SOCDEM

Ve svém prohlášení po 1. kole volby prezidenta republiky Předsednictvo ČSSD skutečně nabádá veřejnost k volbě Miloše Zemana v druhém kole prezidentské volby. Dle slov Bohuslava Sobotky.: „Předsednictvo Sociální demokracie tedy doporučuje občanům, voličům/voličkám Sociální demokracie, našim sympatizantům, aby přišli ke 2. kolu volby prezidenta republiky a zvážili svoji podporu kandidátu, který není spojen s pravicovou vládou a tím kandidátem je Miloš Zeman."

Kandidát ČSSD na prezidenta ČR Jiří Dienstbier skutečně skončil v prvním kole prezidentských voleb na čtvrtém místě se ziskem 16,12% hlasů (celkový počet: 829 297 hlasů). Před ním se umístili Miloš Zeman (24,21%) , Karel Schwarzenberg (23,40%) a Jan Fischer (16,35%).

Informace o tom, že Zdeněk Škromach kandidoval na předsedy ČSSD se nám podařilo dohledat na serverech idnes.cz, kde se píše: " Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach chce být šéfem ČSSD.Budu v březnu na sjezdu kandidovat, oznámil MF DNES. ", o kandidatuře informuje také server Britské listy. Zmínky o dalších kandidaturách na post předsedy strany se nalézt nepodařilo, výrok Zdeňka Škromach proto hodnotíme jako pravdivý.

Na základě analýzy volebních programů, výsledků hlasování o přímé volbě prezidenta a vystupování činitelů ČSSD hodnotíme výrok jako zavádějící.

Poslanci ČSSD v r. 1992 přišli s vlastním návrhem Ústavy ČR, ve které byla skutečně zakomponována přímá volbaprezidenta (pdf; str. 38).

Co se týče let následujích, nepodařilo se nám však dohledat o podpoře přímé volby prezidenta ČSSD žádné informace a to v mediálních vyjádřeních ani ve volebních programech strany mezi lety 1996 -1998.

S prvním návrhem na přímou volbu prezidenta přišla Čtyřkoalice v r. 2001. V následném hlasování v Poslanecké sněmovně o zamítnutí tohoto návrhu pak 17 poslanců ČSSD hlasovalo pro zamítnutí a 19 proti zamítnutí, 26 se nepřihlásilo a 12 se zdrželo.

V r. 2002 proběhla dvě hlasování o přímé volbě v Senátu (patnácté a šestnácté), avšak kolik senátorů ČSSD bylo pro nelze ověřit z důvodu nefunkčnosti hlasovacího zařízení po povodních.

V listopadu 2002 pak ještě proběhlo hlasování o návrhu na přímou volbu prezidenta republiky v PS. Mezi navrhovateli byli i poslanci ČSSD. Výsledek hlasování poslanců ČSSD o zamítnutí návrhu dopadl takto: 49 pro zamítnutí, 3 proti zamítnutí, 12 nepřihlášeno, 3 se zdrželi a 3 se omluvili.

V r. 2005 hlasovala ČSSD v PS o návrhu takto: Pro zamítnutí 25, proti zamítnutí 22, nepřihlásilo se 6, zdrželo se 16 a omluven byl 1.

V r. 2008 se při hlasování v senátu 9 zdrželo a 4 byli nepřítomni.

V r. 2010 pak bylo hlasováno o návrhu zákona o přímé volbě, který předložila ČSSD a zde hlasování poslanců strany dopadlo takto: 67 pro návrh, 2 se nepřihlásili a 1 se zdržel.

V r. 2010 tedy ČSSD již v otázce přímé volby prezidenta vystupovala poměrně jednotně.

Střednědobý program ČSSD (.pdf) schválený 26.1. 2002 pak konstatuje.: „ČSSD spatřuje v přímé volbě prezidenta republiky rozšíření účasti občana na správě věcí veřejných, a proto je rozhodnuta o ní vést zásadní diskusi. Odmítáme však přechod na prezidentskou formu vlády a důsledně trváme na zachování principů parlamentní republiky. Vhodným impulzem k rozhodnutí o změně způsobu volby prezidenta by bylo rozhodnutí všech občanů v referendu o této otázce. V r. 2008 např. také předseda ČSSD Jiří Paroubek navrhl řešit situaci přímou volbou prezidenta. Nedá se tedy úspěšně tvrdit, že ČSSD 15 let kontinuálně chtěla přímou volbu prezidenta - hlasování jejích poslanců svědčí proti. Občas však toto téma proniklo, nebo se za něj postavili někteří sociálně-demokratičtí poslanci. Na základě těchto zjištění tedy hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dokazuje to stenografický záznam z 21. schůze Senátu PČR na které se J. Dienstbier vyjádřil následovně:

"Vážené kolegyně a kolegové, Senát často zdůrazňuje, že chce být pojistkou zákonnosti a ústavnosti v ČR. Nemyslím si, že by bylo dobrým signálem v tomto smyslu, pokud bychom rozhodli vyslat na Ústavní soud člověka, který působením v nejvyšším vedení Státního zastupitelství nepochybně nesl odpovědnost za stav a pověst české justice. To jsou důvody, proč i já jsem se rozhodl nepodpořit nominaci pana doktora Koudelky do Ústavního soudu".

Dle obchodního rejstříku (jelikož nelze odkázat přímo na konkrétní zápis, zadejte do vyhledávání "Víno Marcinčák", a poté přejděte na "úplný výpis") spolu Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka v roce 2001 založili společnost Vysoké učení Brno, a.s. Předsedou představenstva byl v době založení firmy Pavel Blažek, členy představenstva pak Zdeněk Koudelka a Radovan Novotný. Pavel Blažek ostatně společné působení ve společnosti se Zdeňkem Koudelkou přiznal i ve studiu OVM: " (...) my (myšlen Pavel Blažek a Zdeněk Koudelka, pozn.) jsme před asi 12 lety, nebo kolik to je, jsme s dalšími osobami založili akciovou společnost".

Výrok Jiřího Dienstbiera na základě těchto informací hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Jiřího Dienstbiera hodnotíme vzhledem k nedohledatelnosti některých informací jako neověřitelný. Na stránkách Nejvyššího státního zastupitelství se můžeme dočíst, že Zdeněk Koudelka je členem analytického a legislativního odboru. Podle životopisu na stránkách právnické fakulty MU je od roku 2011 náměstkem ředitele Justiční akademie. Zda-li zůstává Zdeněk Koudelka zástupcem pouze formálně a zda jeho plat odpovídá činnostem, které vykonává, však již ověřit nedokážeme.

Výrok na základě Ústavy České republiky hodnotíme jako pravdivý.

Článek 63 Ústavy ČR se v bodech (1) a (2) zabývá pravomocemi, které podle bodu (3) vyžadují kontrasignaci ke své platnosti. Doslova bod (3) uvádí:

" Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. "

Poslední bod článku 63, bod (4), pak hovoří o odpovědnosti vlády:

" Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. "

Ve prospěch výroku Jiřího Dienstbiera hovoří také argumenty předsedy Ústavního soudu ČR Pavla Rychetského, který v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl mimo jiné: " A tady musím říci, že není nejmenších pochyb, že u amnestie není institut kontrasignace formální akt. Není možné o něm hovořit tak, že když to chtěl prezident, tak to musí premiér podepsat. "

Srovnání komplikuje fakt, že jednotlivé studie zabývající se mírou recidivy v jednotlivých zemích používají při výzkumu jinou metodologii a rovněž parametry nastavení výzkumu, jako zkoumaný vzorek, či zkoumané časové rozpětí jsou zcela jiné a tak je velmi obtížné, ne-li nemožné tyto výsledky navzájem porovnat a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pokud bychom se i tak do srovnání pustili, záleželo by s jakou zemí bychom ČR porovnávali. Podle Zprávy o stavu lidských práv v České republiceza rok 2011 je procento recidivy v ČR asi 65% (.pdf; str. 11). Pokud budeme porovnávat např. s Norskem, které má recidivu asi 20% nebo s dalšími severskými zeměmi, ve kterých se recidiva pohybuje mezi 24%- 31%, tak ČR v tomto srovnání vychází hůře. Avšak pokud srovnáme např. s Irskem, kde se míra recidivy pohybuje kolem 50% nebo s USA kde činí 67,5%, není větší míra recidivy v ČR již tak zřejmá. Takové srovnání však, jak již bylo naznačeno výše, díky odlišnostem v metodice výzkumů, dle našeho názoru není relevantní.

Níže uvádíme tabulku posledních sedmi ministrů dopravy ČR s časem jejich působení. Aleš Řebíček4. 9. 2006 - 23. 1. 2009Petr Bendl23. 1. 2009 - 8. 5. 2009Gustav Slamečka8. 5. 2009 - 13. 7. 2010Vít Bárta13. 7. 2010 - 21. 4. 2011Radek Šmerda21. 4. 2011 - 1. 4. 2011Pavel Dobeš1. 7. 2011 - 3. 12. 2012Zbyněk Stanjura12. 12. 2012 - současnost