Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť bývalý ministr financí Kalousek zavedl u činností spadajících do paušálů 30 a 40 procent příjmový strop do 2 mil. Kč. To znamená, že živnostnící s příjmem nad 2 mil. Kč ročně nemohou uplatňovat tyto paušální výdaje.

Současná koalice tento dvoumilionový strop rozšířila i na 60 a 80procentní paušály.

Jak informuje Aktuálně.cz: "Strop by tak platil pro všechny podnikatele. Pokud budou mít tržby přes dva miliony, museli by místo paušálů prokazovat skutečné náklady s využitím účtenek a faktur."

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výstupy, jež dokládají kritiku ze strany ČSSD na adresu vládnoucí olomoucké koalice v průběhu volebního období, lze dohledat. Např. v únoru 2014 ČSSD vyjádřila veřejně nesouhlas s odprodejem budovy " AVIONu " a také s rušením autobusové linky č. 23. Sám Staněk se veřejně vyjádřil v případě prodeje budovy následovně:

" Se záměrem prodeje této nemovitosti nemůžeme souhlasit a jsme připraveni proti němu důrazně vystoupit a bránit tak zájmy nájemníků, u nichž tento krok stávajícího vedení města vzbuzuje velké obavy. Opět se jen potvrzuje sociální demokracií dlouhodobě kritizovaný přístup pravicové koalice k městské kase, kdy se ji snaží naplnit za každou cenu."

V případě rušení autobusové linky také kritizoval radniční koalici en bloc: " S požadavkem petice na obnovení zrušené autobusové linky se plně ztotožňujeme a stojíme za petenty. Budeme požadovat, aby pravicová radniční koalice své rozhodnutí přehodnotila. Ačkoli vnímáme jako dobrý krok postupné přibližování tramvajové dopravy k lokalitám Nové Sady a Povel, je pro nás jen obtížně přijatelný přístup vedení města v podobě zrušení autobusové linky č. 23."

Daný výrok je však i přes dohledaní veřejné kritiky na adresu vládní koalice hodnocen jako neověřitelný, záznam z jednání zastupitelstva je sice dostupný na webu města, nicméně jedná se o velmi rozsáhlé dokumenty z každého jednání a není v našich silách postihnout vybrané momenty kritiky ČSSD.

Zda ODS byla nebo nebyla oslovena s dodáním portfolia odborníků do dozorčí rady ČEZ, není možné ve veřejně dostupných materiálech dohledat. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný.

Jan Kohout působil jako ministr zahraničních věcí ve vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Do srpna 2013 byl členem dozorčí rady ČEZu. Jan Kohout je spojen s Českou stranou sociálně demokratickou.

V podobném duchu se již vyjadřoval v námi sledované relaci Miroslav Kalousek, který tvrdil, "že poprvé po 20 letech nebyla opozice vyzvána k tomu, aby nominovala do těch klíčových společností jednoho svého odborníka, aspoň jednoho." Ačkoliv jsme kontaktovali příslušné politiky, nedostalo se nám od nich odpovědi, tudíž i toto tvrzení zůstává neověřitelné.

Ačkoliv lze vysledovat trend obsazování opozičních politiků do dozorčích rad státních a polostátních firem, nepodařilo se nám ověřit, zda ODS a další opoziční strany někdo oslovil či nikoliv.

Výrok je označen jako zavádějící, protože první díl knihy s názvem Dějiny města Plzně opravdu vyšel, a to za podpory městské správy 25. dubna letošního roku. Při slavnostním představení knihy a celého projektu veřejnosti byl právě primátor města Plzně Martin Baxa označen za iniciátora celého projektu.

Co se ale týče nového sídla archivu města Plzeň, byl naplánován projekt v rámci Plzně jako evropského města kultury 2015 na rekonstrukci areálu Světovar, přičemž v těchto prostorách měla vzniknout kulturní fabrika nabízející zázemí pro kulturní projekty a zároveň takové nové sídlo plzeňského městského archivu. Díky kontaminaci budov ropnými látkami a dehtem však došlo k pozastavení projektu a v současné situaci se čeká, zda Plzeň na tuto rekonstrukci dostane dotace od Evropské unie, aby mohla projekt dokončit.

Daný projekt zahrnující nové sídlo pro městský archiv tedy skutečně vznikl v době, kdy byl primátorem Plzně Martin Baxa. Ale pravdou je, že budova, kde archiv sídlí v současnosti, nesplňuje požadované technické a stavební parametry a hrozí tak, že nebude znovu udělena archivní licence, jež vyprší v letošním roce. Sám Baxa k tomu pro Idnes uvedl: " Ale jde i o archiv. Městu končí archivní licence a my pro archiv musíme najít prostor ".

Takže Martin Baxa, jako primátor Plzně, neprosazoval přesun městského archívu do nového sídla z vlastní dobré vůle, ale čistě proto, že ho tlačily zmíněné okolnosti a jednalo se tak o nutnost.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat konkrétní detaily, o nichž Šrámek ve svém výroku mluví. Absentují zdroje o nastrčených lidech, výzvě k rezignaci i vyloučení zmíněných osob.

Co se týče samotného sněmu, na němž byl Šrámek zvolen lídrem (97% podporou), ten se odehrál 1. července 2014. Šrámek na něm vystoupil s dlouhým kandidátským projevem. Tisková zpráva hnutí ANO z 3. července popisuje i samotné hlasování a zisk zmíněných 97 %. O problémech, které sněmu předcházely, však nemluví.

Podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 2 odst. 1 písm. l) je tramvajová trať veřejně prospěšnou stavbou, neboť je to stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji obce. Ve výše zmíněném zákoně v § 170 odst. 1 písm. a) se uvádí, že k vyvlastnění lze přikročit v případě veřejně prospěšné stavby dopravní a technické infrastruktury. Nepovedlo se nám také najít žádnou stavbu, na jejímž vyvlastnění by se Martin Major podílel, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Definice luxusního bytu je nespecifická a nejednotná. Zpráva (.pdf, str. 12) Ministerstva pro místní rozvoj uvádí následující: “ Podle „definitivních výsledků“ sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 zahrnoval bytový fond ČR celkem 4 756 572 bytů, z toho bylo 4 104 635 obydlených bytů, z nichž 43,7 % v rodinných domech a 55 % v bytových domech ”. Podle sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 ČSÚ bylo k datu v Praze 496 911 obydlených bytů a 55 163 rodinných domů (Tab. 9.1., str. 30). Sčítání lidu ČSÚ informuje (.pdf, str. 5), že nejvyšší podíly obydlených domů a bytů byly zaznamenány v hl. m. Praze (93,0 %, resp. 92,2 %). Pokud 496 911 bytů a 55 163 rodinných domů tvořilo 92,2 %, pak tedy 42 038 bytů bylo neobydlených a 4 666 domů neobydlených.

Číselné údaje pocházejí z roku 2011. V roce 2012 nabízeli realitní makléři v Praze přes šest tisíc nových volných bytů a dalších 2 300 bytů čekalo na dostavbu. Informoval o tom server praha.idnes.cz. Protože však parametry luxusního bytu nejsou jasně definovány, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako pravdivý na základě informací ohledně legislativního procesu daného návrhu ze stránek Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. RPSN, tedy tzv. roční procentní sazba nákladů, je číslo zahrnující celkové náklady úvěru, tedy " úroky, provize, poplatky pro zprostředkovatele úvěru a jiné poplatky související s úvěrovou smlouvo u" vyjádřené formou ročního procenta z celkové výše úvěru. Podrobnější vysvětlení dále např. na této stránce.

Skupina poslanců za hnutí Úsvit skutečně dne 29. listopadu 2013 předložila návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje nejvyšší přípustnou míru RPSN, jak uvádí poslanec Okamura. Návrh prošel v legislativním procesu až do 3. čtení, v němž byl na 10. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. června 2014 zamítnut.

Výrok je zavádějící, jelikož Michálek naznačuje, že povinné subjekty mají povinnost zveřejňovat smlouvy, což není pravda.

Hlavní město Praha je majoritním akcionářem akciové společnosti Pražské služby. Povinné subjekty jsou dle § 2 zákona č. 106/1999 Sb. státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Pražské služby jsou však skutečně povinny zveřejňovat informace. Vyvozujeme tak z judikatury Nejvyššího správního soudu, jenž v rozsudku ze dne 6. 10. 2009, č. j. 2 Ans 4/2009-93, publ. pod č. 1972/2010 Sb. NSS judikoval, že akciová společnost ČEZ, která je většinově vlastněna státem, je povinna informace zveřejňovat. Tato judikatura se dle našeho názoru dá analogicky vztáhnout i na Pražské služby, a. s., jež jsou většinově vlastněny hlavním městem Praha.

Nicméně i za předpokladu, že by se daný judikát vztahoval na Pražské služby, zákon jim neukládá povinnost, aby samy od sebe informace jako smlouvy zveřejňovaly, jak naznačuje Michálek. Subjekty jsou povinovány poskytnout takovéto informace na základě žádosti podle zákona 106/1999 Sb., o tomto případě ovšem Michálek nehovoří.

Společnost Pražské služby na svých webových stránkách skutečně žádné smlouvy nezveřejňuje. V sekci Info pro akcionáře lze sice nalézt například výroční zprávy a záznamy z jednání valné hromady, ovšem úplné znění smluv, o kterých se v těchto dokumentech hovoří, zveřejněno není.

Výrok je neověřitelný, jelikož nebylo možné dohledat město, kde by figuroval výhradně soukromý dopravce. Existují sice příklady obcí, v nichž vedle sebe paralelně funguje veřejná a soukromá doprava, nicméně příklad, kdy by přeprava lidí spadala výhradně do privátních rukou, jsme nenalezli.

Dle serveru Mises je veřejná doprava zprostředkovávána soukromým dopravce např. v Hong Kongu, kde největším autobusovým dopravcem je společnost KMB (Kowloon Motor Buses), případně na západním pobřeží Turecka. V českém prostředí zajišťuje provoz veřejné linkové autobusové dopravy v některých regionech např. soukromá firma ICOM, a. s.