(Co mě nemile překvapilo byly dvě věci.) Za prvé neúčast v polovině našeho senátorského klubu. Druhé nemilé překvapení byla skutečnost, že ačkoliv na místě bylo přítomno velké množství senátorů z ODS, tak pouze dva z nich hlasovali pro návrh (zrušení doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců, pozn.).
Na základě výpisu hlasování Senátu (21. schůze, 39. hlasování) ze dne 26. dubna 2012 označujeme výrok za pravdivý.
Na hlasování nebylo 18 senátorů za ČSSD přítomno vůbec a dva se hlasování zdrželi, což lze považovat za polovinu senátorského klubu ČSSD, jehož celkový počet tvoří 41 senátorů. V senátorském klubu Občanské demokratické strany pak při tomto hlasování bylo přítomno 16 senátorů z celkových 24 a opravdu pouze dva podpořili Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, zabývající se zrušením doživotní imunity poslanců, senátorů a ústavních soudců.
Především já myslím, že není dobře, že jestliže bývalí premiéři nebo současný premiér Nečas a bývalý premiér Topolánek ignorují komisi Poslanecké sněmovny pro dohled nad činností Bezpečnostní informační služby. Tato Poslanecká komise si oba zástupce bývalé a současné vlády pozvala a chtěla vědět, jakým způsobem naložili se zprávami BIS, pokud se ukazuje podle všeho, že BIS informovala o některých lobbistických kontaktech v minulých letech. A jak současný premiér Nečas, tak premiér Topolánek se vyhli tomu, aby vypovídali před touto komisí Poslanecké sněmovny.
O komisi pro dohled nad BIS a vyzvání Petra Nečase a Mirka Topolánka poslancem ČSSD Dolejšem bylo napsáno mnoho. Výrok je pravdivý.
Kontrola, kterou má na mysli Bohuslav Sobotka, je popsána na stránkách BIS. Jeho výrok pak potvrzuje např. Český rozhlas informací o chystaném vystoupení obou zmíněných premiérů před komisí. Týden.cz poté přinesl zprávu o neúčasti Petra Nečase, který se omluvil a neúčasti Mirka Topolánka, který vzkázal, že nepřijde. Podobně informoval server lidovky.cz. O možném opomíjení zpravodajských zpráv oběma premiéry psal server idnes.cz.
My jako sociální demokraté vyzvali k tomu, aby se pokud možno zveřejnila alespoň část těch svazků, které BIS může zveřejnit a které by ukázaly, jaké tedy byly ty lobbistické vazby například kolem pražského magistrátu, ale možná i jinde.
Bohuslav Sobotka pravdivě tvrdí, že strana ČSSD vyzvala k odtajnění části svazků BIS. Došlo k tomu i prostřednictvím mediálních rozhovorů jeho stranických kolegů. V rozhovoru deníku.cz s Richardem Dolejšem, který předsedá sněmovní komisi pro kontrolu činnosti BIS, se tento požadavek objevuje poprvé. Snahu o vysvětlení dění na pražském magistrátu a unikání odposlechů by stejným způsobem řešil i předseda poslaneckého klubu Jeroným Tejc, který toto uvedl v rozhovoru s deníkem Právo.
Máme dnes v České republice tři bezpečnostní služby. Jedna z nich vůbec nepodléhá parlamentní kontrole.
Tři bezpečnostní služby, které má Bohuslav Sobotka na mysli jsou BIS (Bezpečnostně informační služba), ÚZSI (Útvar pro zahraniční styky a informace) a Vojenské zpravodajství. Kontrolu nad zpravodajskými službami stanovují zvláštní zákony.
Pro BIS je zřízen pro tyto účely v rámci Poslanecké sněmovny speciální kontrolní orgán složený ze sedmi poslanců, to stejné platí i v případě Vojenského zpravodajství (pdf.).
Jediný problém představuje ÚZSI, která nemá zákonem stanovenou přímou kontrolu Poslanecké sněmovny. Stanovena je pouze kontrola exekutivní a soudní. Prostřednictvím interpelace ministra vnitra může Poslanecká sněmovna vykonávat zprostředkovanou kontrolu. Samotný ÚZSI, jak má uvedeno na svých stránkách, prý usiluje o prosazení takové zákonné úpravy, která by kontrolu Poslaneckou sněmovnou umožnila.
Výrokem podobného charakteru jsme se zabývali již i v předchozích ověřováních a považujeme jej za pravdivý.
Jistě víte, že pokud tento zákon (Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, pozn.) projde, pokud bude schválen, tak velká část státního majetku, velká část financí ze státního rozpočtu bude převedena církvím a náboženským společnostem. Předpokládá se, že za dobu celého toho transferu, který bude proveden po schválení tohoto zákona, bude ze státního rozpočtu celkově odčerpáno až 130 miliard korun.
Výrok Ivana Ohlídala je pravdivý, neboť jej potvrzují vládní dokumenty k této problematice.
Vláda na svém jednání dne 11. ledna letošního roku schválila (.pdf) majetkové vyrovnání s církvemi. Pokud tento návrh projde legislativním procesem a bude realizován, je v plánu, že jeho výdaje dosáhnou výše 134 mld. Kč. Konkrétně jde o 75 miliard jako naturální restituce a 59 miliard jako finanční náhrada. Výrok poslance Ohlídala je tudíž pravdivý.
Totiž dosavadní restituční legislativa umožňovala restituce pouze fyzických osob. Církev a řády jsou právnickými osobami, a proto je zde jistý rozpor z hlediska právního.
Skutečně dochází ke změně v definici "oprávněné osoby".
Platná restituční legislativa (zákon č. 87/1991 Sb., v §3) určuje jako osoby oprávněné si nárokovat vydání majetku pouze občany ČR, fyzické osoby.
Přesto ovšem byly v omezené míře umožněny restituce majetku právnických osob, když například zákon č. 298/1990 Sb., navrací část majetku právě " řeholním řádům, kongregacím a arcibiskupství olomouckému ". Zvláštním předpisem tedy může k restituci církevního majetku dojít, ačkoli by jinak restituce právnických osob měly být vyloučeny.
Existuje tedy "právní rozpor", který poslanec Ohlídal zmiňuje. Vládní návrh zákona (.doc) o majetkovém vyrovnání skutečně stanoví (v §3) církve i další právnické osoby oprávněnými osobami, což dosavadní legislativa nečiní.
Restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jen částečné odškodnění (církvím, pozn.). Návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý a předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční dotace, finanční prémie přesně řečeno.
Výrok odpovídá znění vládního návrhu zákona.
Dosavadní legislativa, která upravovala "církevní restituce" (zákon č. 298/1990 Sb.) se opravdu omezovala pouze na malou, vyjmenovanou část původního majetku církví ČR. Nešlo o plné odškodnění. Právnické osoby jinak podle restitučních zákonů (zejména zákon č. 87/1991 Sb.) o navrácení majetku žádat nemohly. Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání (.doc) pak skutečně přepokládá vydání významně větší části majetku spolu s finančí náhradou.
"Celý původní majetek" podle návrhu církvím vydán nebude (§8 jmenuje celou řadu věcí, které vydat nelze). Poslanec ovšem říká, že návrh předpokládá "náhradu" celého původního majetku, což je pravda. Celý původní majetek by tak měl být církvím vrácen či nahrazen, což definitivně vypořádá jejich nároky vzhledem k historickým křivdám. Ohlídalův výrok je tedy pravdivý.
Když sociální demokracie navrhla jasné zákony, které by sloužily jako prostředek proti tomuto korupčnímu prostředí, tak vláda a koalice tyto zákony zamítla. Mám například na mysli zákony týkající se anonymních akcií, zákon týkající se majetkového přiznání, atd..
Poslanci ČSSD skutečně navrhli zákon, který upravoval majetková přiznání. Vláda jej na jednání z 5. října 2011 zamítla (plné znění návrhu zákona dostupné zde).
ČSSD rovněž předložila pozměňovací návrhy k občanskému zákoníku a k zákonu o obchodních korporacích, které měly zcela zrušit tzv. "anonymní akcie". Vláda však v tomto případě dala přednost vlastnímu návrhu z pera ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS). Ministr Pospíšil má v úmyslu upravit postavení vlastníků anonymních akcií, kteří si budou muset anonymní akcie zaregistrovat, a zároveň plánuje zavést databázi, do které v případě potřeby bude moci Policie ČR či jiné úřady nahlížet.
Nehodnotíme kvalitu návrhů ČSSD. To, zda úpravy, které ČSSD chtěla prosadit, by byly "jasné zákony, které by sloužily jako prostředek proti korupčnímu prostředí", je na zvážení.
Od roku 2006, kdy byl dluh, když končila vláda sociální demokracie, 0,9 bilionu korun, v tuto chvíli je 1,6 bilionu a pokud tato vláda vydrží dva roky, tak pravděpodobně 1,8, tedy dvojnásobek od doby, kdy sociální demokracie opustila posty ve vládních lavicích.
Na základě statistik OECD má Jeroným Tejc pravdu, ovšem s níže uvedenými výhradami.
Zde není jasné, o jakém typu dluhu poslanec Tejc mluví, jako nejčastější ukazatel se ovšem v tomto případě bere míra tzv. veřejného dluhu, pracujeme proto tedy s ní.
Podle statistik OECD byla v roce 2006 míra českého veřejného dluhu na úrovni 28,3 % HDP ČR (tj. cca. 912 mil. korun), čísla pro letošní rok udávají hodnotu 41,7 %, (podle únorové prognózy ČNB má letošní HDP vykazovat kladný nulový růst, výše dluhu by tedy odpovídala 1588 mil. korun).
Co se týče aktuálních čísel, má poslanec Tejc pravdu (drobné odchylky v hodnotách mohou být způsobeny jinou metodikou výpočtu veřejného dluhu, jelikož ne všechny instituce vycházejí ze zcela identických podkladů jako OECD), ovšem s přihlédnutím k tomu, že pokud hovoříme o letošním roce, pohybujeme se spíše na rovině spekulací.
Střednědobý výhled státního rozpočtu (.doc) hovoří pro příští rok o plánovaném dluhu ve výši 100 mld. korun, pro rok 2014 pak 70 mld. korun. Pokud by se tato prognóza naplnila, výše českého dluhu by mohla na konci řádného volebního období sněmovny dosahovat 1758 mld. korun, tj. tato částka se skutečně může přiblížit až Tejcem avizovanému 1,8 bilionu korun dluhu.
A vláda rozpočtové odpovědnosti, jak se hrdě tituluje, řeší dluhovou problematiku způsobem sobě vlastním. Tedy plošným, tupým škrtáním a zvyšováním daní, byť ve svém programovém prohlášení nemá o tom ani zmínku.
První vláda Petra Nečase, která byla sestavena po volbách v létě 2010 a skončila na konci dubna 2012, ve svém programovém prohlášení jasně uvádí jak škrty (např. snižování mezd ve veřejném sektoru), tak zvýšení nebo zavedení nových daní (např. zdanění hazardu, paušálních náhrad).
