SOCDEM

Jihomoravský kraj nabízí občanům možnost vyjádřit se pomocí projektu „Váš kraj, váš rozpočet“ k návrhu krajského rozpočtu. Formou dotazníku mohou lidé označit své priority v rámci jednotlivých 10 oblastí. V závěru pak mohou připojit vlastní komentář - konkrétní podnět. Jedná se tak spíše o dotazníkové šetření, jímž kraj zjišťuje priority svých občanů v předem daných oblastech.

Tento projekt měl svou premiéru v říjnu 2012, napřesrok se kraji podařilo získat osmkrát více odpovědí. V říjnu 2016 běží tento projekt už popáté.

V roce 2015 se projektu zúčastnilo 962 občanů kraje a konkrétní podněty připojilo 512 občanů. JMK informuje (.doc) o realizovaných podnětech a výsledcích. Mezi realizované akce patřila např. oprava MŠ, ZŠ, PŠ Ibsenka v Brně. Tuto akci podpořilo 80 hlasů. Dále občané přidělili prioritu rekonstrukci přírodovědné stanice Kamenačky a zahájení rekonstrukce silnic v obci Březina, která je současně dotována granty z EU.

Výrok celkově hodnotíme jako zavádějící. Kraj totiž předem vybere několik oblastí a priorit a občan má možnost volit pouze z těchto možností. Většinou se navíc jedná o projekty, které jsou dlouhodobější a peníze z rozpočtu by na ně připadly stejně (např. silnice v Březině je dotována současně i z EU, tudíž se na ní musí pracovat).

Veřejnost má sice možnost určit své priority v rámci oblastí, faktickou sílu změnit skladbu rozpočtu nebo např. výši prostředků plynoucí na určitý projekt však tento nástroj nenabízí.

Jihomoravský krajský úřad deklaroval v odpovědi získané na základě zákona o svobodném přístupu k informacím organizací Oživení, o.s. (.pdf) v rámci projektu Hodnocení krajů - krajské volby 2016 následující: „Usnesením Rady Jihomoravského kraje č. 6684/10/R88 přijatém na 88. schůzi Rady Jihomoravského kraje konané dne 26.10.2010 byla schválena ‚ Pravidla pro nakládání s podněty obsahujícími podezření na korupční jednání ' (interní normativní akt č. 71/INA-VOK). Prostřednictvím tohoto dokumentu došlo ke zřízení Protikorupční linky Jihomoravského kraje a současně k podrobné úpravě postupů pro nakládání s přijatými podněty, jejich zpracování, evidenci a vyřizování.“ Na předmětném protikorupčním portále je k dispozici odkaz na dotační portál kraje, odkaz na profil zadavatele kraje (oblast veřejných zakázek) i samotná protikorupční linka.

Protikorupční telefonní linku zřídilo ministerstvo vnitra v roce 2007 a jejím cílem je především poskytovat odborné poradenství a prevenci korupce. Do konce roku 2010 linku provozovala nevládní organizace Transparency International ČR, od ledna 2011 bylo novým provozovatelem sdružení Oživení. Na začátku roku 2012 proto ministr vnitra rozhodl o ukončení provizorního provozu protikorupční linky 199 ke dni 30. dubna 2012 z důvodu ekonomických úspor.

Deklarovaný počet podání bohužel nemůžeme ověřit, neboť Zpráva o vyřizování podnětů přijatých prostřednictvím Protikorupční linky Jihomoravského kraje je k dispozici za dílčí období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2016 (šlo celkem o 20 podnětů). I přesto s ohledem na výše uvedené informace označujeme výrok jako pravdivý.

Žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím musí být při splnění zákonných podmínek a přijetí daným orgánem vyřízena nejpozději do 15 dnů. V případě komplikací se může doba prodloužit až na 70 dní. Interpelace krajského zastupitele musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů, zároveň se ale také může prodloužit až o 55 dní, tedy na 85 dní. Žádosti zastupitele tak nemusí být odpovězeno v kratší lhůtě než žádosti dle zákona č 106/1999 Sb.

Žádost dle zákona o svobodném přístupu k informacím může podat každá fyzická či právnická osoba, tedy i zastupitel. Lze ji podat ústně i písemně. Den podání písemné žádosti je dnem obdržení žádosti povinným subjektem. Ze žádosti musí být zřejmé, komu je určena, a že se žadatel domáhá informace podle zákona č. 106/1999 Sb.

Povinný subjekt žádost posoudí a:

• žádost odmítne; v takovém případě musí do 15 dnů vydat rozhodnutí, proti kterému se může žadatel do 15 dnů od přijetí žádosti odvolat k nadřízenému orgánu, který má 15 pracovních dnů na vydání rozhodnutí; v případě odmítnutí, zrušení rozhodnutí nadřízeným orgánem a přijetí žádosti se může lhůta vyšplhat k 70 dnům
• z důvodu nedostatku údajů o žadateli či nesrozumitelnosti žádosti vyzve žadatele do 7 dnů od podání žádosti, aby žádost doplnil nebo opravil, žadatel má na doplnění nebo opravení 30 dní; v takovém případě může žadatel obdržet informaci nejpozději do 62 dnů od podání žádosti
• žádost odloží
• žádost přijme; musí pak poskytnout informace do 15 dnů nebo lhůtu ze závažných důvodů prodloužit, nejvíce na25 dnů

Vedle toho zastupitel kraje má dle zákona o krajích při výkonu své funkce právo vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu kraje a její členy, předsedy výborů, vedoucí krajských příspěvkových organizací a organizačních složek a také na statutární orgány krajských právnických osob. Písemnou odpověď musí obdržet do 30 dnů. Dále má právo od zaměstnanců krajského úřadu a právnických osob zřízených krajem požadovat informace v souvislosti s výkonem jejich funkce. Tyto informace musí obdržet také do 30 dnů. V obou případech se zastupitel může dožadovat pouze informací souvisejících s výkonem funkce zastupitele.

Vzhledem k vágnosti obecního i krajského zákona, které neupravují náležitosti žádosti a jejího vyřízení, by se dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (.pdf, čl. 18) mělo řízení o žádosti zastupitele procesně řídit zákonem č. 106/1999 Sb. Žádost zastupitele tedy musí splňovat podmínky dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Lhůta začíná běžet až od ode dne obdržení žádosti povinným subjektem. Povinný subjekt může žádost odmítnout, vrátit k doplnění, odložit či přijmout. V takovém případě poběží lhůty stejně jako u žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb. a mohou se tedy v krajním případě prodloužit až na limitních 85 dnů.

Základní lhůta u žádostí dle z. č. 106/1999 Sb. (15 dní) je tedy oproti základní lhůtě k vyřízení interpelace (30 dní) výrazně kratší. Pravidla pro výjimky a případná prodloužení lhůt jsou analogická. Proto není pravdivý Haškův výrok, že interpelace musí být vyřízena v kratší lhůtě. Obecně lze za kratší lhůtu označit tu dle zákona o poskytování informací.

Podle stavebního zákona bude muset krajský úřad aktualizovat zásady územního rozvoje už po dvou letech. Nepodařilo se nám však zjistit, zda budou územní plánovači na příkaz obou ministerstev řešit i stav brněnské zóny.

Z § 28 odst. 1 stavebního zákona citujeme: „Pořizovatel průběžně aktualizuje územně analytické podklady na základě nových údajů o území a průzkumu území a každé 2 roky pořídí jejich úplnou aktualizaci.“ Kraj je tedy povinen připravit za dva roky podobný dokument znovu. Informace, že se měli jihomoravští úředníci v zásadách rozvoje zabývat na příkaz ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva životního prostředí i brněnskou zónou, však není ve veřejných zdrojích dohledatelná.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Jednání o územním plánu nezkrachovala na stanovisku brněnského náměstka pro oblast rozvoje města Brna, nýbrž na rozhodnutí krajského soudu.

Rada města na svém zasedání 11. června 2014 doporučila jednomyslně zastupitelstvu:

„1) souhlasit

• s ukončením procesu pořizování dílčích změn ÚPmB projednaných v rámci změny ÚPmB "Aktualizace ÚPmB" dle předloženého návrhu,
• se samostatným projednáním návrhu dílčích změn ÚPmB projednávaných v rámci změny ÚPmB "Aktualizace ÚPmB" dle předloženého návrhu,

2) schválit návrh rozhodnutí o námitkách uplatněných k návrhu změny Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB",

3) souhlasit s návrhem na vydání změny Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB" opatřením obecné povahy,

4) vydat změnu Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB" formou opatření obecné povahy.“
Přestože náměstek Ander na stránkách brněnských zelených vyjádřil svůj nesouhlas s navrženými změnami, není pravda, že se jednání o územním plánu zastavila jeho vinou. Plán (.pdf) byl nakonec zastupitelstvem schválen (odstavec 130) 17. června 2014, aktualizace však posléze zrušil svým rozhodnutím 21. ledna 2015 krajský soud.

Ministryně Šlechtová při návštěvě Brna v půli minulého roku jen uvedla, že je možné pracovat na územním plánu, i když ještě nejsou vydány zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Umožňuje to prý od 1. ledna 2013 novela stavebního zákona.

Tvrzení Michala Haška o územním plánu i o výroku Karly Šlechtové hodnotíme jako nepravdivá.

Kraje opravdu nerozhodují o výstavbě dálnic. Krajské úřady povolují mj. i výstavbu dálnic, tudíž mohou výstavbu kompetenčně ovlivnit, reálně však stavba záleží na státu.

Vzhledem k tomu, že dálnice a silnice I. třídy vlastní stát, rozhoduje o výstavbě silnic a dálnic m inisterstvo dopravy, které prostřednictvím jím ovládaného Státního fondu dopravní infrastruktury (v jehož čele stojí ministr dopravy) rozděluje finanční prostředky státním organizacím. Hlavní státní příspěvkovou organizací v oblasti dopravní infrastruktury je Ředitelství silnic a dálnic, které funguje jako investor a zabezpečuje výstavbu dálnic a silnic I. třídy. Kraje v oblasti pozemních komunikací disponují pravomocemi pouze u silnic II. a III. třídy, neboť jsou dle zákona jejich vlastníkem.

Krajské úřady ale patří mezi stavební úřady, které vydávají povolení k výstavbě objektů, tudíž i dálnic. Kromě nich jsou stavebními úřady i ministerstvo pro místní rozvoj a obecní úřady.

Obecní úřady fungují jako základní článek úřední soustavy a rozhodují o stavbách ve svém správním obvodu. O stavbách, které přesahují hranice jednoho správního obvodu, rozhoduje krajský úřad. Ten může takové rozhodnutí o stavbě rovněž ponechat na jednom z obecních úřadů, v jehož správním obvodu se stavba nachází.

Krajské úřady kromě rozhodování ohledně staveb ve více správních obvodech fungují jako obecná odvolací instance pro všechny obecní úřady na území kraje. Zároveň si mohou vyhradit pravomoc rozhodovat o technicky zvlášť obtížných stavbách nebo o stavbách s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí už v první instanci.

V oblasti dálnic tedy krajský úřad jako stavební úřad disponuje kompetencemi. Dálnicí D3 se už také zabýval, konkrétně ve věci odvolání proti rozhodnutí (.pdf, str. 1) Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu, kterým byla umístěna stavba dálnice D3 0309/I Bošilec–Ševětín. Pokud ovšem ŘSD/stát nevydá rozhodnutí o budování dálnice, kraj nemůže nic dělat, v tom je Zimolovo vyjádření korektní.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Zimola jako politiky bere v potaz jen poslance, kteří jsou skutečně na předposledním místě v prestiži povolání. Opomíjí však ministry a starosty, kteří jsou na tom výrazně lépe.

Zimola měl na mysli výzkum Centra pro výzkum veřejného míněním, který spadá pod Sociologický ústav AV ČR.

Výzkum se týkal prestiže povolání a uskutečnil se v únoru letošního roku. V tomto sociologickém šetření šlo o seřazení 26 povolání podle uvážení respondentů o jejich prestiži. Z politické sféry zde najdeme pozici ministra, starosty a poslance.

Zdroj tabulky: CVVM.

V tabulce můžeme vidět, že ministr se umístil na 18. místě a starosta na místě 11. Poslanec je předposlední a od minulého šetření z roku 2013 si vyměnil pozici pouze s uklízečkou.

Přesto můžeme v tabulce vidět, že si všechny tři pozice od minulého roku polepšily alespoň o jednu příčku. Toto zlepšení vysvětluje autor výzkumu politickou situací v ČR.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Korutany v Rakousku sice mají problémy z důvodu ručení v rámci finanční oblasti, ovšem charakter korutanského případu se zásadně vymyká tomu, co představil Talíř jako svůj případný plán pro další volební období. Srovnání provedené Zimolou je zcela nepřesné.

Zmíněný garanční fond definuje Pavel Talíř takto: "Kraj by ručil za obec, obec by převzala odpovědnost a dala k dispozici stavební parcelu, na které by ta mladá rodina stavěla, jedná se samozřejmě o bytové domy a kraj, aby se obce nezatěžovaly, by ručil, aby byl velký celek pro půjčky, pro banky, aby mohly čerpat peníze."

Vyjděme tedy obecněji z toho, že při této představě by měl kraj ručit za úvěry, které by mohly dostávat mladé rodiny. Jiří Zimola odkazem na Korutany mluví o kauze kolem banky Hypo Alpe Adria (německy). Ta sahá do 90. let, kdy se Korutany rozhodly ručit za tuto banku, která v té době expandovala na Balkán. Banka v roce 2009 zkrachovala, byla zestátněna a od té doby do ní bylo rakouskou vládou v rámci záchrany vloženo 5,5 miliardy eur (jde zhruba o 12 ročních rozpočtů Jihočeského kraje - v objemu výdajů roku 2016).

Problematičnost srovnání této kauzy s případným ručením za úvěry pro mladé rodiny spočívá jednak v charakteru chování banky a také v celkovém objemu. Banka s požehnáním místních politiků expandovala na Balkán, udělovala nesmyslné půjčky, pouštěla se do nevýhodných transakcí s realitami. Řada kroků byla posléze také vyhodnocena jako kriminální. Celá kauza je také popsána servery Česká pozice nebo Echo24.

Obecně je tedy možné říci, že rakouský případ je mnohem komplikovanější a nejde v něm o ručení za půjčky mladým rodinám, ale o případ "riskantních finančních operací" v rozsahu, které je zcela mimo realitu možností Jihočeského kraje.

Podporu zmíněnému návrhu sice svými podmínkami zmíněný klub podmiňuje , nicméně kategoricky proti se nestaví, jak dokládají veřejné výstupy představitelů tohoto stranického tělesa.

Klub starostů a primátorů sdružuje zvolené představitele ČSSD v těchto funkcích. V současné době čítá 307 členů.

K návrhu zákona o sociálním bydlení se tento klub vyslovil opakovaně. Především přijal ve svém usnesení v Plzni 8. září 2015 7 podmínek (.pdf, usnesení č. 4), které by měly být splněny, aby zákon podporoval.

V lednu 2016 na schůzce starostů s ministry ČSSD uvedl Mrvka:

„V oblasti reformních návrhů naší vlády jsme jako zástupci starostů ČSSD vyjádřili zejména nutnost, abychom vždy byli přítomni u všech budoucích důležitých realizačních kroků navržených změn. To se týká jak sociálního bydlení, které by MPSV mělo v paragrafovém znění předkládat již v červnu letošního roku, tak především oblasti společného vzdělávání, která již několik měsíců čeří vody vnitřní politiky České republiky. I zde jsme nalezli u našich ministrů pochopení“.

V březnu 2016 na dalším jednání postoj klubu k návrhu zákona představil Stanislav Mrvka, předseda klubu:

„Přesto však dosud existuje mnoho otázek, které jsme dosud nebyli s to během dvouhodinového jednání vyřešit. Již před časem vydal Klub usnesení o sedmi bodech, které tvoří rozlučovací podmínku našeho souhlasu. Se vším ještě spokojeni nejsme. Jde zejména o otázky vztahu osoby v bytové nouzi k obci a konkrétní realizace kompetencí obcí, které budou zřetelnější, jakmile od MPSV obdržíme paragrafové znění. To bychom měli obdržet v řádech týdnů. Myslím však, že jsme na dobré cestě.“

Návrh zákona MPSV dalo k připomínkám ve své verzi 27. září 2016, konkrétní reakce klubu starostů ČSSD na tuto verzi ještě není.

Podle několika zdrojů doporučuje Světová zdravotnická organizace 5 hospicových lůžek na 100 tisíc obyvatel. Informuje o tom web Hospice.cz, kniha o Paliativní medicína od J. Vorlíčka a kol. (str. 518) a také britská studie (.pdf, str. 14) z počátku 90. let. Primární zdroj se však nepodařilo dohledat.

Jihočeský kraj se zhruba 638 tisíci obyvateli by měl podle tohoto doporučení disponovat přesně 31,9 lůžky (v kraji je 6 x 100 000 obyvatel, tedy 6 x 5 lůžek 1,9 lůžka na zbylých 38 tisíc obyvatel).

Podle ředitele Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Roberta Hanuše, tuto kapacitu v kraji plně saturuje prachatických hospic. Hanuš je přitom nejen ředitelem asociace, ale také hospicu v Prachaticích, jehož kapacita je 30 lůžek. V kraji tak podle statistik chybí pouze necelá 1,9 lůžka.

Vzhledem k tomu, že podle ředitele hospice je tento počet dostatečný, výrok Jiřího Zimoly hodnotíme jako pravdivý. Řeč je ovšem primárně o kapacitě, hejtman Zimola dále v pořadu mluvil také o tom, že problém může být lokalita tohoto hospice a kraj v budoucnu se pod jeho dalším případným vedením nebrání vytvoření nového podobného zařízení v Českých Budějovicích.