STAN

Výše platů zaměstnanců kanceláře prezidenta republiky byla skutečně nedávno odkryta veřejnosti, a to díky žádosti Luďka Maděry. Ten na svém facebookovém profilu zveřejnil 2. září 2016 dopis, jenž tyto informace obsahuje.

Podstatné však je, že se tak nestalo na základě tlaku ze strany soudu - ten totiž danou záležitost nikdy neprojednával. Jak se správně opravil Petr Gazdík, k poskytnutí informací došlo díky tlaku veřejnosti, respektive aktivisty Luďka Maděry ze Zlína.

Maděra žádal o zveřejnění ročních platů zaměstnanců kanceláře prezidenta republiky již 19. ledna 2015. Odvolával že přitom na zákon č. 106 o svobodném přístupu k informacím a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z října 2014, podle něhož „informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují." Zájem měl na zveřejnění příjmů kancléře Vratislava Mynáře, šéfa protokolu Jiřího Forejta a mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka, a za to roky 2013 a 2014. Poté, co Hrad žádosti nevyhověl, podal aktivista na prezidentskou kancelář v dubnu 2015 žalobu. Jednání o záležitosti stanovil Městský úřad v Praze na 9. září 2016, reakci Hradu však Maděra obdržel jen několik dní předtím v podobě dopisu z 31. srpna.

„Kancelář prezidenta republiky oznámila Městskému soudu v Praze svůj záměr uspokojit navrhovatele a Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 25. srpna 2016, doručeným Kanceláři prezidenta republiky dne 26. srpna 2016, k tomu stanovil lhůtu v trvání dvou týdnů od doručení tohoto usnesení,“ stojí v dopisu. Požadovaných informací se tak Maděra dočkal až po 19 měsících.

Luděk Maděra však hodlá ve sporu pokračovat. „Zažalujeme Kancelář prezidenta republiky o takzvané zadostiučinění za dobu, kdy mně informace neposkytli. A pokud vyhrajeme u soudu a budou nám to muset zaplatit, tak podnikneme kroky, aby to musel zaplatit Mynář ze svého,“ uvedl Maděra pro server iDNES.cz.

Předseda Senátu Štěch skutečně avizoval, že je připraven prodiskutovat záležitost ohledně svého podpisu pod prohlášením čtyř ústavních činitelů z 18. října. Uvedl to na své oficiální webové stránce i facebookovém profilu.

Reaguje tak na otevřený dopis z 24. října, v němž jej předsedové klubů KDU-ČSL a STAN Jan Horník a Petr Šilar kritizují za signování daného prohlášení a požadují, aby záležitost projednala horní komora.

V dopise předsedové zmíněných klubů protestují proti spolupodepsání prohlášení a tomu, že „všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé neplnili svou povinnost bránit své občany před nátlakem cizí moci“. Vytýkají také ustupování nátlaku a možné nepřízni představitelů jiného státu a obětování hrdosti a sebevědomí vlastních občanů v zájmů údajných obchodních výhod. Domnívají se, že Štěch mohl jakožto předseda Senátu PČR překročit své ústavní postavení, neboť za zahraniční politiku odpovídá moc výkonná, nikoli představitelé komor parlamentu. Štěch podle nich dokument podepsal jménem Senátu, ač se o této věci v horní komoře nedebatovalo.

Svou reakci Štěch zveřejnil 29. října a mimo jiné v jí uvádí, že je ochoten o celé záležitosti diskutovat na plenární schůzi senátu, pokud o to většina senátorů bude stát. Zároveň sděluje, že s předsedou senátorského klubu STAN Janem Horníkem se sejde v úterý 1. listopadu a celou věc si objasní. Odmítá však tvrzení, že by překročil pravomoci předsedy Senátu. „Nikde jsem neuváděl, že v tolik diskutovaném prohlášení ústavních činitelů hovořím jménem všech 81 senátorů. Tak jako každý jiný senátor má i předseda Senátu právo vyjádřit se k něčemu a zveřejnit své stanovisko.“

S prohlášením Štěch souhlasil především proto, jelikož odpovídá dohodě o česko-čínském strategickém partnerství, která byla uzavřena v březnu tohoto roku. „Není mi známo, že by jakýkoliv člen současné vlády toto březnové prohlášení odmítl, nebo zpochybnil. Text prohlášení čtyř ústavních činitelů z 18. 10. se také nijak neodchyluje od oficiální zahraniční politiky České republiky, kterou se řídily české vlády od roku 1993,“ uvedl předseda Senátu na svém facebookovém profilu.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že adekvátní by podle něj bylo prohlášení ministra zahraničí nebo ředitele odboru. V rozhovoru zveřejněném 27. října tak reagoval na prohlášení nejvyšších ústavních činitelů z 18. října.

„Adekvátní by podle mého soudu byla odpověď ministra zahraničí, nebo dokonce ředitele odboru. Ale společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů k takové věci, jako že ministr se setkal s dalajlámou, mimochodem nositelem Nobelovy ceny míru, to mi připadá nepřiměřené a neadekvátní,“ uvedl Rychetský pro Aktuálně.cz.

Zmíněné prohlášení bylo vydáno v reakci na setkání ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s dalajlámou oficiální cestou, tedy na půdě ministerstva. Tím mělo dojít k popření jednotného stanoviska vlády a zpochybnění zahraniční politiky. V Partii (17:15) se vůči Hermanově postupu vyhranil i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

zdroj: oficiální twitterový účet ministra zahraničí

Ministerstvo zahraničí v případě zahraničně-politických otázek připravuje materiály pro státní instituce. To platí i v případě prohlášení ústavních činitelů ke vztahu s Čínskou lidovou republikou.

To, zda stačí prohlášení ředitele příslušného odboru, ale nejsme schopni potvrdit, jelikož není jasno, který z odborů se strategickými vztahy s ČLR zabývá.

Výrok se však týká pouze tvrzení předsedy ÚS Rychetského, které skutečně veřejně prohlásil, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Objem tchajwanských investic v České republice ve 27 projektech narůstal od roku 2003. V roce 2011 se jejich celkový objem dostal na 973 mil. USD a zajistil vytvoření skoro 19,5 tisíc pracovních míst.

Tchajwanské investice směřují zejména do oborů: elektronické součástky, zařízení a stroje pro obchod, komunikace a spotřební elektronika. Jedná se většinou o závody, ve kterých jsou z dovážených komponentů vyráběny konečné výrobky.

V roce 2015 se zvýšil export z České republiky na Tchajwan o 35 % (z 3,76 mld. Kč na 5,09 mld. Kč). Zvýšil se také dovoz z Tchajwanu do České republiky, a to z 22,3 mld Kč. na 22,6 mld. Kč.

Japonsko je podle vzájemného obratu pro Českou republiku 17. nejdůležitějším obchodním partnerem (21. nejdůležitějším vývozním a 14. nejdůležitějším dovozním). Stalo se tak druhým největším investorem v České republice. V roce 2016 dosáhla kumulovaná hodnota japonských investic v ČR celkem 3,6 mld. USD.

Japonské firmy v ČR (celkem 229) zaměstnávají 46 tisíc zaměstnanců. Počet japonských firem na území České republiky je čtvrtý nejvyšší ze všech zemí Evropské unie. Z celkového počtu 229 firem se 98 zabývá výrobou a 11 výzkumem a vývojem. Největší japonskou investicí v ČR je projekt automobilek Toyota Motor Corporation a Peugeot Citroën.

Čína je pro Českou republiku čtvrtým největším obchodním partnerem a druhým největším dovozcem. Pro Českou republiku je Čína 18. největším exportním trhem.

Investice Číny v ČR v předchozích letech nepřekračovaly ročně 500 mil. Kč. Agentura CzechInvest pomohla zprostředkovat 12 investičních projektů čínských firem v České republice. Objem těchto investic dosáhl v souhrnné výši přes 2,6 mld. Kč. Tyto projekty by do budoucna měly vytvořit 1,5 tisíce pracovních míst.

Podle podepsaných dohod při příležitosti cesty prezidenta Čínské lidové republiky do ČR by do roku 2020 měla Čína investovat v ČR 136,836 mld. Kč. Z toho 94,95 mld. Kč by mělo být investováno v roce 2016. Dodejme ovšem, že jde o deklarace a není vůbec jisté, že investice v této výši do České republiky přitečou. Prozatím investuje v České republice zejména společnost CEFC a jedná se spíše o akvizice (nákup podílů ve společnostech, nákup nemovitostí) a ne přímo o investice, které by vytvářely nová pracovní místa.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť služební zákon sice skutečně potvrzuje Gazdíkovu pozici, nicméně problémem je střet se zákonem o krajích. Zda Drábová bude moci zastávat nadále post zastupitelky (neuvolněné - tedy řadové zastupitelky) a současně držet pozici ve Státním ústavu pro jadernou bezpečnost, je věcí sporu s ministerstvem vnitra, který aktuálně probíhá. Tento spor možná skončí u správních soudů a z našeho pohledu nelze v tuto chvíli jasně rozhodnout, který právní výklad v dané věci je korektní.

Služební zákon Daně Drábové skutečně umožňuje vykonávat funkci neuvolněné krajské zastupitelky. Podle § 33 zákona o státní službě nelze do služebního poměru přijmout pouze uvolněného člena zastupitelstva. Jak ovšem uvádíme v následujících výrocích, dochází ke sporu s ministerstvem vnitra, které v dané věci zveřejnilo své stanovisko (.pdf). Podle něj je souběh zmíněných funkcí problematický.

Dana Drábová kandidovala za STAN ve Středočeském kraji a byla zvolena do zastupitelstva. Současně vykonává post státní úřednice - je šéfkou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Sporem se stal výklad následujících zákonů. Volební zákon neumožňuje vysokým státním úředníkům vykonávat zastupitelskou pozici v kraji, do hry ale ještě vstupuje novější služební zákon. Ministerstvo vnitra připustilo, že výklad těchto zákonů je nejednoznačný. Dana Drábová se rozhodla zastávat obě pozice do té doby, než se MV vyjádří.

Právní stanovisko však zřejmě vypracováno bylo. Předseda STAN se dohodl s ministrem vnitra Chovancem, že mu k této problematice zašle právní vyjádření a o věci se bude dále diskutovat. STAN na svém webu zmíněný posudek nezveřejnili. Dana Drábová tvrdí, že se radila s právníky už před krajskými volbami.

Mezi další státní úředníky, kteří kandidovali v krajských volbách a byli zvoleni, patří náměstkyně MMR Klára Dostálová (hnutí ANO), náměstkyně MV Jana Vildumetzová (hnutí ANO), náměstek MŠMT Robert Plaga (hnutí ANO) nebo náměstkyně MF Lenka Jurošková (ČSSD).

Výrok Petra Gazdíka označujeme jako neověřitelný, hodnocení jím nastíněného problému je příliš široké a z naší strany není možné je v rozsahu jednoho výroku korektně ověřit.

Hlavní programové priority stran mají často velmi obecnou podobu, a proto je obtížné je hodnotit. Jiné mohou být prosazeny až po kompromisu mezi koaličními partnery.

Starostové kandidovali v roce 2010 na společné kandidátce s TOP 09, nelze tak zcela rozlišit programové priority obou subjektů. TOP 09 a Starostové prosadili některá svá programová východiska, koaliční občanští demokraté však rovněž.

Hnutí Starostové a nezávislí (STAN) kandidovalo ve sněmovních volbách v roce 2010 společně se stranou TOP 09. Z 41 mandátů, které společná kandidátka v květnu 2010 získala, patřilo do STAN devět z nich. TOP 09 a STAN vstoupili po volbách do společné vládní koalice s Občanskou demokratickou stranou a Věcmi veřejnými.

Jednou z programových priorit (. pdf, str. 27) hnutí STAN byla změna rozpočtového určení daní obcí.

„Zájmem vlády je rovněž zvýšit finanční motivaci obecních zastupitelstev na příznivém podnikatelském prostředí v obci.Cílem pak je dlouhodobá stabilní dohoda, která formou zákona stanoví příjmy obcí tak, aby se snížil současný diskriminační rozdíl příjmů na obyvatele mezi ‚ nejchudší ' a ‚ nejbohatší ' obcí. Současný rozdíl je zhruba 4,5 násobek příjmů na obyvatele, cílový stav vláda stanoví v intervalu 2,5–3 násobku.“ Tehdejší vláda schválila v září 2012 novelu zákona, která od 1. ledna 2013 měnila určení daní. Hlavní motivací změny byla snaha snížit disproporce v příjmech na obyvatele mezi obcemi. Pokles sdílených daní u největších čtyř měst (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň) činil v porovnání s objemem sdílených daní v roce předešlém v úhrnu 1,1 mld. Kč.

Nicméně i dalším stranám se podařilo prosadit své zájmy. ODS považovala za svoje priority (. pdf, str. 10) např. prosazení důchodové reformy a snížení kapitálových výdajů vedoucí k nižšímu schodku státního rozpočtu. V roce 2013 klesly kapitálové výdaje o 2 mld. Kč z 96, 9 mld. Kč v roce 2012 na 94,9 mld. Kč. v roce 2013 (. doc, str. 27).

Vláda navíc prosadila narovnání vztahu církve a státu, což byl rovněž programový bod občanských demokratů (. pdf, str. 36).

VV před volbami požadovaly přímou volbu prezidenta, hejtmanů a starostů (. pdf, str. 42). Vláda, jejímiž byli politici VV v první fází členy, prosadila v červnu 2012 změnu volby prezidenta republiky.

Koaliční vládnutí skončilo zásahem Policie ČR na Úřadu vlády v červnu 2013.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat celkovou výši dluhu Jihomoravského kraje.

České noviny publikovali v červnu tohoto roku výsledky analýzy společnosti Czech Credit Bureau, která hospodaření krajů s výjimkou Prahy monitoruje. Podle této zprávy byl dluh za rok 2015 v Jihomoravském kraji 2,6 miliardy korun. Novější data můžeme nalézt na stránkách monintor.statnipokladna.cz, kde se informuje o dlouhodobých závazcích ve výši 2 718 759 tis. Kč, což ovšem nemusí nutně tvořit celkový dluh kraje. Z toho důvodu výrok nedokážeme plnohodnotně potvrdit ani vyvrátit.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože rozpočtový výhled (.doc, str. 27) Jihomoravského kraje taková čísla nedokládá. Najdeme zde pouze vývoj tzv. dluhové služby, tedy finančních prostředků nutných k obsluze dluhu.

Jak uvádí tabulková část (.xlsx, tab. č. 9), na kterou rozpočtový výhled odkazuje, tato dluhová služba zahrnuje splátky jistin úvěrů a jejich úroků, které Jihomoravský kraj má. I když byl ukazatel dluhové služby zřízený pro kraje s cílem regulovat jejich dluhy, neříká nám nic o tom, zda celkový dluh kraje bude růst tempem, jaké Maleček uvádí.

Nejedná se tedy o růst zadlužení o 300 milionů ročně (dodejme, že samotná kvantifikace také není přesná), dokument takové číslo neuvádí. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Martin Maleček hovoří v kontextu klesající obliby učňovských oborů. Jedním z aspektů, který podle něj ovlivňuje situaci v učňovském školstvím, je klesající podíl úspěšně zakončených studií těchto oborů. To podle něj následně vede ke snížení jejich atraktivity. Martin Maleček uvádí informaci z Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje 2016–2020.

Údaj 65 % vyjadřuje podíl žáků, kteří obor úspěšně absolvují s výučním listem, k počtu žáků, kteří byli do daného ročníku přijati.

Jak vyplývá z tohoto dokumentu (.pdf, bod A.4.3.4, str. 22), podíl byl ve školním roce 2015/2016 mírně pod 65 %, a sice 63,29 %. Celkový trend je klesající, což znamená, že úspěšnost ukončení studia se stále snižuje. Výrok Martina Malečka je tedy pravdivý.