstrukce státu požaduje vyplnění majetkových přiznání elektronickou formou, o čemž se však ČSSD ve svých dřívějších návrzích ani programu nezmiňovala.
Nebo já osobně dokonce jsem předkládal novelu zákona o financování politických stran, politických kampaní.
Jiří Dienstbier společně se skupinou senátorů předložil 10. prosince 2011 návrh (.pdf) na změnu zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
Tento návrh zákona mimo jiné upravuje pravidla pro financování politických stran a volebních kampaní.
Na své 23. schůzi 14. června Senát návrh zákona schválil a 21. června jej předložil Poslanecké sněmovně. 23. července vyslovila Vláda s tímto návrhem nesouhlas. Celý proces je k dispozici na webových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Přikládáme také aktuální znění zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. (předpis č. 424/1991 Sb.)
Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý.
My tady máme zákon o státní službě, který už dlouho let je schválen, akorát se pořád odkládá účinnost.
Podle dohledaných informací hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera o odkládání účinnosti služebního zákona jako pravdivý.
Jedná se o zákon č. 218/2002 o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) ze dne 26. dubna 2002.
Podle Transparency International(.pdf, strana 12)"uvedená norma ovšem do dnešního dne nenabyla plně účinnosti a vztah státních zaměstnanců a státu se nadále řídí zákoníkem práce. Česká republiky je tak de facto jedinou zemí EU, která nemá postavení státních úředníků upraveno zvláštním zákonem."
Podle Aktuálně.cz byla účinnost služebního zákona, který byl přijat již za Zemanovy vlády, odsunuta za Špidlovy vlády v roce 2003. Dále byla účinnost posunuta za vlády Mirka Topolánka a to na dvakrát - poprvé na roky 2009 - 2011, poté znovu až na léta 2014 - 2015. Současná vláda Petra Nečase odložila účinnost služebního zákona na léta 2017 - 2018.
My jsme třeba neměli efektivní nástroj, jak zasáhnout do ústecké kandidátky, kde byl nakonec trestně stíhaný tehdejší náměstek hejtmanky Vaňhové Kouda.
Pavel Kouda, dlouholetý představitel ČSSD na komunální a krajské úrovni, původně v krajských volbách 2012 figuroval na druhém místě kandidátní listiny v Ústeckém kraji. Nicméně jeho politické působení bylo provázeno několika skandály (např. Fond hejtmanky nebo Krajská zdravotní). Především však byl náměstek Kouda spojován s manipulacemi v přidělování evropských dotací v ROP Severozápad. V reakci na množící se kauzy tykající se fungování zastupitelstev krajů - zejména případ hejtmana Davida Ratha - vedení ČSSD 17. června 2012 schválilo možnost v závažných případech možnost škrtat v krajských kandidátkách na popud centrální úrovně strany. Po Koudově zatčení 4. září 2012 byl již následujícího dne na základě výsledku jednání vedení strany z kandidátky vyškrtnut a říjnových voleb se nakonec nezúčastnil (konečnou podobu kandidátní listiny viz zde). Výrok je pravdivý. V době nominace kandidátů krajskou organizací ústřední orgány strany skutečně nástrojem pro ovlivnění složení kandidátní listiny nedisponovaly. Teprve po červnové razii v sídle ROP Severozápad a v době, kdy byl Pavel Kouda obviněn a vzat do vazby, tedy na počátku září, ČSSD přijala potřebná opatření a v daném případě je také využila.
Praha sama má větší dluhy, než všechny kraje dohromady.
Ministerstvo financí ČR provádí každým rokem tzv. Monitoring zadluženosti územních rozpočtů. Ze zprávy na stránkách ministerstva z 10.10. 2012, vyplývá, že k 31.12. 2011 (poslední dostupná data) činil celkový dluh krajů 22,3 mld. korun (viz. Tabulka č. 4). Zadluženost hl.m. Prahy činila dle databáze ministerstva ke stejnému datu 26 mld. korun (konkrétně 25, 962 528 mld.). Na základě těchto aktuálně nejdostupnějších dat hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý.
