V českých nemocnicích je podle zprávy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (.pdf, str. 31) za rok 2016 okolo 83 tisíc všeobecných sester a porodních asistentek, ÚZIS však uvádí, že z analýzy dat výkazů nelze usuzovat na dostatečnost či nedostatečnost personálních kapacit v jednotlivých segmentech péče (.pdf, str. 49).

Podle ministra zdravotnictví Vojtěcha schází okolo tří tisíc sestřiček. „Aktuálně chybí ve FN Motol zhruba 110 sester,“ uvedla jako příklad mluvčí motolské nemocnice Pavlína Danková. Zdravotní sestry do nemocnic podle prezidentky České asociace sester Martiny Šochmanové totiž – prozatím – nepřilákaly ani o něco vyšší mzdy, ale ani zkrácení doby studia, ke kterému přistoupilo loni ministerstvo zdravotnictví, když mimo jiné zkrátilo dobu potřebného studia na všeobecnou sestru ze tří let studia VŠ nebo VOŠ na jeden rok studia VOŠ po absolvování střední školy. S odkazem na informace ÚZIS však nelze hodnotit dostatečnost kapacit.

Dodejme ještě, že ČT uvádí jako počet zdravotních sester „asi 80 tisíc“ a Zdravotnický deník vypočítal „kolem 85 tisíc sesterských úvazků“, přičemž obě mediální zprávy pochází z léta 2018 a dělí je od sebe 18 dní. Zaslali jsme proto dotaz na Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR a číslo po obdržení odpovědi upravíme. Platí však, že podle ministra zdravotnictví Vojtěcha chybí tři tisíce sester, což rozhodně nedosahuje na Dunglem vyřčenou třetinu.

Vzdělávání sester se v ČR řídilo zákonem č. 96/2004 Sb. Pro výkon povolání všeobecné sestry bylo potřeba absolvování tříletého bakalářského oboru Všeobecná sestra nebo tříletého studia na vyšší zdravotnické škole, kde je možné získat titul DiS. (Diplomovaný specialista). Dále zákon určoval řadu výjimek, kdy v některých případech po tříletém období může sestra vykonávat práci pouze pod dohledem.

Nově (s účinností od 1. září 2017) se v Česku podle zákona č. 201/2017 Sb. počítá s tím, že zdravotnický personál pro pozici zdravotní sestry potřebuje absolvovat standardní 4 roky na střední škole zdravotnické (s maturitou) s následnou nástavbou absolvovanou na vyšší odborné škole v rámci intenzivního kurzu, což by mělo změnit dosavadní systém, kdy je místo toho potřeba vystudovat bakalářský studijní program (3 roky studia na vysoké škole). Tento navržený model 4 + 1 by měl rovněž napomoci ke zvýšení počtu zdravotních sester v ČR, kterých v posledních letech ubývá. Zdravotní sestry do nemocnic podle prezidentky České asociace sester Martiny Šochmanové totiž – prozatím – nepřilákaly ani o něco vyšší mzdy, ale ani zkrácení doby studia.

Zákon také zavádí pojem „praktická sestra“ pro sestry, které vystudovaly pouze střední zdravotnickou školu a které byly do loňska v kategorii zdravotnických asistentů. Ty mají ve srovnání se všeobecnými sestrami, které musí mít vyšší odbornou nebo vysokou školu, omezené kompetence, nesmějí například podávat léky do žíly, a to ani ve formě infuze. Podle sestry z jedné pražské nemocnice jsou nemocnice často nucené nařízení obcházet.

„Někde se to musí obcházet tak, že za takový úkon písemně zodpovídá sestra, která v tu chvíli na oddělení ani není přítomná. Kdyby se ale něco stalo a v důsledku špatného podání léku by třeba zemřel člověk, tak by to odnesla ta, co je papírově zodpovědná.“

Podle předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníkové je hierarchie mezi sestrami důležitá pro co nejvyšší bezpečí pacientů. „Praktická sestra nedělá specializované úkony, má být jen pomocnicí vysokoškolsky vzdělané sestry. Podávání injekce do žíly je specializovaná činnost, kterou donedávna vykonávali jen lékaři. Pokud se to někde děje, je to porušování zákona.“

Způsobilost k výkonu povolání praktické sestry budou mít automaticky všichni, kteří doposud získali kvalifikaci zdravotnického asistenta nebo tento obor právě studují, případně ho v následujících dvou letech studovat začnou. Obor ZA bude od školního roku 2019/2020 zrušen a nahrazen oborem praktická sestra.

Z údajů Eurostatu vyplývá, že občané, kteří měli v roce 2017 více než jeden pracovní úvazek, tvořili v České republice jen velmi malou část pracujících - 2,7 %. I ve srovnání s ostatními státy EU (4,1 %) se jedná o podprůměrný výsledek. Dokonce ani země s nejvyšším naměřeným výsledkem v Evropě (Island s 12,5 % nebo Švédsko s 9,1 %) se zdaleka nepřibližují hranici, kterou zmínil Pavel Dungl.

Odlišné pravomoci Senátu a Poslanecké sněmovny se projevují například při schvalování návrhů zákonů v průběhu legislativního procesu nebo v hlasování o důvěře vládě.

Při schvalování návrhu zákona se role Senátu omezuje podle čl. 46 odst. 2 Ústavy na schválení, zamítnutí a vrácení návrhu Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem. Poslanecká sněmovna může rozhodnutí Senátu přehlasovat dle čl. 47 Ústavy a zákon tak schválit.

Pravomoc hlasovat o důvěře vládě je výlučnou pravomocí Poslanecké sněmovny, Senát žádnou obdobnou možnost vyjádřit se k důvěře vládě nemá.

Zároveň je třeba dodat, že Ústava neuvádí vzájemný vztah obou komor a existují příležitosti, kde jsou naopak pravomoci Senátu širší než Poslanecké sněmovny. Týká se to třeba vydávání zákonných opatření při rozpuštění Sněmovny podle čl. 33 Ústavy, anebo souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu dle čl. 84 odst. 2 Ústavy.

Senátní volby se konají na základě většinového systému ve dvou kolech. Na území ČR je pro volby do Senátu vytvořeno 81 volebních obvodů.

Vědecká rada Ministerstva zdravotnictví vznikla v roce 2018 jako externí poradní orgán ministra zdravotnictví. Jejím účelem je zabezpečení činnosti a efektivního naplňování cílů ministerstva, řešení odborných problémů v oblasti poskytování zdravotní péče, vzdělávání a výzkumné činnosti a jiných otázkách, které spadají pod Ministerstvo zdravotnictví. V minulosti existovalo Odborné kolegium Ministerstva zdravotnictví, které Ministerstvo zdravotnictví označuje za předchůdce Vědecké rady.

Zastoupení ve Vědecké radě by mělo reprezentovat současný stav vědeckého poznání v klíčových oblastech české medicíny. Pavel Dungl je právě členem Vědecká rady jako odborník v oblasti ortopedie.

Liberální institut ve spolupráci se slovenským INESS spočítal, kolik stojí byrokracie průměrnou malou českou firmu. Autoři se zaměřili na všechny známé povinnosti, které má typická firma během jednoho roku provozu. Ze čtyř zemí, kde je index byrokracie měřen, zastává Česká republika s 233 hodinami 2. místo za prvním Slovenskem. Tam firmy tráví papírováním pouze 222 hodin. Třetí skončila Litva s 252 hodinami a na posledním místě Ukrajina s 469 hodinami.

„V České republice stráví průměrná malá firma papírováním 233 hodin ročně,“ uvádí analytik Centra ekonomických a tržních analýz Pavel Peterka, který na projektu od jeho počátku spolupracuje. Do těchto nákladů započítává studie pouze náklady spojené s byrokracií. Stát pochopitelně stojí firmu mnohem víc na povinných odvodech, na dani z příjmu, z přidané hodnoty apod.

Časová náročnost byrokracie vyšla o 33 hodin vyšší než loni. Srovnání je však obtížné kvůli upravení metodiky. Ta byla mírně pozměněna, aby se výpočtu indexu mohlo zúčastnit více zemí. Letos se k České republice a Slovensku přidala Litva a Ukrajina. Zajímavým vlivem na výsledky je zavedení GDPR (obecné nařízení EU o ochraně osobních údajů) v ČR. To bylo shodně ve všech zemích, kde došlo k jeho zavedení, „oceněno“ na 16 hodin.

Městskou policii v Praze řídí Libor Hadrava (ANO), který má na starost oblast bezpečnosti a prevence kriminality. Policii tedy neřídí primátorka Adriana Krnáčová, jak by bylo dle Stuchlíkových slov „tradiční“.

Pokud se podíváme zpět na bývalé primátory Prahy, opravdu bývalo tradicí, že primátor města řídil zároveň i městskou policii. Bylo to tak u bývalého primátora Tomáše Hudečka (obd. 2013–2014), stejně tak u Bohuslava Svobody (2010–2013) nebo Pavla Béma (2002–2010). Výjimkou bylo však také krátké období, kdy v roce 2002 rezignoval tehdejší pražský primátor Jan Kasl (1998–2002). Jeho pravomoci byly tedy rozděleny pěti radním, řízením policie byl v té době pověřen tehdejší radní pro bezpečnost Rudolf Blažek.

I přesto, že řízení policie spadá pod kompetence primátora, neznamená to, že musí tuto úlohu vždy zastávat, jelikož:

„Obecní policii řídí starosta, pokud obecní zastupitelstvo nepověří řízením obecní policie jiného člena zastupitelstva. Na návrh zmíněných osob zastupitelstvo obce může pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka, který splňuje podmínky stanovené zákonem o obecní policii.“

Zastupitel Mirovský použil graf z Analýzy bydlení a realitního trhu z roku 2017 (.pdf, str 24). Graf ukazuje výstavbu obecních bytů v Praze mezi léty 2001 a 2015, přičemž za tuto dobu se hlavním městě vystavělo 3621 obecních bytů.

Mirovský dále naráží na utlumení stavby městských bytů po roce 2007. V následujících osmi letech (roky 2008-2015) hl. m. Praha dokončilo stavbu pouhých 302 bytů (tj. v průměru 38 bytů za rok).

Co se týče vlády ODS na pražském magistrátu, je třeba zmínit, že zástupci Občanské demokratické strany drželi primátorský post od vzniku samostatné České republiky 20 let. V roce 2002 zvítězila ve volbách do zastupitelstva a primátorem se stal Pavel Bém, který primátorský řetěz předal Bohuslavu Svobodovi v roce 2010.

V období mezi roky 2001 a 2015 došlo k razantnímu nárůstu kupních cen bytů, jak ukazuje graf (.pdf, str. 32). Tato analýza také dále uvádí příčinu drahého bydlení v Praze: "Hlavní příčinu strmého aktuálního růstu cen nových i starších bytů lze spatřovat především ve značném oživení poptávky, které není doprovázeno adekvátním nárůstem nové výstavby," (.pdf, str. 33) a dále: "Vysoce nadprůměrné ceny bytů v Praze v rámci ČR jsou odrazem tradičně vysoké poptávky po bydlení v hlavním městě, která je primárně stimulována příznivými socioekonomickými podmínkami a rozvinutým pražským trhem práce." (.pdf, str. 37).

Dokument popisuje, že "po roce 2008 se situace z hlediska dostupnosti bydlení zlepšovala, ale na základě dostupných aktuálních informací o strmém nárůstu cen bytů v průběhu roku 2016 lze očekávat, že od roku 2015 došlo ke zhoršení finanční dostupnost bydlení." (.pdf., str.37) Lze tedy konstatovat, že bydlení v Praze je obecně drahé kvůli vysoké poptávce a sporé výstavbě.

Z výše popsaného zcela jednoznačně plyne, že stejný růst i pokles výstavby obecních bytů se udál za vlády ODS, dokonce za primátorství jednoho člověka. Přestože se nedostatek bytů odráží na jejich ceně, není navíc možné bez dalšího, jak to činí zastupitel Mirovský, připisovat klesající trend pouze vládě ODS. Mezi faktory patří finanční krize na konci první dekády 21. století.

Post primátora v letech 2002–2010 zastával Pavel Bém (ODS), jenž byl vystřídán právě Bohuslavem Svobodou (ODS). Ten předsedal metropoli až do května roku 2013 a vystřídán byl Tomášem Hudečkem (TOP 09).

Co se Rady hlavního města Prahy týče, tak minimálně od roku 2006 tvořili velkou část straníci Občanské demokratické strany, a to až do 23. května 2013, kdy byl zastupitelstvem v tajném hlasování odvolán primátor Bohuslav Svoboda. Spolu s ním byli odvoláni i náměstek primátora Josef Nosek a radní Alexandra Udženija; odstoupili i radní Ivan Kabický a Radek Lohynský (všichni ODS).

Bohuslav Svoboda jakožto primátor např. jmenoval nového ředitele městské policie. Došlo také k zahájení reorganizace (.pdf, str. 5 a násl.) městské policie, která se dotkla 289 míst. Zpráva uvádí: „Na základě provedených změn lze jednoznačně říci, že bylo dosaženo splnění úkolu, který byl před nové vedení MP v roce 2013 postaven. To znamená, že prokazatelně byla zeštíhlena řídící struktura, zrušena nepotřebná místa v administrativě, byly eliminovány činnosti, které nejsou prioritně úkolem MP, a naopak byl posílen přímý výkon služby na jednotlivých Obvodních ředitelstvích.“

Městská a státní policie pak vzájemně spolupracovaly (.pdf, str. 28) na základě koordinační dohody, která však byla podepsána již za Pavla Béma. O pravidelných setkáních Svobody s městskými či státními policisty nemáme konkrétní zmínky, zpráva o činnosti policie za rok 2013 (.pdf, str. 33) však potvrzuje, že ke spolupráci a koordinaci docházelo.