Lubomír Zaorálek
Za poslední rok o 70 % narostla státní sociální podpora.
Podle údajů ministerstva financí takový nárůst nenastal.
Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) definuje šest dávek, které spadají do "státní sociální podpory". Jsou to: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné (blíže na webu MPSV).
Výdaje na státní soc. podporu v období leden-červen (.pdf, str. 174) 2011 činily 18,4 mld. (oproti částce 20,6 z r. 2010), ve 3. čtvrtletí 2011 (.pdf, str. 45) ukazují také spíše pokles, údaje za celý rok 2011 pak ukazují meziroční pokles o 11,7 % (plnění 36,1 mld. korun). V prvním čtvrtletí 2012 pak došlo k dalšímu snížení výdajů (meziročně o 5,3 %).
Nikde v posledním roce nedošlo k razantnímu nárůstu, který tedy poslanec Zaorálek zmiňuje nepravdivě.
Adam Rykala
V období v roce 2002 až 2006 pan Dalík, který byl poradcem předsedy ODS, nabízel 10 mil. korun poslanci Kořistkovi za to, že podrazí vládu sociální demokracie a bude hlasovat proti vládě sociální demokracie.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože dva rozsudky soudů podplácení bývalého poslance Kořistky potvrdily. Nebyly to však soudní procesy trestní, nýbrž občanské, ve kterých se jednalo o poškození dobrého jména. Zdeňku Kořistkovi se podařilo u soudu prokázat, že se jej Marek Dalík a Jan Večerek pokusili podplatit postem velvyslance.
Trestní stíhání Dalíka a Večerky bylo několikrát odloženo, a ani navzdory vynesení výše uvedených rozsudků nebylo vyšetřování znovu otevřeno.
Michal Hašek
90 % občanů České republiky si přeje konec vlády, většina občanů České republiky si přeje nové volby.
Tvrzení o 90 % občanů České republiky, kteří si přejí ukončení současné vládní koalice, není podle průzkumů pravdivý. Výrok o většině občanů, kteří si přejí nové volby je podle dalšího průzkumu naopak pravdivý. Vzhledem k tomu, že Michal Hašek spojuje pravdivé a nepravdivé v rámci jednoho kontextu, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.
V případě výroku, v němž si 90 % občanů ČR přeje konec vlády se zpravodajské servery shodují na tom, že toto číslo se pohybuje nikoliv kolem zmíněných 90 %, ale "pouze" okolo 75 %. Nezávisle na sobě tyto informace potvrzují zpravodajský server iHned.cz a stránky Českého rozhlasu.
Druhý, obecně pojatý výrok o většině obyvatel přejících si nové volby je podle ČT24, která si nechala vypracovat průzkum veřejného mínění, pravdivý. Na dotaz Přejete si předčasné volby? reagovali respondenti takto:55 % - ANO
36 % - NE
Touto formulací však obě informace Michal Hašek spojuje dohromady, a navíc by se mohlo zdát, že myslí většinu 90 %, o kterých mluví těsně předtím. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.
(..) že se pravicovým vládám od roku 2006 podařilo na daních nevybrat už téměř 500 miliard korun (a svoji neschopnost hospodařit přenášejí na občany České republiky právě zvyšováním daní).
Na základě statistik České daňové správy označujeme tento výrok za nepravdivý.
Česká daňová správa eviduje (.xls) ke konci roku 2011 celkové nedoplatky na daních ve výši cca 120 mld. Kč. Michal Hašek došel k číslu 500 mld. pravděpodobně špatným pochopením statistky, když celkovou výši nedoplatků interpretoval, podobně jako bývalý místopředseda VV Tomáš Jarolím před ním, jako sumu nedoplatků za dané období. Částka 120 mld. na nedoplatcích je nakumulovanou a konečnou sumou nedoplatků, přičemž předchozí léta nelze sčítat.
Nicméně, částka na daňových nedoplatcích během loňského roku, oproti letům minulým, kdy se pohybovala (i za vlád sociální demokracie!) zhruba okolo 100 mld. Kč., vzrostla.
Ivan Ohlídal
Jistě víte, že pokud tento zákon (Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, pozn.) projde, pokud bude schválen, tak velká část státního majetku, velká část financí ze státního rozpočtu bude převedena církvím a náboženským společnostem. Předpokládá se, že za dobu celého toho transferu, který bude proveden po schválení tohoto zákona, bude ze státního rozpočtu celkově odčerpáno až 130 miliard korun.
Výrok Ivana Ohlídala je pravdivý, neboť jej potvrzují vládní dokumenty k této problematice.
Vláda na svém jednání dne 11. ledna letošního roku schválila (.pdf) majetkové vyrovnání s církvemi. Pokud tento návrh projde legislativním procesem a bude realizován, je v plánu, že jeho výdaje dosáhnou výše 134 mld. Kč. Konkrétně jde o 75 miliard jako naturální restituce a 59 miliard jako finanční náhrada. Výrok poslance Ohlídala je tudíž pravdivý.
Totiž dosavadní restituční legislativa umožňovala restituce pouze fyzických osob. Církev a řády jsou právnickými osobami, a proto je zde jistý rozpor z hlediska právního.
Skutečně dochází ke změně v definici "oprávněné osoby".
Platná restituční legislativa (zákon č. 87/1991 Sb., v §3) určuje jako osoby oprávněné si nárokovat vydání majetku pouze občany ČR, fyzické osoby.
Přesto ovšem byly v omezené míře umožněny restituce majetku právnických osob, když například zákon č. 298/1990 Sb., navrací část majetku právě " řeholním řádům, kongregacím a arcibiskupství olomouckému ". Zvláštním předpisem tedy může k restituci církevního majetku dojít, ačkoli by jinak restituce právnických osob měly být vyloučeny.
Existuje tedy "právní rozpor", který poslanec Ohlídal zmiňuje. Vládní návrh zákona (.doc) o majetkovém vyrovnání skutečně stanoví (v §3) církve i další právnické osoby oprávněnými osobami, což dosavadní legislativa nečiní.
Restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jen částečné odškodnění (církvím, pozn.). Návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý a předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční dotace, finanční prémie přesně řečeno.
Výrok odpovídá znění vládního návrhu zákona.
Dosavadní legislativa, která upravovala "církevní restituce" (zákon č. 298/1990 Sb.) se opravdu omezovala pouze na malou, vyjmenovanou část původního majetku církví ČR. Nešlo o plné odškodnění. Právnické osoby jinak podle restitučních zákonů (zejména zákon č. 87/1991 Sb.) o navrácení majetku žádat nemohly. Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání (.doc) pak skutečně přepokládá vydání významně větší části majetku spolu s finančí náhradou.
"Celý původní majetek" podle návrhu církvím vydán nebude (§8 jmenuje celou řadu věcí, které vydat nelze). Poslanec ovšem říká, že návrh předpokládá "náhradu" celého původního majetku, což je pravda. Celý původní majetek by tak měl být církvím vrácen či nahrazen, což definitivně vypořádá jejich nároky vzhledem k historickým křivdám. Ohlídalův výrok je tedy pravdivý.
Zuzana Brzobohatá
„(…) jde o výjimku, koneckonců v mandátu vlády pro jednání rady v roce 2009 se mluví o opt-outu.“
Výrok Zuzany Brzobohaté musíme hodnotit jako neověřitelný z důvodu absence informací týkající se příslušného mandátu vlády v roce 2009.
Nicméně, dle získaných zpráv, se v případě české výjimky z Listiny základních práv a svobod Evropské unie nejedná o opt-out. Česká republika si během zasedání Evropské rady v říjnu 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základní práv EU v Polsku a ve Spojeném království (pdf.; Protokol č. 30). Nejdená se však o žádnou výjimku z Listiny základních práv a svobod Evropské unie (pdf.). Samo Ministerstvo zahraničních věcí ČR uvádí, že cílem Protokolu není vyloučení aplikací Listiny na území těchto států, ale pouze upřesnění výkladu ustanovení, která nejsou jednoznačná a byla by tak problémem pro vnitrostátní právo. Listina se v příslušných zemích nadále aplikuje, pouze je třeba brát v potaz ustanovení protokolu.
„Lisabonská smlouva její ratifikace, budila četné otázky, byla dvakrát u Ústavního soudu, a obě komory českého parlamentu tuto Lisabonskou smlouvu ratifikovaly dokonce ústavní většinou. A po tomto, když se čekalo, že prezident pouze připojí podpis, došlo k tomu, že prezident přišel s požadavkem výjimky.“
Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý. Lisabonskou smlouvu projednával dvakrát Ústavní soud, byla schválena oběma komorami parlamentu a následně se objevil požadavek prezidenta Klause na výjimku.
Lisabonská smlouva (jako Sněmovní tisk 407) byla 29. ledna 2008 předložena vládou Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Senát následně podal Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR a ten konstatoval, že Senátem označená ustanovení nejsou v rozporu s Ústavou. Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. Února 2009 (pro bylo 125 poslanců). Senát dal souhlas s ratifikací smlouvy 6. května 2009 (pro bylo 54 senátorů). V září 2009 ale skupina senátorů podala druhý návrh Ústavnímu soudu na přezkum Lisabonské smlouvy. Prezident se rozhodl vyčkat s podpisem smlouvy, dokud senátoři návrh k Ústavnímu soudu nepodají. V říjnu 2009 také prohlásil, že bude požadovat výjimku z Listiny základních práv a svobod, jako si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Ještě ten den ji pak podepsal jak prezident, tak předseda vlády.
„(…) těsně před tím, než vláda tu žádost podala k evropským institucím, tak Senát českou vládu v říjnu 2011 upozornil na to, že je jakási obava nebo je otázka, zda vůbec ten postup (pozn. schvalování Lisabonské smlouvy a žádání o tzv. výjimku) byl ústavní.“
Na základě Návrhu zprávy o návrhu protokolu uplatňování Listiny základních práv Evropské unie a tiskové zprávy Senátu České republiky hodnotíme výrok Zuzany Brzobohaté jako nepravdivý.
Vláda České republiky podala 5. září 2011 Radě návrh na změnu Smluv (pdf.; str. 6/odst. B,C) týkajících se připojení protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie. Tento návrh byl následně 11. října 2011 předložen ke schválení Evropské radě. Za těchto okolností Senát PČR vyzval 6. října 2011, konkrétně jeho sociálně demokratická většina, vládu, aby ustoupila od snahy projednat na nadcházející Evropské radě tzv. výjimku České republiky z Listiny základních práv EU. Senátoři dali zasedáním vládě jasně najevo, že v případě vyjednání tzv. výjimky, ji Senát odmítne, a vláda nebude schopná prosadit její ratifikaci v domácím prostředí a stane se tak terčem posměchu před členy EU. Senát vládě vytýkal zejména neústavnost, což dokazuje tisková zpráva:
Senát:Ve smyslu § 119a odst. 1 písm. d) jednacího řádu Senátu- se zřetelem k ústavně sporným okolnostem, za nichž vznikl příslib možnosti České republiky připojit se k Protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království- vzhledem k souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy včetně Listiny základních práv Evropské unie schválenému třípětinovou většinou oběma komorami Parlamentu České republiky, a to bez jakýchkoliv výjimek z uplatňování Listiny základních práv Evropské unie,- vzhledem k obavě ze snížení standardu ochrany základních práv a svobod občanů České republiky a- s ohledem na zájem České republiky na přistoupení Chorvatska k EUI. považuje za nepřijatelné spojování projednávání protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice se smlouvou o přistoupení Chorvatska k Evropské unii,II. vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie V České republice znamenající výjimku pro občany ČR při uplatňování Hlavy IV Solidarita Listiny základních práv Evropské unie,III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a členům vlády.
Senát skutečně vytýkal vládě neústavnost při postupu žádosti o výjimku z Listiny základních práv Evropské unie. Ovšem tato kritika ze strany Senátu nevzešla těsně před podáním žádosti vládou, ale až měsíc po něm. Upozornění horní komory bylo podáno pouze těsně před projednáváním žádosti v Evropské radě. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.
