Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), jehož cílem je snižování emisí skleníkových plynů, funguje od roku 2005. Základem tohoto systému jsou tzv. emisní povolenky. Podle pravidel EU ETS musí všichni znečišťovatelé, jejichž okruh EU vymezuje, pro vypuštění jedné tuny ekvivalentu oxidu uhličitého do atmosféry disponovat jednou emisní povolenkou. Celkový počet povolenek je přitom regulován EU, která jednotlivé povolenky přiděluje, popř. si je znečišťovatelé kupují. Počet povolenek se v rámci systému postupně snižuje, aby se snižovalo množství emisí skleníkových plynů. Zároveň také roste cena těchto povolenek, což se promítá i do ceny energií.

Systém pro obchodování s emisemi se v průběhu let rozšiřuje a je rozdělený do několika fází. V první fázi se povinnost prokazovat se emisními povolenkami týkala především energeticky náročných průmyslových odvětví. Od druhé fáze se systém vztahuje i na letectví, od roku 2013 například i na výrobu hliníku a zpracování chemikálií. Současná, čtvrtá fáze začala v roce 2021.

Andrej Babiš ve výroku mluví o rozšíření EU ETS, které navrhla Evropská komise v červenci 2021. Daný návrh europoslanci v prvním čtení odhlasovali v červnu 2022. Podobu a úpravy (.pdf) tohoto rozšíření, jež dle návrhu zahrnuje i spalování paliv v odvětví budov (.pdf, str. 20, 57), od července 2021 také opakovaně projednávala Rada EU. Ta se skládá ze zástupců jednotlivých členských zemí, obvykle z ministrů pro danou oblast. Ke konečnému schválení rozšíření EU ETS nicméně zatím nedošlo a nové nařízení tak není v platnosti.

Na změně pravidel systému obchodování s povolenkami se ovšem předběžně dohodla Rada EU, které v té době předsedala Česká republika, a zástupci Evropského parlamentu 18. prosince 2022. Vyjednavač Evropského parlamentu Peter Liese k této dohodě novinářům řekl: „Je to zatím největší zákon na ochranu klimatu v Evropě, podle některých i ve světě.“ Upravený systém se bude skutečně vztahovat také na vytápění budov. Emise z vytápění budov a silniční dopravy mají být v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. Pokud by však přetrvávaly výjimečně vysoké ceny energií, zavedení povolenek na vytápění budov by mělo platit až od roku 2028.

Tuto dohodu 18. prosince komentoval na twitteru také ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Na závěr shrňme, že o návrhu na rozšíření systému emisních povolenek oficiálně hlasoval jen Evropský parlament v prvním čtení, čeští europoslanci přitom hlasovali (bod 70) různě, a to i jednotlivé strany vládní koalice. V Radě EU ještě schválení návrhu nařízení neproběhlo. Zástupci Evropského parlamentu a Rada EU, které v té době předsedala Česká republika, se nicméně domluvili na předběžné dohodě, podle níž by mělo dojít ke zpřísnění a rozšíření současného systému emisních povolenek. Systém by se měl nově vztahovat mimo jiné i na oblast vytápění budov. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Miloš Zeman ve svém vánočním poselství mluvil mimo jiné o tzv. Green Dealu neboli Zelené dohodě pro Evropu. Ta byla Evropskou radou představena koncem roku 2019. Jedná se o plán Evropské unie na transformaci hospodářství za účelem dosažení klimatické (uhlíkové) neutrality v roce 2050. Prezident Zeman v projevu kritizoval jednotlivé důsledky, které tato dohoda podle něj pro Evropu přináší.

Zákaz aut se spalovacími motory

Prezident Zeman nejprve zmiňuje, že Green Deal zahrnuje pokus „zakázat auta se spalovacími motory“. Je pravda, že v souvislosti s Green Dealem Evropský parlament schválil návrh Evropské komise na ukončení prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Nejedná se však o zákaz provozu těchto aut, jak by výrok mohl na první pohled naznačovat. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že do roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí. „Pokud si nyní koupíte nové auto (s klasickým spalovacím motorem, pozn. Demagog.cz), můžete s ním jezdit až do konce jeho životnosti,“ vysvětluje web.

Omezení jaderných elektráren

V další části výroku Miloš Zeman hovoří o pokusu „omezit nejenom uhelné, ale, jak ukazuje příklad sousedního Německa, i jaderné elektrárny“. Green Deal obsahuje nutnost „rychlého vyřazení uhlí“ a vytvoření energetického odvětví založeného převážně na obnovitelných zdrojích. Původní dokument se nicméně udržitelnosti jaderné energie nevěnoval. V Evropské unii však existuje tzv. taxonomie, tedy seznam, v němž má být jasně určeno, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Tento seznam lze považovat za součást Green Dealu, neboť vznikl za účelem směřovat investice EU do udržitelných projektů a dosáhnout tak cílů Zelené dohody.

Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji plánovala v budoucnu více konkretizovat. S prvním seznamem pak přišla v dubnu roku 2021 a jádro mezi udržitelné zdroje energie nezařadila. V březnu roku 2022 však rozhodla o tom, že konkrétní jaderné aktivity jsou v souladu s klimatickou a environmentální politikou EU. Pokud tedy státy splní konkrétní podmínky, mohou i nadále pokračovat v provozování jaderných elektráren. V tomto ohledu lze tedy hovořit o snaze omezit jaderné elektrárny v souvislosti s Green Deal, ačkoliv k tomu nakonec došlo jen částečně.

Nyní se podívejme, zda chce Německo kvůli Green Dealu omezit jaderné elektrárny na svém území. Vláda s Olafem Scholzem v čele plánovala v roce 2021 postupné zrušení provozu všech tamních jaderných elektráren do konce roku 2022. Později rozhodla, že v témže roce ze tří fungujících jaderných elektráren zcela odstaví pouze elektrárnu Emsland. Zbylé dvě plánovala dle vyjádření ministra hospodářství Roberta Habecka ponechat v záloze až do poloviny dubna roku 2023, a to zejména kvůli nejistotě stabilních dodávek plynu z Ruska. V říjnu pak německá vláda rozhodla, že do dubna roku 2023 ponechá v záloze všechny tři jaderné elektrárny.

Německý plán na postupné zrušení jaderných elektráren ovšem nevznikl v důsledku Green Dealu, ale již v roce 2011 v reakci na havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima. Tato politika byla tedy vedena vládou Angely Merkelové ještě před tím, než Evropská unie Green Deal vyhlásila.

Rozšíření emisních povolenek

Jako poslední bod zmínil prezident Zeman při kritice Green Dealu „pokusy rozšířit emisní povolenky“. Ty udávají cenu, kterou musí společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu CO2 (přesněji za tunu skleníkových plynů v přepočtu na ekvivalent CO2). V červnu tohoto roku europoslanci skutečně odhlasovali rozšíření stávajícího systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) tak, aby se povinnost platit za emise vztahovala i na některá další odvětví, např. na oblast námořní dopravy a na vytápění budov. V prosinci se s Evropským parlamentem na tomto návrhu, který obsahuje i některé cíle z původní Zelené dohody z roku 2019, předběžně dohodli i zástupci evropských zemí.

Závěr

Ve spojitosti se Zelenou dohodou pro Evropu se EU skutečně pokouší rozšířit systém emisních povolenek i na další odvětví. Green Deal představený v roce 2019 také zmiňuje nutnost „rychlého vyřazení uhlí“ a vytvoření energetického odvětví založeného převážně na obnovitelných zdrojích.

Opatření související s Green Dealem nicméně nezavádí přímo „zákaz aut se spalovacími motory“, ale ukončení prodeje nových vozů v roce 2035. Stávajících vozů, které nejsou bezemisní, se nová pravidla netýkají. Německo plánuje odstavit v blízké době poslední jaderné elektrárny, ale mělo k tomu do roku 2022 dojít už podle plánu německé vlády z roku 2011, nikoli na základě Zelené dohody, kterou Evropská komise představila o osm let později. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako zavádějící.

Zdeněk Hřib ve výroku komentuje kritiku, která od některých politiků směřuje k plánům současné pražské koalice na rozvoj cyklodopravy v Praze. V našem odůvodnění se proto nejdříve zaměříme na to, kdo je autorem těchto výtek, a ověříme, zda samotní kritici pro rozvoj cyklistiky v metropoli opravdu hlasovali.

Předně uveďme, že současnou koalici hlavního města tvoří Piráti, Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (tj. TOP 09, STAN a KDU-ČSL). V opozici jsou poté hnutí ANO a ODS.

Mezi nejčastější kritiky současného vedení metropole za jeho přístup k dopravě se řadí kandidát hnutí ANO na primátora Patrik Nacher. Na začátku července pro iDNES.cz například uvedl, že zrušení některých cyklostezek a cyklopruhů je jednou z priorit programu ANO, a podobně se vyjadřoval i v srpnu. V rozhovoru pro Hospodářské noviny pak Nacher zmiňoval, že nové cyklopruhy vytváří „umělé špunty”, které tvoří kolony. 

Pro Deník N také řekl, že současné vedení Prahy „dostává cyklisty do konfliktu s řidiči”. V tomtéž rozhovoru Nacher, jenž je členem zastupitelstva od roku 2014, zároveň přiznal, že cyklistickou dopravu v minulosti podporoval. Proč dříve hlasoval pro schválení některých dokumentů o rozvoji pražské cyklodopravy, vysvětloval slovy: „Když schvalujete strategický dokument o několika stech stránkách, nemůžete souhlasit se všemi formulacemi doslova.“ 

V roce 2016, kdy koalici v Praze tvořilo hnutí ANO, ČSSD a Trojkoalice (Zelení, KDU-ČSL a STAN), pražští zastupitelé schválili aktualizaci Strategického plánu hl. m. Prahy (.pdf, str. 1). Dokument kromě jiného mluvil o tom, že Praha bude upřednostňovat pěší, veřejnou a cyklistickou dopravu (str. 22) a cílem je zvýšit jejich podíl v dopravě. V září 2018 také zastupitelstvo schválilo (.pdf, str. 1) koncept návrhu Plánu udržitelné mobility Prahy. I tento dokument hovoří o tom, že Praha bude zvýhodňovat cyklistickou dopravu (str. 8), a uvádí, že cílem je zvýšit počet kilometrů cyklotras (str. 27). Při hlasování Patrik Nacher oba dva strategické dokumenty podpořil. Pro hlasovala také většina ostatních zastupitelů za hnutí ANO.

Přístup vedení hlavního města zkritizoval například i koaliční zastupitel za TOP 09 Jiří Pospíšil. Ten řekl, že pod náměstkem primátora pro dopravu Adamem Scheinherrem „se z kola stává fetiš a v zásadě se tak vytvářejí cyklopruhy tam, kde nebyly vhodné technické podmínky”. Pospíšil tvrdí, že není proti investicím do cyklistiky, ale nesouhlasí s tím, že by se měla městská cyklistika preferovat na úkor automobilů. Uveďme, že při dřívějším schvalování Klimatického plánu hl. m. Prahy do roku 2030 (.pdf, str. 23), mezi jehož cíle patří kromě jiného právě i rozšiřování a budování cyklotras v Praze, hlasoval pro.

Z výše uvedených důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý. Dodejme však, že se nám nepodařilo dohledat žádnou zmínku, že by některý z politiků vedení Prahy označoval doslova za „cyklistickou koalici“. Tímto výrazem ji nicméně označoval např. šéfredaktor týdeníku Reflex Marek Stoniš.

Premiér Petr Fiala ve svém vyjádření odkazuje na neformální zasedání Evropské rady, které proběhlo ve Versailles ve dnech 10. až 11. března 2022 (.pdf). 

Vrcholní zástupci států Evropské unie se zde dohodli mimo jiné na snížení energetické závislosti na Rusku. Jednali například o tom, jak zajistit bezpečnost dodávek energie s ohledem na současnou situaci na Ukrajině a také s ohledem na cíle tzv. Zelené dohody pro Evropu, podle níž by měla Unie do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. 

Evropští představitelé se ve Versailles dohodli (.pdf, str. 5–6) na „co nejrychlejším postupném ukončení“ závislosti EU na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí. Podle závěrů zasedání by k tomu mělo dojít prostřednictvím:  

• rychlejšího snižování celkové závislosti na fosilních palivech při zohlednění vnitrostátních podmínek,
• diverzifikace dodávek a tras, mimo jiné prostřednictvím zkapalněného zemního plynu a bioplynu,
• dalšího rozvoje trhu EU s vodíkem,
• urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů energie,
• zlepšení propojení evropských elektroenergetických a plynárenských sítí,
• posílení nouzového plánování EU v oblasti bezpečnosti dodávek,
• zlepšení energetické účinnosti a podpory oběhovosti.

Doplňme, že tyto cíle byly podpořeny (.pdf, str. 5) také na formálním zasedání Evropské rady z 24. a 25. března. „Evropská unie co nejdříve postupně ukončí závislost na dovozu ruského plynu, ropy a uhlí, jak je uvedeno ve Versailleském prohlášení,“ stojí v závěrech. 

Evropští představitelé ve Versailles také vyzvali Evropskou komisi, aby do konce května 2022 navrhla podrobnou podobu plánu REPowerEU, jehož cílem je „učinit Evropu nezávislou na ruských fosilních palivech v dostatečném předstihu před rokem 2030“. Doplňme, že nástin tohoto plánu Komise představila už 8. března, neobsahuje nicméně například podrobnější časový harmonogram.

Tzv. Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019 jako plán, jehož úkolem je připravit EU na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Jedná se o balíček navrhovaných či prozatím jen připravovaných opatření, která mají „podpořit účinné využívání zdrojů prostřednictvím přechodu na čisté oběhové hospodářství, zabránit ztrátě biologické rozmanitosti a snížit znečištění“.

Co se týče cílů Zelené dohody ohledně emisí, Evropská komise navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, o níž mluví premiér Fiala, tedy stavu, kdy „stát či firma odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Doplňme, že Evropská rada tento plán schválila v prosinci 2020 a také jej zahrnula do evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), který navrhla urychleně přijmout (.pdf, str. 5). Rada EU a Evropský parlament následně tento rámec odsouhlasily v červnu 2021, a v platnost tak mohl vstoupit v červenci 2021.

Petr Fiala v tomto výroku reaguje na slova Miloše Zemana, který na konci roku 2021 ve Vánočním poselství tvrdil, že by nová vláda měla ze Zelené dohody Českou republiku vyvázat. 

Tzv. Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise v prosinci 2019 jako plán, jehož úkolem je připravit EU na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Jedná se o balíček navrhovaných či prozatím jen připravovaných opatření, která mají „podpořit účinné využívání zdrojů prostřednictvím přechodu na čisté oběhové hospodářství a zabránit ztrátě biologické rozmanitosti a snížit znečištění“.

Zelená dohoda je soubor cílů, které se EU zavazuje splnit do roku 2030, resp. 2050. Na ni pak navazují konkrétní kroky jako jsou např. připravovaná nařízení Evropské komise. Patří sem návrh nařízení o úpravě systému obchodování s emisními povolenkami kvůli emisím v letectví či návrh nařízení o emisních normách u aut.

Česká republika pak, nesouhlasí-li s jednotlivými kroky, může:

1. Hlasovat proti nim v rámci Rady EU.
2. Usilovat v Evropské radě o změnu cílů Zelené dohody.
3. Odmítnout schválená opatření a čelit tak unijním sankcím.

Žádný z těchto kroků však negarantuje, že se Česká republika vyhne dopadům schválených opatření, resp. sankcím za jejich porušení. Zelená dohoda tedy skutečně neobsahuje žádný mechanismus „vystoupení“ a od přijatých závazků není možné jednoduše odstoupit.

Doplňme, že Evropská rada v prosinci 2020 schválila také zakomponování klimatických cílů Zelené dohody do tzv. evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), který navrhla urychleně schválit (.pdf, str. 5). Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021. Rámec poté vstoupil v platnost v červenci 2021.

Zelená dohoda pro Evropu (Zelený úděl/Green Deal) představuje soubor návrhů a opatření, díky kterým by Evropa měla do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Hlavním cílem dohody je snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2030 minimálně o 55 % oproti roku 1990. 

Nejnovější návrh revize směrnice o energetické náročnosti budov mimo jiné obsahuje návrh na postupné upouštění od vytápění budov fosilními palivy (včetně zemního plynu) nejpozději do roku 2040. Členské země by od roku 2027 neměly lidem poskytovat dotace na plynové kotle. Dle návrhu by také všechny nové budovy od roku 2030 měly dosáhnout nulových emisí. O návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Evropská komise také navrhla v souvislosti se Zelenou dohodou ukončení prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Nejedná se však o zákaz provozu těchto aut.

Oba návrhy (o energetické náročnosti budov, o emisích nových aut) nicméně musí ještě schválit státy EU (Rada EU) a Evropský parlament.

V Evropské unii existuje tzv. taxonomie. Jedná se o seznam, v rámci něhož se má jasně určit, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji musí ještě konkretizovat. S prvním konkrétním seznamem přišla v dubnu letošního roku a plyn (stejně jako jádro) mezi udržitelné zdroje energie nezařadila.

Druhá část výroku Andreje Babiše zmiňuje návrh Evropské komise, který má od roku 2040 zakázat vytápění budov plynem a dalšími fosilními palivy. O tomto návrhu budou v příštím roce jednat členské státy EU s Evropským parlamentem.

Uveďme, že všechna tato opatření sledují klimatické cíle, které si Evropská unie předsevzala v souvislosti se Zelenou dohodou pro Evropu (tzv. Green Deal), která byla Evropskou radou přijata na konci roku 2019. V jejím rámci byl navýšen klimatický cíl Unie snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně na 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Právě „udržitelné zdroje energie“ pak mají mít pro splnění těchto cílů zásadní roli (bod 2.1.2).

Cena emisních povolenek skutečně ještě na začátku ledna činila v průměru okolo 33 € za tunu CO₂. V průběhu roku pak postupně rostla a ve středu 8. prosince 2021 v denním maximu překročila hranici 90 €. Od té doby se její hodnota pohybovala v rozmezí 80–90 €. Ke dni 16. prosince 2021 (v době rozhovoru s Andrejem Babišem) byla cena emisní povolenky zhruba 85 €.

Pro úplnost doplňme, že v rámci unijního Systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) musí společnosti na pokrytí svých emisí získat povolenky na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Tyto emisní povolenky pak vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. V oběhu je tak rok od roku méně povolenek, jejichž cena postupně roste. Poměrně výrazný nárůst ceny za poslední rok je dle expertů kromě dalších faktorů, jako jsou vysoké ceny zemního plynu, zapříčiněn také novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou pro Evropu. Svou roli hraje ale i vysoká poptávka investorů.

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém vytvořený Evropskou unií, který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti musí na pokrytí svých emisí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Provozovatelé přitom mohou povolenky nakupovat „na specializovaných trzích nebo od sebe navzájem“. Uveďme, že celkové výnosy z aukcí z prodeje emisních povolenek činily v letech 2012–2019 přibližně 50 miliard eur, jen za rok 2019 to například bylo 14 miliard eur.

Dražby probíhají v každém ze zapojených států – poplatky za povolenky jsou příjmem jednotlivých států, které také rozhodují o konkrétním využití prostředků, které aukcí získají. Podle Evropské komise bylo v letech 2013–2019 z celkových výnosů z aukcí vynaloženo na klimatické a energetické účely 78 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a udržitelnou dopravu.

Uveďme, že na podobném principu jako emisní povolenky, které jsou v podstatě poplatkem za znečišťování ovzduší skleníkovými plyny, je v České republice například založen poplatek za znečišťování ovzduší oxidem siřičitým, oxidy dusíku a některými dalšími látkami (.pdf, str. 3). Ten také platí provozovatel zdroje znečištění, jako je tomu v případě povolenek. Zmíněný poplatek pak Finanční správa řadí mezi nepřímé daně.

Emisní povolenky lze také zařadit mezi tzv. ekologické daně podle definice, kterou používá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ta ekologickou daň popisuje jako „daň, jejíž daňový základ tvoří fyzická jednotka (případně její zástupná jednotka) něčeho, co má určitý prokázaný negativní vliv na životní prostředí". Mezi tyto daně pak OECD zahrnuje i daně za znečišťování životního prostředí.