Ve Vánočním poselství Zeman zdůrazňoval, že odmítá mmožnost předčasných voleb. Řekl následující:

"Občas slyším hlasy, že bych měl vypsat předčasné volby, což mi ústava v některých situacích umožňuje. Chci naprosto jasně říci, že to nikdy neudělám, protože předčasné volby několik měsíců po řádných volbách by byly výsměchem občanů, kteří šli k řádným volbám a volili tak, jak volili. Občané rozdali karty a politici musí umět s těmito kartami hrát."

18. dubna 2018 se na tom, že předčasné volby nejsou řešením, shodl prezident Zeman při schůzce s předsedou KDU-ČSL Pavlem Bělodbrádkem s tím, že je potřeba vyjednávat tak, aby vznikla nová vláda. Zeman byl dle Bělobrádkových slov přesvědčen, že ČR bude mít vládu s důvěrou do letních prázdnin.

6. prosince 2017 jmenoval Zeman Andreje Babiše premiérem. Dále byla 13. prosince Zemanem jmenována Babišova menšinová vláda, které však nebyla 16. ledna 2018 Sněmovnou vyslovena důvěra.

24. ledna 2018 Zeman přijal na Hradě demisi Babišovy vlády a zároveň pověřil vládu výkonem funkce do dalšího jmenování. Zeman dále řekl, že pokud nebude znovuzvolen prezidentem, nebude chtít po Babišovi podporu 101 poslanců ve Sněmovně.

28. května 2018 řekl Zeman ČT, že hodlá podruhé jmenovat Babiše premiérem do poloviny června, a to ještě před výsledkem vnitrostranického referenda ČSSD, která se rozhoduje o vstupu do koalice s hnutím ANO za podpory KSČM.

31. května oznámil Babiš po jednání s prezidentem v Lánech, že ho prezident podruhé jmenuje premiérem 6. června. Jmenování tedy proběhne o týden a více dříve, než budou známy výsledky vnitrostranického referenda ČSSD, ty mají být známy 15. června. Zeman takto údajně chce urychlit sestavení vlády. Znovu Zeman také zdůraznil, že si nepřeje předčasné volby.

Výrok Jaroslava Faltýnka hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že kromě zemědělské a lesní půdy byly při výpočtu kompenzace zahrnuty i zastavěné plochy, u nichž byla použita pro výpočet finančního vypořádání cena 1106,78 Kč/m2, která výrazně přesahuje cenu zemědělské nebo lesní půdy. To Faltýnek v tomto svém výpočtu zcela opomíjí.

Při přípravě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byla již v roce 2007 ustavena Vládní komise, která měla za úkol ve spolupráci s Církevní komisí vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání. V roce 2008 byla navíc ustavena sněmovní komise, která si nechala vypracovat prověření výpočtu od společnosti Ernst & Young. Tato společnost shledala, že použitý výpočet je oprávněný a racionální. Celý proces vyjednávání o majetkovém vyrovnání s církvemi byl završen dohodou mezi církvemi a Vládní komisí a následným přijetím zákona v roce 2012.

Co se týče samotného výpočtu finančního vypořádání za zemědělské pozemky, které nemohou být vydány, byla opravdu cena za metr čtverečný zemědělské půdy stanovena na 44,48 Kč a na 27,74 Kč u lesní půdy.

Zemědělskou, respektive lesní půdou se rozumí půda, která byla zemědělská, respektive lesní v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena půdy ve venkovských oblastech.

Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské a lesní půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává.

Poslanci Grospičovi uznáváme faktickou pravdu, jelikož tzv. restituční zákon skutečně není koncipován jako výčet majetku, který by měl být vrácen, ale jako možnost o určitý majetek zažádat a podle tohoto zákona jej také obdržet.

Církevní restituce se doposud řídí zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ve Sněmovně však již čeká na projednání ve druhém čtení komunistická novela tohoto zákona, která má zrušit (.pdf, str. 2) odstavec 6 v paragrafu 15, jenž vyjímá náhrady církvím z daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš, stejně jako předseda ČSSD Hamáček, návrh komunistů podporují, lze očekávat jeho schválení.

Restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Další variantou vyrovnání státu a církví je postup podle § 15, tedy peněžité vyrovnání s taxativně vyjmenovanými církvemi. Každý rok po 30 let by jmenované církve měly obdržet paušální částku, která v celkovém součtu církví i let činní cca 59 miliard korun a vychází z dohody zástupců vlády Petra Nečase s jednotlivými náboženskými společnostmi.

Vzhledem k zákazu retroaktivity v českém právním řádu není možné, aby byl změnou legislativy změněn obsah smluv soukromoprávní povahy, které byly uzavřeny mezi Českou republikou, církvemi a náboženskými společnostmi. Miroslav Kalousek má tedy pravdu v tom, že ke změně smluv může dojít jedině po dohodě smluvních stran.

Stát uzavřel 22. února 2013 celkem sedmnáct smluv s církvemi a nábožensk‎‎‎‎‎ý‎‎‎‎mi společnostmi (16 křesťanský‎ch církví a Federace židovský‎ch obcí v ČR) o vypořádání mezi Českou republikou a danou církví či náboženskou společností. Obsahem těchto smluv byla v‎ýše finanční náhrady, kterou se stát zavázal vyplatit ve třiceti bezprostředně po sobě následujících ročních splátkách.

Součástí každé jednotlivé smlouvy je klauzule (článek 5), která stanoví, že se účel smlouvy řídí zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (428/2012 Sb.) ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy – tedy ve znění k 1. 1. 2013 (dne účinnosti zákona).

Okamurova SPD sice přímo do vlády s Babišem jít nechtěla, ale to zaprvé nechtělo ani hnutí ANO a zadruhé sám Okamura v únoru na svůj facebookový profil napsal, že by SPD mohlo podpořit vládu sestavenou premiérem Babišem. A to v době, kdy trestní stíhání dále běží. Výrok je tudíž hodnocen jako zavádějící, protože Okamurovi zjevně trestní stíhání v jistém okamžiku přestalo vadit, když uvedl, že jeho hnutí by podpořilo i vládu sestavovanou trestně stíhanou osobou.

Tomio Okamura uvedl v den voleb, že trestně stíhaný premiér je pro jeho hnutí problematický. Jako hlavní argument Okamura v této souvislosti uvedl právě to, že by to mohlo mít vliv na stabilitu vlády.

V lednu 2018 k jednáním SPD a hnutí ANO Okamura uvedl:

„My máme samozřejmě problém být přímo součástí vlády a naší přítomností podpořit vládu, kde je trestně obviněný premiér. To říkáme celou dobu. Taková vláda nebude stabilní, může dojít k nějakým krokům v rámci vyšetřování a vláda tím pádem padá. A my potřebujeme mít čas na prosazení našich zákonů.“

Okamurova pozice se ovšem vyvinula. Dne 19. února na svém facebookovém profilu napsal:

Tedy Okamura již v únoru počítal s tím, že SPD sice nemusí být členem vlády, ale mohla by podpořit vznik vlády vedenou trestně stíhaným premiérem. Zde je ovšem třeba dodat, že hnutí ANO s účastí Okamurova hnutí ve vládě ani nepočítalo – od března ANO jedná exkluzivně s ČSSD na přímé účasti a s KSČM na podpoře vlády.

Společná zasedání vlád České republiky a Izraele se za premiérství Bohuslava Sobotky konala v listopadu 2014 a také v květnu 2016, obě zasedání se přitom uskutečnila v Jeruzalémě.

Ve stejném formátu, tedy ve formátu mezivládních konzultací, jedná česká vláda vedle Izraele pouze se Slovenskem a Polskem. Důkazem vzájemně nadstandardních vztahů České republiky a Izraele je právě skutečnost, že Sobotkova vláda zasedala dvakrát v Izraeli. Česká republika představuje jednoho z nejbližších spojenců Izraele mezi evropskými zeměmi.

Pavel Kováčik (KSČM) mluvil o této straně jako o radikálně levicové v roce 2011 v pořadu ČT Hyde Park (8:50), kdy řekl: „(...) dopouštíme se jedné věci: jsme tady jako ostře opoziční, radikálně levicová strana a to mnohým možná vadí (...)“

Dále mluvil Kováčik o KSČM jako o radikálně levicové straně v rozhovoru v lednu 2018 pro deník Haló noviny. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Výrok je hodnocený jako pravdivý, protože hnutí ANO v době jednání o složení kontrolních komisí Parlamentu několikrát potvrdilo, že není proti tomu, aby předsedové kontrolních komisí byli poslanci z řad opozice. Hnutí toto stanovisko navíc dodrželo – až do zvolení Jiřího Maška (ANO) jako předsedy kontrolní komise pro GIBS.

Místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek se v době jednání o obsazení nové Poslanecké sněmovny několikrát zmínil (Novinky.cz, Lidovky.cz), že ANO nemá nic proti tomu, aby předsedy kontrolních komisí byli členové opozice (zde myšleni členové ostatních parlamentních stran mimo ANO).

Parlament dle jednacího řádu (§ 47) může vytvářet trvalé i dočasné komise. Dle současné praxe jsou to pak především komise zřizované dle jednacího řádu, dále pak kontrolní komise a dočasné ad hoc vyšetřovací komise. Po jednom předsedovi mají Piráti, STAN a TOP 09. Strany ODS a SPD mají pak po dvou předsedech.

V případě kontrolních komisí Poslanecké sněmovny tak hnutí ANO nemělo, až do zvolení Jiřího Maška (ANO) dne 18. dubna 2018, žádného člena na místě předsedy těchto komisí.

Téma migrace provází českou, potažmo československou, historii výrazněji již od roku 1989, kdy v rámci pádu komunistického režimu a nárůstu globalizace naše území zaznamenalo zvýšený přísun migrantů. V roce 2000 byl v rámci Ministerstva vnitra ustanoven Odbor azylové a migrační politiky, který v návaznosti na vstup České republiky do EU v roce 2004 po vzoru ostatních členských států převzal hlavně nepolicejní činnosti Policie České republiky v této oblasti.

Naopak odpor vůči islámu narůstal hlavně v souvislosti s teroristickými útoky z 11. září 2001, kdy toto náboženství bylo označeno v některých případech za extremistické a i v Evropě se snažili o odliv muslimského kapitálu. Jedna z výraznějších protiislámských iniciativ „Islám v České republice nechceme“ vznikla již v roce 2009. Jejím spoluzakladatelem byl veřejnosti dnes známý Martin Konvička, který stál následně i v čele krajně pravicového a protiislámského hnutí „Blok proti islamizaci“, které vzniklo v roce 2015.

Politická kariéra Tomia Okamury započala úspěšným zvolením do Senátu v roce 2012. O rok později založil hnutí Úsvit přímé demokracie. I přes to, že témata migrace a islamismu v rámci populistické kampaně na politickou scénu opakovaně přináší, je jasné, že minimálně téma migrace bylo již v rámci politiky státu řešeno.

Okamura na politickou scénu vstoupil v roce 2012, přičemž např. v červnu 2011 tehdejší bývalý premiér Miloš Zeman veřejně označil islám za anticivilizační náboženství a muslimy přirovnal k nacistům a komunistům. Učinil tak na mezinárodní konferenci v Praze.

Konkrétně uvedl: „NATO se definuje jako obranná aliance, aniž si položilo otázku, proti komu se chce bránit. Pojmenováním nepřítele to přece začíná. (...) Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog. (...)Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté.“

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože i když je těžké posoudit, kdo poprvé do veřejného prostoru vnesl otázku migrace a islamismu, zcela jistě to nebyl Tomio Okamura. Před ním před různými aspekty islámu varoval např. nynější prezident Zeman.