Počet lidí se základním vzděláním v Moravskoslezském kraji je, pravda, o 1,9 % vyšší než v kraji Královéhradeckém.
Lubomír Zaorálek v tomto výroku uvádí rozdíl 1,9 %. Předpokládáme, že zde operuje s rozdílem 1,9 procentního bodu a na základě tohoto tvrzení hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Podle zdrojů (.pdf) Českého statistického úřadu z roku 2011 je v Královéhradeckém kraji z celkového počtu 473,5 tisíc obyvatel starších patnácti let klasifikováno v kategorii "základní vzdělání" 72,9 tisíc lidí. Podíl těchto osob na celkovém počtu je tedy 15,4 %. V Moravskoslezském kraji se do této kategorie řadí 200,3 tisíc lidí z celkového počtu 1 062,0 tisíc, což je 18,9 %. Rozdíl mezi kraji je tedy 3,5 procentního bodu.
Ale kupodivu procento vysokoškoláků v našem kraji (Moravskoslezském, pozn.) je o 1 % vyšší než v kraji Královéhradeckém.
V návaznosti na předchozí výrok pana Zaorálka předpokládáme, že zmiňuje počet lidí s ukončeným vzděláním. V tomto případě mu však nemůžeme dát za pravdu.
Podle zdrojů (.pdf) Českého statistického úřadu, hodnotících vzdělanostní strukturu populace ČR, konkrétně průměr roku 2011, je počet vysokoškoláků v Moravskoslezském kraji srovnatelný s počtem vysokoškoláků v kraji Královéhradeckém. V obou krajích je tato hodnota na 12 %.
Sociální podpora v této zemi je pouhých 3,6 miliardy korun.
Zmíněná částka je několikanásobně nižší než rozpočet státní sociální podpory.
Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) definuje šest dávek, které spadají do "státní sociální podpory". Jsou to: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné (blíže na webu MPSV).
Tato soustava podpory má v rozpočtu pro rok 2012 (.pdf) úhrnně jako "Dávky státní sociální podpory" přiděleno 37,9 mld korun. Pro rok 2011 (.pdf) to bylo 38,3 mld.
Skutečné výdaje za rok 2011 těmto částkám přibližně odpovídají. Poslanec Zaorálek ale zmiňuje desetkrát nižší, zjevně nepravdivou hodnotu.
Za poslední rok o 70 % narostla státní sociální podpora.
Podle údajů ministerstva financí takový nárůst nenastal.
Výdaje na státní soc. podporu v období leden-červen (.pdf, str. 174) 2011 činily 18,4 mld. (oproti částce 20,6 z r. 2010), ve 3. čtvrtletí 2011 (.pdf, str. 45) ukazují také spíše pokles, údaje za celý rok 2011 pak ukazují meziroční pokles o 11,7 % (plnění 36,1 mld. korun). V prvním čtvrtletí 2012 pak došlo k dalšímu snížení výdajů (meziročně o 5,3 %).
Nikde v posledním roce nedošlo k razantnímu nárůstu, který tedy poslanec Zaorálek zmiňuje nepravdivě.
V období v roce 2002 až 2006 pan Dalík, který byl poradcem předsedy ODS, nabízel 10 mil. korun poslanci Kořistkovi za to, že podrazí vládu sociální demokracie a bude hlasovat proti vládě sociální demokracie.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože dva rozsudky soudů podplácení bývalého poslance Kořistky potvrdily. Nebyly to však soudní procesy trestní, nýbrž občanské, ve kterých se jednalo o poškození dobrého jména. Zdeňku Kořistkovi se podařilo u soudu prokázat, že se jej Marek Dalík a Jan Večerek pokusili podplatit postem velvyslance.
Trestní stíhání Dalíka a Večerky bylo několikrát odloženo, a ani navzdory vynesení výše uvedených rozsudků nebylo vyšetřování znovu otevřeno.
90 % občanů České republiky si přeje konec vlády, většina občanů České republiky si přeje nové volby.
Tvrzení o 90 % občanů České republiky, kteří si přejí ukončení současné vládní koalice, není podle průzkumů pravdivý. Výrok o většině občanů, kteří si přejí nové volby je podle dalšího průzkumu naopak pravdivý. Vzhledem k tomu, že Michal Hašek spojuje pravdivé a nepravdivé v rámci jednoho kontextu, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.
V případě výroku, v němž si 90 % občanů ČR přeje konec vlády se zpravodajské servery shodují na tom, že toto číslo se pohybuje nikoliv kolem zmíněných 90 %, ale "pouze" okolo 75 %. Nezávisle na sobě tyto informace potvrzují zpravodajský server iHned.cz a stránky Českého rozhlasu.
Druhý, obecně pojatý výrok o většině obyvatel přejících si nové volby je podle ČT24, která si nechala vypracovat průzkum veřejného mínění, pravdivý. Na dotaz Přejete si předčasné volby? reagovali respondenti takto:55 % - ANO
36 % - NE
Touto formulací však obě informace Michal Hašek spojuje dohromady, a navíc by se mohlo zdát, že myslí většinu 90 %, o kterých mluví těsně předtím. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.
(..) že se pravicovým vládám od roku 2006 podařilo na daních nevybrat už téměř 500 miliard korun (a svoji neschopnost hospodařit přenášejí na občany České republiky právě zvyšováním daní).
Na základě statistik České daňové správy označujeme tento výrok za nepravdivý.
Česká daňová správa eviduje (.xls) ke konci roku 2011 celkové nedoplatky na daních ve výši cca 120 mld. Kč. Michal Hašek došel k číslu 500 mld. pravděpodobně špatným pochopením statistky, když celkovou výši nedoplatků interpretoval, podobně jako bývalý místopředseda VV Tomáš Jarolím před ním, jako sumu nedoplatků za dané období. Částka 120 mld. na nedoplatcích je nakumulovanou a konečnou sumou nedoplatků, přičemž předchozí léta nelze sčítat.
Nicméně, částka na daňových nedoplatcích během loňského roku, oproti letům minulým, kdy se pohybovala (i za vlád sociální demokracie!) zhruba okolo 100 mld. Kč., vzrostla.
„(…) jde o výjimku, koneckonců v mandátu vlády pro jednání rady v roce 2009 se mluví o opt-outu.“
Výrok Zuzany Brzobohaté musíme hodnotit jako neověřitelný z důvodu absence informací týkající se příslušného mandátu vlády v roce 2009.
Nicméně, dle získaných zpráv, se v případě české výjimky z Listiny základních práv a svobod Evropské unie nejedná o opt-out. Česká republika si během zasedání Evropské rady v říjnu 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu o uplatňování Listiny základní práv EU v Polsku a ve Spojeném království (pdf.; Protokol č. 30). Nejdená se však o žádnou výjimku z Listiny základních práv a svobod Evropské unie (pdf.). Samo Ministerstvo zahraničních věcí ČR uvádí, že cílem Protokolu není vyloučení aplikací Listiny na území těchto států, ale pouze upřesnění výkladu ustanovení, která nejsou jednoznačná a byla by tak problémem pro vnitrostátní právo. Listina se v příslušných zemích nadále aplikuje, pouze je třeba brát v potaz ustanovení protokolu.
„Lisabonská smlouva její ratifikace, budila četné otázky, byla dvakrát u Ústavního soudu, a obě komory českého parlamentu tuto Lisabonskou smlouvu ratifikovaly dokonce ústavní většinou. A po tomto, když se čekalo, že prezident pouze připojí podpis, došlo k tomu, že prezident přišel s požadavkem výjimky.“
Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý. Lisabonskou smlouvu projednával dvakrát Ústavní soud, byla schválena oběma komorami parlamentu a následně se objevil požadavek prezidenta Klause na výjimku.
Lisabonská smlouva (jako Sněmovní tisk 407) byla 29. ledna 2008 předložena vládou Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací. Senát následně podal Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR a ten konstatoval, že Senátem označená ustanovení nejsou v rozporu s Ústavou. Poslanecká sněmovna návrh schválila 18. Února 2009 (pro bylo 125 poslanců). Senát dal souhlas s ratifikací smlouvy 6. května 2009 (pro bylo 54 senátorů). V září 2009 ale skupina senátorů podala druhý návrh Ústavnímu soudu na přezkum Lisabonské smlouvy. Prezident se rozhodl vyčkat s podpisem smlouvy, dokud senátoři návrh k Ústavnímu soudu nepodají. V říjnu 2009 také prohlásil, že bude požadovat výjimku z Listiny základních práv a svobod, jako si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Ústavní soud 3. listopadu 2009 konstatoval, že Lisabonská smlouva jako celek není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Ještě ten den ji pak podepsal jak prezident, tak předseda vlády.
„(…) těsně před tím, než vláda tu žádost podala k evropským institucím, tak Senát českou vládu v říjnu 2011 upozornil na to, že je jakási obava nebo je otázka, zda vůbec ten postup (pozn. schvalování Lisabonské smlouvy a žádání o tzv. výjimku) byl ústavní.“
Na základě Návrhu zprávy o návrhu protokolu uplatňování Listiny základních práv Evropské unie a tiskové zprávy Senátu České republiky hodnotíme výrok Zuzany Brzobohaté jako nepravdivý.
Vláda České republiky podala 5. září 2011 Radě návrh na změnu Smluv (pdf.; str. 6/odst. B,C) týkajících se připojení protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie. Tento návrh byl následně 11. října 2011 předložen ke schválení Evropské radě. Za těchto okolností Senát PČR vyzval 6. října 2011, konkrétně jeho sociálně demokratická většina, vládu, aby ustoupila od snahy projednat na nadcházející Evropské radě tzv. výjimku České republiky z Listiny základních práv EU. Senátoři dali zasedáním vládě jasně najevo, že v případě vyjednání tzv. výjimky, ji Senát odmítne, a vláda nebude schopná prosadit její ratifikaci v domácím prostředí a stane se tak terčem posměchu před členy EU. Senát vládě vytýkal zejména neústavnost, což dokazuje tisková zpráva:
Senát:Ve smyslu § 119a odst. 1 písm. d) jednacího řádu Senátu- se zřetelem k ústavně sporným okolnostem, za nichž vznikl příslib možnosti České republiky připojit se k Protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království- vzhledem k souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy včetně Listiny základních práv Evropské unie schválenému třípětinovou většinou oběma komorami Parlamentu České republiky, a to bez jakýchkoliv výjimek z uplatňování Listiny základních práv Evropské unie,- vzhledem k obavě ze snížení standardu ochrany základních práv a svobod občanů České republiky a- s ohledem na zájem České republiky na přistoupení Chorvatska k EUI. považuje za nepřijatelné spojování projednávání protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice se smlouvou o přistoupení Chorvatska k Evropské unii,II. vyzývá vládu, aby odstoupila od požadavku sjednat Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie V České republice znamenající výjimku pro občany ČR při uplatňování Hlavy IV Solidarita Listiny základních práv Evropské unie,III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády a členům vlády.
Senát skutečně vytýkal vládě neústavnost při postupu žádosti o výjimku z Listiny základních práv Evropské unie. Ovšem tato kritika ze strany Senátu nevzešla těsně před podáním žádosti vládou, ale až měsíc po něm. Upozornění horní komory bylo podáno pouze těsně před projednáváním žádosti v Evropské radě. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.
