Mirek Topolánek poskytl neformální rozhovor při focení časopisu LUI v březnu 2010.

Jakub Starý, šéfredaktor časopisu, se Topolánka ptal mimo jiné na jeho názor na homosexuály a adopce dětí homosexuálními páry (celé znění rozhovoru).

Výrok, který v roce 2010 vyvolal kontroverzi, zněl celý takto: „Gusta Slamečka (tehdejší ministr, pozn. Demagog.cz), když jde opravdu do tuhého, tak jako ministr, mám pocit, že uhne, jo. A to ten Fischer prostě je Žid, není to gay a ten uhne ještě dřív, jo. To znamená, to prostě nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem. To nesouvisí s tím, že je gay.“

Od 19. března se k rozhovoru začala vyjadřovat další média, například Blesk, iDNES.cz, Lidovky.cz, ale i Česká televize. Tato média nicméně přebírala z rozhovoru jen vybrané pasáže, což vyvolalo vlnu nesouhlasu jak mezi Topolánkovými spolustraníky, tak i mezi jeho politickými soupeři. Topolánek byl vyzván k rezignaci, a to jak na funkci předsedy strany, tak i na pozici lídra stranické kandidátky pro parlamentní volby. Topolánek sice celou dobu trval na tom, že jeho slova byla vytržena z kontextu, ale i přes zastání ze strany šéfredaktora Jakuba Starého i dotčeného ministra Gustava Slamečky ve své funkci předsedy strany skončil.

Zejména z posledních dvou vět inkriminovaného výroku je přitom patrné, že Topolánek nedává homosexualitu do souvislosti s žádným charakterovým rysem.

Dále se Topolánek vyjadřoval například těmito slovy: „Nemám žádný problém. Jako, je pravda, že já jsem to nikdy neřešil, já jsem to nikdy neměl jako problém.“

„Tak spolu žijou (Gustav Slamečka se svým přítelem, pozn. Demagog.cz), tak je to jejich právo, prostě tak proč ne.“

„Ty po mně chceš to klišé. Jestliže já se snažím tady demonstrovat, aniž bych něco přehrával, jo, snažím demonstrovat, že já rozdíl nevnímám, a kdybys mně neřekl, tak já prostě to neřešením pro sebe. Takže já neumím dát specifické adjektivum pro gaye a specifická adjektiva pro negaye, já je neumím. Já nevím, co chceš slyšet.“

Negativně se vyjádřil pouze na téma adopcí dětí homosexuálními páry:

„J á té touze rozumím, vychovávat děti a tak dál. Někde, ti říkám, je tam někde blok, teď já si nepřipadám, že jsem netolerantní, je tam někde blok, kterej já zatím nepřekročím. (…) To je můj osobní problém.“

Zároveň dodal, že jeho přítelkyně (později manželka) Lucie je pro adopci homosexuálními páry. Sám šéfredaktor časopisu LUI Jakub Starý popřel, že by se Topolánek vyjadřoval netolerantně: „Pan Topolánek prokazoval k menšinám toleranci.“

Mirek Topolánek se vyslovil v konverzaci proti přijetí zákona o adopcí dětí homosexuálními páry, což je zcela legitimní postoj. Ze zbytku rozhovoru skutečně plynulo, že je vůči homosexuální menšině tolerantní.

Vláda Miloše Zemana byla ustavena 22. července 1998. Prostřednictvím mediálního archivu Newton Media jsme prošli články Lidových novin od tohoto data do konce srpna 1998 (tedy přidali jsme měsíční toleranci). Zemanem uvedený text Lidové noviny v tomto období nevydaly a výrok je tak hodocen jako nepravdivý.

Pro informaci přikládáme několik textů, které Lidové noviny během prvního týdne fungování Zemanova kabinetu vydaly:

• „Zemanova vláda se včera chopila moci“
• „Jak doopravdy vznikala vláda sociálních demokratů s tolerancí ODS“
• „Nová vláda zřejmě odloží vznik vyšších územněsprávních celků“
• „Vláda uvolní peníze, Zeman však zvláštní zasedání kabinetu nesvolá“
• „Pět hlavních úkolů vlády ČSSD“
• „Zemanově vládě nestačí lavice ve sněmovně“
• „Vláda bude muset zvýšit daně, ikdyž slibovala, že to neudělá“
• „Zemanova vláda shání peníze, kde se dá“
• „Vláda sociální demokracie chce posílit naše vztahy s Ruskem“
• „Zemanova vláda je zatím partou sólistů“
• „Vláda nehodlá zvýšit sociální dávky, jak slibovala“

Prezident Miloš Zeman se s německou kancléřkou Angelou Merkelovou setkal 25. srpna 2016 na Pražském hradě. Podle vyjádření prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka prezident řekl kancléřce toto:

„Prezident republiky vyjádřil názor, že pokud si Německo pozvalo ilegální migranty, nemůže formou uprchlických kvót přenášet odpovědnost na země, které je nepozvaly.“

V rozhovoru pro Frekvenci 1 pak samotný prezident řekl: „Na rozdíl od jiných politiků, kteří se vyhýbali tématu migrace, já jsem kancléřce při setkání jako téměř první větu řekl: Když si někoho pozvete domů, tak ho také neposíláte na oběd k sousedům. ”

Schůzka prezidenta Zemana a kancléřky Merkelové byla ovšem neveřejná a nejsou žádné dostupné materiály z jednání, které by potvrzovaly pravdivost tvrzení.

Mirek Topolánek svůj záměr kandidovat na post prezidenta ve volbách v roce 2018 oznámil médiím v neděli 5. listopadu 2017. V úterý 7. listopadu pak pořádal první tiskovou konferenci z pozice kandidáta na prezidenta, kde oznámil, že získal nutné podpisy senátorů ze čtyř senátorských klubů (video od 4:10).

Do kandidatury oproti jiným kandidátům vstoupil skutečně později – z devíti kandidátů oznámil Mirek Topolánek kandidaturu jako poslední, a to jen dva dny před posledním termínem odevzdání kandidátních listiny (7. listopadu 2017, do 16:00).

Chronologicky svou kandidaturu oznámili:

• Marek Hilšer dne 28. června 2016 na tiskové konferenci (od 1:30);
• Michal Horáček taktéž na tiskové konferenci, dne 3. listopadu 2016 (video od 0:12);
• Miloš Zeman na Pražském hradě dne 9. března 2017 pozvaným příznivcům (video od 0:18);
• Jiří Drahoš dne 28. března 2017 v Jablunkově (video z Twitteru Jiřího Drahoše);
• Vratislav Kulhánek dne 29. června 2017;
• Petr Hannig pak o pár týdnů později, dne 19. července 2017.
• Politická strana Realisté představila prezidentského kandidáta, kterého podporuje, Jiřího Hynka dne 21. srpna 2017 (video).
• Konečně, Pavel Fischer oficiálně oznámil médiím svou kandidaturu dne 5. října 2017.

K nárůstu úředníků ve Strakově akademii za posledních let skutečně došlo. V roce 2013 zde pracovalo 433 zaměstnanců (.pdf, str. 8). Na konci roku 2017 zde pracovalo už 768 zaměstnanců (.pdf, str. 29). Za pět let ve Strakově akademii tedy přibylo 335 zaměstnanců, nárůst tudíž nebyl stoprocentní, jak tvrdí prezident Miloš Zeman. Není jich ani tisíc, jak prezident uvádí.

Nárůst pracovníků proběhl i na ministerstvu práce a sociálních věcí. V roce 2013 zde pracovalo 1003 zaměstnanců (.pdf, str. 20). Na konci roku 2017 to bylo 1603 pracovníků (.pdf, str. 30). Na ministerstvu práce a sociálních věcí byl nárůst tedy výraznější (v absolutních číslech), ale opět se nejednalo o nárůst stoprocentní.

Touto pravomocí je prezident nadán dle čl. 64 Ústavy. Odst. 2 uvádí:

„Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.“

Potůčkova komise fungovala od roku 2014 do září tohoto roku. Byla odbornou důchodovou komisí, která vznikla na základě koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády ČR pod záštitou ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové a ministra financí Andreje Babiše. Měla za úkol připravit návrhy na pokračování důchodové reformy, které stabilizují důchodový systém v dlouhodobé perspektivě a budou přijatelné napříč politickým spektrem a také občany.

Dle výroku Miloše Zemana byla tato komise neúspěšná, avšak několik jejích návrhů se promítlo do přijatých zákonů a jeden návrh byl schválen vládou a předán k projednání v Parlamentu ČR. Jednalo se o návrhy realizované v rámci základního důchodového pojištění (.pdf, str. 4), dále o návrhy realizované v rámci systému důchodového spoření (.pdf, str. 4) a návrhy realizované v rámci doplňkového penzijního spoření (.pdf, str. 4).

Návrh, který byl schválen vládou a předán Parlamentu ČR, byl návrhem v rámci základního důchodového pojištění –diferenciace sazeb pojistných obvodů pro rodiny s dětmi (.pdf, str. 5).

Bezděkova komise fungovala v letech 2004–2005, kdy připravovala podklady pro rozhodování o pokračování důchodové reformy, avšak návrhy komise nebyly k ničemu, jelikož se politici neodhodlali k žádným změnám. Druhá Bezděkova komise fungovala v roce 2010, kdy jejím úkolem bylo aktualizovat výstupy první komise a také příprava odborných doporučení ke změnám v důchodovém systému. Návrhy této komise jsou dostupné v závěrečné zprávě z roku 2010 zde.

ČSSD nesouhlasila s reformou, jelikož chtěla udržet tehdejší financování důchodů, pravice naopak reformu podporovala (ODS, TOP 09, VV). Vládní koalice ODS, TOP 09 a VV důchodovou reformu prosadila od roku 2013, avšak následující vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL ji zrušila.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož obě komise dospěly k návrhům a doporučením, které byly předloženy vládě, navíc několik návrhů Potůčkovy komise se promítlo do zákonů. Následné výsledky komise závisí také na rozhodování vlády a schvalování návrhů, což ovšem komise úplně ovlivnit nemůže. Dodejme, že nehodnotíme správnost či kvalitu daných návrhů, které komise připravily a které následně jednotlivé politické reprezentace více či méně využily do legislativy.

Topolánek Sobotku spojuje s podpisem dokumentu, pod kterým však bývalý premiér podepsán není. Pokud přistoupíme na rozšířený význam slova „podepsal“ Sobotkova ministryně Marksová hlasovala v jedné ze spolupracujících institucí pro tuto podobu dokumentu, nicméně činila tak z pověření koaliční vlády jako celku. Úkon tak nelze expremiérovi bez dalšího připsat. Výrok obsahuje i další nepřesnosti, které vedou k udělenému hodnocení.

Předně ujasněme, že Topolánek nejspíš nemluví o Evropské sociální chartě, ale Evropském pilíři sociálních práv. Evropskou sociální chartu, lidskoprávní dokument Rady Evropy (mezinárodní.organizace mimo struktury EU), jsme přejali jako nástupnický stát ČSFR, resp. nastoupili jsme v r. 1993 jako signatář a v roce 1999 také ratifikovali. S tím však neměl Sobotka co dočinění.

O čem Topolánek hovoří, je Evropský pilíř sociálních práv (.pdf; anglicky potom zde, .pdf), společný nezávazný dokument Evropského parlamentu, Rady EU a Komise přijatý v listopadu 2017 závěrem summitu EU. Hlavy těchto tří orgánů zde také dokument podepsaly, tehdejší premiér Sobotka svůj podpis nikam nepřipojoval. V rámci procesu přijímání dokumentu k tomuto neměl pravomoci, tedy ani nemohl.

Procedura přijetí objasňuje, že klíčovými aktéry byl Evropský parlament (kde české zájmy zastupují volení europoslanci), Evropská komise (kde zájmy EU dané zakládajícími smlouvami hájí eurokomisaři pověření daným státem, avšak ti od něj nadále nepřijímají instrukce) a právě Rada EU (kde státy zastupují ministři příslušní podle agendy.)

V Radě pak dokument jednomyslně schválili ministři všech členských států včetně ministryně Marksové za Česko. Pokud se podíváme do spodních pater rozhodovací procedury, ministryně Sobotkovy vlády hlasovala v Radě EU také pro přijetí tohoto společného projektu tří unijních institucí. Marksová však jednala z pověření koaliční vlády jako sboru, není tedy možné ztotožňovat její hlas s vůlí Sobotky.

Dodejme, že na zmíněném summitu opravdu ČR zastupoval Sobotka, pro své působení zde dostal od vlády zmocnění, nicméně podle dostupných informací se pouze účastnil řečnického panelu a do přijetí dokumentu nijak nezasáhl. Na co Topolánek naráží „nezávazným podpisem“, je nejspíš skutečnost, že dokument sám není závazné povahy, jde o pouhý soubor doporučení státům. EU však povede průběžný monitoring (angl.) plnění cílů pilíře napříč všemi členskými státy.

Dle odborníků na bezpečnost – například analytiků z Pražského institutu bezpečnostních studií v Praze – nese kauza lithium zřejmé znaky dezinformační kampaně. Dle informací z Aktuálně.cz měl v této kauze také vliv podnikatel Zdeněk Zbytek, který má výborné vazby na Rusko a jenž se v kauze angažoval prostřednictvím zasílání e-mailů několika poslancům před volbami, mezi nimiž byli i Andrej Babiš a Vojtěch Filip. Zbytek pro Aktuálně.cz reagoval následovně:

„Informace, které jsem o lithiu obdržel, jsem mailem přeposlal na soukromé maily – tak jako to dělám při zajímavých informacích běžně – desítce svých kamarádů a známých. Mezi nimi i řadě poslanců bývalé Poslanecké sněmovny a i některým bývalým i současným senátorům. S tím, že jsem ale upozornil, že nemám možnost ony informace prověřit, zda jsou důvěryhodné či nikoliv.“

Po volbách toto téma opravdu utichlo a dále se už příliš neprojednávalo. S prvotní informací o lithiu přišel 4. října, tedy pouhých 16 dnů před volbami, proruský dezinformační server Aeronet. Dle informací z Aeronetu ČSSD chystá tunel, který by Česko připravil o peníze z lithia. Tuto zprávu zveřejnil server poté, co ministr průmyslu a obchodu za ČSSD Jiří Havlíček podepsal memorandum s australskou firmou European Metal Holdings o těžbě lithia.

O kauze se dále jednalo na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny 16. října, kde vláda byla požádána, aby zrušila platnost memoranda o lithiu. Argumentovalo se především tím, že by lithium měl těžit český státní podnik. Na schůzi bylo také viditelné napětí mezi ČSSD a ANO, kdy Babiš označil kauzu lithium za kšeft ČSSD. Sociální demokracie naopak považuje kauzu za umělou a označuje ji jako útok ze strany ANO a KSČM.

Celým tématem se podrobně zabýval prosincový text Aktuálně.cz, který sledoval také počty zmínek o kauze. Ten jasně dokládá, že kauza lithium s volbami český veřejný prostor opustila.

Dne 24. července 2017 došlo k přepadení prodejny zbraní v blízkosti Václavského náměstí (Opletalova ulice). Pachatel napadl nožem prodávajícího, kterého vážně poranil, následně byl však útočník postřelen kolegyní napadeného. Napadený i útočník byli poté převezeni do nemocnice, kde útočník svému zranění podlehl.

Střelba zaměstnankyně byla policií ČR vyhodnocena jako nutná obrana a případ byl následně odložen bez stíhání. Policie byla na místě činu až s příjezdem záchranné služby.