(Ale jednu z chyb, kterou dělala Nečasova vláda, ona ji vlastně dělala i Topolánkova vláda, byla, že její takzvané reformy se chystaly jenom v úzkém kruhu expertů vládní koalice a nehledala se širší shoda.) A už vůbec nebyla nalezena shoda u většiny opatření na půdě tripartity se zaměstnavateli i zástupci zaměstnanců.
Topolánek neuspěl např. při jednání o reformě veřejných financí (kdy byli proti ale především hlavně zástupci zaměstnanců), při jednání o změnách v zákonu o zaměstnanosti nebo během projednávání reformy zdravotnictví.
Rovněž Petrovi Nečasovi se dialog s odbory a zaměstnavateli příliš nedařil, zkrachovaly opět debaty ohledně zdravotnictví nebo o úsporných opatřeních. Na některých bodech se ale naopak tripartita s vládou shodla.
Ilustrativní výčet jednání vlády s tripartitou ukazuje na to, že shoda mezi vládou a tripartitou byla skutečně nalezena spíše výjimečně, hodnotíme proto výrok jako pravdivý.
Dovolte mi, abych připomněl, že my (ČSSD, pozn.) jsme dávali Ústavnímu soudu, a bohužel se ukázalo oprávněně, takové věci, jako byl spotřebitelský úvěr, veřejné práce.
Výrok na základě dohledaných informací ze stránek Ústavního soudu hodnotíme jako zavádějící.
V případě veřejných prací se skutečně skupina poslanců ČSSD, mezi které patřil také Lubomír Zaorálek, obrátila na Ústavní soud s žádostí (.pdf) o zrušení několika zákonů. Mimo jiné zde byl také návrh na zrušení zákona č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 o zaměstnanosti. Ústavní soud ve svém nálezu nezrušil zákon celý, vyškrtl z něj ale § 30 odst. 2 písm. b), který umožňoval vyřadit z evidence uchazeče, jež bez vážného důvodu odmítne vykonávat veřejné práce. V tomto případě tedy šlo o oprávněné podání.O oprávněném rušení zákona týkajícího se spotřebitelského úvěru se však Ústavní soud nikde nezmiňuje.
V čele legislativní rady státu je celou dobu Karolína Peake.
V čele Legislativní rady vlády je od 13. prosince 2012 Petr Mlsna. Karolina Peake zastávala tuto pozici před ním od 1. července 2011.
Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož byl vyřčen 16. prosince, kdy už Karolina Peake nebyla v čele legislativní rady, ale předtím byla v této funkci po celou dobu existence současné vlády.
V této zemi platí zákon, je to paragraf 61 volebního zákona, podle kterého když někdo kandiduje do Senátu a je nezávislý kandidát, tak si shání tisíc podpisů a neověřují se.
Lubomír Zaorálek hovoří pravdu, neboť se jedná o paragraf 61, odstavec 2, bod d) zákona 247/1995 Sb., v němž stojí: "k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být podepsána alespoň 1 000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jména, příjmení, rodného čísla a místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu; chybí-li některý z uvedených údajů nebo je uveden neúplně nebo nepodepsal-li se volič, podpis se nezapočítává; v záhlaví petice se uvede jméno a příjmení kandidáta, číslo a sídlo volebního obvodu, do kterého kandidát kandiduje, a rok konání voleb,".
A víte, zajímavé je, že když se vydáte po stopách toho, jak ten zákon (provadeci zakon o prezidentske volbe, pozn.) vznikal, tak zjistíte, že na ministerstvu vnitra vznikla jiná předloha, než je ta, která potom došla do sněmovny.
V mediálních zprávách z doby, kdy byla vytvářena předloha zákona o volbě prezidenta, jsme zmínky o její změně nenalezli. Veřejně dostupný je pouze návrh (.doc) Ministerstva vnitra, který sněmovna projednávala a schválila.
Na co bych byl teda pyšný je, že jsme prosadili poprvé v historii limit na volební kampaň, když jsme chtěli nižší 10, 20, tak je tam ten 40, 50, že jsme prosadili transparentní účet, vyúčtování a dokonce sankce za překročení a podobně.
V původním návrhu (.pdf) zákona o volbě prezidenta republiky v roce 2013 se opravdu zmiňované věci (tedy finanční limit na volební kampaň, volební účet, vedení účetnictví a sankce za překročení) nenachází. Ty byly předmětem až pozměňovacích návrhů (.pdf) dodaných po jednání (.doc) ústavně právního výboru ke druhému čtení. Ve třetím čtení byl pak zákon schválen 171 poslanci. V platné verzi zákona (.pdf) můžeme nalézt v paragrafech:
O informaci, že tento zákon byl schválen jako kompromis mezi vládními stranami i ČSSD informovaly média, o roli ČSSD informoval např. i Bohuslav Sobotka nebo Novinky.cz. Podle ČTK se návrhům sociální demokracie např. vládní ODS nebránila, návrh finančních stropů zmiňovala již v únoru také např. strana Věci veřejné.
Že se výše zmíněné podobné návrhy snažila prosadit sociální demokracie můžeme odvodit také například ze slov poslance Jana Chvojky, který v prvním čtení tohoto zákona jménem sociální demokracie označil za nejzásadnější výhradu otázku řešení financování a limitů. Také zmínil svou představu tohoto stropu ve výši 20 mil. Kč, podle zpravodajství pak ČSSD uvažovala o 15 mil. Kč (v platném znění je to však jak uvádí Lubomír Zaorálek 40 mil. Kč v případě účasti v prvním kole, 50 mil. Kč v případě účasti v obou kolech volby).
..s podporou invaze do Iráku, kde on (Václav Havel, pozn.) byl jedním z nejhlasitějších zastánců tohoto kroku..
Je pravdou, že Václav Havel byl ve svém posledním prezidentském období zastáncem americké invaze do Iráku. Označoval tento konflikt za "morálně ospravedlnitelný". Slovo "nejhlasitější" v tomto výroku nehodnotíme - zajímali jsme se pouze o to, zda fakticky tento krok Václav Havel podporoval.
Prezident má pravomoc například úkolovat Bezpečnostní informační službu, vyžadovat od ní zprávy. Nebo předložit návrh zákona ústavnímu soudu, aby posoudil jeho soulad s ústavou.
Jelikož platné zákony popisují pravomoci ve znění výroku senátora Dientsbiera, je výrok hodnocen jako pravdivý.
Prezident je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. (Zákon o Ústavním soudu, § 64, odst. 1, písm. a) ).
Zákon o zpravodajských službách (č. 153/1994 Sb.) v § 8 řeší Dientsbierem zmíněné pravomoci. Konkrétně tato pasáž zákona zní: "(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoli v o to požádají zprávy o své činnosti . (4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády."
já jsem se proti korupci vyhraňoval už dlouhodobě a myslím si, že ten příklad po komunálních volbách v Praze, kdy jsem v souladu s předvolebním slibem se i po volbách zachoval tak, jak jsem řekl a důsledně jsem se vymezil vůči koalici s Občanskou demokratickou stranou, která v Praze byla zodpovědná za tu obrovskou míru korupce, která doprovázela zejména veřejné zakázky.
Jiří Dienstbier se již před volbami vymezoval proti uzavření koalice s ODS, jako například v tomto rozhovoru z 6. října 2010, kde mimo jiné prohlásil: "Je pro mě nepředstavitelné, abychom uzavřeli jakoukoli koalici s lidmi, kteří dnes v Praze vládnou a kteří mají podíl na vytvoření korupčního, řekl bych až mafiánského prostředí v Praze."
Po volbách pak své odhodlání nepodílet se na koalici s ODS, která byla vytvořena na pražském magistrátu, znovu potvrdil například Ihned.cz nebo v online chatu na serveru Novinky.cz.
Sám se pak stal řadovým zastupitelem a září 2012 rezignoval i na tuto funkci.
Na základě výše uvedeného tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Já sám jsem kritizoval opoziční smlouvu a obdoby jiné podoby velké koalice.
Na základě několika zpravodajských článků (Ceskatelevize.cz, Denik.cz, Aktuálně.cz) označujeme výrok za pravdivý. Jiří Dientsbier se skutečně proti podobě velké koalice či opoziční smlouvy vyjádřil, v prezidentských Interpelacích ji mj. také vyčetl Miloši Zemanovi.
